„Kluci určitě umí číst. Asi se jenom nedokážou soustředit, což je přirozené. Jsou čilí.“
„To je zdvořilý výraz pro malé bestie.“
Paige se zasmála. „Tvůj manžel je živel. Vaše děti taky. Budou v pořádku. A já si teda myslím, že vaši kluci jsou úžasní. Nestresuj se. Zvlášť když obě víme, že nebudou malí navždy.“
Elizabeth přikývla. „Kdy se zase chystáš do Paso Robles? Přemýšlím, že bych se za pár týdnů stavila doma za tátou. Napadlo mě, jestli bys nechtěla jet se mnou.“
„To zní jako dobrý nápad. Už jsem dlouho nebyla doma a vím, že by mě máma ráda viděla.“
„Zvlášť když se blíží tvoje narozeniny,“ připomněla jí Elizabeth a významně se na ni podívala. „Kulatiny.“
Paige se zasmála, jak se od ní očekávalo. „Na padesátce není co slavit.“
„To je asi pravda. Třicítka mi zatím přišla nejhorší,“ odpověděla Elizabeth. „Je to hrozný šok. Jeden den jsi mladá a druhý den ve středním věku.“
„Třicet není střední věk.“
„To ne, ale když jsi dítě, tak si o třicátnících myslíš, že jsou starci.“
„Naštěstí už dlouho nejsme děti.“ Paige na chvíli zmlkla a zamyslela se, protože to byla pravda. Už celou věčnost se necítila mladá. Dokonce si ani moc nepamatovala, jaké to je být mladá. „Víš, mně třicítka nevadila, to spíš čtyřicítka byla těžká. Všechno kolem čtyřiceti bylo těžké. Nechtěla bych to prožívat znovu.“ Paige byla tehdy ještě vdaná a pořád se snažila pracovat, usmívat se a tvářit se, že uvnitř není mrtvá. Stálo ji tolik energie udržet si masku, aby přežila každý další den.
„Naštěstí se toho pro tebe od té doby hodně změnilo,“ zhodnotila Elizabeth. „Teď jsi tady. Usazená. Úspěšná. Svobodná.“
Svobodná. To bylo možná to nejdůležitější. Paige pootočila papírový kelímek s kávou v plastovém držáku. „Co myslíš, jaká bude šedesátka?“
Elizabeth našpulila rty a přemýšlela o budoucnosti. „Dobrá. Pokud nám vydrží zdravé tělo i duch, měly bychom to zvládnout,“ usoudila, ale pak se její obličej rozjasnil. „A když už mluvíme o tělech, jak se daří našemu oblíbenému novému členovi fakulty?“
Paige zvedla oči k nebi. „Bože, Elizabeth, to byl hodně špatný oslí můstek. Dokonce i na tebe.“
Elizabeth se zaculila. „Souhlasím, ale to není odpověď na mou otázku. Jak to jde s tím nejvíc sexy vědcem celé Austrálie?“
„Dobře,“ připustila Paige a přemýšlela, jestli už není načase zmínit se o tom, že Jacka vlastně zná o něco líp, než předstírala, ale bála se Elizabetiny reakce, protože ta by určitě přišla. Velká. Ale pokud chtěla, aby jí Elizabeth přestala neustále někoho dohazovat, pak by ji možná měla zasvětit do situace.
Nebo taky ne.
Když viděla její výraz, stále rozesmátý a tak rozverný, rozhodla se, že to neudělá.
Elizabeth se divila, proč jsou její dvojčata rozjívená? Ale no tak. Ona sama byla taková. Ale i proto ji Paige milovala.
PŘEDNÁŠKA PROBĚHLA HLADCE. PAIGE
VYKLÁDALA LÁTKU
a odpovídala na dotazy. Poté se vrátila do své kanceláře, kde při otevřených dveřích procházela e-maily a čekala na studenty, kteří by potřebovali její pomoc. Jeden si s ní domluvil schůzku, ale nedostavil se. Její konzultační hodiny skončily zaklepáním na otevřené dveře.
„Neruším?“ zeptal se Jack, ale pak se podíval na její stůl se dvěma otevřenými počítači a rozpačitě se usmál. „Hloupá otázka. Samozřejmě že ruším.“
„Vlastně už na tebe čekám,“ odpověděla a otočila se od stolu. „Nechceš zavřít dveře, že bychom začali?“
Zavřel za sebou, ale než se posadil na jedno z kancelářských křesel naproti jejímu stolu, krátce se prošel po malé místnosti a zběžně si prohlédl vystavené diplomy. Poté se podíval na velký zarámovaný plakát s názvem Významné ženy matematiky, pod nímž byly portréty šestnácti žen od starověkého Řecka až po slavné americké matematičky.
„Tenhle plakát jsem ještě nikdy neviděl,“ řekl.
„Původně to byl diapozitiv, který jsem vytvořila pro použití ve třídě. Jeden z mých bývalých studentů mi řekl, že bych z něj měla udělat plakát, a tak jsem ho poslechla.“
Otočil se zpět k plakátu a poklepal na portrét Hypatie, první známé ženy, která kdy studovala a vyučovala matematiku a filozofii. „Tahle žena pro své nadání skutečně trpěla.“
„A skončila ukamenovaná, protože nebyla křesťanka.“
„Ale kdyby nebyla slavná, nikdy by na sebe neupoutala takovou pozornost.“
„Mám takové tušení, že kdyby nebyla ženou, nikdy by ji ta banda fanatiků nevytáhla z vozu a nezačala kamenovat,“ pronesla Paige a otočila se zpátky ke stolu. „V tomhle to na mě nezkoušej. Už mě obviňovali, že pořád vedu feministické řeči.“
„Přede mnou je klidně veď. Líbí se mi chytré ženy s vlastním názorem.“
„Možná někdy jindy. Ale nejspíš se na to posilním jedním nebo dvěma panáky.“
„Domluveno,“ odpověděl a přisunul si židli naproti ní. „Jak se cítíš?“
„Líp. Do zítřka bych měla být jako rybička.“
Zamračil se a pohledem přelétl místnost. „Je tu horko a příliš světla. Copak nemáš žaluzie?“
„Ne. Myslím, že nikdo z nás nemá žaluzie.“
„Já ano.“
„Cože?“ zalapala po dechu.