KAPITOLA3:ROZCESTÍ
Dolejšstálvokněamočilpřímonadavnakažených.Náramněse bavil,jakkněmubestievztahovalybílé,kostlivčíruce.Šeřilosea napětívmístnostistoupalo.Uždávnoumlklyzoufalévýkřikyplné
bolestiavšembylojasné,žepouzeonijsoujedinýmipříčetnými bytostmivcelébudově.Příčetnými…zčástiazatím.
„Cotodoprdeleděláš?Totyhajzlyještěprovokuješ?“křiklnaněj Krupička.
„Kdyžsemichcechcát,buduchcát,“odseklvýsměšněDolejš.
„Aha.Tojevšechno?Tohlejenomdokážete?Hádatseamočit zokna? Ato jste nás měli vést? Blbci,“ ozval se razantně jeden zcivilistů.
„Stejnějsmevprdeli.Jaksechceteodsuddostat?“vyjektalzesebe dalšímuž,asitřicetiletý,kudrnatýchvlasůsnáznakemknírku.Vzápětí serozvzlykal.
Trčelitutéměřcelýdenajejichsituacesejevilabeznadějnou. Místnost obklíčili nakažení. Slyšeli jejich chrčení, doprovázené hrozivým škrábáním na dveře. Všechny utečence sužovaly hlad ižízeň.
„Vypalužodtohookna,idiote!“zařvalnaněhoMrákos.
„Nasersi!“
„Přemýšlej,debile,jestlijsitohovůbecschopnej.Nevidíš,jakjdou potobě?Jejichcelýstádo.“
„Tojevšude.Tihajzlovésenemíníhnout.Takconatomzáleží?“
„Vidím,žemášúplněvysranejmozek.Jsouvpohybu.Kdybyses pořádnědíval,taktouvidíš.“
„Ledatakhovno.Chcípnemtady.“
„Ano,pochcípámevšichni,“přidalsekvílivěkudrnatýchlápek.
„Jájsemjepozoroval.Zazáclonou,dlouhýhodiny.Napředjentak znudy…alejetozajímavý,“proneslhrděMrákos.
„Jo?Acojsizjistil?Kterejznichbytěnejlíppokousal?“
„Blbečku,jsi fakt vymatlanej.Nechápu,žesi těKalný vybral. Nejspíšproto,žejsiještěochlupblbějšíjakvon.Jámuselvživotě hodněpřemýšletakombinovat,abychněčehodosáhl,rozumíš?“
„Dosáhl,ačeho?Skončiljsivbániamášhovno.Superkariéra. Stačíjedenprůserabylbyszpátky.“
Mrákosnechaljehoslovabezpovšimnutí.„Podívejsenanáměstí.
Přeszáclonu,vole,nevystrkujhlavuzokna.Tizmetcijednaksmrdí, jednakjimnarušíšsystém.“
„Jakejsystém?Toběfakthráblo,vole.“
„Taktitovysvětlímpolopatě.“Přistrčilhokoknu.„Vidíštamten volnejflek?“
„Utěchbaráků?Noaco?Jenámtoplatný,jakomrtvýmuzimník.
Přeshradbysestejněnedostanem.Jejichtamjakokrys.“
„Tosamýmístojevolnýužpotřetí.“
„Jaktomyslíš?“
„Přesunujísepravidelně.Posměruhodinovýchručiček.Nevím proč,alejetotak.Třebajsouněcojako…včely…jakseříká…ten
sociálníhmyz.Coněcodělaj,aninevíproč,aledělajto,protožetopo nichchceinstinkt.“
„Conámtojakopomůže?“
Přistoupil knim Krupička. Předchozí půtka byla rázem zapomenuta.
„Jo,tymyslíš…?“
„Jasně.“
„Co?“nechápalDolejš.
„Chodba,“pronesldůležitěKrupička.„Ta,kteroujsmesechtěli zbavit…“
„Držhubu!“
„Kdyžjsemsitospočítal…“pokračovalMrákos.
„Tyumíšpočítat?“zachechtalseDolejš.
„Teďdržhubu,“okřiklhoKrupička.
„Jdeotodostatsedochodby,“pokračovalMrákos.„Kdyžbudeme rychlí…dásetozvládnoutběhemchvilky.“
„Půjdouponás.“
„Mámesekery.Jedenznásotevřepoklopaostatnízatímbudou kositty,codotíraj.Sekerama,hňupe.“
„Cokdyžsetonepodaří?“
„Kdyžtonezkusíme,taktadystejnakvšichnipochcípámehladem ažízní.Tochceš?Čímdřívtozkusíme,tímlíp,dokudmámeještě dostsil.“
„Myžádnézbraněnemáme,“proneslchlápekoddveří.
„Nějakýsetadynajdou.Povídám,kdyžbudemerychlí,takseto povede.Amy,Patrioti,vásochráníme.“
100