P ovstání B ohdana C hmelni C kého
starali o krávy a voly, ale hovězí dobytek se choval hlavně pro maso. Pastýři tvořili okraj kozácké společnosti. 49 Oblékali se do tukem namazaných košil, kalhoty (šaravary) měli z telecí kůže a na nohou nosili jednoduchou koženou obuv. Opásáni byli řemínkem s nějakou pobočnou zbraní. Měli luky, šípy, oštěpy, nože, dýky a nejbídnější z nich jen ostré kosti na dřevěných holích. Při pastvě za sebou táhli dvoukolové vozíky, na nichž měli celý svůj chudý majetek a zásobníky s vodou. Jejich práce byla mnohdy nebezpečná, protože se museli bránit před tatarskými nájezdníky nebo chránit bezbranné ovce před hladovými vlčími smečkami. Vedle vojenského řemesla byl nejoblíbenější činností kozáků rybolov, protože ulovené ryby se staly jejich hlavním obchodním artiklem. Za utržené peníze na ruských, polských a valašských trzích si mohli koupit zbraně, obuv a šatstvo. Rybolov byl největším potěšením zejména u nižových kozáků, kteří mezi sebou nehovořili, že „jdou lovit ryby, ale že je dobývají“ (ve smyslu zdolávají). V kureních se vytvořila skupina šikovných a zručných rybářů, kteří pečlivě vybírali místa na tocích, kde se lovilo od časného jara až do nejzazších podzimních dnů. Na dolním toku Jižního Buhu si postavili gard (přehradu) s úzkým otvorem, u nějž rozestavili sítě. Rybolov se prováděl samozřejmě i na Dněpru a Samaře. Jiní rybařili na jezerech nebo menších říčkách, a to do sítí i pastí, nebo také na primitivní udice s koňským vlascem a kovovým háčkem. Někteří rybáři měli vycvičené a ochočené vydry, které používali obdobným způsobem, jak to v jednom ze svých vyprávění líčil Jan Chryzostom Pasek: „Tak když jsem jel kdekoliv kolem řeky, rybníka a měl jsem s sebou vydru, nebylo třeba sítě. Sestoupím na chvíli z vozu: Robak, hup, hup! Robak, šel, přinesl ryby, jaké v té vodě žily, jednu po druhé, až
49 Existují určité analogie a specifika ukrajinského resp. karpatského a moravsko-slezského pastevectví v Beskydech, zvláště se životem v kolibách na valašských salaších, včetně přenosných kolib.
Ž ivot v kozá C ké s P olečnosti
16.–17. století jich bylo dost… [vydra – pozn. autora] si nevybírala nikterak, ale na co přišla, to chytila. Tak jsme se měli dobře, čeleď i já, a občas i cizí se přiživili, jak se to stává, že v jedné hospodě bydlí více hostí.“ Sezonní úlovky byly ohromné a jakost ryb vysoká. Kozáci se na majdanu nebo v krámech mohli pochlubit sumci, jesetery, okouny, kapry, štikami, candáty, cejny, karasy a z vod Dněperského limanu také sledi.
Valná část kozáků se věnovala lovu divoké zvěře, které bylo v lesích velké množství. Ztepilí lovci a honci se rovněž vybírali v rámci jednotlivých kureňů, a pokud pobývali mimo Sič, tak jim velel zvláštní „liščí ataman“, protože liščí kožešina se v jejich společenství velmi cenila. Lovilo se v lesích, hájích, nad řekami a jezery, v neposlední řadě také ve stepi. Kladly se pasti, různé sítě a samozřejmě se střílelo z ručnic. Sokolnictví se využívalo jen velmi málo, protože se pokládalo jen za jakýsi druh zábavy.
Liščí ataman (druhý zprava) a kozáčtí lovci divoké zvěře, kteří chodili za tzv. průmyslem.
P ovstání B ohdana C hmelni C kého
Uvnitř kozácké společnosti byl velký zájem o jakoukoliv směnu, protože téměř každý kozák nalézal velké zalíbení v obchodování s uloupenými předměty a získanou kořistí. Na Siči se proto nacházelo mnoho „obchodních krámů“, kde v mírových dobách prodávali zboží cizinci, převážně Valaši nebo Tataři, nabízející orientální tkaniny, zbraně a víno. Druhou skupinou byly „kureňové krámy“, jež spadaly do vlastnictví jednotlivých velitelů kurení. Nad „krámovým bazarem“, připomínajícím „nějaký turecký nebo tatarský městys“, měl dohled „krámový ataman“, někdy místo něho zastával nejdůležitější úřad kontorej (ukr. kantaržej, pol. kantorzysta), který byl zodpovědný za poctivé dodržování správných měr i vah prodávaného zboží. Ovšem mnohdy se mezi trhovými boudami rozpoutaly rvačky a ani oba vojenští úředníci nemohli zabránit divokému rabování opilých zdivočelých Sičovců, protože pravidelně bývali opilí všichni – prodavači, kupci, kontorej i krámoví atamani.
Na nižovém teritoriu chránily kozácké oddíly kupecké karavany, které mířily na záporožský trh. V roce 1649 souhlasila Vysoká Porta s přítomností kozáckých obchodních lodí v Černém a Marmarském moři. V přístavech měli Záporožci dovoleno volně obchodovat a byla jim na sto let odpuštěna daň. V Istanbulu měli kozáci svého stálého obchodního zástupce, který hájil jejich hospodářské zájmy a sledoval dodržování předpisů. Obdobně se obchodovalo s Krymským chanátem, Moskvou nebo Rzeczpospolitou. Oblíbeným a častým vývozním artiklem se staly kůže, kožešiny, vlna, plátno, konopí, kovové polotovary, smůla, dehet, čerstvé ovoce, hovězí nebo skopové maso, beraní tuk či zvěřina, ale zejména však rybí produkty. Do polských měst se na trhy či jarmarky zase posílaly tyto položky: sůl, ryby, vosk a koně. Naopak na Sič se dovážely zbraně, olovo, střelný