všechny létající dravce najednou. Tady to tak neproběhne. Budou se množit jako zběsilí a neustále lítat k nám. Po moři na jiný ostrovy nemůžeme. Budeme muset výsadkovejma helikoptérama. Ty měly na Fuse životnost stěží pár minut. Přistaneme na ostrově Havel, odkaď vyvěrá paprsek magnetickejch nanočástic. Ten ostrov může bejt stejně tak předmostí, jako smrtící past.“ Moje slova pro jednou nikdo nezesměšnil. Všichni věděli, že mé znalosti dravého života na Luzné jsou nejrozsáhlejší.
Fricek se navzdory tomu nevzdával. „Určitě jsme ale dopadli líp než Rusáci. Tak velkej ostrov, jakej si vybrali, podle mýho nejde bez předchozích zkušeností dobít.“
S úšklebkem jsem vrtěl hlavou. „Ve sněhu možná tolik dravců nebude. Třeba jim to půjde snáz, než čekáme. Jinak ale souhlasim. Je moc velkej. Hůř než oni už skončili snad jenom Japončíci. Chápu, jak jsou na tu svojí ostrovní říši pyšný. Jenže jima vyžádaný ostrůvky na Luzný jsou hodně malý a je jich moc. Budou v neskutečným nebezpečí z moře i ze vzduchu.“
* * *
Bořitovi se očividně nelíbila naše soukromá debata. Měl raději přednášky od jednoho člověka.
Proto obrátil pozornost zpět na Fricka. „Pořád říkáš, jak nemůžeme nikam cestovat po vodě nebo se k ní aspoň přiblížit. Chápu to,“ dodal bleskově poslední větu ve snaze nevypadat jako úplný ignorant. „Viděl jsem videa od oceánu. Stejně si ale myslím, že pořádná loď by to vyřešila. Třeba takovej tanker nebo letadlová loď. Ty nepotopí nic.“
Fricek věnoval příteli pohled, jaký si nostalgičtí dědečkové šetří pro naivní vnoučátka. „Nemáš správnou perspektivu, kámo. Video zkresluje. Sleduj radši čísla. Ty jsou pravidelně aktualizovaný a nelžou. Kazi neustále odebírá nový zprávy z ostrova Fuse. Co, Kazi?“
Skládal jsem pátou pušku a neměl chuť k dalšímu zapojování se. Ovšem hrozbu oceánu musí chápat všichni do posledního detailu. To nám vtloukali i výcvikoví instruktoři. „Věř Frickovi. Žádná loď neobstojí. Čína to přes všechna varování chce stejně zkusit. Vyrábí tu největší skládačku na světě. Vyjednala si povolení přenést jí, složit a spustit na vodu u Fuse. Všichni jsou zvědaví. Proto to dovolili.“ Krátce jsem odhadoval jejich šance. „Loď půjde ke dnu během chvíle. Víc jak hodinu jí nedávám. Na Fuse vidíme mikroskopickej kousek oceánu Luzný. Jde výhradně o potvory, který vykouknou nad hladinu. K hloubkovýmu výzkumu ještě nedošlo
a ani to ostatně nepotřebujeme. Stačej získaný záběry. Byl tam mořskej had, kterej se zvednul do vejšky dvou letadlovejch lodí. Jednu by podle propočtů dokázal obmotat. Před měsícem vyskočil nad hladinu žralok větší než ty nejmonstróznější pozemský velryby.
Nelovil.
Utíkal.
Před dopadem do vody ho stihly rozpůlit čelisti, patřící jakýmusi neznámýmu tvorovi.
Mořský draci se uměj vymrštit a chvilku platit. Jejich hejno před čtvrt rokem pochytala chapadla krakatice tak veliký, že by obalila celej tanker.
Jakmile uvidíš oceán a bude ti připadat bezpečně daleko, udělej radši padesát kroků zpátky. Hodně tvorů se naučilo lovit na pobřeží. Veteráni z Fuse o tom vědi svý. Než vychytali dostatečnej odstup, zařvali jich desítky.“
* * *
Bořita mi věnoval zamračený kukuč. Chtěl svou přednášku od Fricka. Já neumím tak dobře vyprávět. Moc straším zkázou a zmarem. Zkusil tedy lepší otázku. Nicméně nevychytal tu nejvhodnější chvíli. Na židli totiž usedala Jíťa. „Jak se může všechno na Luzný tak rychle