„I kdybych připustil, že proroctví je pravdivé a stále platné,“ uvažoval
Rven nahlas, „nemůžu přece jen tak změnit své rozhodnutí.“
„Žádné jsi zatím neučinil, Rvene. Alespoň ne veřejně. Rada ještě neproběhla.“
„Jako člen rady dobře víš, jak dopadne. Já Radvana na žádnou výpravu nepustím a Tobiáš se vrátí domů. Ti, co už nevěří v proroctví, ode mě
žádné jiné rozhodnutí neočekávají.“
„A co ti, kteří stále věří?“
„Ti jsou v menšině, Olene.“
„Ale co když je proroctví pravdivé? Co když se tvé vidění stane skutečností, pokud nebudeme mít Černý šíp?“
„Budu muset ještě přemýšlet. Pořád mi do začátku rady zbývá trocha času.“
„To udělej, Rvene. Třeba si vzpomeneš ještě na něco dalšího ze svého vidění, co ti v tvém rozhodování pomůže. Pokud jsem to pochopil správně, tak už mě tu nebudeš potřebovat,“ řekl Olen a zvedl se ze židle.
„Jak jsi řekl, potřebuji si to ještě celé promyslet. Ale děkuji ti za tvůj čas i za tvé rady.“
„Tvé rozhodnutí nebude lehké, Rvene. Rozhoduješ za nás za všechny o osudu naší říše.“
„Já vím.“
„Řekl jsi mi, že ti, co nevěří v proroctví, už tvé rozhodnutí znají,“ řekl Olen, když už stál u dveří.
„Ano.“
„V tom případě určitě víš, jaké rozhodnutí udělá Radvan, pokud ho nepustíš na jeho výpravu. Znáš ho, je tvrdohlavý.“
„Ano, máš pravdu, znám ho,“ řekl Rven a usmál se.
„Tak ber v úvahu i toto,“ podotkl Olen a zavřel za sebou dveře.
RVEN
Když se ráno Tobiáš probudil, bolelo ho celé tělo. A protože dnes neměl kam spěchat, dal si dlouhou koupel a v klidu posnídal. Pak ale neměl co dělat, a jak ubíhal čas, byl čím dál víc netrpělivější. Přecházel po svém pokoji tam a zpět a připadal si, jako by ho čekala nějaká těžká zkouška.
Pak konečně uslyšel zaklepání na své dveře a dovnitř vstoupil Radvan.
„Jsi připravený?“ zeptal se hned mezi dveřmi.
„Ani nevím, na co mám být připravený,“ odpověděl Tobiáš.
Radvan za sebou zavřel a posadil se ke stolu. Tobiáš se posadil také.
„Řeknu ti alespoň něco málo, než půjdeme,“ začal Radvan.
„Jsi zmatený a cítíš velkou nejistotu, protože toho moc nevíš. Je to moje vina a omlouvám se ti za to. Snažil jsem se tě od toho všeho držet stranou záměrně, abychom tě nijak nerozrušovali a ty ses mohl plně soustředit.
Zakázal jsem skřítkům, aby s tebou o některých věcech mluvili. Během posledních dní jsem se snažil získat co nejvíc informací a přesvědčoval jsem skřítky o tom, jak je důležité, abychom si tě tu nechali a našli Černý šíp. O to chtěl Mechoděd usilovat. Vyslat další výpravu. Ale rada o tom nechce vůbec nic slyšet. Mají strach z války a z toho, že přijde už brzy. V lese jsou na našich hranicích v malých pevnůstkách hlídky a pravidelně vysíláme do lesa naše zvědy. I já sám jsem poslal několik svých skřítků na tajné výzvědy bez toho, aby o tom rada věděla. Na několika výpravách byl i Hromir. Nevíme toho ale moc, protože Trnovec je teď hodně opatrný. V lese jsou sice vidět skupiny trnonošů, ale ty těžko vydají na celou armádu. Nepodařilo se nám ani zjistit, jaké mají úkoly. Já osobně si myslím, že válka je sice na spadnutí, ale pořád ještě máme čas. Musíme vyslat výpravu a pokusit se najít Černý šíp. Musíme to stihnout teď, dokud existuje cesta ven. Já věřím, že jediná naše naděje jsi ty. Že pouze ty ho dokážeš zničit. Ale potřebujeme i zbraň, která to dokáže.“