„S kolika muži ses vyspala, když ses rozešla s Christopherem?“
To mě rozesměje. Vyjdu z koupelny a posadím se na kraj postele.
„S žádným, F.“
„To není pravda.“
„Jo, je.“
„To není možný.“
„Jasně, že je to možný.“
„Řekni mi pravdu,“ naléhá a ani neskrývá své rozrušení.
„Proč se mě na to ptáš zrovna teď? Tvoje žena ti snad řekla něco, kvůli čemu o tom přemýšlíš?“
Je ještě napjatější. Při několika málo příležitostech mi velmi stručně vyprávěl o svých dcerách. Ale o své manželce nikdy. Přestože ji podvedl s dvaadvaceti ženami, ona pro něj zůstává na nedotknutelném piedestalu.
„Tak kolik?“ zeptá se znovu.
Sevře mě v pase. Jednou rukou mě chytne za čelist a lehce mi tlačí hlavu dozadu. Na stropě vidím světlé skvrny po vlhkosti, které tvoří siluetu lodě. Když se podívám pořádně, vidím dokonce natažené plachty připravené vyplout.
„Řekni mi pravdu, ty děvko,“ říká, aniž by mě pustil.
„Tak dobře.“
Tohle je moje pomsta. Mstím se za to, že buduje hranice kolem svého života, že jako královská stráž hlídá dveře od pokoje, kde chrání svou ženu.
„Věděl jsem to. Kolik?“ ptá se mě s výrazem někoho, kdo vyhrál bitvu, kterou by raději prohrál.
„Dva.“
Na svých hýždích cítím jeho obří erekci. Přesuneme se v objetí až k posteli. To je to, co chce, přiznání, a já mu ho poskytnu. Otočí mě, přehne polštář a vsune ho pod moje boky. Když do mě vniká, vazelína je studená.
Několikrát mi do uší zopakuje slovo „děvka“, vychutnává si ho. Děvko, děvko, děvko. Chce vědět, kdo to byl. Jak jsem je poznala, jak daleko jsme v milostném aktu zašli. Teď bych měla couvnout. Říct mu, že po Noahově smrti nebyli žádní muži. Že pouhá představa fyzické blízkosti mi připadala odpudivá. Že společně s mým synem odešlo i mé tělo a pocity. A pak přišel on. Ale neudělám to. Neodvolám to. Nebudu kazit to oživení, které do našeho milostného aktu vnesla zmínka o jiných mužích.
To naše je válka a je to právě tahle válka, která nás pohání, která nám dodává odvahu, abychom v tom pokračovali až do konce. Válka, kde každý z nás třímá svoje zbraně ve smrtelném tanci. Nezůstanu pozadu. F měl dvaadvacet milenek a já budu mít dva milence. Jeden z nich je Němec, vyprávím mu, poznala jsem ho v Lipsku. To odpoledne jsem tam na literárním festivalu prezentovala svůj román a potom, když jsem utíkala z dusné panelové diskuze spisovatelů, jsem skončila v kostele Svatého Tomáše, kde Bach hrával na varhany. Na zdech ve městě jsem viděla plakáty, oznamující na tento večer Pašije podle svatého Matouše. Přišla jsem brzy, když byl kostel ještě skoro prázdný, a sedla jsem si do první boční řady. Kostel se postupně zaplňoval, ale místo vedle mě zůstávalo prázdné. Lidé, kteří seděli opodál, si určitě mysleli, že na někoho čekám. Sbor už začal zpívat, když přišel on a zeptal se mě, jestli si
( 99 )
může sednout. Přikývla jsem, aniž bych na něj pohlédla, a soustředěně jsem poslouchala zpěv. Když jsem se vzpamatovala v místě a čase, uvědomila jsem si, že se na mě dívá.
Měl hezkou tvář, jako vyřezanou zručným umělcem. Zůstali jsme chycení v tom pohledu, který sdílejí dva cizinci, když ví, že jakmile jeden z nich odvrátí oči, možnosti toho momentu zmizí, a právě proto nic neriskují. Několik minut jsme si povídali, on mi vyprávěl, že je herec, že hrál v několika filmech. Nechal mi na sebe kontakt a já jemu také. To bylo všechno. Až potud realita. Zbytek, setkání ve Frankfurtu, bezesná noc plná sexu v jeho bytě, tousty z černého chleba ráno, poslední šukání před odjezdem, poblázněné a definitivní šukání, to jsem si vymyslela pro F, abych nakrmila jeho představivost, abych ho nezklamala. Abych ho k sobě připoutala.
„A co jste dělali kromě sexu a jedení toustů?“
„Podívali jsme se na jeden z jeho filmů.“
„V jeho bytě?“
„Ano, v jeho bytě.“
„A šukali jste, když jste se dívali na ten film?“
„Nech toho. Nemá to smysl.“
„Jen mi odpověz na tohle. Šukali jste, když jste se dívali na film?“
„Ano.“
Druhá historka není tak líbivá a taky je na ní trocha pravdy. Jde o latinskoamerického vydavatele. Týpek, co jezdí na motorce a vydal několik velkých spisovatelů mé generace. Seznámila jsem se s ním, ano, a svezl mě na motorce, ale to bylo všechno. To ostatní, stejně jako
( 100 )