„Panebože!“ vyjekla Ludmila a co nejrychleji, jak jen tobylopronimožné,cožnebylopřílišrychle,přispěchala kestarci,„Lojzo,cotozasevyvádíš?!“
Odvedla muže zmístnosti. Během její nepřítomnosti AdamsHedvikouprobírali,jestlibysenemělinenápadně vytratit, shodli se však, že by takové chování působilo neslušně.
Když se Ludmila vrátila, zasypala své hosty nekonečnými omluvami: „Pardon, omlouvám se vám, Lojza,totižmůjmanžel,onpooběděobvyklespí.Dlouho se nestalo, že by se probudil tak brzo.TrpíAlzheimerem, víte?“
Obapřikývli.
„V pořádku, přece se nic nestalo,“ snažila se utěšit sousedkuHedvika.
„Jesnímtěžképořízení.Stárnuanevím,jakdlouhose o něj ještě budu schopná postarat. Syna máme až vAmericeanikdojinýtupronějnení.“
Nevěděli,coříct.Adamradějizměniltéma.
„Jedna věc by mě zajímala. O předchozích majitelích našeho domu jsme slyšeli jen něco málo, co nám o nich můžetepovědět?“
„Trefa,“ pomyslela si Hedvika, které bylo jasné, že touto otázkou Adam dokonale odvedl pozornost od předchozísituace.Ludmileserozzářilioči.
„No, to je teda věc. Předpokládám, že už víte, jak dopadli.“Jedenpodruhémkývlinasouhlas.
„Byli moc hodní. On, Ctibor, stejně tak se jmenuje ijeho syn, pracoval jako vědec. Nikdy jsem nepochopila, co přesně dělal. Alžběta, jeho žena, víte, ona mi jednou vyprávěla, že snad hledá léky pro nějaké nemoci, nebo něco vtom smyslu. Dlouhá léta byli spokojená rodina,
dokud jejich syn – no zkrátka, dokud si domů nepřivedl chlapce.“Pár se zatvářil překvapeně. Napadlo je, že znají důvod toho, proč Ctibor mladší se svými rodiči nevycházel. „Oba byli proti tomu. Vymlouvali Ctiborovi jeho orientaci. Znáte to, že bude mít těžký život atd. Pohádali se. Nemohli se přesto přenést, až vosmnácti letech Ctibor odešel žít do Prahy. Prý se mu ale daří výborně. Alžběta ale jeho odchod nesla těžce. Ctibor se snimi přestal stýkat a ona začala pít. To byl onen bod zlomu.Přestalasestaratodomácnostizahradu.Jenobčas jsem ji viděla venku, jak se kymácí ze strany na stranu. Prostěděs.Jejímanželsesnažiljivpitízabránit,aleznáte to. Komu není rady… Pak už to šlo zkopce. Kvůli pití ji vyhodili zpráce, byla dlouho na podpoře, nakonec vyhodili zpráce i Ctibora. Prý prováděl nějaké nelegální pokusy,představtesi.“
Adam pozvedl obočí. Celé vyprávění se mu zdálo přitaženézavlasy,aleneřeklnic.
Ludmilapokračovala:„Anijehoodtédobynebylomoc vidět.Někdysemizdálo,žetamnikdonebydlí.Odůmse staral, ale zahradu nechali zpustnout. Dal ji do kupy až jejich syn tento rok. Hmm, odbočila jsem, zkrátka moc nevycházeli. Asi před rokem a půl Alžběta onemocněla. Mozkový nádor. Vím to jen zklepů, vtu dobu se tady ti dvauždávnosnikýmnebavili,aleprýztrácelasamasebe. Přicházela postupně o rozum, na všechny byla hrozně zlá a sprostá, prostě hrůza. Ale nemohla za to, to ten nádor. ChudákCtibor.Paksealestaloněconečekaného.Myslela jsem si, že užbude brzy v pánu, cožby pro ni znamenalo nepochybně vysvobození. Najednou jsem ji ale jeden den uviděla stát před domem vedle Ctibora. Působila normálně, a dokonce mi zamávala, když jsem se dívala
zokna. Doktoři říkali, že jde o zázrak. Nádor se začal zmenšovat. Modlila jsem se za ni. Pak jsem je ale opět přestala vídat. Nikdo o nich nějakou dobu nic nevěděl, kdyžvtomsetojednouvnocistalo.Zastřelilise.Tedyon jizastřelilapotomsebe,tady,kousekvlese.“
„Bože můj,“ vydechla Hedvika a podívala se na Adama.Působilbledě.
„Takže,nikdoneznápříčinu?“zeptalase.
Ludmilazavrtělahlavou.
„Místnízáhada.Existujespoustateorií,jásimyslím,že se jí nemoc zkrátka zase vrátila a Ctibor to patrně už neunesl.
Adamsnívduchusouhlasil.
„Teďtualemámevásdva,cožbudehnedkaveselejší,“ dodalastaráženanazávěr.
Nastalo ticho, po kterém se Ludmila rychle nadechla, jakobysivzpomnělananěco,nacoseprvechtělazeptat. Hedvika se polekala, že otázka bude opět směřovaná na děti, stará žena se ale nakonec zeptala: „Prý jste spisovatelka?“
Hedvikaseznačnouúlevoupřitakala.
„Úžasné,jakýžánrpíšete?Ajdetodobře?“
Na první otázku Hedvika odpověděla, že napsala řadu detektivek včele s vyšetřovatelkou Hanou Pokornou ajejím týmem, kteří se pouštějí do jednoho složitého případuzadruhým.Nadruhouotázkureagovalatím,žepo deseti dílechtatosérieskončilaazačala psátzcelanovou snovými postavami, zníž jeden díl je již vydaný, nyní pracuje na druhém a vše probíhá skvěle. To poslední, jak dobře Hedvika věděla, byla lež. Nic nešlo dobře, což ale kroměnívmístnostinikdonetušil.
PochvilceHedvikaradějizměnilatéma.