kou více než dvacet tisíc korun. Když v Nádaši končili lupiči o půl třetí ráno svoji práci, byli překvapeni notářem Paškou. Dali se na útěk oknem.
Notář začal volat o pomoc a chtěl pronásledovat prchající zločince. Ti po něm však začali střílet. Pouze náhodou nebyl notář střelbou zasažen.
Několik střel bylo nalezeno v horní části okna. Po vyplašení zanechali lupiči na místě činu rukavice a gumový plášť.
Vzhledem k tomu, že na plášti byla uvedena firma výrobce z Brna, žádají kolegové o prověření, zdali výrobce pláště neví, komu jej prodal.
Ještě týž den se vrchní strážmistr Muzikář vypravil za výrobcem pláště a ten udal, že plášť prodal jistému obchodníku do Hodonína.
Šetřením provedeným druhý den u hodonínského obchodníka vrchní strážmistr Muzikář zjistil, že majitelem pláště byl s největší pravděpodobností četnictvu velmi dobře známý a několikrát trestaný kasař Ludvík Svoboda z Rohatce.
Od velitele četnické stanice Rohatec v hodonínském politickém okrese vrchního strážmistra Josefa Kudličky se vrchní strážmistr Muzikář dozvěděl, že Ludvík Svoboda je po několik let bez zaměstnání a že žije ve společné domácnosti s prostitutkou, kterou živí.
Při domovní prohlídce provedené ve Svobodově domácnosti byl nalezen rozhlasový přijímač, nová jízdní kola, značné množství vína a likérů, velká zásoba lahůdek a množství peněz na hotovosti. Kromě toho bylo zajištěno množství paklíčů a rukavice, pocházející od stejného výrobce jako byly rukavice, které byly četnictvem zajištěny ve vyloupené kanceláři notariátu v Nádaši.
Dále se podařilo v Hodoníně dopadnout Svobodova společníka, lupiče Karla Hasíka, u něhož byla nalezena podezřele velká částka peněz. Hasík byl dokonce celý nově oblečen, ačkoliv nemá po delší dobu žádné zaměstnání.
Jak Svoboda, tak Hasík byli po usvědčení dodáni do vazby ve věznici krajského soudu v Uherském Hradišti, odkud byli eskortováni ke krajskému soudu v Bratislavě.
Po několika měsících však Karel Hasík propuštěný z vyšetřovací vazby začal opět působit v okolí svého bydliště. Stal se členem početné zlodějské tlupy páchající v Hodoníně a širokém okolí řadu odvážných krádeží vloupáním.
V noci na 17. srpna 1933 příslušníci četnické stanice v okresním městě Hodonín v rámci rozsáhlého pátrání několik členů tlupy dopadli. Hasíkovi se spolu s dalším členem tlupy Karlem Lorencem však podařilo uprchnout.
Proto velitel hodonínské četnické stanice vrchní strážmistr Antonín Slovák odeslal štábního strážmistra Františka Zvěřinu a strážmistra Antonína Čudovského na jízdních kolech do nedalekého lesa „Bažantnice“, aby tam pátrali po uprchlém Hasíkovi, neboť předpokládal, že se zde ukrývá. Karel Hasík byl uvedenou četnickou hlídkou v lese skutečně vypátrán a zadržen. Při zběžné prohlídce, při níž nebyla u zadrženého nalezena žádná zbraň, byl štábním strážmistrem Zvěřinou vyzván, aby s hlídkou šel na policejní úřad do Hodonína. Všichni tři nasedli na kola a jeli. Jako první jel Hasík, za ním strážmistr Čudovský a nakonec štábní strážmistr Zvěřina. Cestou nařídil štábní strážmistr Zvěřina strážmistru Čudovskému, aby Hasíka předvedl sám s tím, že on bude dále pátrat v lese po dalším členu tlupy Karlu Lorencovi. Zanedlouho po rozdělení četnické hlídky, v 06.20 hodin zaslechl štábní strážmistr Zvěřina volání a vzápětí tři výstřely. Když přispěchal na místo, nalezl strážmistra Čudovského zastřeleného na cestě. Nedaleko něho leželo jeho jízdní kolo a opodál i kolo Hasíkovo.
Strážmistr Antonín Čudovský, ženatý, otec jednoho dítěte, byl pohřben dne 19. srpna 1933 na místním hřbitově v Hodoníně.
Pátrání po vrahu četníka pokračovalo na celém jihu Moravy. Dne 25. srpna 1933 byla adjunktem velkostatku Josefem Konrádem z Milotic po 13. hodině telefonicky vyrozuměna četnická stanice v okresním městě Kyjov, že ve stohu slámy u milotického velkostatku se ukrývá podezřelý muž a nedaleko bylo nalezeno ukryté jízdní kolo.
Četnická hlídka složená z praporčíka Antonína Veselého a strážmistra
Jana Šimka a spolu s nimi i městský strážník Adolf Fišer odjeli ihned zapůjčeným automobilem z Kyjova k Miloticím. K obci se sjížděli zalarmovaní četníci z Hodonína i ostatních stanic. Celkem 40 četníků, z toho 17 z hodonínské četnické stanice, obklíčilo stoh.
Strážmistr Šimek s městským strážníkem Fišerem spatřili, ze vzdálenosti asi 40 kroků, že se někdo rychle ukrývá do díry ve slámě. V tom okamžiku se ozvaly čtyři výstřely. Jeden z nich zasáhl strážmistra Šimka do břicha a poškodil mu játra. Druhý zranil městského strážníka Fišera do kolena. Strážmistr Šimek ještě z posledních sil vystřelil z karabiny směrem do stohu.
Vzápětí se směrem na stoh rozpoutala palba soustředěných četníků, během níž bylo vystřeleno asi 200 ran. Při tom byli zranění odvezeni do Kyjova k lékaři MUDr. Švarcovi, který odeslal strážmistra Šimka autem do nemocnice v Uherském Hradišti, kde se okamžitě podrobil operaci. Přes veškerou snahu lékařů strážmistr Šimek po půlhodině zemřel. Strážník Fišer byl po ošetření ponechán v domácím léčení.
Když bylo téměř jisté, že po palbě Hasík není již naživu, byl ke stohu vyslán služební pes, který vytím upozornil svého pána, že se ve stohu nalézá mrtvý člověk. Karel Hasík byl úplně provrtán střelami z četnických karabin a jeho tělo bylo dopraveno do márnice milotického hřbitova.
LUPIČŮV ODKAZ
Nejmladším z osazenstva pětimužové četnické stanice Svinice v politickém okrese Košice na Slovensku byl četník na zkoušku závodčí Karel Ondrášek. Jelikož se jednalo o četníka české národnosti, který v obci ani jejím okolí nikoho neznal, trávil veškerý svůj volný čas procházkami po staničním služebním obvodě, aby si osvojil místní a pokud možno