„Vzájemnou výměnu tělesných tekutin?“ nabídnu svůj názor.
„Jo. Zní to hnusně, ale jo. A taky – spojení. Mentální, spirituální, ale především tělesný.“
Další rozhovor přeruší donáška jídla. Můj burger má víc rajčat než masa. Sundám je a kousnu si. Je trochu slanější, ale ujde.
Zpět ke komunikaci o milostném životě trans ptáčků a trans včeliček.
„Ale přece na to nemáme potřebné vybavení,“ konstatuju mezi dvěma sousty.
Max zvedne hlavu a ušklíbne se. „A co je podle tebe potřebné vybavení, Pony? Sex je o tom, že si dva nebo více jedinců rozhodnou udělat navzájem dobře. Zpravidla nazí.“
Přestane jíst a usměje se. „Kromě toho, na co zapomněl
Bůh, to dodají sexshopy.“
„A ty sis ho taky pořídil?“
„Nebuď směšný, koupil jsem si hned tři.“
Zrudnu jako ta odložená rajčata a Max pokračuje. „Až budeš připravený, budu tvůj pastýř, jemuž se můžeš klidně svěřit do rukou, a který tě odvede do zaslíbené země, v tomto případě do mého oblíbeného sexshopu v Dallasu. Vlastní ho opravdovej queer.“
Cítím, jak mi v kapse zavibruje mobil. A znovu a znovu.
Umírám touhou se podívat v naději, že je to Georgia. Počkám ale, až dojíme a Max si odběhne za záchod. Teprve pak telefon zkontroluji.
GEORGIA: Pony.
GEORGIA: Potřebuju laskavost.
GEORGIA: Dlužíš mi ji.
PONY: Dlužím?
GEORGIA: Jo, včera jsem ti půjčila tužku.
Jen tak pro záznam, mám v batohu deset tužek. Jenom jsem se při matice děsivě nudil a chtěl jsem si s ní povídat.
PONY: Svět na tento důkaz tvé nezištné laskavosti nikdy nezapomene.
GEORGIA: Áááá nevrátils mi ji, zmetku.
PONY: Myslel jsem, že jsem ji našel.
GEORGIA: Ze ZOO dnes utekla žirafa a zdemolovala mi auto.
PONY: A ty po mně teď chceš, abych ji našel?
GEORGIA: Ne, ale v pondělí potřebuju odvézt do školy.
Poleje mě horkost a rychle se mi rozlévá celým tělem. O svezení mohla požádat kohokoli. Opravdu se to děje?
Hlavou se mi zběsile honí myšlenky. Kdyby tohle byla romantická komedie, pobíhal bych teď kolem a plácal bych si se všemi v IHOPu, zatímco ze stropu by se snášely balonky a stuhy. Teď to musím hrát chytře – pokud kočka chytí myš příliš rychle, začne se nudit.
Odpovím: Jsem si jistý, že ti laskavost dluží i nějaký autobus.
„S kým si to textuješ, lásko?“ zajímá se Max a vklouzne na své místo v kóji.
Strčím telefon do kapsy a zalžu. „S mámou.“
Tohle je teď moje krásné malé tajemství.
Nejoblíbenější číšnice v Americe se znovu zjeví a hodí nám na stůl účet. Max ho popadne dřív, než stačím zareagovat. „Tohle je na mě, playboyi,“ řekne a vytáhne z peněženky zlatou kreditku.
Jeho rodiče jsou poměrně bohatí a on má prakticky neomezené kapesné, i když to zase není tolik, aby ho to úplně zkazilo.
„No to se na to podívejme,“ pronese servírka škádlivě směrem ke mně. „Ty za sebe necháš platit tady dámu?“
„Tak jo, Susanno, jmenuješ se tak, že?“ neudrží se Max frustrovaným, ale vyrovnaným hlasem.
„Jo,“ souhlasí a poklepe si jmenovku.
I když mi bylo jasné, že to přijde, nejraději bych se rozpustil a protekl pode dveřmi ven. Max už spustil. „Jsem transgender. Používám zájmena on, jemu a jeho. A teď ti ještě přidám radu zdarma – pokud se ti tu objeví zákazník oblečený spíš jako muž než jako žena, a také se tak chová, oslovuj ho těmito zájmeny. Anebo používej neutrální množné číslo.“
Chudák Susanna. Netuším, jestli Maxovy improvizované lekce pomohou někoho změnit nebo přispějí k větší informovanosti o transgenderové problematice, ale pronáší je pokaždé s maximálním zápalem. Servírka se na mě podívá s otázkou v očích a nejspíš přemýšlí, jestli jsem transgender i já.
U stolu se rozhostí ticho. Nemám ponětí, co se vzápětí stane.
Susanna položí Maxovi ruku na rameno a řekne. „Promiň, zlato.“ Max jí překryje ruku dlaní. Tohle jsem tedy nečekal. Servírka se rozhlédne, aby se ujistila, že nikdo neposlouchá a tiše ze sebe vypraví: „Můj bratranec je taky jeden z vás.“
„Ne,“ odpoví Max chladně. „Chceš to zkusit znovu?“
Susanna si zastrčí svůj kroužkový bloček na objednávky do zástěry a odkašle si. „Můj bratranec je transgender. A rodina s ním kvůli tomu přestala mluvit. Tedy s ní.“