Úterý. To je za tři dny. Sakra.
Lourdes se na Feldmana mračí, že by mu mohla vypálit díru do zátylku.
„To je ale manipulativní zmetek, co?“
„Tak jo, Lourdes,“ prohlásím, ještě pořád napumpovaný adrenalinem, „chceš do toho jít? Pak to uděláme po mém.“
Postaví se ke mně čelem. „Takhle to nefunguje.“
„Ukradla jsi mi život. Připravila jsi mě o všechno.“
„Už jsem ti vysvětlila…“
„A jestli mi zbývá jen pár týdnů, pak mi pomůžeš.“
Nad hlavami nám krouží hejno racků a od severu se prudce zvedne vítr.
„Poslouchej, Harte,“ zavrčí Lourdes. „Jsem anděl nejvyššího řádu; rozumíš mi? Můžu ti to usnadnit, nebo zkomplikovat. A právě teď? Teď ti to chci úplně znemožnit.“
Vyhodím míč do vzduchu a chytnu ho. „Mám nápad.“
Vypadá ostražitě, nebo jako by se jí udělalo špatně. S tou její novou lidskou tváří, na kterou si ještě pořád zvykám, to lze těžko posoudit. „Jaký?“ zeptá se.
„Mohli bychom si pomoci navzájem.“
„Už jsem ti vysvětlila, že svůj život nemůžeš získat zpátky. Prosím, nenuť mě to už opakovat.“
Na rtech mi pohrává úšklebek, zatímco si nadále házím s míčem. „To jo, ale v tom je právě ten chyták. Nežádám zpátky svůj život.“
Překvapí ji to a přinutí se položit mi otázku, kterou, jak dobře vím, pokládat nechce. „Co si teda přeješ?“
„Co jsem si přál od začátku. Šanci získat zpátky Ruby.“
„To je stejné…“
„Ne, není,“ utnu ji. „Hele, beru, že přijdu o své vzpomínky. Beru, že musím žít v tomhle těle až do… no, do smrti. Ale to neznamená, že se nemůžu pokusit Ruby přimět, aby pochopila, co se stalo. Nikde není psáno, že z nějakého důvodu nemůžu najít způsob, jak jí prozradit, že jsem ještě pořád tady, než ze mě nakonec nezbude nic. A vím, co jsi říkala. Že to nejde obejít a kdovíco ještě, ale musím to zkusit.“
Odmlčím se, než se pustím do té nejlepší části. „A možná právě tohle prokáže, jak andělská jsi. Co je lepší než opětovné shledání dvou lidí, kteří se milují? Vidíš? Získáme tím oba.“
Lourdes se zakaboní. „Jsi bezpochyby ta nejtvrdohlavější duše, se kterou jsem se kdy setkala.“
„Takže platí?“
„To jsem neřekla. Jelikož máme jen pár týdnů, musím si dát záležet na každém okamžiku. Musím udělat spoustu dobrých a ryzích skutků.“ Zavrčí, jako by ji už samotná ta myšlenka měla zabít.
„Jasně, ale uznej, že se od toho dá odrazit. Vždyť postavit se za pravou lásku musí mít větší váhu než pomoci staříkovi přejít přes cestu.“
Lourdes pevně semkne rty. Zřejmě jsem ji ještě dostatečně nepřesvědčil, přestože jsem to formuloval tak, aby to vyznělo v jejím nejlepším zájmu.
„A pokud mi nepomůžeš…“ Ztěžka polknu. „Nakonec stejně zemřu na zlomené srdce. Naprosté plýtvání zrecyklovaným tělem, nemyslíš? Tohle opravdu chceš? Zabít mě dvakrát? Pochybuju.“
„Nezabila jsem tě!“
„Svým způsobem jo.“
Lourdes to vteřinu zpracovává, jako by váhala mezi dvěma odpověďmi. Obě se jeví, jako by znamenaly vraždu. Nakonec stále trvá na svém. „Možná to nebude stejný pocit jako teď, ale přijdou jiné lásky, Harte. Lidské srdce bylo speciálně navrženo tak, že možná nezapomene, ale zcela jistě se zahojí.“
Upřeně se na anděla zadívám. Něco mi praskne v hrudi. „Žádná další Ruby už nebude. Bez ohledu na to, kolik vzpomínek ze mě vysaješ, kolik z mého srdce mi ukradneš, budu to vědět. Někde uvnitř budu vědět, že mi něco schází, stejně jako ty budeš vědět, že ti chybějí křídla. A co tohle bude za život?“
Rozhostí se ticho, které narušuje jen hučení vln valících se na břeh. „Jsi nemožný.“
Hodím míč přes písek. Je to stejně blaženě dokonalé jako posledně. „Takže ujednáno?“
„Nerada prohrávám, Harte, a i s mou pomocí je to, oč se pokoušíš, nemožné. Jde to proti vesmírným zákonům.“
„Je to nemožné, nebo skoro nemožné?“ V tom je rozdíl.
„Řekněme jen, že by si na to nikdo nevsadil, když pravděpodobnost je jedna ku miliónu.“
„O pravděpodobnost jevů jsem se nikdy nezajímal.“
Lourdes zarývá špičky prstů na nohou do písku a přitom na mě upírá pohled, jako by se snažila rozhodnout, jestli vůbec stojím za všechny ty problémy.
„Já… my potřebujeme víc času,“ řeknu jí.
Přikývne. „Udělám, co bude v mých silách, abych nám získala týden dva navíc, ale mám podmínku.“
Srdce se mi rozbuší o závod. „Cokoli.“
„Pokusíš se sžít s tímto tělem. Žádný boj, žádný odpor, žádné stížnosti. Žádné snahy zůstat celou noc vzhůru. Žádné sepisování zbytečných seznamů. A v úterý půjdeš na trénink.“
„To je víc než jedna podmínka.“
„A už žádné prosazování absurdních protiargumentů.“
„Ale já myslel, že to celé oddálíme a získáme víc času.“
„Mocní nemají rádi, když z nich někdo dělá hlupáky, Harte. Nakonec vycítí, co děláme, musíme tudíž jednat nenápadně. Nepřitahovat pozornost. Rozumíš?“
Jsem tak nadšený z příslibu její pomoci, že ochotně přikývnu a odsouhlasím jakékoli podmínky, které si vymyslí, pokud mě to zavede ke šťastnému konci s Ruby.