k větší blízkosti, vzájemnosti a propojení. Účelem je vtáhnout vyhýbavější Shelly do lehkého kontaktu. Obě postupně zjišťují, že si mohou navzájem důvěřovat a být spolu v dobromyslném rozpoložení, což vede ke snadnějšímu spojení v budoucnu.
Problémy s očním kontaktem
Když se jako děti díváme na své pečovatele, hledáme u nich důkazy lásky, uznání a toho, že jsou přítomní. Díváme se do očí svých milovaných, aby nám zrcadlili, kdo jsme. Budujeme si pocit vlastního já a svou osobnost na základě jejich zrcadlení, ať už je přesné, nebo ne. Můžeme být například vysoce inteligentní, pokud se ale na nás rodič dívá, jako by nám chtěl dát najevo, že jsme hloupí, můžeme se s touto identitou ztotožňovat dokud ji, alespoň doufejme, později v životě ze sebe nesetřeseme. Když oproti tomu v očích svých rodičů vidíme lásku, zrcadlí nám to, že jsme hodni lásky, a také se učíme, jak být milující.
Když se setkáme s pohledem, který vyjadřuje nepřítomnost, zlobu, kritiku nebo odmítnutí, je pochopitelné, že pro nás bude oční kontakt problematická záležitost, až budeme vyrůstat. Můžeme očekávat, že pokaždé, když se setkáme s něčím pohledem, uvidíme znevažování, zlost, odmítnutí, nebo dokonce nenávist. Takové negativní zrcadlení nás může ještě více zraňovat a vyvolávat v nás pocit, že jsme neschopní, nemilovaní, špatní, hloupí, zavrženíhodní nebo ještě něco horšího. Poměrně hodně z nás nedostalo onen rozzářený pohled, o němž jsem mluvila v minulé kapitole, nebo jsme prostě jen nedostali dost pohledů, které by říkaly: „Jsi pro mě výjimečná.“ Nebo: „Miluju tě.“ Nebo: „Jsi rozkošný.“ Pokud je oční kontakt něčím, od čeho jsme se jako děti chtěli odvrátit, může to v nás zanechat velké zranění, na které si budeme muset jako dospělí dávat pozor. Někdy si děti vybudují schopnost vypadat,
jako že udržují oční kontakt, ale ve skutečnosti se soustředí na nos, na zuby nebo bradu člověka, na kterého se dívají. Je těžké poznat, kdy se někdo takto vyhýbá přímému očnímu kontaktu s vámi. Spousta z nás to dělá, aniž by si toho byla vůbec vědoma.
Kdysi jsem pracovala s jedním párem, který se ze všech sil snažil o komunikaci, neustále však narážel na všechny možné problémy, pramenící v jejich adaptacích citové vazby. Jim si přál více očního kontaktu se Sally, ukázalo se ale, že pro ni je obtížné reagovat tímto způsobem. Cítila stud, místo aby dokázala přijmout jeho lásku, kterou jí pohledem dával najevo. Stud nás nutí odvrátit pohled, což znamená, že se díváme dolů a stranou, a Jim i Sally to potřebovali pochopit jako součást probíhajícího Sallyina uzdravování. Když se snažila udržovat oční kontakt, stresovalo ji to a způsobilo to, že se uzavřela. Je důležité v takovém případě člověku umožnit, aby se díval na vás a pak zase jinam, pokud to potřebuje – není vhodné vynucovat si oční kontakt, zejména pokud u daného člověka převládá stud. I přesto, že byl Jimův pohled milující a podpůrný, znamenalo to pro Sally velký nápor, když se mu pokoušela vyhovět. Takže jsem jim místo zaměřování se na oční kontakt doporučila, ať zkusí objímání. Při objímání obvykle s tím druhým oční kontakt nemáte. Je to prostě jen další příjemný způsob, jak se cítit bezpečně a ve fyzickém spojení. To u Sally mnohem lépe zafungovalo jako výchozí bod k uvolněnějšímu spojení a pomohlo jí to na její cestě zpátky k bezpečné citové vazbě s Jimem. Pokud je pro vás obtížné udržovat oční kontakt, nezapomínejte se sebou samými zacházet soucitně a s trpělivostí. Pokud se skutečně chcete pokusit o lepší spojení s druhými tímto způsobem, nedělejte z této techniky otevřený souboj v upřeném zírání do očí. Je v pořádku odvrátit pohled a udělat si přestávku. Je přirozené, že když se na někoho díváme, občas odvrátíme pohled stranou. Pomáhá nám
to regulovat sami sebe a zorientovat se. Takže pokud se chcete pustit do nápravných technik, jako je ta z následujícího cvičení, nespěchejte na sebe. Není cílem, abyste si celou věc ztížili a snášeli nepohodlí, ale abyste si otevřeli dveře, které vám umožní získat přístup ke všem požehnáním bezpečné citové vazby. Jinými slovy, jde o to, aby se pro vás ze cvičení nakonec stal příjemný zážitek.
CVIČENÍ Laskavé oči
Této technice se můžete věnovat jen chvilku a nebo i déle, podle toho, jak se budete cítit a nakolik vám bude připadat schůdná a užitečná. Začněte tím, že se pohodlně posadíte, uvolníte své tělo a párkrát se zhluboka nadechnete a vydechnete. Oči můžete nechat otevřené nebo zavřené, podle toho, co je pro vás snazší. A teď si představte, že se díváte do světa a vidíte laskavé oči, které se na vás dívají. Mohou patřit vašemu milenci nebo laskavému dědečkovi, vašim dětem, psovi nebo třeba dalajlámovi nebo papeži Františkovi. Vyberte si někoho, kdo vám může snadno nabídnout svůj laskavý pohled, i kdyby to měla být imaginární bytost. Pokud vám činí potíže představit si nějaké laskavé oči, dívejte se na fotografie svých známých i jiných lidí (třeba i úplně cizích), z jejichž očí vyzařuje laskavý pohled. Dívejte se jim do očí a vnímejte z nich bezvýhradné přijetí a všechnu laskavost, kterou jen dokážete vstřebat. Jeden z mých klientů Ted si ve svém chytrém telefonu udělal album všech lidí, které miluje. Říká tomu „bublina kontaktů“ a prohlíží si je pokaždé, když se chce cítit méně sám nebo potřebuje větší podporu.
A teď si jen všímejte, jaké to je, když se na vás někdo takhle dívá. Co se děje ve vašem těle, když se díváte do laskavých očí,