M. K. Hardy
jsem se snažila ještě doplňovat informace, co jsem jí zapomněla říct při vyprávění, a pak o jejích zážitcích z párty. Těch není nikdo dost. Telefon jsem položila až po slušných padesáti minutách. Ještěže mám firemní tarif, jinak bych se takhle vykecávat nemohla.
Je to jen pár dní a už se mi stýská po Katie. Jsem zvyklá, že si s ní můžu povídat téměř neustále. V práci stačí jen zvednout hlavu a doma jsme stejně téměř pořád spolu.
Chvíli mi trvalo, než jsem protáhla zatuhlé nohy. Sedět na stole téměř hodinu se nevyplácí. Měla jsem se trochu vrtět, alespoň by mi nehrozilo to ukrutné mravenčení, které cítím až v palci u nohy.
Už bylo poměrně pozdě, takže jsem se rozhodla pro sprchu a hurá na kutě. Popadla jsem ručník a zalezla do koupelny na chodbě. Měla jsem štěstí, že Ethanovi ani Deanovi nevadilo, že jsem si tam nechala všechny věci, co ženská v koupelně potřebuje. Alespoň je nemusím tahat pokaždé s sebou a chodím jen s ručníkem. Přišlo mi hrozně zvláštní, že v takovém paláci je pouze jedna koupelna. Druhá je vlastně ve spodním patře. A Ethan mi vysvětlil, že vzhledem k suchu a poloze tohohle místa se jeho rodiče rozhodli, že zprovozní tři koupelny. Jednu má on sám přímo u pokoje. Nicméně mi sdělil, že nemá rád, když
mu hospodyně uklízí jeho pokoj s koupelnou, považuje to za svou svatyni, takže se rozhodl, že používat bude veřejnou koupelnu a pokoj si uklízí sám.
Ve sprše jsem se vydrbala od hlavy až k patě, přičemž jsem si neustále představovala místo sprchové hadice nad sebou hlavu žirafy, která se ke mně blíží. Musím nad tím přestat přemýšlet, jinak se z toho zblázním. Raději jsem se zabalila do osušky a ukončila svou očistnou kúru.
„Do prčic,“ zaklela jsem, když mi došlo, že jsem si zapomněla čisté oblečení. Otráveně jsem si prohlédla kupičku nošeného oblečení a zakabonila se na ni. „Tak do toho se teď oblíkat určitě nebudu.“ Navykla jsem si chodit do koupelny jen s ručníkem, takže jakmile přišlo na sprchu, zkrátka mi to nedošlo. Zabalila jsem se do osušky a kupičku špinavého prádla zmuchlala do kuličky a vzala ji do ruky.
Sotva jsem otevřela dveře od koupelny, nadskočila jsem šokem, když jsem spatřila Deana, který stál přímo za nimi s rukou nataženou ke klice. Možná kdybych byla duchem přítomná, nelekla bych se tolik.
„Promiň.“ Díval se na mě s vykulenýma očima, nejspíš se lekl stejně jako já. „Nenapadlo mě, že někdo půjde do koupelny takhle pozdě,“ omluvil se a ustoupil o krok vzad. Jeho pohyb mi umožnil projít dveřmi ven na chodbu. Bože, proč zrovna dneska? Posledně jsem si oblečení nezapomněla, to je jak naschvál! A proč jsem si k čertu vzala tak malý ručník? Nenápadně jsem se pokusila sáhnout jednou rukou dozadu, abych se ujistila, že mi z něj neleze kus zadku. Uf, dobrý. Tohle už se mi nesmí stát.
„To je v pohodě,“ usmála jsem se trošku křečovitě a ustoupila o kus dál. Tak trochu jsem doufala, že zaleze do koupelny