nedá se zbraň použít. Dlouhé a složité vysvětlování cesty sem nahoru zabralo čas. Řekl jsem, že chlapi od záchranářů jsou odsud z vesnice. Oni cestu najdou.
Ale dost z nich je teď na lovu. Jejich čísla máte, ne?
Centrála je samozřejmě neměla. Nouzové volání prý může jít i do Thajska, jak jsem slyšel. Tak jsem musel prohledat kontakty a našel jsem alespoň jednoho z nich, mladého kluka. Pak jsem jim řekl, že bohužel musím zavěsit a vrátit se ke zraněnému. A taky jsem chtěl pušku pořádně držet v ruce, až půjdu k tomu, co zbylo z kořisti. Ale to jsem neřekl.
Překročil jsem krvavou břečku na zápraží a šel k Lassemu. Dobře, že ještě krvácel. Pořád byl naživu. Pokousaný v podkolení na obou nohách, ale nejhůř to krvácelo z levého ramene. Skoro u krku. To mě vyděsilo. Nevěděl jsem přesně, kudy vede krkavice. A nenašel jsem nic dostatečně čistého ke stažení. Svlékl jsem se a použil svoje tílko, které jsem ráno vytáhl z čistého prádla. Nůžky jsem nenašel, tak jsem látku nařízl a roztrhal ji, abych něčím tu krev na krku zastavil. Na přitlačení obvazu jsem vzal prostěradlo z Lasseho postele, odřízl jsem loveckým nožem obrubu a natrhal prostěradlo na široké pruhy.
Převázal jsem rány na nohou a pak jsem se odvážil znovu jít ven a zavolat policii do Ljusdalu. Tentokrát jsem ale nasedl do auta a vyjel na kopec, kde byl signál. Bál jsem se a pořád jsem měl Abisovu kulovnici na dosah. Policii jsem oznámil, že jednoho z myslivců potrhal medvěd a že už jsem volal záchranáře i sanitku.
Máme právo na odstřel? zeptal jsem se. Můžu dát dohromady stopaře a pokusíme se toho medvěda zastřelit.
Znovu jsem musel důkladně a dost dopodrobna popsat cestu. Pokud jde o ohrožení člověka, možná povolení k odstřelu škodné dostaneme.
Možná? Teď se nedalo nic než čekat. Vrátil jsem se zpátky do chaty a viděl jsem podle toho, co bylo na stole, že Lasse zrovna snídal, když se to stalo. Hnědé syrovátkové máslo a krajíčky bílé veky. Ani nestihl dopít kafe. Zřejmě zaslechl nářek hamiltona a vyšel ven. Bez pušky.
Prohlížel jsem si Lasseho knihy na policích. Jednou mi je ukazoval. Jsou to dobrý knížky, řekl. Přečetl jsem je všechny. A čtu je znovu.
Trvalo dlouho, než policie dorazila. Mezitím jsem musel jít ven, bylo třeba zavolat na krajskou správu a popsat jim to. Že jde o medvěda. Že tu jsou stopy i výměty.
Pro jistotu jsem i tentokrát vyjel autem kousek nahoru do kopce. Nebylo jisté, jestli by jim Abis v takovém šoku, jaký utrpěl, dokázal všechno vyprávět dost jasně a srozumitelně. Když jsem se spojil s odborem ochrany přírody, úředník připustil, že pokud jde i nadále o ohrožení lidského života, mohl by odstřel přicházet v úvahu. Doplnil jsem, že část kořisti z toho chudáka psa pořád ještě leží na zápraží. Medvěd se může vrátit. Tím bylo o odstřelu rozhodnuto, já zavolal Ronnymu a vyprávěl mu, co se stalo.
Požádal jsem ho, ať sežene psa na medvědy a zorganizuje stopování. Navrhl dva. Svou vlastní jämtlanďanku Vicku a Berrovu lajku, která se jmenuje Moje. Oba zaštěkávali medvěda.
Jednoho medvěda jsme v srpnu měli šanci zastřelit díky mojí fence. Kdyby se k tomu jako první nedostal Berra, řekl Ronny.
Jako bych to nevěděl.
A co Allanův karelák?
Ne, ten za moc nestojí. Je to slaboch. Utekl zpátky k pánovi, když Vicka chytla stopu.
Vem oba tyhle psy, navrhl jsem. A Allanova psa taky. Karelák je každopádně medvědí pes a Allan je dobrý střelec.
Já tam budu přece taky, namítl Ronny.
Řekl jsem mu, ať zaparkují auta pořádný kus od
Lasseho chaty. Medvěd, ale mohla to být i medvědice, určitě není daleko a riskujeme, že ho auta vyděsí.
Až dorazíte, můžete začít stopovat rovnou u smrku vedle studny. Je tam krev a zbytky Lasseho psa.
Nakonec si to Ronny nemohl odpustit a upozornil mě, že teď je předsedou on, a měl tudíž zavolat policii.
Ale tys mi nic neoznámil.
Měl jsi snad signál? opáčil jsem.
To ti fakt nežeru, žes mi volal, poznamenal Ronny naštvaně a zavěsil.
Abis seděl v autě, já v Lasseho chatě a oba jsme čekali na záchranáře. Už byli na cestě. Hodně se nám ulevilo, když dorazili. Byli to přece jen místní chlapi. Od nich jsem se dozvěděl, že přiletí vrtulník a přistane u obchodu, tam je na to místo. Lasse měl stále hmatatelný puls. Odpoledne už medvěd ležel zastřelený na pozemku jednoho z myslivců. Jmenoval se Bernt a říkalo se mu Berra. Mladý chlap. A přece už to byl jeho druhý medvěd. Zajeli jsme k němu s Ingou později, abychom se vyhnuli myslivcům ze spolku. V psí ohradě štěkala jämtlanďanka i lajka.
Vemte je dovnitř, ať je trochu klid, požádal vyšetřovatel z krajské správy, který právě přijel. Berra zašel do ohrady, vzal psy na vodítko a ti se vzpouzeli a vyváděli, když je táhl k domu. Lákala je medvědí mršina.
Z domu vyšly dvě malé holčičky a šly se podívat na medvěda.