Soubor grafiky Edvarda Muncha
SÍŇ MÁNESA, LIX. VÝSTAVA S. V. U. MÁNES, PRAHAKonečně jednou výstava, která vzrušovala již předem očekáváním umělecké události. – Munch je u nás v dobré paměti ještě z dob, kdy mu před lety Mánes uspořádal výstavu, jež nám předvedla největšího z malířů Severu ve vzácně krásném a mocném souboru. Od té doby neviděli jsme zde od Muncha než nějaký ten grafický list, který znamenal spíše připomínku než plnou skutečnost té tvorby, která nás jímala břitce a silně jeho velkými plátny. Tak i tato výstava, sestavená výhradně z grafiky, poněkud zklamává, nebo snad, lépe řečeno, nedosti nasycuje diváka, jenž miluje býti drcen Munchovými oleji. Není to snad, že by se Munchova grafika jakkoliv zpronevěřovala svému výtvarnému poslání a dávala více místa odbornosti grafismu než tvárnému výrazu, že by zdrobňovala a umenšovala rozlet malířské ruky. Jestliže tu vzpomínáme obrazů, je to proto, že v obrazech se vyslovil Munch nejplněji a nejhutněji, neboť zde sloužilo vše a směřovalo k velkému uchycení vnější i vnitřní skutečnosti, kdežto grafika nese tu na sobě mnoho záznamového, dojmového, co sice skvěle svědčí o jakosti vjemu tak ostře promítnutého v obsažnou kresbu, avšak méně ukazuje z vnitřní umělcovy zkušenosti a imaginace, z níž v obrazech vytváří svůj rozryvně přesvědčující svět. Mnohé z těchto litografií byly, jak se zdá, původně skicami na papíře, z něhož byly přeneseny na kámen. Tak v nich zůstává cosi význačně náčrtovitého, jistá vzdušnost, atmosféričnost, letmost, půltónovost, mlžnost a lesklost, která přesunuje těžiště výtvarného výkonu k naturalismu lehčí ráže, než na jaký jsme zvyklí z Munchových obrazů; v těch vše je veliký výraz a velká vnitřní pravda, takže malba je svou celou skutečností, kde mnohý grafický list není více než záznamem a zobrazením.
To platí o značné části listů litografických, pokud nepochybně z nich vyniká jejich náčrtníkový původ. Vedle těchto je tu řada jiných a dřevoryty i lepty, které jsou cítěny jako neoddělitelná součást oné velké výrazové potřeby, jež dala Munchovi vytvořiti obrazová díla tak vizionářská a zároveň přesvědčující strašnou skutečností, exaltovaná v drásavém odhalování věcí. Zde i v malém formátě grafiky ukazuje Munch svou výtvarnou řeč, hlasitou,
nemilosrdnou, nešetřící konvence a půvabu, drsnou a evangelicky těžkou, jako jsou sám život, city a události pod hledem severského zjitřeného svědomí. Zde Munch opět se ukazuje jako nejsilnější mistr severské secese a stále ještě nejmocněji dotýkají se nás i zde ta díla, která na sobě nesou ten význačně dobový ráz s veškerou jeho obsažností v linii i v duchu. V pozdějších letech, kdy provedl velké fresky, z nichž Alma Mater a Dějiny jsou zde v litografiích vystaveny, odvrátil se Munch dosti zjevně od své původní koncepce k stylu obecnějšímu, jehož skvělost a zralost přece dává nám postrádati mnohé z těch bezprostředních hodnot, jimiž se vyznačovala ranější epocha jeho tvorby.
Lidové noviny 19. 5. 1922
Výstava obrazů malíře Františka Soukupa a „Tenelly“ bude zahájena 24. t. m. v místnostech Krasoumné jednoty pro Čechy v Domě umělců. Výstava bude zároveň jistou reklamou „Tenelle“, jež je malířovým vynálezem, od kterého si slibuje, „že by snad mohl způsobiti i novou orientaci v malířství pro své zvláštní tvárné hodnoty“. Co je to ta „Tenella“? Je to, jak Soukup popisuje v brožurce připojené k výstavní pozvánce, „jednoduchý nástroj na malování barvami olejovými, kovový dutý násadec zhruba ve formě tužky, opatřený vhodným mechanismem, vyplněný olejovou barvou, která se vytlačuje při doteku na plátno“. Soukup zcela správně míní, že olejová technika nezaručuje dnes trvalost obrazů, neboť barvy nebývají dobré a míseny reagují na sebe nepříznivě chemicky a tmavnou, rovněž ředící prostředky zaviňují hnědnutí a praskání nátěru, zvlášť je-li barva pastovně nanášena. Konal od r. 1907 pokusy nalézti prostředek, „techniku takovou, jíž by bylo možno těmto základním chybám se vyhnouti a aby se jaksi mechanicky odstranily tyto vady“.
Konečně došel k zmíněným tyčinkám, jež jsou naplněny olejovou barvou a jimiž zároveň kreslí i maluje. Zůstává ovšem nejasno, proč malováním dutou tyčinkou jsou hned odstraněny zmíněné nevýhody olejové barvy, která zůstává táž jako na paletě i ve štětci. Nová technika obejde se zcela bez palety
a štětce, což prý, jak vynálezce míní, je veliké zjednodušení, které bude zvlášť výhodné pro začátečnické zápolení s technikou. Začátečníci, jak známo, nevědí si s paletou ani štětcem dobře rady, ale lze pochybovati, že jim „Tenella“ v těchto rozpacích nějak obzvláště uleví, když, jak Soukup praví, „množství 100–150 kusů (tyčinek Tenelly) je jistě dostačitelné“. – Je ovšem nutno vyčkati výstavy, jež bude demonstrovati užití nové techniky v malbě, ale lze již předem pochybovati, že tato nová technika nanášení barvy na plátno pomíjejícnosti a škodlivosti dnešních továrních barev mohla by čeliti, a lze též pochybovati, že „by snad mohla způsobiti i novou orientaci v malířství“. Přesto však je to výmysl zcela pozoruhodný, který nepochybně má některé své výhody, pro něž bude vyhledáván jako svého času Raffaëlliho pastely, které se osvědčily nedostatečně. „Tenella“ ovšem nenahrazuje olejovou barvu, nýbrž jen štětec nebo špachtli, a nemění celkem nic na materiálu, zasáhne tedy nejhlouběji do malířského „rukopisu“. Je možno však souditi předem, že jistě ne převratně.
Lidové noviny 23. 5. 1922
Ještě pointilismus
U Topiče uspořádal Ústř. svaz českosl. studentstva výstavu olejů a pastelů, které v Languedocu a v Bourgogni namaloval francouzský malíř Noël Garrigues. Bohužel, tento cizí malíř má mnohem interesantnější jméno než obrazy, a tak výstava dost zklamává. Někdo na ní chválil jásavé barvy, ale jásavé barvy nejsou konečně žádnou tak zvláštní zásluhou, když malíř je přesvědčením krajinář impresionista, který maluje jen při sluníčku a vyťukává to z čistých barevných teček a tahů. Při tom, co nám podává ten pan Noël Garrigues, nesmíme ovšem na pořádné francouzské impresionisty a neoimpresionisty ani vzpomenout. Nejsou to sice žádné nejhorší krajinky, ale přece jen to vlastně není nic, a zvlášť to není nic takového, co bychom tu zrovna museli viděti, protože takovýmto o něco lepším impresionismem se náš horší impresionismus ani tak tuze nepospraví; na to bychom potřebovali příkladů lepších. –