Matka si podle všeho zase jednou vyjela autem. A samozřejmě to i tentokrát schytá ona.
„Dorazím. Ale chvíli to potrvá.“
Clara zavěsila a podívala se na referentku. Telefonát vlastně přišel vhod. Perfektní omluva, jak zkrátit jakoukoli zdlouhavou schůzku.
„Musím na policii vyzvednout mámu, má demenci. Už jsme pro dnešek skončily?“
Žena byla najednou jako vyměněná. Zajímala se. Přátelská. Zdvořilá.
„Můžu tu žádost dodělat za vás,“ nabídla se. „Jenom to tady podepište. Přinejhorším vám prostě zavolám; číslo na vás mám.“
I takoví dokážou lidi být, pomyslela si Clara při podepisování. Ale proč je k tomu vždycky nejdřív potřeba nějaká malá katastrofa nebo nehoda?
Žena ji dokonce doprovodila ke dveřím své pidikanceláře.
„S mámou hodně štěstí.“
Štěstí, pomyslela si Clara, když scházela dolů po schodech, štěstí už ničemu nepomůže. Demence je demence. Před pěti lety by se mámě hodilo. Teď už je zkrátka pozdě.
„Ahoj Claro!“
Máma byla příšerně rozrušená. Tváře jí hořely jako nikdy dřív a vlasy měla úplně rozcuchané. A podle všeho se pomočila. Na kalhotách se jí vyjímala velká mokrá skvrna. Paráda. Zato tentokrát trefila její jméno. Pravděpodobně nemůžete mít všechno.
Policistka byla velmi přátelská, ale i důrazná.
100
„Lékař už vaší matce musel řízení dávno zakázat. Ve městě překročila povolenou rychlost o dvacet osm kilometrů. Naštěstí tam kolegové zrovna měřili rychlost. Jak matku v tomhle stavu vůbec můžete pustit za volant?“
Jako by pořád ještě bydlela doma a dávala na ni pozor.
„Kam jsi chtěla, mami?“
„Domů!“ odpověděla matka pořád ještě rozrušeně a plná vzteku, který už nedokázala správně uchopit slovy.
„Tihle medvědi mě… stopla jsem se. Já… ať zmiznou.“
Občas to přece jen zaznělo překvapivě jasně.
„Mami,“ pokusila se ji Clara uklidnit, „ti za to nemůžou.
Policajti tě musí zastavit, když jedeš moc rychle.“
„Rychle!“ Máma se pohrdavě zasmála a Clara se bezděčně musela zasmát taky. Matka vždycky jezdila rychle. Těch osmadvacet kilometrů nad limit asi zkrátka považovala za přijatelné.
„Budeme to muset předat odboru řidičských průkazů. Vaše matka už nesmí řídit auto. Vůz si můžete kdykoli vyzvednout, ale matka už řídit nesmí.“
Proč to pořád opakuje? Máma už je stejně úplně hotová. A něčemu ostatně rozumí pořád.
„Jak jste mě vůbec našli? Copak vám matka… řekla vám moje jméno? Nebo svoje?“
Možná jí to občas ještě myslelo víc, než Clara předpokládala.
„Espézetka,“ řekla policistka. „Vašeho otce jsme nezastihli, tak jsme zavolali vašemu bratrovi a vám.“
Občas je děsivé, že vás policie kdykoli může najít, kdykoli vám zavolat. Clara na mámu pohlédla. Mokré kalhoty jí musely být strašně nepříjemné.
„Nemáte tady… můžu mámu rychle osprchovat?“
Policistka s lítostí zavrtěla hlavou.
„Sprcha je jenom pro personál. Bohužel to nejde. Je to bohužel jenom pro personál.“
Neustále se opakovala. Matka křečovitě svírala klíčky od auta. Kde je vůbec našla? Otec je přece měl vždycky zamykat. Ale no jo… táta. Zřejmě je prostě položil na stůl, jako dřív. A řídit auto bylo to jediné, co matka ještě dovedla. Sice už nevěděla kam, ale dokud táta seděl vedle ní, zatím to vždycky šlo dobře. Clara netušila, že občas fakt ještě jezdí sama.
„Mami, pojď, půjdeme.“
V tu chvíli jí mámy přišlo strašně líto. A najednou se jí vybavila vzpomínka, jak matka tenkrát na policii vyzvedávala ji; tenkrát, když ji načapali s trávou. Jak se před ni postavila. Hlasitě a pevně a rozhodně: Co chcete? Vy jste určitě nikdy nic nezvorali! Vy určitě máte jenom dokonale vzorné dětičky, co ani nezvládnou přejít na červenou. Tohle je moje dcera a já si ji teď odvedu domů.
Policajti na to neměli moc co namítnout. Značně je překvapilo, že ji to nezdrtilo a že se na dceru ani nerozčílila. Chovala se spíš tak, jako by musela vyrvat Claru z jejich spárů. Matka vždycky sršela energií, když šlo o rodinu. Bylo to tak nespravedlivé…
Teprve později, když mámu sprchovala a zase oblékala, si uvědomila, jak moc už je ve skutečnosti odkázaná na cizí pomoc. Jako dcera si to možná jednoduše nechtěla přiznat. Máma tam bezradně stála se svetrem v ruce a pořádně nevěděla, jak si ho na sebe navléct. Když jí Clara sou-