Spouštěčem (S) nepříjemných pocitů nebo reakcí jsou zpravidla věci, které vnímáme smyslovými orgány. Tedy všechno, co slyšíme, vidíme, vnímáme chutí nebo hmatem, ve vás může vyvolat emocionální reakci i ovlivnit váš prožitek (P).
Partner zapomněl na moje narozeniny.
spouštěč prožitek
Mám pocit, že nejsem milován/a.
Váš mozek spojuje pocit se spouštěčem, který prožil krátce před vznikem pocitu, stejně jako dítě, které špatně pochopilo zakopnutí a pád jako trest za to, že lhalo.
Pokud ovšem svádíte odpovědnost za své pocity na spouštěcí události, které zpravidla nemůžete ovlivnit (koláč, šéf, nemoc), automaticky se tím dostáváte do role oběti. Děláte ze sebe hříčku osudu a vzdáváte se vlivu na svůj život.
Za vaši reakci totiž nezodpovídá spouštěcí událost, ale to, jak tuto událost vyhodnotíte. Myšlenky ve vaší hlavě si totiž dělají, co chtějí, vypadají třeba takto: „Šéf si teď o mně myslí, že jsem neschopný/á, přijdu o práci, nedá mi dobré doporučení jinam…“
A tak dále a tak dále.
Mindset (nastavení mysli) aneb jak si ovlivňujete život
Cvičení: Souhra mezi spouštěčem a prožitkem
Vzpomeňte si na něco, co se vám nedávno stalo a vyvolalo ve vás nepříjemný pocit. Chtěl bych vás požádat, abyste si udělali chvilku čas a situaci analyzovali. Napište si, co přesně bylo spouštěcí událostí a jak jste reagovali, případně co jste cítili.
spouštěč prožitek
Nyní se zamyslete nad tím, jestli na světě existuje byť jen jeden jediný člověk, který by na stejnou spouštěcí událost reagoval jinak než vy. A jak.
Napadají vás ještě další možnosti? Poznamenejte si je:
Dokážeš mnohem víc, než si myslíš!
Zde máme například Christiana. Cestou do práce mu před nosem ujede vlak. Cítí se špatně, protože zase vyrazil pozdě z domova. Nikdy se mu prostě nepovede naplánovat si dobře čas.
Na stejném nástupišti ujel vlak do práce i někomu jinému. Co by si asi mohl myslet?
• Má radost, protože svou práci nesnáší a je šťastný za každou minutu, kterou nemusí trávit v nenáviděné kanceláři.
• Stejně je nemocný a necítí se dobře. Teď má alespoň důvod, aby se vrátil domů a lehl si do postele.
• Využije čas čekání k tomu, že si koupí kávu a noviny.
• Rozhodne se, že je hezké počasí a že půjde do práce pěšky.
• Využije zpoždění k tomu, že půjde kolem pekárny a koupí kolegům snídani.
• Zavolá matce, které se už dlouho neozval.
A tady to vidíte: Důvodem vašich špatných pocitů není spouštěcí událost! Za pocity může vaše hodnocení události. To, že nám před nosem ujede vlak, rozhodně nemůže být důvodem pocitu, že jsme selhali. Za ten mohou přesvědčení a hodnocení, která nevědomě provádíme.
Jak to, že někteří lidé zůstanou v naprosté pohodě, když vidí, jak jejich partner flirtuje s někým jiným, zatímco jiné dusí žárlivost, když se jejich přítel otočí za jinou ženou nebo přítelkyně za jiným mužem?
Faktem je, že samotná událost: „můj partner se otočil za někým jiným“, nespouští zpochybnění vztahu. To dělají vaše přesvědčení spojená s událostí.
Až vaším kognitivním hodnocením (H) se z emoce stávají pocity, které prožíváte. A při tomto hodnocení se může stát spousta nežádoucích věcí. Vytváříte si souvislosti s událostmi z minulosti, které se spouštěčem nemají nic společného, nebo volíte staré reakce, které nejsou pro danou situaci přiměřené.