1.7 Podpora žáků se zdravotním
znevýhodněním ve školní
výchově
Vanda Hájková1.7.1 Zdravotně znevýhodnění žáci ve výuce tělesné výchovy
Pro žáky se zdravotním znevýhodněním (nejčastěji v důsledku dlouhodobého chronického onemocnění) je tělesná výchova stejně významnou součástí základního vzdělávání jako pro žáky intaktní. Celkově je v českém školství aktuálně evidováno necelých dvanáct tisíc žáků se zdravotním znevýhodněním, z toho necelých deset tisíc žáků nemá souběh tělesného postižení (ve smyslu primární poruchy nosného a pohybového ústrojí a narušení funkcí s tím spojených) a pouze 1 743 žáků se zdravotním znevýhodněním se vzdělává podle individuálního vzdělávacího plánu (Felcmanová, Klusáček, Hrstka, 2015). Možnosti řízené i spontánní pohybové aktivity bývají u těchto žáků v důsledku léčebných a režimových opatření obvykle sníženy. Chybí jim návody k pohybovým aktivitám stejně jako dostatečné podněty pro zvyšování tělesné kondice. Bludný kruh úzkosti rodičů a obvyklých potíží žáků s chronickým onemocněním při cvičení obvykle vyústí ve vyhýbání se tělesným aktivitám a v osvobozování ze školní tělesné výchovy, a to navzdory tomu, že přiměřená fyzická zátěž může obvykle zlepšit kvalitu života těchto žáků a někdy i zmírnit projevy jejich primárního onemocnění. Fyzická aktivita je ve školním věku také předpokladem celkové fyzické kondice v dospělosti, což platí i v případě žáků se zdravotním znevýhodněním. Významné je zmínit psychosociální aspekty pohybové aktivity v tělesné výchově zdravotně znevýhodněných žáků. Žáci, kteří jsou dlouhodobě označováni jako „nemocní“ a vyřazováni kvůli tomu z aktivit spojených s pohybem, mohou zvláště ve starším školním věku trpět pocity méněcennosti a izolace od vrstevníků. Opačně platí, že účast v hodinách tělesné výchovy dává žákům se zdravotním znevýhodněním možnost sociální integrace a bývá podmínkou přiměřeného a žádoucího zvládání
handicapu daného primárním onemocněním. Dvořáková (2000) v té souvislosti uvádí, že se tělesná aktivita odráží v citové oblasti žáků, v jejich psychickém a emocionálním prožívání. Tělesná výchova má vliv na chování žáka a přispívá k formování jeho osobnosti tím, že jej učí nejen novým pravidlům, ale i zodpovědnosti a rozhodování. Z důvodu režimových omezení, opakované účasti na vyšetřovacích i léčebných procedurách dochází k zúžení životního prostoru těchto žáků na úsek škola – domov – zdravotnické zařízení. Pohybové aktivity pak nenásilným a žádoucím způsobem otevírají a rozšiřují tento prostor o atraktivní sportoviště – stadiony, sportovní haly a tělocvičny.
Zásadní aspekty tělesných cvičení s žáky s různými typy zdravotního znevýhodnění byly již opakovaně publikovány (Paul, Náměstková, 2004; Rušavý, Brož a kol., 2012; Máček, Máčková, 2013), zasloužená pozornost byla v odborném tisku věnována také aplikovaným pohybovým aktivitám v integraci žáků do školní tělesné výchovy (Ješina, 2009; Kudláček 2008, Kudláček, Machová, 2008).
Cílem kapitoly je proto stručně připomenout nejvýznamnější omezení v účasti žáků s vybraným typem zdravotního znevýhodnění (cystická fibróza, diabetes, astma bronchiale) v běžné tělesné výchově na základní škole a představit podpůrná opatření podle zákona č. 82/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), a podle souvisejících prováděcích předpisů (viz Vyhláška č. 27 o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných z ledna 2016), jež bude možné v tělesné výchově těmto žákům poskytnout.
Prováděcí předpisy upravují zavádění podpůrných opatření do vyučování, a to v kategorizaci pěti stupňů podle organizační a finanční náročnosti. Podpůrná opatření prvního stupně může realizovat škola sama, pro všechny ostatní stupně je již potřeba spolupráce se školským poradenským zařízením – s pedagogicko-psychologickou poradnou (dále PPP) nebo se speciálněpedagogickým centrem (dále SPC) a na základě odborného posouzení speciálních vzdělávacích potřeb žáka. Podpůrná opatření poskytovaná v oblasti tělesné výchovy přispívají k (Čadová a kol., 2015):
• sociálnímu začlenění žáka (jeho přijetí vrstevníky a utváření pocitu začlenění do skupiny),
• zvládnutí fyzicky náročných činností a zprostředkování zkušeností s nimi (tedy k podpoře rozvoje zachovaných schopností spojené s podporou sebevědomí žáka, které může být nemocí primárně narušeno),
99
• odvedení pozornosti od nemoci (rozptýlení myšlenek na nemoc, léčbu, vlastní omezení),
• obnově fyzického stavu (omezená fyzická kondice a schopnosti nebo změna vzhledu mají negativní vliv na sebevědomí žáka),
• podpoře sebehodnocení v porovnání s vrstevníky.
1.7.2 Význam a rozsah podpůrných opatření
V kontextu nově přijatých legislativních předpisů je označení „individuální integrace“ žáka v tělesné výchově nahrazeno termínem „společné vzdělávání“ žáků s využitím podpůrných opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Znamená to, že učitel tělesné výchovy je povinen učinit všechna opatření a potřebné úpravy podmínek a obsahu tělesné výchovy tak, aby v ní mohli všichni žáci dosáhnout přiměřených cílů a cítit se přitom bezpečně a úspěšně. Mezi podpůrná opatření nepatří léčebná, popřípadě zdravotní tělesná výchova, které jsou charakterizovány jinými postupy a cíli, ale je možné jako podpůrných opatření využít aplikovaných pohybových aktivit – modifikace běžných pohybových aktivit, které umožní žákům se speciálními vzdělávacími potřebami dosáhnout specifických dovedností v tělesné výchově.
Využívání podpůrných opatření by nemělo být v hodinách tělesné výchovy rušivým momentem, spíše nenápadnou facilitací v oblastech, které jsou pro rozvoj žáků důležité a které vedou k osvojení vlastních strategií v pohybových aktivitách žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Podobně jako u žáků intaktních je prožitek úspěchu v pohybové činnosti u těchto žáků důležitým motivačním faktorem. Pedagogové musí respektovat potřeby žáka, pokud zažívá zhoršení zdravotního stavu nebo prochází změnou medikace, což může přechodně negativně ovlivnit jeho schopnost koncentrace, spánku a související kvality bdění, pohybovou výkonnost i zvládání fyzické zátěže, emoční stabilitu, zranitelnost, neklid. Přiměřené a včasné informování spolužáků o potřebě podpůrných opatření může přispět k pochopení situace zdravotně znevýhodněného žáka a k získání vrstevnické podpory z jejich strany. Myšlení u některých žáků s chronickým či dlouhodobým onemocněním (například záchvatovitých onemocnění s tlumením záchvatové aktivity farmakologickou léčbou) bývá méně pružné, zpomalené, typickým rysem je také nižší spontaneita a neschopnost adaptace na nové podněty. Problémy mohou mít takto nemocní žáci i s pamětí. Je narušena vštípivost a vybavování si, což souvisí s celkovou rigiditou a větší unavitelností. I to
100
Ukázka elektronické knihy