4. Dantova definice umění
V předešlém textu jsem se věnovala obecné povaze Dantova přístupu k definování umění, především pak jeho snahám o přemostění esencialismu a historicismu. Objasnila jsem, v jakém ohledu se nejedná o protichůdné filozofické pozice: podle Danta je pro uchopení podstaty umění tyto pozice uvést v soulad nejen výhodné, ale nezbytné, neboť umění se proměňuje v čase a naše vztahování se k němu je historicky podmíněné. Rovněž jsem nastínila vývoj Dantova uvažování o definování umění včetně toho, ve kterých textech se tomuto tématu věnoval. Pokud jde o samotné zavedení definičních podmínek, zdá se nejzásadnější kniha Po konci umění, v níž Danto přichází explicitně se dvěma nutnými podmínkami pro existenci umění. Umělecká díla musí být 1) o něčem (about something) a 2) vtělovat svůj význam.191 K uměleckým dílům jako takovým pak Danto odkazuje jako ke vtěleným významům. 192 Z této formulace definice budu v následujících dvou kapitolách vycházet primárně. První kapitolu věnuji v souladu s první definiční podmínkou obsahu či významu umění, druhou pak vtělení daného obsahu. V rámci samotného výkladu se však budu vztahovat i k jiným Dantovým textům, v nichž jsou tyto problémy – byť prozatím nikoli coby definiční podmínky – tematizovány. Již jsem zdůraznila, že je nejzásadnějším Dantovým spisem o ontologii a definici umění Transfigurace běžného, třebaže se v ní k zavedení
191 Arthur C. Danto: Po konci umění, s. 289.
192 Takto dokonce pojmenovává výbor ze svých kritik a esejí. Srov. Arthur C. Danto: Embodied
Meanings: Critical Essays and Aesthetic Meditations, New York 1994. Dosud jsem používala zaměnitelně pojmy význam (meaning), obsah (content) a opis sémantické dimenze umění, tj. že jsou díla o něčem. Tato terminologická nejednoznačnost vychází z Dantových vlastních textů, v nichž mezi těmito pojmy osciluje a chápe je téměř jako synonyma. Na rozdíly mezi nimi upozorním později.
definice Danto neodhodlal. Právě v této knize se nachází jádro Dantovy koncepce. Ve světle Dantovy filozofie umění lze v jeho přístupu k definici umění rozlišit dvě hlavní dimenze: sémantickou a pragmatickou. Tato distinkce není ryze Dantova v tom smyslu, že by ji napříč různými texty systematicky uplatňoval a striktně v souladu s ní klasifikoval příslušné vlastnosti umění, vychází nicméně z Dantovy terminologie a odpovídá tomu, jak o umění přemýšlí. O sémantické dimenzi umění, jak níže vyložím detailněji, uvažuje explicitně již v Transfiguraci a starších textech,193 přičemž v sobě tuto dimenzi zahrnuje první definiční podmínka, tj. Dantovo přesvědčení, že umění musí být o něčem. Připomenu-li poznatky předvedené v první kapitole, totiž Dantovo vymezení pojmu „reprezentace“, má Dantovo uvažování o sémantice původ právě zde, v jeho chápání reprezentace jako sémantického vehikula, jehož klíčovou charakteristikou je, že se vyznačuje nějakým obsahem.
Ve srovnání s tím, jaký důraz kladl Danto na sémantický rozměr, je pragmatická dimenze umění v jeho textech poněkud upozaděna. Přesto má v Dantových úvahách své místo. O pragmatické rovině v bezprostřední souvislosti s uměním uvažuje Danto systematičtěji poprvé v knize Zneužití krásy z roku 2003. V této studii vycházím z definice pojmu pragmatické dimenze a pragmatických vlastností z této publikace, avšak myšlenky, které odpovídají tomuto pojmu, nacházím i ve starších Dantových textech. V předmluvě ke Zneužití krásy se Danto o funkci pragmatických vlastností vyjadřuje takto: „Pragmatické vlastnosti mají na straně publika vyvolat určitý typ pocitů vůči tomu, co umělecké dílo reprezentuje.“194 Pragmatické vlastnosti tak představují zvláštní třídu vlastností, do níž náleží například vlastnosti estetické – tomuto tématu se budu věnovat v samostatné kapitole v přímé návaznosti na Dantův termín modulace.
Můj hlavní argument však předpokládá, že označení „pragmatické vlastnosti“ má v Dantově filozofii umění širší platnost, tj. že se nepojí pouze s estetickými vlastnostmi, ale se zvláštním typem (emocionálního) zapojení diváka, který popisuje předcházející citace. Rozlišení mezi sémantickou a pragmatickou dimenzí umění mi umožní nejen text lépe systematizovat a zpřehlednit výklad, ale umožní mi zohlednit i terminologickou nejednoznačnost, která se s Dantovými texty z filozofie umění pojí. Označení sémantická a pragmatická dimenze mi slouží jako společný jmenovatel, na nějž lze převést řadu na první pohled nesourodých
193 Mám na mysli především následující práce: Arthur C. Danto: Artworks and Real Things; Arthur C. Danto: The Transfiguration of the Commonplace.
194 Arthur C. Danto: The Abuse of Beauty, s. xv.
a terminologicky roztříštěných témat. Ona roztříštěnost se týká především pragmatické dimenze. Zatímco o významové komponentě umění, a tudíž sémantické dimenzi pojednává Danto otevřeně a systematicky, pragmatickou dimenzi se snaží vystihnout prostřednictvím několika různých, avšak často se částečně překrývajících pojmů. Mám na mysli především pojmy metafory, rétoriky, exprese, stylu, případně modulace a v neposlední řadě bdělých snů. Každému z těchto pojmů pak v rámci pojednání o pragmatické dimenzi umění věnuji samostatný výklad.
4.1 Sémantická dimenze
umění
Sémantická dimenze umění v Dantově terminologii splývá s „rovinou aboutness“. Rovina aboutness je integrální součástí jak starších Dantových textů o umění,195 tak jeho Transfigurace, v níž označuje aboutness za klíčovou diferencující vlastnost uměleckých děl (a šířeji reprezentací).196 Rezonuje však i v novějších publikacích, v nichž se Danto k problematice definování umění vrací a částečně svou definici reviduje, tj. v knihách Zneužití krásy197 a Co je umění.198 Ačkoli se jedná z hlediska celku jeho teorie o zcela zásadní pojem, Danto aboutness nedefinuje a poskytuje čtenáři jen poměrně úsporné vymezení, co tímto pojmem míní. Pojem aboutness představuje variaci konstatování, že umělecká díla musejí být o něčem (about something), konkrétněji se jedná o podstatné jméno z této fráze – či opisu situace – odvozené. Z Dantova hlediska je klíčová první část tohoto vyjádření, tj. pojem „about“ („o“), z něhož vytvořil termín zachycující tu skutečnost, že umění musí o něčem být. Dantova jazyková hříčka se vzpouzí elegantnímu překladu do češtiny. Dantovy úvahy o sémantické rovině se nadto vyznačují pojmovou rozvolněností, kdy jeden a tentýž fenomén označuje různě: k sémantické rovině odkazuje jako k about-
195 Mám na mysli především knihu Transfigurace běžného: Arthur C. Danto: The Transfiguration of the Commonplace, avšak implikace této vlastnosti se objevují již ve starším stejnojmenném článku: Arthur C. Danto: The Transfiguration of the Commonplace, stejně tak jako v článku Umělecká díla a obyčejné věci; Arthur, C. Danto: Artworks and Real Things. Souhrnnou studii na toto téma pak představuje text Art and Meaning. Arthur C. Danto: Art and Meaning. Otázku interpretace Danto mimo tyty texty rozpracovává především ve výboru Philosophical Disenfranchisement of Art. Arthur C. Danto: The Philosophical Disenfranchisement of Art Od Dantova chápání vztahu významu a interpretace se odvíjí i jeho přístup k problematice krásy a jejího vztahu k ontologii umění. Srov. Arthur C. Danto: The Abuse of Beauty.
196 Arthur C. Danto: The Transfiguration of the Commonplace, s. 81.
197 Arthur C. Danto: The Abuse of Beauty
198 Arthur C. Danto: What Art Is