ní část tohoto axonu se větví v telodendrie, terminálně zakončené knoflíkovými zduřeninami (boutons terminaux) a tvořícími tak synapse, jimiž jsou vzruchy přenášeny na další neurony nebo přímo na efektory.
2.4.1.1 Klasifikace neuronů
Centrální nervový systém člověka obsahuje kolem 85 miliard neuronů. Ty mohou být klasifikovány podle počtu svých výběžků. Zatímco neuron obsahuje vždy jen jeden axon (neurit), dendritů může být různé množství.
1. Embryonální neuroblast je buňka bez výběžků, a proto ji můžeme označit jako apolární neuron .
2. Během vývoje vzniká nejprve první výběžek – jde o axon. K tomuto typu unipolárních neuronů je možno řadit s určitou výhradou také fila olfactoria (jde o nemyelinisované axony buněk s netypickými dendrity).
Některé z amakrinních buněk sítnice jsou také unipolární.
Obr. 90 Neuron
3. Neurony tvořené jediným axonem a jediným dendritem jsou neurony bipolární Vyskytují se jako vmezeřené (spojovací) neurony např. v sítnici oka, ale také v gangliích statoakustického nervu (n. VIII.), jakož i v cerebrospinálních gangliích nižších obratlovců (např. ryb).
4. Z bipolárních neuronů se vyvinuly neurony pseudounipolární postupným přibližováním obou výběžků – axonu a dendritu. Vyskytují se ve spinálních gangliích vyšších obratlovců (včetně člověka). Tyto sensitivní neurony mají jen jeden výběžek (tzv. dendraxon), vycházející z velkého perikarya, který se pak rozděluje ve dvě větve. Funkčně je možno považovat jako dendrit a axon (oba výběžky jsou myelinisované!) a vzruchy neprocházejí perikaryem, které má jen trofickou funkci.
5. Většina neuronů obsahuje axon a více než jeden dendrit – to jsou multipolární neurony. Typicky hvězdicovité náleží většinou k motorickým neuronům (např. v předních rozích míšních) a mají četné rozvětvené dendrity schopné přijímat vzruchy z ostatních neuronů. Mají ovšem jen jediný axon, přivádějící stimuly k efektoru (sval, žláza). Mohou mít také tvar pyramidální (motorická kůra mozku) nebo hruštičkovitý (Purkyňovy buňky mozečku).
Obr. 91 Typy neuronů
2.4.1.2 Cytologická stavba neuronu
Perikaryon je veliké, obyčejně hvězdicovité buněčné tělo (soma) neuronu. Obsahuje centrálně uložené velké a světlé, měchýřkovité jádro s nápadným tmavým jadérkem (podobné jadérku oocytu). Chybí tu centrosom, proto jednou diferencovaná nervová buňka ztrácí schopnost se dělit. Golgiho komplex je umístěn jako cisterny kolem jádra ve formě věnce (tento aparát objevil Camillo Golgi (1844–1926) roku 1898 právě v nervové buňce). Četné mitochondrie svědčí o velké potřebě energie neuronů.
Pro perikaryon jsou typická tzv. Nisslova tělíska, označovaná také jako tigroid. Jde o velká basofilní granula, representovaná hrubým ER a polysomy – jde o místa aktivní proteosyntézy. U vyčerpaných neuronů dochází k dočasné redukci tigroidu – tigrolysis neboli chromatolysis. Nisslova tělíska pronikají i do dendritů, chybí však v odstupu (tzv. odstupovém konusu) axonu.
Obr. 92 Perikaryon a odstupy výběžků neuronu