pomalu šplhalo zpátky na cifru, která tam zářila po výhře vloterii, ajá šetřila, kde se jen dalo. Můj online život překypoval značkovým oblečením, nákupními horečkami adrahým šampaňským, ale to všechno byla show. Dobře zdokumentované nákupní horečky jsem platila vhotovosti aDion vzápětí všechno vracela. Nábytek jsem nakupovala jen ten, který se objevoval vzáběru objektivu, což znamenalo, že jsem měla nádhernou ložnici akoutek spohovkou, ale nic víc. Můj tým pracoval uskládacího stolu vjídelně amoje skříň obsahovala jen kousky oblečení darované sponzory.
Celý život jsem musela škudlit každý cent, takže jsem se přirozeně bála dluhů aselhání amoc dobře jsem věděla, že jediný špatný pohyb mě může poslat do spirály bezvýznamnosti. Sbohem, sledující. Sbohem, slávo. Sbohem, spousto peněz. Potřebovala jsem ušetřit každý dolar, který jsem mohla, azávisela jsem na Vidalovi.
První trhlina se objevila na natáčení pro Vitamin Water. Seděla jsem vnemožně načechraném bílém županu usazená na vypolstrované stoličce vpřívěsu vexteriérech, když nám na dveře jemně zaklepala naše koordinátorka natáčení apak strčila hlavu dovnitř. „Jsi oblečená?“
Svatovým tamponkem pokapanýmodličovačem očí jsem se otočila od zrcadla. „Jistě, pojď dál.“
„SKVĚLÉ focení,“ řekla empaticky, vešla dovnitř azavřela za sebou dveře. „Vážně skvělá práce.“
„Děkuju.“
„Přinesla jsem ti tohle.“ Vytáhla zpod paže lahev vody apodala mi ji. „Ne, že bys byla dehydrovaná.“
Po třech hodinách usrkávání nejnovější příchutě, přičemž jsem se snažila nešklebit do kamery, jsem zcela jistě dehydrovaná nebyla. Místo toho jsem si dřepla nad pojízdný záchod ačůrala dobrou minutu, až se mi zté námahy roztřásla stehna.
Přesto jsem si lahev vzala. „Díky.“
„A… tady je tvůj šek.“ Podala mi nezapečetěnou obálku. Zaváhala jsem apak si ji vzala. Ještě nikdy mi na natáčení neplatili. Ne že bych kdy předtím měla podobné natáčení. Většinou mi jen poslali nějakou věc, ajá si ji na sebe vzala apoužila ji vnějakém příspěvku, načež jsem za dva až čtyři týdny dostala poštou šek.
Tohle… světla, štáb, přívěs – to bylo úplně nové.
„Máš tolik času, kolik potřebuješ, ale než půjdeš, zastav se za ochrankou avrať propustku. Potvrdí ti tam parkování.“
„Super. Jasně.“
Rozloučily jsme se ajá počkala, dokud se za ní nezaklaply dveře, načež jsem obálku otevřela apodívala se dovnitř. Byl to šek akopie smlouvy. Překvapeně jsem na tu částku zírala. Vidal mi řekl, že dostanu osm tisíc za video plus pět set dolarů za každé sdílení na sociálních sítích. Ale tohle bylo dvakrát tolik. Přečetla jsem si smlouvu se svým jménem načmáraným na druhé straně apřekvapeně jsem zjistila, že suma souhlasí sčíslem na šeku. Spletla jsem se snad? Copak jsem si smlouvu nepřečetla, než jsem ji podepsala?
Ne. Možná úplně nedodržuju správný společenský protokol ani nevím, jak mám sedět vedle kluka, co se mi líbí, aniž bych ho urazila, ale na peníze se soustředím adávám si na ně dobrý pozor. Věděla jsem, kolik mi platí, avěděla jsem, co jsem podepsala, atohle… to nebylo ono. Znovu jsem se podívala na šek splatný pro Vidal Entertainment apostavila jsem se. Otočila jsem zrcadlo, honem jsem sebrala čistý vatový tamponek, nalila na něj odličovač aodlíčila si idruhé oko. Oblékla jsem se vrekordním čase, naházela svoje věci do bolestně drahé, ale nezbytné Birkin bag, nasadila si sluneční brýle, sebrala šek avydala jsem se hledat koordinátorku.
Zatímco jsem procházela kolem kamer aosvětlení, zvažovala jsem svoje možnosti. Ve chvíli, kdy jsem ji našla, už jsem se rozhodla.
Vrátila jsem jí obálku pouze se šekem, protože smlouvu už jsem měla bezpečně vkabelce.
„Uvědomila jsem si, že je to splatné mému manažerovi,“ řekla jsem bezstarostně, jako bych právě neobjevila, že mě okrádá, jako by se mi uvnitř nelámalo srdce. Měl dostávat dvacet procent všeho – idvacet procent ztěch osmi tisíc, které jsem si myslela, že vydělám. „Můžete to místo toho poslat do jeho kanceláře?“
„Aha.“ Zrudla. „Rozhodně. Omlouvám se.“ Vzala si ode mě obálku asledovala, jak vracím propustku ostraze. „Bylo mi potěšením stebou pracovat, Emmo.“
Jindy by mě její chvála moc potěšila. Ale moje mysl se toulala jinde abyla jsem zraněná. Celé dny pak ve mně narůstal vztek, zatímco jsem čekala, až Vidal zpracuje moje prohlášení olicenčních poplatcích znatáčení pro Vitamin Water za mizerných šest tisíc čtyři sta.
Zrádný šek mi doručil opět dní později. Vešel do mého domu vpastelově modrých tříčtvrtečních kalhotách, těsné bílé sportovní košili asčerveným motýlkem. Stáhl si znosu sluneční brýle se zlatými obroučkami ausmál se na mě, jako bychom byli nejlepší přátelé. Obálku jsem otevírala nervozitou okousanými nehty, narůstající úzkostí se mi bolestivě zhoupl žaludek.
Šek vyklouzl ven jako ve zpomaleném záběru. Podívala jsem se na sumu napsanou Vidalovým úhledným rukopisem, načež jsem ho zastrčila zpátky. Zahleděla jsem se na Vidala, byl tak vysoký, že jsem musela zaklonit hlavu.
Pak, ačkoli tady musím věřit vyprávění Dion aEdwina, protože – podle svědectví na policii – si to vůbec nepamatuju… jsem se napřáhla avrazila mu pěst do levého oka. Přesně jak mě to učil můj otec. Schovat palec, rovné zápěstí, natočit tělo avložit do toho celou váhu.
Kdybych si to pamatovala – aneříkám, že si to pamatuju –, řekla bych, že to byl zatraceně dobrý pocit.