„Jak jsi věděl, že jsem v nebezpečí?“ zeptala se ho tiše a znovu mu zajela do světlých vlasů. Nemohla se ho nabažit.
„Přijel jsem pro tebe, abych tě dovezl domů na večeři.“
To ji překvapilo. „Proč?“
„Bylo už docela pozdě.“
„Ale dříve jsem tu také často zůstávala do večera a zmeškala večeři.“
„No, tak to se teď už změní.“
A políbil ji, aby už o tom nediskutovala.
OSMÁ KAPITOLA
Měsíček poskakoval v ohradě a kopýtka zarýval do zbytků bláta z včerejší bouřky. Sluníčko již zahřálo ranní chladný vzduch a začalo vysušovat mokrou zem. Carter přimhouřil oči a narazil si klobouk více do čela, aby trochu zastínil oslnivou zář. Vstával jako obvykle brzy, ale nešel hned do kanceláře. Musel jít na chvilku ven, aby si trochu vyčistil hlavu. Včerejší déšť si s sebou odnesl úmorné vedro a osvěžil vzduch, což mu dělalo moc dobře. Zhluboka dýchal a užíval si krásného rána.
Ostatně vždy měl rád rána těsně po rozbřesku, kdy byl svět plný klidu a přirozených zvuků. Dokázal by celý den takto sedět a dívat se, jak se hřebeček učí od své matky. Mělo by to tak být všude – každý rodič by měl vychovávat své dítě.
Carter už ušel dlouhou cestu od doby, kdy vyrůstal v chatrči na druhém konci města, maminka už nebyla a zápach whisky denně poznamenával celý dům. Nyní byl jeho život v pořádku. Pracoval léta tvrdě a používal vše, co mu bůh dal do vínku, aby si vytvořil spokojený život – měl dost peněz ne na jeden, ale pět životů. Měl by tedy být spokojený se svým bytím. Asi by i byl, kdyby nedošlo k včerejšímu násilnému vniknutí do jeho penzionu. Musel před Macy ovládnout svůj vztek – byla vyděšená k smrti a on to chápal. Pozval ji sem a slíbil jí soukromí a klid. Místo toho ji vystrašil vetřelec.
Charlene SandSová„Ahoj McCayi. Dáš si se mnou kafe?“
Carter se usmál nad přidrzlým tónem a otočil se k ní. Macy měla v každé ruce kouřící hrneček. Kudrny černé jak uhel jí rámovaly obličej a chaoticky padaly na záda. Oči bez make-upu vypadaly na světle nádherně čistě. Měla na sobě červenomodré kostkované šaty a kožené jezdecké boty. Vypadala po ránu skvěle. Jako by sem patřila.
Poskočilo mu srdce, když se k němu ladně přibližovala, ale přisoudil to doznívajícímu sexuálnímu uspokojení. Včera se ještě v penzionu dvakrát milovali, než ji odvezl zpátky do domu. Když po večeři stoupali ke svým ložnicím, Macy na chvilku zastavila před svými dveřmi a váhavě se na něj podívala. Nebyla si jistá, co Carter chce. Chytil ji za ruku a vedl ke své ložnici. Šla s ním ochotně a celou noc spala vedle něj stočená do klubíčka. Původně chtěl pouze, aby se zde cítila bezpečně, ale nyní se mu dostala pod kůži. Chtěl, aby s ním sdílela lože až do konce jejího pobytu zde u Divoké řeky. „Samozřejmě, že neodmítnu kávu od takové krasavice.“
Zeširoka se usmála a opatrně mu podala hrnek. „Vstal jsi brzy.“
„Právě jsem se chtěl vrátit k tobě do postýlky.“
Otevřela v údivu oči a zašeptala: „Mám se tam vrátit?“
Carter ji objal kolem pasu a přitáhl si ji blíže. Snažila se udržet hrneček vodorovně, aby se káva nevylila. Líbal ji něžně na krk a užíval si její jemné kůže znovu a znovu. Na chvíli zdvihl hlavu a rozhlédl se kolem. Pomocníci na ranči ještě nezačali pracovat. Ujistil se, že nikdo není v dohledu, a dlouze ji políbil. Dostal na ni zase chuť.
Včera večer, když byla v nebezpečí, v něm zvítězil ochranářský instinkt. Měl větší starost o Macy, než o hostinec. Místo aby šel hledat vetřelce, zůstal s ní.