„Přejdu na zemědělskou výrobu. Existují nové způsoby na zvýšení výnosu. Na východním pobřeží jsem viděl železný pluh s vyměnitelnými radlicemi, čímž se zkrátí příprava pole na setí o třetinu, a já bych chtěl tuhle novinku zavést u nás.“
„To je… pozoruhodné.“ Esther tím slovem ani trochu nevyjádřila, co si myslí, ale lord Alberton se ho dychtivě chopil.
„Pozoruhodné. Jsem naprosto stejného názoru. Staré zvyky se mění a na jejich místo nastupují bleskurychle nové. V Bostonu jsem mluvil s jedním mužem, který chce investovat do konzervárny na ovoce, protože konzervováním by se revolučně prodloužila trvanlivost sezónních produktů. Můj otec si myslí, že by bylo lepší všechno pečlivě zvážit a počkat, jestli se všechny tyhle novinky osvědčí, ale já jsem velkým odpůrcem váhavosti. Člověk musí vy-
užít svého privilegovaného postavení tím nejlepším způsobem, jaký se nabízí, co říkáte?“
„Nejsem si jistá…“
Lord Alberton však neposlouchal. „Protože kdybych si nepospíšil, pospíšil by si někdo jiný a připravil by mě o výhodu momentu překvapení.“
„Takže jste ctižádostivý?“ Tahle nová stránka lorda Albertona Esther ohromila.
„Jsem, a potřebuju kolem sebe lidi podobného smýšlení. Odvážlivé, cílevědomé lidi, lidi, kteří se budou snažit a posunovat dopředu. Odhodlané lidi. Lidi, kteří neberou ne jako odpověď.“
Esther se zmocnily obavy.
„Takoví lidé totiž vydělávají v Americe peníze,
a přísahám, že spoustu peněz, Esther. Smím vám tak říkat?“
Esther přikývla, protože jiná, mnohem upřímnější odpověď by vyzněla hodně nezdvořile.
„Bohatství je jistá ochrana, ochranná bariéra, jestli chcete, mezi členy společnosti a těmi, kdo do ní nepatří.“
Jako byla například ona a Alexandra živořící na cestě, z níž není návratu?
„Nenapadlo vás, že výhodou velkého bohatství je také možnost pomáhat potřebným?“
Esther tu otázku pronesla velice tiše, ale lord Alberton se na ni podíval, jako by mluvila úplně jiným jazykem, a srdečně se rozesmál.
„Benjamin povídal, že máte smysl pro humor, Esther, a to se mi líbí.“
A Esther přesně v ten okamžik pochopila, že je na nesprávném místě s nesprávným mužem, s mužem, které prahne po věcech, které jsou jí lhostejné, který vidí svět černobíle, zatímco ona strávila formující léta v šedi.
Lord Henry Alberton byl produktem výchovy anglické společnosti, která nedělá chybné kroky, nebojuje s obtížemi, neživoří a nechápe, že štěstí a smůlu neutváří bůh, ale okolnostmi a rozhodnutí.
Lord Alberton se k ní naklonil a Esther uhnula. Pane bože, prosím, nedopusť, aby se mě pokusil políbit, aby se mě dotkl nebo řekl něco, co nechci slyšet.
„Myslím, že si dobře rozumíme, má drahá, a s nesmírným potěšením…“
Za zády se jim ozvaly hlasy a oba se otočili. Stály
za nimi Charlotte a Sarah, rozesmáté ve větrném dnu, důvěrně známé. Esther je ještě nikdy neviděla tak ráda. S obrovskou úlevou se zvedla z houpacího křesla.
„Bude se konat klavírní recitál a vaše matka nás poslala, abychom vás našly, mylorde, protože ví, že byste si ho nechtěl nechat ujít.“
Alberton se postavil, i když nevypadal ani trochu nadšeně.
„Dokončíme náš rozhovor později,“ zašeptal nenápadně, aby ho Charlotte a Sarah neslyšely, a vzdálil se. Esther osaměla se sestřenicemi.
Jako první promluvila bez okolků Sarah. „Soukromé dostaveníčko v zahradě by mohlo vést k daleko větším intimnostem, Esther. Chceš dojít s lordem Albertonem takhle daleko?“ Probodla ji pátravě hnědýma očima.
„Je jenom přítel, nic víc.“
„V tom případě si dávej dobrý pozor, má drahá. Mohl by nabýt dojmu, že pro tebe znamená mnohem, mnohem víc.“
„Dám si pozor.“ Esther stiskla sestřenici ruku a zamířila se Sarou a Charlotte k hudebnímu salonku. Čím víc se k němu blížily, tím víc ji opouštěla hrůza, která se jí zmocnila na houpacím křesle s lordem Albertonem.
Ráno vstala hodně brzy a šla se projít po stezce podél řeky, aby unikla Henrymu Albertonovi, kdyby se mu náhodou zachtělo pokračovat v započatém rozhovoru. Nastal teprve třetí den house party plánované