Městečko splněných přání (Ukázka, strana 99)

v Uhelné Lhotě řádí právě přáníjed. Jen se podívej na náladoměr.“

Rupus ukázal do rohu místnosti na přístroj, který vypadal jako mahagonové stojací hodiny.

Akorát že měl namísto klasického ciferníku škálu s čísly.

NAL A D O MER

Červenka &syn Přáníměrné & normální Neutrální &nuzná Neradostná & n a p r u ž e ná N e r u d n á nadějeplná Nadprůměrně & n a t ě š e án N a d š e n á Přístroje > ´

Zlatá ručička ciferníku oscilovala mezi jedničkou a dvojkou.

„Za posledních víc jak třicet let mi neklesly hodnoty na náladoměru pod tři a půl, až do minulého

týdne,“ řekl Rupus. „A teď se na to podívej! Každým dnem ukazuje ručička míň a míň. Pokud z ovzduší

nadobro zmizí nadějeplnost, nikdo nebude schopen mít jakékoli přání. A pak už bude jen otázkou času, než Uhelná Lhota upadne do čirého zoufalství.“ Přáníději se v očích zaleskly slzy. Posadil se do svého křesla a podrážděně si odfrknul. „Všechno je to moje vina.“

„Za to, že na město útočí přáníjed, přece nemůžete,“ utěšoval ho Felix. Bylo mu Rupuse líto.

„Akorát že já za to můžu. Pamatuješ si, jak jsem ti říkal, že je Uhelná Lhota hlavním městem splněných přání v této zemi? To proto sem to bídné stvoření zavítalo. Proto je to moje vina, že se tohle děje. Splnil jsem až příliš mnoho přání a Uhelná Lhota se tak stala neodolatelnou! Kvůli mně tu teď přáníjed najde tisíce přání, která by mohl

napadnout, a tisíce srdcí vystavených napospas tomu, až je naplní zoufalstvím.“ Přáníděj zabořil

hlavu do dlaní. „Vylákal jsem posledního přáníjeda z jeho sluje a přivábil jsem ho sem. A teď je den ode

dne silnější.“ Mužík se natáhl po krajkovém ubruse a otřel si jím z očí lemovaných vráskami slzy. „Je mi to tak líto, chlapče.“

„Bude to v pořádku,“ konejšil ho Felix a vytáhl si z kapsy pomuchlaný kapesníček. Než ho podal Rupusovi, trochu ho uhladil. „Přijdeme na to, jak dát věci do pořádku. Už na to nejste sám. Udělám všechno, co bude v mých silách, abych vám pomohl,“ slíbil. Pak mrknul na hodiny. Za chvíli

bude muset vyrazit domů na večeři, ale nechtělo se mu opustit Rupuse, dokud je v tomhle stavu.

„Díky. Hned se cítím mnohem lépe. Upozorním na toho přáníjeda Radu přánídějů. Ale jak je znám, bude jim trvat celou věčnost, než s tím něco udělají.

Mezitím musíme udržet Uhelnou Lhotu při životě.