do několika málo hektických dní. Pak ho ale začaly plně zaměstnávat plány na rozšíření podniku a poslední čtyři měsíce strávil všechny víkendy prací.
„Mohli bychom se tu zdržet o den déle,“ navrhl zastřeným hlasem.
„Páni.“ V očích jí zajiskřilo pobavením. „Celý jeden den volna?“
„Jo.“ Odmítl si připustit ironický podtón jejího hlasu, protože něco bylo lepší než nic. „To je přece štědrá dobrá nabídka, ne?“
„Myslíš?“ Svraštila obočí, pak ale zavrtěla hlavou. „Ne. Měli bychom se co nejrychleji vrátit do Londýna a začít pracovat na žádosti o opatrovnictví.“
„Moji právníci už shromažďují rady a informace, aby nás na to oba připravili. A je přece víkend… Můžeme se zdržet až do zítřejšího večera a pořád se vrátit dřív, než v Londýně začnou úřadovat. První schůzka je domluvená na pondělní ráno.“
Na zlomek vteřiny se jí zamžil pohled. Ihned opar pokušení rozptýlila zamrkáním. „S Lily se ale vídám v neděli odpoledne.“
Věděl, že se teď za malé pochybení cítí provinile, proto se na ni povzbudivě usmál. „Tak tu zůstaneme dnes a na zpáteční cestu se vydáme hned zrána, abys to stačila.“
Její výraz změkl, v očích jí ale zůstávala ostražitost. „Víš to jistě?“
„Rozhodně. Můžeme lenošit u hotelového bazénu, báječně se najíst a celý den promarnit nicneděláním.“
Do očí se jí vrátil šibalský lesk. „Tohle nedokážeš.“
„To je pravda,“ ušklíbl se na ni. „Asi se budu muset nějak zaměstnat. Co třeba tebou?“
O čtyřiadvacet hodin později procházel Elias letištní halou a opájel se vzpomínkou na to, jak se jeho rozkošně rozcuchaná manželka marně snažila před přistáním v Londýně včas zapnout bezpečnostní pás.
že N icha?
Celou cestu přes Atlantik ji záměrně a plánovaně oblažoval svou pozorností. Jeho touha nehasla. Toužil to vše znovu a znovu opakovat.
„Odvezu tě teď na návštěvu k Lily a pak tě tam zas vyzvednu,“ pronesl k ní nepřítomně před letištěm. Chtěl tak získat dost času na to, aby se ujistil, že je všechno tak, jak si přál. Nebyl si příliš jistý, jak bude Darcie reagovat na to, co pro ni udělal.
„Ty budeš řídit? Kde je Olly?“ podivila se.
„Myslel jsem, že se zbytkem světa se vypořádáme až zítra.“ Nechtěl se o ni zatím dělit, chtěl zažít ještě jednu noc smyslné blaženosti a teprve po ní se vrátit do všední každodennosti.
Po celou dobu, kdy si hrály s Lilyinou oblíbenou stavebnicí, se Darcie snažila ovládnout neobvyklou roztržitost. Měly na sebe jen hodinu, ale bylo to po dlouhé době poprvé, kdy se znovu uviděly tváří v tvář.
„Přijdeš i příští týden?“ zajímala se Lily.
Přikývla. „Samozřejmě.“ I když po tom zoufale toužila, nemohla jí zatím slíbit víc. Nechtěla slibovat nic, co by nemohla splnit. Až příliš dobře věděla, jak bolí porušený slib a jak dovede dětskou duši ničit opakované zklamání.
Drahocenná hodina uplynula. Eliase našla hned před budovou dětského domova v zaparkovaném voze. Když kráčela k autu, nedovedla se ubránit úsměvu. Zdálo se jí, že v jejím manželovi se toho skrývá mnohem víc, než zatím myslela. Nebyl jen miliardář posedlý svou prací, uměl být i hravý svůdník. Ohromilo ji, jak mezi nimi bez přestávky jiskří přitažlivost. I při hře s Lily naplno prožívala všechny pocity, jimiž ji oblažil v letadle. Trochu ji děsilo, jak její touha po jeho těle nezeslábla ani po víkendu prožitém ve velké posteli.
Přála si, aby ji znovu políbil, hned teď.
Elias ale jen beze slova sledoval, jak se neobratně
snaží zapnout bezpečnostní pás. Rty se mu zvlnily pobavením a v očích mu zazářila neskrývaná horkost. „Není ti něco?“
Potřásla hlavou.
„Proběhla návštěva dobře?“
„Jo.“ Vyhlédla z okénka a pokusila se najít nějaký protipól k nevhodným myšlenkám. Po chvíli si uvědomila, že vůz míří od centra města, ne k němu. „Tudy se přece do tvého apartmá nejede.“
„Vím.“ Sevřel ruce se na volantu. „Jedeme do našeho nového domova.“
„Kam?“
„Domů.“ Odkašlal si. „Myslel jsem, že pro naše šance s Lily bude lepší, když budeme mít dům, ne byt. Bezpečný dům se vším, co by si mohla přát.“
„Nevěděla jsem, že máš dům,“ podivila se.
„Já taky ne.“ Zastavil, vytáhl telefon a cosi vyťukal do jeho displeje. Těžká kovaná brána na konci slepé ulice se automaticky otevřela. Sotva jí projel na klikatou příjezdovou cestu, znovu se za nimi hladce zavřela.
Darcie se ohromeně zadívala na překrásnou cihlovou budovu. Byla dokonale oddělená od okolního bohatého předměstí. Otočila se na sedadle tak, aby mu viděla do tváře. „Takže jsi pro nás pronajal dům?“
Potřásl hlavou. „Nepronajal, koupil.“ „Jak to?“ vytřeštila oči. „I na tebe je to trochu rychlý obchod.“
Na tváři se mu zazářil úsměv. „Stálo mě to pár rušných dní. Pojď, vydáme se na průzkum.“
V první chvíli jej jen mlčky pozorovala a snažila se dobrat smyslu toho, co jí právě pověděl. Znamenalo to, že zatímco ona trávila víkend v jeho náručí, stačil Elias organizovat koupi domu? Nechápala, jak by se mu to mohlo podařit. Na všechno vždy dohlížel osobně a v žádném případě by takovou věc nesvěřil někomu jinému. Pomalu za ním vykročila k rozlehlému