učila u fotografa, chtěla jsem hlavně fotografovat podmořský svět. A pak jsem léta vyvolávala fotografie a radila zákazníkům. Možná je to tak v každém oboru. Naše sny jsou mnohem krásnější než konečný výsledek. Myslím, že se tomu prostě říká realita.“
Anja si povzdechla. Ne však příliš melancholicky.
„Řekni mi, co vlastně děláte, když na fotce vidíte věci, které by mohly naznačovat nějaký zločin?“
Carola si vzpomněla na Stefanii a schůzku s fotografem.
Bylo to už na spadnutí a stále ještě neměla opravdový plán, jak se s tím vypořádá. Ten Detlef Kron byl skutečně uvedený ve Zlatých stránkách. I s adresou. Kdyby se už Stefanie neobjevila, věděla kam poslat policii.
„Hele, v temné komoře jsem ještě nikdy nevyvolávala mrtvolu nebo něco podobného. I když občas se objevují znepokojivé fotky z divadelních představení. Se spoustou krve a tak, ale my už své zákazníky známe. Lidé z divadla nás občas varují, že bychom některé fotky neměli ukazovat stážistům.“ Divadlo a Opera byly od firmy Foto Gregor hned za rohem.
„To se týká i aktů a podobně? Máte jich tam hodně?“
„To bys nevěřila, jak se lidi vzájemně dokážou nafotit. Ale málokdy jsou to profíci. Proč se ptáš?“
„Jen tak.“
To samozřejmě nebyla pravda, ale existovalo jednoznačné pravidlo. Ženy si jí mohly vylít srdce, ale nikdy ne naopak. To by bylo totéž, jako kdyby se psychiatr přitulil k pacientovi na pohovce. Na druhou stranu bylo v pořádku porušit kvůli bezpečnosti dětí všechna pravidla. A nemusela si vylévat srdce, stačilo požádat o informace. Jestliže Detlef Kron pracoval v Kolíně nad Rýnem, bylo docela pravděpodobné, že občas zajde i do velkého fotoateliéru na Neumarktu.
„Tuhle mi někdo říkal, že by se rád nechal vyfotit od jistého fotografa, ale trochu ho vyvedlo z míry, že nabízí i focení aktů.“
„A to ti jako porodní asistentce vadí? Fotografování aktů je skutečně součástí vzdělávacího programu pro fotografy. Stejně jako malování aktů pro studenty umění.“
Carola se cítila zaskočená. Jakkoli byla na jednu stranu lecčemus otevřená, okázalá sexualita ji uváděla do rozpaků. „Myslím, že některé věci by měly zůstat v soukromí.“
„Já bych taky neukazovala všechno, navíc se mezi fotografy najde pár opravdových cvoků. Jeden takový si zve mladé modelky, aby kvůli jeho studentům fotografování poskakovaly nahé po lese. Prý je to umění a všichni jeho studenti už překročili padesátku. Tak tohle bych své dceři rozhodně zakázala.“
„No vida, já taky. A nebyl to náhodou nějaký Detlef Kron?“
„Ne, jmenoval se jinak. Ale já už jsem pár let mimo, a kromě toho je to obchodní tajemství. O fotkách našich zákazníků nesmím hovořit. Ledaže by se o ně zajímala policie.“
Carola před několika lety špehovala vlastního švagra Klause, aby rozptýlila obavy své sestry Heike, že má poměr se sekretářkou. Možná měla být i v tomhle případě vynalézavější.
Od Anji se každopádně nedověděla nic, co by jí pomohlo. Když na konci schůzky vstala, zavrávorala. Zase ta hloupá závrať.
„Jsi v pořádku?“ Anja k ní téměř přiskočila, jako by ji chtěla chytit.
„To nic. Asi jsem to trochu přehnala s kávou.“
Tohle se nemohlo stávat pořád. Co kdyby jela autem za nějakou těhotnou ženou, která se chystá porodit?
100 D ům nového života – n ečekaná na D ěje
Skutečnost, že univerzitní školka byla dnes zavřená a Juliini adoptivní rodiče odcestovali, poskytla Susanne přesně to rozptýlení, které potřebovala. Julia i Lukas měli dnes důležitou zkoušku, a tak okamžitě souhlasila, že vnučku pohlídá. A Julii, která jako by myšlenku jeslí a komunit vstřebala už v matčině lůně prostě proto, že takový byl duch doby, a ne proto, že ji praktikovali její rodiče, vůbec nezajímalo, že Susanne odváží Susy do porodního domu. Naopak měla pocit, že se její dcera nemůže dostatečně brzy dozvědět vše o zázraku života.
Nebyla Juliina otevřenost spíše vzpourou proti jejím velmi upjatým adoptivním rodičům?
Susy položila na podlahu v porodním pokoji puzzle Lvího krále. Srdcervoucí film od Disneyho s dojemnou písní Circle of Life od Eltona Johna právě lákal do kina tisíce rodin.
Susanne pozvala Susy do Cinedomu a malá byla z filmu v „obří televizi“ nadšená. Zvláště když její rodiče v bytě nic takového neměli.
„Babi, myslíš, že dnes přijde děťátko?“ Susy vždycky trochu povystrčila jazyk, když se soustředila. Susanne překypovala láskou k vnučce.
„Kdoví?“
Jestli ji odpoledne zavolají k porodu, musí zaskočit Ella. A také se nechtěla před tříletou holčičkou zmiňovat o Eričiných krevních výsledcích. Předtím volala gynekoložka, se kterou spolupracovaly. Susanne to k telefonu nestihla, ale její přístroj dokázal ukládat čísla. Doktorka Säumlingová na záznamník nic nenamluvila, což mohlo být špatné znamení. Tohle nešlo nevšímavě přejít.
Vešla Melanie. Těhotná v osmém měsíci, která sem už dlouho docházela, a proto se pro ni nemuselo chodit ke vchodu. Srdečná, vždy dobře naladěná žena, která ve třiceti devíti letech čekala druhé dítě. Nepřišla sama, vedla za ruku tříletého syna.