Gratuluji Vám k morální síle a umění vystihnout události ve sloupku, který teď vyšel v Davaru. Promluvil jste hlasem – čistým a loajálním hlasem – lidského svědomí. Jestli nebudeme jednat podle svého srdce a svědomí dnes, nebudeme hodni ani ušlechtilých činů minulosti. Žádám Vás o svolení k publikaci Vašeho ,sloupku‘, aby jej ministerstvo obrany vytisklo a rozdalo každému vojákovi – bude to nejsilnější zbraň naší armády.“
D. Ben-Gurion
Bylo vytištěno a vojákům rozdáno na sto tisíc výtisků této básně. Těžko si představit jinou zemi, která by přivítala jasně protestní báseň kritizující prohřešky své armády v podobě několika málo krutých činů, a dokonce rozdala 100.000 výtisků svým vojákům uprostřed bojů během neúprosné a krvavé války.3 Tím celá věc v roce 1948 neskončila. Báseň, která ostře kritizuje ojedinělé zločiny a varuje před pácháním podobných aktů, se dodnes vyučuje na izraelských školách.4 V některých kruzích ovšem i samotné vytištění básně a její distribuce vojákům vyvolalo obvyklou kritiku Izraele za cokoli, co dělá. Tentokrát z důvodu, že „skutečným“ účelem bylo sloužit „hegemonistickým politickým hodnotám“.5 Je to stejné, jako naprosto směšné obvinění z nadbíhání „růžové lobby“ v reakci na toleranci a osvícený postoj Izraele k homosexualitě: antiizraelská propagandistická mašinérie tuto tendenci manipulativně zkresluje, aby mohla obvinit Izrael z „morálního pokrytectví“. Relativně nízký výskyt krutostí, možná nejnižší v porovnání s podobnými konflikty ve světě během 20. století, lze vysvětlit zakotvením jasných norem tradiční židovské etiky, kterou vedení armády prosazuje v izraelské vojenské kultuře.6 Přesto se o Izraeli stále píše jako o státu, jenž se neustále dopouští válečných zločinů. V této kapitole toto tvrzení analyzuji a docházím k závěru, že je neopodstatněné.
„Kolik Palestinců bylo zabito v roce 1948?“
Jeden uživatel poslal výše uvedenou otázku na Yahoo! – Stránka odpovědí. Nejdoporučovanější odpověď (dostala nejvíc „lajků“) uváděla až 1,5 milionu lidí.7 Samozřejmě, že několik desítek „lajků“ nic nedokazuje. Problém je, že tato nepravda je dílem bezpočtu akademiků, kteří se na věc dívají ze zvrácené perspektivy, a že se pak následně opakovaně objevuje v globálních průzkumech veřejného mínění. Jak se mohla tato ohromná lež postrádající jakékoli historické opodstatnění ve svobodném světě tak široce prosadit? Kde jsou
nestranné akademické think-tanky? Kde jsou objektivní média, která se údajně usilovně věnují rozkrývání propagandy a prezentování pravdivých faktů?
Skutečnost je bohužel taková, že jak akademická půda, tak média, o nichž se předpokládá, že budou garanty pravdy, jsou garanty lží proti Izraeli. Je neuvěřitelné, že právě akademická půda a média jsou zdrojem Velké lži, že
Izrael nejen páchá genocidu, ale dokonce představuje nebezpečí pro celé lidstvo. Této lži se tolik daří částečně proto, že je tak absurdní, že nevědomá veřejnost ji bez přemýšlení přijímá. Lidem se nechce věřit, že tolik „uznávaných“ lidí by takové věci zveřejňovalo, kdyby to nebyla pravda. Tato lež se opakuje stále dokola: Izrael ohrožuje světový mír.
Dokonce i Arun Gándhí, vnuk Mahátmy, v roce 2008 uveřejnil článek pod názvem „Židovská identita nesmí záviset na násilí“, v němž tvrdil: „Vytvořili jsme kulturu násilí (Izrael a Židé jsou těmi největšími hráči) a tato kultura násilí jednou lidstvo zničí.“8 To je v zásadě opakování Velké lži z doby nacismu o „válečném štváčství Žida, který chce zničit svět“, lži, která posloužila jako klíčové ospravedlnění holokaustu.
Tentokrát se ovšem objevuje v přikrášlení jako součást liberálního „diskurzu o právech“ na blogu známé osoby a pod záštitou dvou opravdu uznávaných periodik: Washington Post a Newsweek. Gándhí se opírá o svůj renomovaný původ,9 sám sebe označuje za „hybatele změn“. Tehdy zastával funkci ředitele Ústavu M. K. Gándhího pro nenásilí na univerzitě v Rochesteru v New Yorku. Článek vyvolal pobouření a Gándhí byl donucen na funkci rezignovat. Ale myšlenka, kterou vyjádřil, se objevuje znovu a znovu, protože řada jemu podobných nařčení neustále opakuje – profesoři na nejlepších univerzitách, literární velikáni a západní intelektuálové. K asi nejpřekvapivějšímu využití této absurdní nepravdy sáhl akademik Lev Greenberg z Ben-Gurionovy univerzity v Negevské poušti v Izraeli, když v roce 2004 napsal pro jedny belgické noviny článek pod názvem „Symbolická genocida“. V článku Greenberg tvrdil, že „jelikož svět nepřipustí úplné vyhubení, dochází místo toho k symbolickému vyhubení“.10 Greenberg je jen jedním z akademiků a členů západní literární elity, kteří kážou o „genocidě, kterou páchá Izrael na Palestincích“, a o tom, že Izrael klíčovým způsobem přispívá k násilí ve světě. Jako další příklad může posloužit akademik Hamíd Dabáší z Kolumbijské univerzity, který v roce 2012 uveřejnil článek, v němž píše, že „Izrael má zájem o všechno jiné než o mír, nemá zájem o nic jiného než o mrzačení a zabíjení dalších Palestinců“.11
Tato vyjádření nezůstávají stranou pozornosti, naopak se v západní Evropě těší velké pozornosti. Průzkum v roce 2004 v Německu ukázal, že 51 % rodilých Němců (bez migračního původu) je přesvědčeno, že Izrael zachází s Palestinci, jako nacisté zacházeli s Židy.12 Němečtí politici zvláště na levé straně spektra pravidelně přirovnávají Izrael k nacistickému Německu.13 Spolkový sněm si zadal studii, vyšla v roce 2012. Zjistila, že 41 % Němců se domnívá, že „Izrael vede proti Palestincům vyhlazovací válku“.14 Z průzkumu v Itálii vyplynulo, že 36 % Italů je přesvědčeno, že „Izrael vyvražďuje Palestince, stejně jako to dělali nacisté s Židy“.15 Studie v Norsku odhalila, že 38 % lidí si myslí, že „Izrael se chová k Palestincům, jako se nacisté chovali k Židům“.16 Celoevropský průzkum v roce 2011 ukázal, že více než 40 % lidí se domnívá, že „Izrael vede proti Palestincům vyhlazovací válku“.17 Konečně celosvětový průzkum provedený BBC v roce 2007 zjistil, že většina lidí si myslí, že Izrael má na svět nejnegativnější vliv.18 K mírnému posunu došlo v roce 2012, kdy se Izrael dostal „až“ na čtvrté místo hned za Írán, Pákistán a KLDR.19 Tato čísla nahánějí hrůzu. Zvlášť to platí ve světle skutečných čísel, která ukazují, že na rozdíl od páchání „genocidy“ je absolutní i relativní počet lidí zabitých Izraelem ve všech relevantních konfliktech celkově nižší než v kterémkoli srovnatelném konfliktu na celém světě. Vztaženo k počtu obyvatel zahynulo víc Palestinců při dopravních nehodách než při násilných střetech s Izraelem.
Sedmdesát let po holokaustu, kdy propaganda nacistického Německa udělala z celého židovského národa monstrum, které ohrožuje svět, se zrodila nová mašinérie lží. Tato mašinérie není o nic méně zlovolná a také vykresluje Izrael jako ohrožení světového míru.
Podobné názory někdy vyjadřují i členové politických elit. Například Clare Shortová, ministryně za Labouristickou stranu ve vládě Tonyho Blaira, tvrdila, že „útisk palestinského lidu je hlavní příčinou bolestné rozštěpenosti a násilí ve světě“.20
Clare Shortová pouze vyjádřila to, co vyplývá ze všech globálních průzkumů veřejného mínění. Mnozí lidé věří tomu, že izraelsko-arabský konflikt je hlavní příčinou nepokojů, otřesů a protestů muslimských přistěhovalců v Evropě a násilí ve světě vůbec. Na první pohled není jednoduché najít vztah mezi Izraelem a genocidou v Súdánu nebo krvavou občanskou válkou