„ChtělabychkoupitlístkydodivadlapronástřiaukázatJoy,že tojdeijinak,“nadhodilaHedvika.Ještějsmeaninedošlynakonec ulice.„Potřebujemejíukázat,žestojízato,abyseknílidichovali jakoksoběrovný.“
Zastavilajsemse.Onaudělalaještěpárkroků,nežsepřekvapeně otočila.
„Co?Toběsetennápadnelíbí?“
Popadlajsemjidonáručeapevnějiobjala.„Odkudsesvzalaa pročsestuneobjeviladřív?“
Zachichotalaseabyltotakopojnýzvuk!Budunejšťastnějšíčlověk podsluncem,kdyžhobudumoctslýchatkaždýdensvéhoživota.
„Daphné?“
„Ano?“
„KdyžpojedemedodivadlavBunbury,myslíš…žebychomse mohlystavitutvýchrodičů?“
Odtáhlajsemjinadélkunataženépaže.Ošívalasejakodítě,jež vyvedlonějakýmalér,acelkověvypadala,žeskoromělastrachto navrhnout.
„Neříkalajsi,žebydlínafarměhnedzaměstem?“dodalanejistě. „DoBunburyjetoodsudjenomhodina.Azaměstobytonebyla velkázajížďka.“
„Pročbyschtělajetzrovnazanima?“
„Protožepatříktobě?Chtělabychjepoznat…nevadí?“
Představila jsem si, jak budou mí stejně podivínští a uzavření rodičenadšení,žezapadámdoparty.Jaknástátaprovedepofarměza holkama, jakříkalsvýmdvěmakrávám,kterévlastnoručnědvakrát
dennědojil,apakochotněprovezemezipolitraktorem,protožeby toJoyneušla.Jaknámmámabudepodstrojovatdomácídortasušenky avařitjednukávuzadruhou,všechnyoslovovat drahoušku anutitnás prohlížetsifotkyzméhodětství.
Usmálajsemse.„Fajnnápad.“