KdyžčtvrtečníránorozlepiloLubošovioči,zjistil,žeLídavedle nějklidněspí.Zatímcomuvhlavěbouchaloasitisícpermoníků, snažilseuspořádatmyšlenky.VčeramělijítsLídouvečerdokinaa dnessiobavzalivolnostím,žepojedounavýlet.Situacesealedíky včerejšímupodvečerudostzkomplikovala.
Potichu se vykradl zpostele a šel se osprchovat. Vkoupelně spolknulanalgetika,dvakrátsivyčistilzubyaoholilse.Bylještěpořád trochuopilý,aleužtonebylotakhrozné.Paksepotichuvrátilzpět dopostele.Lídaaleužbylavzhůru.
„Dobréráno,opilče,“začalapřísně,alenadruhoustranusiho celkemzálibněprohlédla.Cenilasitoho,žechcezasebýttím,koho onazná.Onalenetušilahodněsestyděl.Včerejšekbylatoodněj vážněklukovinaačekaltakzaslouženýtrest.
„Dobré ráno, Liduš,“ hlesl sprovinilým úsměvem, „mám asi průser,viď?“
Mlčela,zřejměčekala,sčímdalšímpřijde.
„Jo, přiznávám, dělám chyby, ale život nepřišel snávodem, “ pokusilseovtip.„Jsinaměnaštvaná?Asihodně,viď?Aninevím,jaká měčekábudoucnost.Mámsnaddátrovnouhlavunašpalek?“
Stálemlčelaavočíchsejíblýskalo.Mátojistěspočítané.Jak člověknaštveŠtíra,jemrtvý.
„Jsem na tebe hodně naštvaná, a jak správně uvažuješ, “ začala zlověstně,„alemojebudoucnostjemísto,kdesvůjživotchcitrávit stebou.Hlavusinechlaskavěnakrkuamyslisní!“
Lídaaťbylajakákolivpotvoraarebelka,mělatozřejměvhlavě srovnané.Lubošovimohltímpádemspadnoutjedenkámenzesrdce.
Udělalsiceprůser,mělzatožlutoukartu,alebudemítmožnostto vyžehlit.
„Vážně?“ zeptal se nejistě. Měl špatné zkušenosti. Ženy ho opouštělypromnohemmenšíprohřešky.
„Ano,vážně.Avíšproč?Ikdyžjsiněkdynazabití,mášvsobě něco,čímměpřitahuješ.Atakyjsimegačestnýchlap,kterýnemyslí jenpinďourem.Mámtěprostěráda,tytroubo.“
„Vážně?Namouduši, “zeptal seskorozbytečně,neboťpříval jejíhocitunebylhraný,aleskutečný.Jenpokývalahlavouamalinko seusmála.Někdyjiprostěsvoubezelstnostídostal.
„Smímsetěnaněcozeptat,Liduš.Jetovelkávěc?“anečekajena odpověďdodal:„Mámtětakymocrádacítím,žejsitapravá.Už dlouho.Vlastněpořád,ikdyžjsimizezačátkudávalazabrat.Takse chcizeptat.Vezmešsimě?“
Bylaneuvěřitelněpřekvapena.Čekalarůznémožnosti,aletohle ne.
„Ztebeještěmluvíchlast,viď?Víšvůbec,cominabízíš?“
„Vím.Astojímsizatím.Chtěljsemsetěnatostejnězeptat. Nějakýčasspoluchodímeajenámspolumyslímdoceladobře.Takže, znovu.Vezmešsimě?“
Opět se na něj dlouze zadívala. Ano, zlobil ji. Ale byl to její miláček.Někdo,nakohoselzespolehnout,atovtétodoběnebylo málo.
„Promyslím si to,“ hraně vzdychla a zadívala se na něj velmi podivným pohledem. Pak se jí však obličej postupně rozzářil vširokém úsměvu. „Nebudu dělat hérečku,“ uklidnila jej, „moje
odpověďzní…ANO!Alepožádejprosímomourukutaťku.Májen mě,třebabudeisouhlasit.“
Vdušicitlivéhomužeproběhlavlnaslastnéhopocituštěstí.Štěstí takového,kterémůžepřijítjenjednou,dvakrátzaživot.Dlouzea vroucnějiobjal.
„Slibujiti,žeužtěnikdynenechámčekatanikdytěnebuduzlobit.
Akdyž,takjenmalinko.“
„Toaninezkoušej,jinakbychtivyškrábalaoči,“pousmálaseLída aobjetísepozvolnaměnilovdráždivémazlení.Chvílipotéseuž jejichtělasvíjelavdivokévášni,kteráhořelaspalujícímžárem.
Náhlenastolkuzačalzvonitmobil.Zvonildlouhoavytrvale. Lubošzastavilsvémilostnéaktivityakouknulseletmonadisplay.
„To musím vzít miláčku, “ omlouval se a opatrně se vyvlekl zLídinanáručí.
„Ne,neberto!Kdozrovnateďvolá,kdyžchcemesexovat?“
Trochunepřítomněvzaldorukymobilazmačkltlačítkopříjmu.
„Ano,Mílo?Dějeseněco?Mámdovču,jetamzamězástup.“
„Vole,kvůlitomutěnevolám.Chcisezeptat,tyjsivčeravsadilty tipy,skterýmijsivčerašermovalvhospodě?“
„Jo,Mílo…vsadil.“
„Akolikjsidotohovrazil?Atentiketmáš?“
„Tomiradějianinepřipomínej.Jsemblb.Vsadiljsemdesettisíc.
Noskorovše,cojsemměl.Tiketmiležítadynastole.“
ChvílibylotichoapaksezaseMílaozval.