omlouvalajsemserychleazastavilajsem,abych
donutilazastavitijeho,pokudbydoměnechtěl narazit.Wydenalepohotověuhnulaobešelměs kamenným,zatvrzelýmvýrazem.Hrklovemně,že jsempřekročilanějakoumezaohrozilajsemnaše křehkézačínajícípřátelství;aťužjsemsitochtěla
připustit,nebone,tahletřiodpolednesWydenemmi potolikaměsícíchvdepresikonečněvlilatrochukrve dožil,apřestožejsmeanijedennebyliúplně komunikativní,častrávenýsnímbylpříjemný.
A tys to teď totálně zazdila, připomnělomimoje podvědomíažaludekseminervózněstáhnul.Otočila jsemse,popoběhlajsem,abychWydenadohnala,a zařadilajsemsemupoboku.
„Wydene,vážněseomlouvám,jsemúplněpitomá. Nechtělajsemtěnějakurazitnebotak.Promiň.“
Wydensenáhlezastavil(ajásiuvědomila,žeuž jsmenakrajiparku,protožemiteďmístošedivých budovsvítiladoočísvěžízeleňstromů,jejichžjména jsemneznala,trávyakeřůsbarevnýmikvětinami)a jáhoihnednapodobila.Upřelnaměpohled,kterýbyl stáleještězatvrzelý,azočímusršelyjiskřičky.
„Mysleljsem,žejsmesevestředunaněčem domluvili,“zabručelazaložilsirucenaprsou,ažse mukelímekskávounebezpečněnaklonil.Zamračila jsemseahorečnějsempřemýšlela,načemjsmeseto vestředudomluvili,cobymělosouvislosts rozhovorem,kterýjsmeteďvedli.Wydenmě propalovaločimaajámupohlednejistěoplácelaa
![](https://assets.isu.pub/document-structure/240616145546-82b41179a75cdad87b57b61ba1a06424/v1/1d2472f77f842b34ff100eca11d0287a.jpeg)
kousalajsemseutohodortu,abychsivzpomněla,ale stálejsembylaneúspěšná.PaksealeWydenovy koutkyopětmaličkostočilynahoru,přestoženešlo vyloženěoúsměv,alespíšoironickýúšklebek,ajá opětzpanikařila,žejsemhoodsebedefinitivně odehnala.
„Promiň,vážněteďnetuším,očemmluvíš,“pípla jsemtedyzahanbeněakouslajsemsedortuještě silněji,ažměvněmštíplo.
„Nedomluvilijsmesesnad,“začalWydenaočimu znovuzajiskřilyjakousizvláštnípoťouchlostí,„žesi nebudemeotloukatohlavukrutoupravdu?“
Zamrkalajsemapustilajsemretzesevřenísvých zubůvpřekvapenémvýrazu.Wydensiměještě několikvteřinměřilpohledemajehoobličej neprozrazovalnejprvežádnouemoci,alepostupněmu koutkyústcukalyvícavíc,ažsenajednoukmému obrovskémupřekvapeníhlasitěrozchechtal.Obočími vylétloažněkamdooblak,protožejehoreakce...Dalo byseříct,žetobylojednoznejvětšíchpřekvapení, jakájsemkdyzažila.Myslelajsem,žebudezuřit,že měpošledoháje(pokudbudeslušný),budenamě hulákat,nebobychvěřila,žesemnouužnepromluví vůbec,alerozhodnějsemnečekala,žesebudesmát. Kdyžvidělmůjšokovanývýraz,rozesmálseještěvíc, ažzaklonilhlavudozaduavšímtímotřásáním,které postihlojehotělo,semutrochukávyvybryndalona ruku.Jámuselaasivážněvypadatjakoidiot,jakjsem nanějtakzíralaspootevřenoupusou,zvednutým
![](https://assets.isu.pub/document-structure/240616145546-82b41179a75cdad87b57b61ba1a06424/v1/1d2472f77f842b34ff100eca11d0287a.jpeg)
obočímanevěřícnýmvýrazem,alepřitomjsemsiho prohlížela;takveselý,hlasitýaupřímnýsmíchjsemu nějještěnevidělaateďměnaokamžikúplně paralyzoval.Jehobílézubysvítilynadálkuaty zvláštnítmavomodréoči,kterévypadalyjakopohled napodvečerníoblohu,teďbylylesklé,jaksemuv nichblýskalyslzysmíchu.Bylatotakčistá, nekontrolovanáemoce,žeměúplněodzbrojila.
Dokudprstemneukázalnamě.
„Mělabys...Mělabysesvidět,jaksetváříš!“dostal zesebeadálsechechtaljakooživot.Procitlajsemze svéhopozorovacíhotransuaimojepusasesamaod seberozšířila–ajásezačalasmátstejně nekontrolovanějakoWyden.Hýkalajsemjakohyena, slzymiteklypotváříchapůlkukávyjsemsivylilana chodník,jakjsemsecelácukalaaprohýbala,alebylo totakúžasné.Takočišťující,takosvobozující, uvolňující.Kdyjsemsenaposledysmálatak,žejsem nemohlapřestatabolelaměbránice,ažjsemsotva mohladýchat?Nemělajsemtušení.Jediné,cojsem věděla,byloto,žetomohlbýttakrok,možnáivíc. Bylajsemvážnězoufalec,aleotovícjsemsito užívalateď,tady,nachodníkunakrajiparkus klukem,ojehožexistencijsemještěminulýtýden téměřaninemělatušení,slidmichodícímikolemnás azírajícími,jakobychomsezbláznili.Mněto všechnoalebylojednoavnímalajsemjentenhřejivý pocit,kterýzaplavilmojeorgányaobaliljejakoteplá peřinavchladnémístnosti.
![](https://assets.isu.pub/document-structure/240616145546-82b41179a75cdad87b57b61ba1a06424/v1/1d2472f77f842b34ff100eca11d0287a.jpeg)