18/2017
KNIHY&Info
KNIHA TÝDNE Jedna trefa stačí ČERNÝ KŮŇ Zulejka otevírá oči NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Laca Décziho HORKÉ INFO Ferrante a její další knihy
ZABOŘEN V KNIHÁCH Dnes dejme řeč o předpojatosti. O zachlívkování autora nebo celých žánrů. O předsudcích, o jednou hotovém názoru a basta. Jen si to přiznejme, jak dokážeme být knižně xenofobní. Z pozic vysoké literatury přehlížíme nízkou bez pardonů, stejně tak, jako ti z literárních nížin opovrhují snobstvím těch, co si rochní v knihách namáhavě čitelných. Tenhle autor jednou zklamal – a druhou šanci prostě nedostane, bez debat. Komiks je pro děti, sci-fi pro puberťáky nebo zastydlé puberťáky, filosofii se nedá nikdy rozumět, básničky nečtu, mám dost svých starostí, detektivka mi nesmí přes práh, zbožný kecy nesnáším, vždycky to byla hysterka, z něho ten narcismus úplně stříká, toho suchara ne, s tím ať na mě nechodí, krasoduch. Asi to není nic nenormálního mít svoje preference a vedle toho vědět, co nám nechutná. Jenže lidi se mění, chutě se mění, osobní život se mění, mezi černou a bílou nás zkušenost nutí přidávat další barvy. U knih je prostě dobré zkoušet a hledat, vydat se do neznáma, nechat si hlavu otevřenou. Jistě – nikdo není nepopsaný list papíru a určité bariéry zůstanou, stejně jako dejme tomu nekritické fanouškovství nebo nepřátelství na život a na smrt. Ale nebojte se v knížkách cizích světů a priori. Knižním překvapením a nálezům vstříc! Vzhůru srdce, odvahu k neznámým knihám! —tw—
PÍŠOU JINDE Mnozí považují Pipi Dlouhou punčochu za první punk, druzí za první emancipovanou ženu. Astrid Lindgrenová s pomocí Pipi záměrně rozbíjela tradice dětské literatury. Pohrdá konvencemi a je naprosto upřímná. Nastavuje tak světu dospělých nemilosrdné zrcadlo. Není tedy divu, že první vydavatelství odmítlo rukopis jako „příliš podvratný“. Knižně vyšla Pipi Dlouhá punčocha poprvé v roce 1945. Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová by dnes oslavila 110. narozeniny. Lindgrenová, která pracovala také jako novinářka, sekretářka či stenografka, zemřela v roce 2002. Letos si její narozeniny připomněl například i Zlín Film Festival nebo kino Ponrepo, které uspořádalo přehlídku filmů natočených podle jejích knih. aktuálně.cz Před desti lety byla poprvé uvedena na trh úplně první čtečky Amazon Kindle. Ačkoliv se nenaplnily apokalyptické či mesianistické — záleží na úhlu pohledu a datu narození — vize dopadu digitálního čtení na literaturu a trh s čtečkami a e-knihami v důsledku vlastní konsolidace dokonce trochu ztrácí dech, čtení, distribuce a nakupování knih
se skutečně radikálně proměnily. Jedním z důsledků zavedení knihkupectví do každé kapsy je dnes už — v Česku tedy ne úplně — automatický předpoklad, že každá kniha se dá získat i v elektronické podobě a rychle. Z průzkumu, který si před pár měsíci u agentury Nielsen nechala udělat patentová společnost Digimarc, zaměřená na ochranu digitálních kopií (například vodoznaky), vyplývá, že nejčastějším důvodem pro pirátství je pohodlnost. Data ukázala, že nelegální e-knihy čtenář na torrentech nebo ve sdílených složkách u přátel našel často rychleji než na komerčních serverech typu Amazon. h7o.cz Soubor deseti povídek Lenky Sobotové (1970) nazvaný Suchý konce a jiné pocity volně, ale čitelně navazuje na autorčin debut z roku 2013. Tehdy – rovněž v Argu a rovněž s přebalem, na němž je detail z obrazu ostravské, pozvolna doceňované výtvarnice Hany Puchové – vydala překladatelka z angličtiny a knižní redaktorka svazek osmi povídek Ilustrátorka a jiné obrázky. „Víc než o klasické povídky jde o takové různorodé mikroromány,“ prohlásila tehdy debutantka.
„Odbudu si určité téma, uzavřu ho a jedu dál. Nemůžu napsat velký román, tak ho natlačím do patnácti dvaceti stran.“ …Sobotová je realistka jak poetikou, tak náhledem na svět. Projevuje smysl pro tragikomiku, dokáže vystihnout ztrátu iluzí zejména u ženských postav. Se vkusem a citem vyjádří situace, při jejichž líčení hrozí sentiment i kýč (zejména v závěrečných dvou povídkách – Nad hrobem a Náhoda ve vesmíru). respekt.cz
KNIHA TÝDNE
Randall Lane
JEDNA TREFA STAČÍ Nejde jen o to mít na počátku cesty garáž a nápad a miliardy dolarů na jejím konci. Miliardáři z amerických garáží mají spoustu společných jmenovatelů. Někteří z nich se sice narodili, vulgárně napsáno, se stříbrnou lžičkou v konečníku – tedy do dobrých, což znamená alespoň středostavovských, rodin se slušným finančním zázemím, jiní nikoliv. Ale žádný z nich nebyl líný a všichni byli ochotní riskovat a prohrávat. Co je míněno onou jednou velkou trefou, která je zmíněna v názvu knihy? Tumblr, Spotify, Tesla Motors a Space X, Twitter a Square a WhatsApp, Instagram, Dropbox, Snapchat, Facebook, Palantir, Airbnb, Oculus VR, Houzz, Box, GoPro. Služby, tedy alespoň některé z nich, buď přímo používá, nebo alespoň zná, většina světa. V několika málo případech se i jejich majitelé stali mediálními celebritami, nicméně neplatí to vždy. Dokázali byste z hlavy říci, kdo stojí za ubytovávací službou Airbmb či kamerkami GoPro? Po přečtení knihy Jedna trefa stačí už budete v obraze. A jako bonus budete znát jméno Pejman Nozat, který sice nic nezaložil, ale jako investor leccos podpořil. Jedna trefa stačí je kniha o „garážových milionářích“ jejich společný jmenovatel je nastupující 21. století, vášnivý zájem o vyvíjenou aplikaci, víra v její budoucnost, extrémní pracovitost a v neposlední řada velké štěstí. Po přečtení knihy můžete nabýt dojmu, že stačí mít nápad, rozpracovat ho a pak už se najde investor, který ho podpoří do té míry, že se na trhu prosadí a v nejlepším případě aplikace v podstatě monopolizuje díru na trhu ( jako se to stalo v případě Facebooku). Jenže už se v ní nepíše o desítkách
tisíc nápadů, které se neprosadily, jejich nápadití majitelé zkrachovali a skončili s dluhy. „V osmi letech Levie roznášel letáky v nichž nabízel vlastní služby při plení, venčení psů či jakékoliv jiné práci, za kterou by sousedé byli ochotni zaplatit. Desáté narozeniny oslavil v roce vzniku prohlížeče Netscape (v následujících letech trávil dlouhé hodiny na internetu, většinou do dvou ráno), vymýšlel minimálně jeden podnikatelský návrh týdně a nadšeně s nimi seznamoval otce Bena, chemického inženýra a matku Karyn, logopedku.“ Aeron Levie získal od investorů 414 milionů dolarů. Založil službu Box – platformu na sdílení firemních dat. Který osmiletý kluk v roce 1993 běhal s nabídkou vlastních služeb? Aaron ano. A který kluk se … moudrému napověz. Jedna trefa stačí je výbornou knihou pro pochopení mentality mladých miliardářů, kterým se povedlo zbohatnou na jediné „velké trefě“. Jenže zároveň to jasně ukazuje, že mít jen nápad, to samo o sobě nestačí. Protože pokud se ukáže, že je životaschopný, tak se taky ukáže, na jeho rozvoj potřebujete peníze. Hodně peněz. Ne nadarmo se na knize podíleli redaktoři magazínu Forbes, přičemž hlavním autorem je Randall Lane, editor zmiňovaného měsíčníku. Osudy jednotlivých mužů a jedné ženy, Adi Tatarkové z firmy Houzz, která zacílila na bytovou architekturu a design a podařilo se jí proniknout do do té doby ryze pánské společnosti, vedou k přemýšlení o tom, jak (ne)jednoduché je dostat nápad do fáze, v níž konkurence jen zalapá po dechu. Jak velkou odvahu riskovat to chce. Topi Pigula, fotograf a cestovatel
Z NOVINEK Fredrik Backman
Paulas, Kutil:
Medvědín
Padá mi to z nebe
Otto Wichterle
Schmidt, Spreckelsen
Pro většinu lidí neznamená vítězství na juniorském mistrovství v ledním hokeji nic moc, ale pro obyvatele Björnstadu to znamená všechno. Vítězství jako tohle by totiž mohlo přitáhnout pozornost k upadajícímu městečku: přilákat státní dotace a talentované sportovce. Vítězství jako tohle by rozhodně znamenalo všechno pro hubeného teenagera Amata, který je všude mimo led za vyvrhela; pro Kevina, hvězdného hráče, jenž stojí jen krůček od zářivé budoucnosti v NHL; i pro Petera, jejich obětavého generálního manažera, jehož vlastní profesionální hokejová kariéra skončila tragédií. Tým by mohl mít šanci splnit sny celého města. Jenže…
Vzpomínky
Vlastní životopis Otto Wichterla je věcně a střízlivě zachycená historie českého chemika, světově známého vynálezce silonu a měkkých kontaktních čoček. Vypráví o neobyčejně pestrém životě vědce, který zažil první republiku, za války pracoval v baťovských chemických laboratořích ve Zlíně, po roce 1945 vyučoval na vysoké škole, zakládal Ústav makromolekulární chemie nebo byl členem Akademie věd. Současně je to napínavá historie člověka, který díky svým patentům přinesl československému státu obrovské peníze, ale kterého právě tento komunistický stát po podpisu dokumentu Dva tisíce slov vyhodil ze školy, z ÚMCH a v Akademii v rámci normalizace hrubě perzekvoval.
Jak může přežít řeholnice v pasťáku? Jak se ošetřuje prezident? Jak hovořit o víře v dnešní době? Jaké to bylo, vstoupit za komunistů do tajné řehole? Může řeholní sestra sledovat MS v hokeji, pít pivo a být aktivní na Facebooku? Nebo dokonce mít v rozhlase svůj pořad a kamarády mezi předními sportovci? Tyto a mnohé další otázky zodpovídá v knižním rozhovoru boromejka Angelika Pintířová. Dotýká se nejen palčivých témat dnešní doby, jako je rozpad rodinných vztahů, dědictví komunismu v nás či výchova delikventní mládeže, ale dává nahlédnout i do svého životního příběhu. Patří do něj dětství na vesnici, ochotnické divadlo, utajený život řeholnice za komunismu, studium na DAMU…
Nietzsche pro začátečníky
Tak pravil Zarathustra je nejslavnější, ale možná i nejobtížnější knihou Friedricha Nietzscheho. Ve stejné míře se v ní totiž setkáváme s básnícím filosofem, jakož i s filosofujícím básníkem, který se zdánlivě uzavřel jakékoli systematice. K tomu přistupuje i problematika neobvyklé historie textu, v níž mají své místo i podvrhy a zneužití ve službách ideologie. Kdo však heslům typu „nadčlověka“ a „vůle k moci“ nedůvěřuje a chtěl by nebo dokonce musí číst Nietzschovo tak často citované dílo v originále, ten na následujících stranách nalezne užitečného průvodce. Tato kniha je nabídkou, abychom spolu se dvěma zkušenými čtenáři vyrazili na ne zrovna nenáročnou cestu.
Černý kůň
Guzel Jachina Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina se narodila v hlavním městě Tatarstánu Kazani. Při psaní románu „Zulejka otevírá oči“ se inspirovala příběhem vlastní babičky, která byla ve 30. letech 20. století jako dítě se svou rodinou násilně odvlečena na Sibiř. Guzel Jachina nejprve nemohla najít nakladatele, krátce po vydání se Zulejka stala doslova literární senzací. „Moje babička zemřela v roce 2010, to znamená, že jsem měla možnost znát ji velice dlouho. Částečně mě vychovala a opravdu hodně mě ovlivnila. Měly jsme spolu hodně niterný, hluboký a zároveň komplikovaný vztah. Celý život mi v hlavě ležela otázka, kým vlastně moje babička ve skutečnosti byla. Co je příčinou její neuvěřitelné síly, ona byla jak z ocele. Odpověď podle mne leží právě na břehu sibiřské řeky Angary, kde ve vyhnanství strávila dětství a mládí. Hodně mi o tomhle období svého života vykládala. Poslouchala jsem její vyprávění mnohokrát, jen mě nikdy nenapadlo zapnout diktafon a všechno to nahrát, což mě dneska opravdu mrzí. Když pak zemřela, měla jsem prostě potřebu vědět víc, číst o celé téhle bolestné kapitole našich dějin. Hledala jsem odpovědi v životech dalších lidí s podobným osudem. Pak přišel zlom. Čím víc jsem toho přečetla, tím větší touha byla napsat něco vlastního. Narůstalo to pomalu, nakonec je z toho docela dlouhý román.“ – citace z rozhovoru na irozhlas.cz
NĚKOLIK OTÁZEK PRO... …Laca Décziho
Pořád vlastně nevím, proč jsi jako kluk začal hrát na trumpetu. Protože jsem chtěl, líbila se mi... Dneska už to je s trumpetou slabý – jasně vede kytara, na tu chtějí hrát všecky děti, protože to vidí u všech blbů, Beatles počínaje, a přitom to je úplně primitivní muzika... My se v té době chodili dívat na bigbandy, třeba na Karla Vlacha, kde hrál vynikající Richard Kubernát první trumpetu.
Obdivoval jsi tehdy nějaké zpěváky? Já nikdy zpěváky moc nebral vážně, nezajímali mě. Za chvíli ti to vysvětlím, ale vzpomněl jsem si ještě na jednu dětskou kurvárnu, o jakých jsme mluvili před chvílí, poslouchej. A jéje. V Bratislavě jsme bydleli kousek od vinohradu, kde byla taková budka a v ní tlustej hlídač Gerfl s chlupatýma rukama – on moc běhat nemohl a my byli ti hokejisti, takže neměl šanci; v září jsme kradli hrozny a strkali je do kufru, aby se nerozmačkaly, já a kumpán Růžička, se kterým jsme vyrůstali – a potom jsme to prodávali, bylo nám dvanáct. Hlídač Gerfl se jednou schoval za boudu, my ho neviděli, a když šel Růžička kolem, tak byl chňapnut chlupatou prackou: „Teď půjdeme na policii a tvůj fotr bude do smrti platit, uvidíš!“ Růžička začal plakat, „strýčenko, preboha, pustite ma, už to nikdy neurobím“, ale pak udělal škub, vytrhnul se, a když od něj stál pět metrů, tak se otočil: „Ty pupkatý buzerant vyjebaný,“ řval, „tvoja matka je kurva!“ A Gerfl, který už najednou nebyl strýčenko, se nezmohl na slovo. Před chvílí jsi mi chtěl vysvětlit svůj komplikovaný vztah ke zpěvákům a zpěvačkám. Když mě o tom nutíš přemýšlet, tak jedno zpětně oceňuju: když s big bandem vystupovala třeba Vlasta Průchová, tak zazpívala jenom osm taktů, a stačilo; zato dneska zpěvačka začne zpívat od začátku a vydrží až do konce. Takže Vlasta Průchová byla dobrá? Ta jo, navíc znala americký standardy a uměla perfektně anglicky – ale my jí říkali Květináč. Když jsem hrával v TOČRu, tak vždycky ráno přišel kapelník Pepík Vobruba, říká, „kluci, zahrajte mi kvintakord“, tak jsme něco zahráli, ale on měl absolutní sluch a povzdechl si: „Ježišmarja, zase květináč!“ Zpočátku jsem myslel, že Pepík blbne, ale ne – on měl jenom čistý uši a já brzo od ostatních pochopil,
LACO DÉCZI (1938) Americký jazzový trumpetista slovenského původu.
co květináč znamená: Kdysi hrál TOČR ve velké Lucerně, Vlasta zpívala, všude na pódiu stály květináče a byl tam nějaký ožrala, který od začátku řval: „Faleš! To je faleš!“ Přišel až před pódium, nikdo ho nezastavil, vzal květináč a hodil ho po Vlastě, takže... Pochopil jsem. Jo, od té doby se říkalo květináč falešný hře... V TOČRu měli muzikanti strašný řeči – byl to soubor osmnácti těžkých profesionálů, z nichž nikdo neblábolil kraviny. Asi nejlepší byl Dědek Krýsl, co nade mnou zpočátku držel ochrannou ruku a já byl jeho sluha, ten byl naprostý hovado: Jednou jsme zrovna měli pauzu při natáčení, takže sedíme a kecáme, a najednou přijde ten Karel Svoboda, jak napsal Čmeláka Káju pro Karla Maringotta – víš, kdo to je, ne? Tuším. Pozor, já nemyslím toho vietnamského zpěváka, který musí rozebrat dalekohled, aby se do něj mohl podívat, protože má oči z boku jak slepice – myslím Karla Svobodu, znáš? Znám je oba dva, Laco. Dobře, pokračuju. Přišel za náma do rádia Karel Svoboda, protože se zrovna nahrávala nějaká jeho slátanina, no a Karel býval vždycky takovej slávovitej – měl blízko ke zpěvačkám a myslel si, že ho všichni obdivujou, ale vůbec; ostatní muzikanti z Točru byli o moc dál, proti nim neměl šanci, ale dobrý. Tehdy žil nějaký novinář Janoušek, který si bral Štrougalovu dceru, a Karla Svobodu pozval na tu svatbu – když toho dne Svoboda přišel mezi nás, začal nám vykládat, jak byl na té krásné svatbě, a podával to stylem, jako bychom mu snad měli trošku závidět, že to tím pádem dotáhl v životě daleko. Chvíli bylo ticho, ale pak se ozval Dědek Krýsl: „Karle, můžu ti něco říct? Ty kdyby ses narodil o něco málo dřív, stihl bys ještě svatbu Heydrichovu“ – a bylo po vytahování. Ty mluvíš o slátaninách, ale musíš přece uznat, že byl Karel Svoboda hitmaker. To asi byl, ale když jsem s ním před padesáti lety vystupoval v Alfě, tak bez chyby nezahrál ani O sole mio. Ukázka z knižního rozhovoru Laco Déczi - Vytroubenej mozek, který s trumpetistou vedl Tomáš Poláček
AKTUALITY
BESTSELLERY
Ve věku 94 let zemřela v Izraeli spisovatelka, novinářka a překladatelka Ruth Bondyová, rodačka z Prahy. Bondyová za války prošla několika koncentračními tábory, do Izraele odešla v roce 1948. Pracovala jako novinářka a překladatelka, do hebrejštiny převedla knížky Karla Čapka, Bohumila Hrabala, Jana Wericha nebo Patrika Ouředníka. Je také autorkou série knih o židovských zvycích, jazyku, česko-židovských vztazích či jménech; publikace vyšly v tuzemském Nakladatelství Franze Kafky.
1
malý jazyk úspěch. V poslední době se to podařilo těmto autorům a textům: Ondřej Štindl – Mondschein (maďarština), Anna Bolavá – Do tmy (polština), Miroslav Pech – Cobainovi žáci (polština), Tereza Boučková – Rok kohouta (polština), David Zábranský – Šternův pokus milovat (španělština), Jáchym Topol – Anděl (angličtina), Petra Hůlová – Umělohmotný třípokoj (angličtina)…
KOUKÁNÍ AMERICE POD SUKNĚ
& Každá česká kniha, která pronikne do zahraničí, je pro
& 23. listopadu 2017 od 19 hod. můžete ve vzducholo-
di Gulliver v pražském DOXu zažít setkání se severským podivnem. Diskutovat budou dvě přední severské spisovatelky – Siri Pettersen, norská autorka úspěšné fantasy trilogie Havraní kruhy, a Laura Lindstedt, nositelka finské prestižní ceny Finlandia, kterou obdržela za román Oneiron. Akce se koná v rámci festivalu Dny Severu 2017. Moderuje: Michal Švec. Norsky a finsky s tlumočením do češtiny. Vstupné: 60/40 Kč. Pozor, omezená kapacita Gullivera !
& Studenti literatury a vysokoškolští literární pedagogové
se před časem potkali v internetovém projektu Dobrá čeština. Kromě Jakuba Demla pracují pilně i na Karlu Peckovi. 23. a 24. listopadu proběhne o Karlu Peckovi kolokvium. První den bude začínat komentovanou procházkou Malou Stranou (provedou Martin Machovec a Markéta Kořená). Odpoledne setkání s pamětníky a beseda. Následující den proběhne v Ústavu pro českou literaturu samotné kolokvium.
Horké info
Všechny jejich lži Tuvia Tenebom 2
40 LET STARÁ NOVINKA
Kniha smíchu a zapomnění Milan Kundera 3 MRÁZEK, KREJČÍŘ, BABIŠ
Boss Babiš Jaroslav Kmenta 4 HEREC KASKADÉR
Mých tisíc životů J. P. Belmondo 5 O NETRPĚLIVOSTI S DEMOKRACIÍ
Opuštěná společnost Erik Tabery
Elena Ferrante není ani jen skrývající se přítelkyně, ani jen autorka jedné geniální ságy. Vůbec první knihu široko daleko jí vydala Kniha Zlín v roce 2011 a jmenuje se Dny opuštění. Zatímco postupně vychází sága Geniální přítelkyně (momentálně jsme u dílu třetího, tedy u Příběhu těch, co odcházejí a těch, kteří zůstanou), tak zatím na Slovensku vyšly i další tituly této v posledních letech tak žádané autorky. Nejprve to byla její kniha pro děti Pláž v noci a později kniha pro dospělé Temná dcera. Obě knih spolu tak trochu souvisí příběhem a tématem. V Pláži v noci vypráví ztracená panenka Celina příběh o strašné noci, kterou přežila na pláži, o žárlivosti na koťátko Minu, o pocitech opuštěnosti a smutku a o nočních můrách. Vypravěčkou Temné dcery je sedmačtyřicetiletá Leda, učitelka angličtiny na univerzitě ve Florencii. Když jí dcery po studiích odejdou za otcem do Kanady, očekává, že se bude cítit osamělá a opuštěná. Ke svému velkému údivu ale cítí úlevu. Jakoby se osvobodila od velké tíhy. Rozhodne se zajet na dovolenou k moři do malého přímořského městečka na jihu Itálie. Na pláži ji zaujme mladá matka Nina, obklopená množstvím neapolských příbuzných, a připomene ji časy, kdy se cítila absolutně pohlcena starostí o děti. Série zdánlivě bezvýznamných událostí však Ledu vrátí ke znepokojivým vzpomínkám a příběh o příjemném návratu k vlastnímu životu se stává ostrou konfrontací s minulostí. Česky vyjde pravděpodobně ve druhé půlce roku 2018.