Knihy & info - 2017-07

7 /2017

KNIHY&Info

KNIHA TÝDNE Poundovy Cantos V ČERNÝ KŮŇ Opuštěná společnost NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Absynt HORKÉ INFO: Warhol Gigant přichází

ZABOŘEN V KNIHÁCH Nemá to čtenář s informacemi o knihách snadné. Pokud chce nějaké obstojné sehnat, musí se vydat na dobrodružnou cestu, která připomíná něco mezi stopováním raněného jelena, hledáním ztracené archy a houbařením. Jinak to ale nejde. Neexistuje žádné jedno místo, kde by vám o knihách řekli všechno. Protože o jakých knihách? Jaké všechno? Koho byste si přáli, aby vám knihy doporučil? Na knižním trhu je mnoho knižních druhů. A planeta čtenářů je poskládaná z tolika různých kmenů, že si mezi sebou některé vůbec nerozumí a dokonce se občas mezi nimi objevují zaťaté pěsti a zdvižené prostředníky. Jo jo, je to dobrodrůžo najít si tu správnou knihu pro toho čtenáře v nás. Ale klid – to rozhodnutí nebylo lehké nikdy, takže nakonec stejně nezbývá nic jiného, než pokusit se najít pár informací a pak po některé sáhnout. Existují literární časopisy, existují tu a tam ještě slušně vedené kulturní rubriky dalších médií, existují informace na netu a existuje pochopitelně šeptanda – ať už ta z ucha do ucha, nebo ta na sociálních sítích. A tak s nějakým místem informací uděláte zkušenost – a k těm dobrým se pak vracíte, ty marné mažete z paměti. Někomu bude vadit akademická složitost pojednání, někomu vtíravá hrubozrnná mělčina marketingu. Ale bez osobního oddělení zrna od plev to nepůjde. Protože dobře si vybrat knihu je umění. Budete s ní nakonec trávit čas – a kdo by ho chtěl ztrácet s nějakou ochechulí nebo nemrcouchem.. —tw—

PÍŠOU JINDE The New York Times sestavují svůj žebříček bestsellerů na základě tajné metriky, jejíž součástí jsou i prodejní data od vybraných, veřejnosti neznámých knihkupců po celých Spojených státech. Autoři a nakladatelé se už v minulosti pokusili tento systém „obehrát“ a nakupovali velké množství konkrétního titulu ve správných obchodech tak, aby kniha nakonec poskočila ve statistikách Timesů. Na podobné „propagační“ triky se dá dokonce najmout specializovaná firma. To se zřejmě stalo i tentokrát. Stamperovi se podařilo vypátrat, že všechny tři pobočky obchodního řetězce Barnes & Noble v Las Vegas obdržely po vydání Handbook for Mortals objednávky na dvacet devět výtisků — víc už by prý budilo podezření a muselo by se do zprávy pro The New York Times speciálně značit, čímž by se snižovaly šance zařazení titulu mezi bestsellery. Jeden knihkupec mimo Las Vegas hlásil dokonce jednorázovou objednávku osmdesáti sedmi kusů, podle serveru Publishers Weekly dokonce v jednom obchodě někdo objednal dvanáct set výtisků.

Zdeněk Staszek, h7o Otázka je prostá: sloužil skladatel Dmitrij Šostakovič komunistické

moci ochotně, nebo jej totalita zahnala do kouta, odkud vzdoroval ironií a narážkami pro zasvěcené? Jasná je také odpověď, kterou ve svém česky nedávno vydaném románu Hukot času předkládá anglický spisovatel Julian Barnes. Podle něj se Šostakovič s komunismem neztotožnil, ba mu soukromě oponoval. Hrál s mocí nebezpečnou vysokou hru. Leccos jí obětoval, avšak za jisté hranice nešel a jeho

hudba zůstala svobodná, argumentuje zjednodušeně řečeno Barnes…

Jedenasedmdesátiletý Barnes je dost moudrý, aby dvakrát přemýšlel, než člověka jedním šmahem odsoudí. V rozhovorech otevřeně říká, že v Šostakovičově situaci by se státní mocí sám spolupracoval.

Přesto v relativizaci skladatelových postojů zachází poměrně daleko.

Daniel Konrád, iHned Pevný disk z Pratchettova počítače zničil historický parní válec pojmenovaný Lord Jericho krátce před otevřením výstavy o životě a díle spisovatele, jenž proslul především knihami ze série Úžasná Zeměplocha. Zničení nedokončených děl bylo Pratchettovým přáním. Podle autorova přítele spisovatele Neila Gaimana chtěl, aby se vše, na čem před smrtí pracoval, „vzalo spolu s jeho počítačem ven, dalo doprostřed silnice a aby to všechno rozjezdil parní válec“.

Minulý pátek naplnil správce Pratchettovy pozůstalosti Rob Wilkins autorovo přání. „Chystám se splnit svou povinnost vůči Terrymu,“ uvedl na twitteru a text doplnil fotografií pevného disku z počítače a parního válce. iRozhlas.cz

KNIHA TÝDNE

Ezra Pound

CANTOS V Vydáním Pisánských cantos amerického básníka Ezry Pounda se nám dostává další z děl jednoho z největších básníků nejen dvacátého století, a to zřejmě jeho dílo největší. Přitom, pokud jde o přijetí, Ezra Pound (1885-1972) i jeho dílo, jež českým čtenářům soustavně a skvěle zpřístupňuje Anna Kareninová, to neměli v určitých dobách zrovna lehké. Pochopitelně, básník přicházel s novou poetikou, setkával se s nezájmem akademiků, roli hrály i jeho názory. Zároveň byl vysoce ceněn přinejmenším některými svými kolegy, a jistě zde stojí připomenout Poundův lví podíl na finální podobě slavné Pusté země T. S. Eliota, básně označované za jeden z milníků soudobé poezie. Vraťme se ale k Pisánským cantos, pátému svazku českého vydání Poundova díla. Textu, jenž má v jeho kontextu svébytné postavení, nyní je ale na místě trocha fakt.

Pound, milovník antiky, a obecně starých kultur, byl velice kritický k peněžnímu systému své doby, který vinil ze zbídačování lidstva – odtud nejspíš vedla cesta k obdivu k Mussolinimu, a v době války k projevům v italském fašistickém rozhlase, projevům, které možná myslel dobře, dobré však rozhodně nebyly. Po osvobození Itálie se sám přihlásil americkým silám, byl převezen do kárného tábora a společně s vrahy a násilníky uzamčen v železné kleci, stojící na holé zemi – v noci se třásl zimou, ve dne jej spalovalo slunce. Pro šedesátiletého muže jistě zničující úděl, není tedy divu, že se po třech týdnech zhroutil. Po přeložení do nemocnice byl v listopadu 1945 převezen do Ameriky, kde jej čekal soud pro vlastizradu, hrozil mu trest smrti.

Naštěstí byl uznán duševně nemocným a skončil v blázinci, kde strávil třináct let, a opustil jej teprve poté, co se nechal zbavit svéprávnosti. Poté odjel do Itálie, kde i v ústraní zemřel. To již ale byl uznávaným velikánem poesie, vzhlíželi k němu básníci rozdílných poetik, například Allen Ginsberg o Poundovi obdivně hovořil již v dobách, kdy se to jaksi nenosilo, a v roce 1967 jej v Itálii navštívil. A právě Pisánská cantos měla vliv nejen na jeho poetiku, vyrovnávaly se s nimi i další básnické školy a směry.

Poundovo nejlepší dílo vzniklo během věznění, již v roce 1949 ale za ně získal Bollingenskou cenu za nejlepší sbírku roku, a zcela právem. Jako v jiných Cantos, i tentokráte to Pound svým čtenářům nijak neusnadnil, stojíme před textem, který je na první pohled těžko čitelný a pochopitelný – jistě, jednotlivé verše jakoby spolu nesouvisely, jako kdybychom četli zápis řítícího se proudu myšlenek, asociací, narážek a citací, stačí ovšem přistoupit na Poundova pravidla a náhle se nám vylupuje skladba, mající svébytnou formu, skladba, která promlouvá.

Ostatně, na jednom místě čteme: „Jen to, co miluješ, zůstává, / ostatní je struska / Co vskutku miluješ, o to tě nikdo nepřipraví“. A pokud jde o reálie, všechny poundovské edice jsou doplněny velice podrobnými poznámkami, jakoby v souladu s veršem „Učit se, když míjejí nás bílá křídla času / není v tom kus radosti?“ A uzavírá-li Ezra Pound svou skladbu veršem „když tvůj stan sevře jinovatka, / děkuješ za to, že noc je krátká,“ odkazuje nejen na svou konkrétní situaci vězně v kleci.

Josef Rauvolf, překladatel a publicista

Z NOVINEK Katarzyna Boni

David Satter

Z důvodu havárie jaderné elektrárny v japonské Fukušimě došlo k znehodnocení zemědělské půdy v širokém okolí elektrárny a to hlavně césiem-137 s poločasem rozpadu 30 let. Znehodnocení je také zapříčiněno odporem obyvatel k produktům z širokého okolí elektrárny. Mimo to bylo potřeba omezit rybolov, neboť chycené ryby vykazovaly zvýšené úrovně radiace – příkladem budiž ryba chycená v únoru 2013, jež obsahovala 740 000 Bq/kg radio­ aktivního césia, což je hodnota překračující zdravotní limity 7400 – krát. Knižní debut mladé polské reportérky, která se snaží zchytit náročnou existenční situaci lidí z okolí elektrárny.

Autor v šesti kapitolách chronologicky popisuje hospodářskou, vnitropolitickou a společenskou situaci v Rusku po nástupu Borise Jelcina k moci. Text má dvě linie – ta první sumarizuje poměry v Rusku v 90. letech, druhá se zaměřuje na Rusko pod vládou Vladimíra Putina. Velmi detailně se například David Satter soustředil na vykreslení skutečností, které provázely odevzdání prezidentských pravomocí do Putinových rukou v roce 1999.

Autor například v knize explicitně tvrdí, že výbuchy obytných domů v září 1999 v Moskvě, Volgodonsku a Bujnaksku a s tím spojené 100 obětí na životech mají na svědomí agenti FSB.

Ganbare! Workshopy smrti

Čím méně víte, tím lépe spíte

Lenka Sobotová

Petr Motýl

„Víc než o klasické povídky jde vlastně o takové mikroromány. Protože nemám na psaní moc času, snažím se toho do každé povídky nahustit strašně moc, a tím pádem jsou potom hodně různorodé. Odbudu si určité téma, uzavřu ho a jedu dál. Nemůžu napsat velký román, tak ho natlačím do patnácti dvaceti stran. Měla jsem reakce od lidí různého věku, různého povolání a každému se líbilo trochu něco jiného, jiná povídka…

Tak bych si ráda myslela, že jsou ty texty asi docela univerzální..“ Tak glosovala povídky ve své první knize Ilustrátorka a jiné obrázky sama autorka. Platí stejně tak pro její novou povídkovou sérii.

Proč si nevykopat hrob v lázních Bük,dvacet sedm kilometrů od města Szombathely? Doktor Pilka sem přijel v srpnu roku 1980. Bylo mu dvacet tři let, ale vypadal na dobrých pětatřicet.

Kouty na čele, začínající pleška v temeni a brýle. Typický inteligent, ani jste se mu nemuseli dívat na ruce. Doktor Pilka přijel, a jak správně předpokládal, v městečku nebyla žádná univerzita ani katedra literatury. A tak nevinně začíná groteska plná absurdního humoru. Ten je namířen hlavně na naše nacionalistické stereotypy, na naší posedlost turistikou, na naši čecháčkovskou malost. Radost z knihy by měli jistě jak Hašek, tak třeba Patrik Ouředník.

Suchý konce a jiné pocity

Doktor Pilka si kope hrob

Černý kůň

Erik Tabery Opuštěná společnost

Ve chvíli, kdy ruští vojáci v roce 2014 přepadli ukrajinský Krym a následně pomáhali proruským separatistům na východě Ukrajiny okupovat území, začala řada lidí i v Česku řešit otázku: nemůže se historie opakovat? Vždyť tamní události velmi připomínají zabírání československých Sudet v roce 1938. Dějiny se ale nezastavily a objevila se další otázka. Poté co se vydalo velké množství uprchlíků ze Sýrie či Afghánistánu do Evropy, vyvolalo to všude po Evropě různé odstíny vášní.

Co s tolika lidmi? Nedojde ke střetu civilizací? Je to organizovaná invaze? Ptali se někteří. A i když se naší zemi uprchlíci vyhýbají, největší obavy zaznamenali sociologové právě v Česku. Nemalá část společnosti i proto volá po vládě tvrdé ruky, vystoupení z Evropské unie a ochotě zbavit se části svobod výměnou za pomyslný klid. Nálady se ale nemění jen u nás. Velká Británie se v referendu rozhodla vystoupit z Evropské unie, protože tamním lidem mimo jiné vadily statisíce Východoevropanů, kteří údajně zvyšují kriminalitu a berou rodilým Britům práci (ani jedno mimochodem není pravda). Ve Spojených státech amerických proběhla také svého druhu revoluce, když lidé zvolili prezidentem populistického miliardáře Donalda Trumpa. A i tady byla jedním z motivů únava z otevřenosti liberální demokracie, dopadů globalizace a touha potrestat vládnoucí elity. Erik Tabery

NĚKOLIK OTÁZEK PRO... ...nakladatelství Absynt

Proč jste se rozhodli po českou řadu vašich reportážních knih, které zatím vycházejí s úspěchem jen slovensky?

Za poměrně krátký čas našeho působení na Slovensku se okolo Absyntu vytvořila silná skupina loajálních čtenářů, která nám fandí a čte naše knihy. Cítíme, že jsou to velmi zvídaví lidé, kteří dokáží kriticky myslet – a to nás mimořádně těší. Zaregistrovaly nás i slovenská média a okolo několika knih vznikla velmi zajímavá veřejná diskuze. Tak se o Absyntu dozvěděli i někteří čtenáři z Česka a stávalo se nám, že jsme na sociálních sítích dostávali otázky, kdy začneme vydávat knihy také česky, protože jim chybí vydavatelství, které se specializuje výlučně na reportážní literaturu a tak trochu svým slovenským kamarádům závidí knihy, které jsme vydali. I když se nám představa vydávání českých překladů zdála ze začátku nereálná, nakonec jsme si řekli, že do toho půjdeme. Bylo to spontánní rozhodnutí. Přesto k české odnoži Absyntu přistupujeme s velkou pokorou, opatrně a bez velkých očí.

bude i reportáž Filipa Springera o zaniklé polské obci Miedzianka nedaleko českých hranic. Miedzianka. Příběh zániku je mimořádná kniha o hornickém městečku, které se doslova propadlo pod zem. Je to příběh o mizení, ale i o tom, jak se velké, hrnoucí se dějiny, dotýkají běžného života nic netušících lidí. První knížka už je v prodeji, ostatní vyjdou na na začátku podzimu.

Jak tedy bude teď vaše vydávání vypadat? Každý titul v obou jazycích, nebo vždy jen česky nebo jen slovensky?

Tuhle otázku dostáváme v posledních dnech často, hlavně od slovenských čtenářů. V zásadě by mělo většinou jít o jiné tituly. Knihy chceme vydávat v jiné zemi, podle toho se taky musíme rozhodovat. Samozřejmě, že v případě některých klíčových titulů se stane, že je vydáme v obou jazycích. Už teď můžeme například prozradit, že to tak bude v případě kultovních knih otce polské reportážní školy Ryszarda Kapucscinského nebo knih norské reportérky Ásme Seiserstadové.

Jak se vám zatím daří na Slovensku, kde existujete cca 3 roky? Kolik knih? Jaká zatím nejúspěšnější?

Pokud máme brát naší existenci od vydání první knihy, je to jen asi dva a půl roku. Předtím jsme ale náš vstup do knižního světa dlouho a intenzivně připravovali. Vznikal design edice Prekliati reportéri, vymýšleli jsme hrubé rysy edičního plánu. Jsme velmi šťastní, že témata našich knih mezi čtenáři rezonují a že otvírají společenskou diskuzi. Ale přesto přistupujeme k projektu nakladatelství Absynt střízlivě a víme, že o tom, která kniha byla nebo nebyla úspěšná se budeme moct bavit až tak za deset let.

Za tu chvíli, co jsme na trhu, byla naší nejúspěšnější knihou Vojna nemá ženskú tvár od Světlany Alexijevičové.

V tomhle případě jsme měli štěstí, že jsme práva na její knihy koupili ještě před udělením Nobelovy ceny za literaturu a první překlad se nám podařilo vydat bezprostředně po vyhlášení výsledků. Ta „nobelovka 2015“ byla pro nás silným impulsem, který nás mimo jiné utvrdil v tom, že reportáže právem patří do rodiny krásné literatury.

Jaké budou první česky přeložené tituly, proč zrovna ty a kdy vyjdou?

Rozhodli jsme se začít nejmladší generací reportérů polské školy. Jsou to velmi talentovaní a otevření lidé, které zajímají témata a problémy daleko přesahující hranice Polska. Právě jsme vydali první knihu. Jsou to reportáže z Japonska pod názvem Gambare! Workshopy smrti od mladé autorky Katarzyny Boni. Reportér Mariusz Szczygieł, který je v Česku velmi populární, o knize řekl, že je to „jeden z nejlepších a nejvýraznějších polských knižních debutů posledních let. A nejenom v žánru non-fiction, ale v literatuře obecně. Na Japonsko se dívá jako na zemi výrazně poznamenanou jadernou katastrofou ve Fukušimě a ve své reportážní knize zkoumá, jaké následky zanechaly tyto události na obyčejných lidech. Pozoruhodná

Jak hledáte autory a témata? Sledujete hlavně, co vychází v Polsku, kde je tradice knižní reportáže silná a inspirující nebo se rozhlížíte víc po světě?

Sledujeme několik hlavních kritérií, které společně vytvářejí jakýsi algoritmus, na jehož základě se pak rozhodujeme. Za prvé se nám musí kniha líbit a musí mít velkou poznávací hodnotu. Za druhé zvažujeme, zda je dostatečně zajímavá pro slovenské (a teď už i pro české) čtenáře. Za třetí – přihlížíme k tomu, jestli je téma aktuální, respektive nadčasové. Ale samozřejmě nejsme stroje a některá vydavatelská rozhodnutí děláme pod vlivem vlastních čtenářských emocí. Tehdy si řekneme, že to tak musí být – a hotovo. Netajíme se tím, že sledujeme hlavně to, co se okolo reportážní literatury děje v Polsku, kde je tradice a zkušenost. Polsko je takové reportážní Eldorádo.

SLOVENSKÉ NAKLADATELSTVÍ ABSYNT založil Filip Ostrowski s Jurajem Koudelou jako projekt vydávání reportážních knih. Po třech letech začínají s vydáváním knih i v češtině.

AKTUALITY

BESTSELLERY

Na září připravuje projekt scénického čtení Listování velké turné s knihou Zvíře za účasti autorky Torey Hayden, hvězdy v oboru dětské psychoterapie. Po představení bude následovat diskuze a autogramiáda. Příběh zkušené dětské psychoterapeutky, tentokrát o teenagerovi Kevinovi, který utíká před lidmi do pomyslné klece stolů a židlí. Pod stolem a chráněn židlemi odmítá komunikovat a nikdo si s ním neví rady. Data představení na www. listovani.cz

1

mi nakladatelství Host? Tak např. Kateřina Tučková na Literárním Zarafestu v Děčíně sobota 2. září v 17.15; Jakuba Katalpa a Ivana Myšková v pražské Knihovně Václava Havla úterý 5. září v 19.00; Bianca Bellová a Ivana Myšková na festivalu Literatura v parku, neděle 17. září, Sportovní areál Pražačka, Ivana Myšková na festivalu Čtení ve vlaku úterý 19. září, v 9.25 ve vlaku z Prahy do Lysé nad Labem a v 10.25 ve vlaku z Lysé nad Labem do Prahy…

DALŠÍ MAYOVKA

& Kdy a kde můžete v září navštívit některé akce s autorka-

& Druhé řady se dočkal televizní seriál Život a doba soudce

A.K. Na scénářích se tentokrát podíleli režiséři Robert Sedláček, Bohdan Sláma, Radim Špaček a Petr Marek. Soudce Adam Klos už nesoudí rodinné spory, ale ty největší zločince. Nejzávažnější trestné činy a problematické trestní kauzy. Stejně jako po prvním dílu, ke kterému psal scénář spisovatel Zdeněk Zapletal, se očekává knižní vydání druhé série.

& V Británii vyšla další próza norského spisovatele Karla Ove Knausgaarda. Jmenuje se Podzim a je prý první ze čtveřice reflexivních knih, v jakési vlastní verzi Čtvera ročních období.

V 63 krátkých textech tu Knausgaard zapisuje pozorované zázraky přírody a jejich otisky do vlastní existence. Autorovy knihy se asi už navždy budou poměřovat jeho opusem Můj boj, ale Podzim podle zahraničních recenzentů ukazuje hluboký Knausgaardův dar – schopnost přinutit čtenáře ke koncentrovanému pohledu na skutečnost.

Horké info

Hadohlavec Peter May 2 KDYŽ DODÁVKA PORAZILA BARTHESE

Sedmá funkce jazyka Laurent Binet 3 RADY SRDEČNÉHO TAŤKY

Co by můj syn měl vědět o světě Fredrik Backman 4

ÚTĚKY ZA SVOBODOU

Šumava… hranici přecházejte po půlnoci Vilém Hrach 5

PANOŠ OTO VE 13. STOLETÍ

Vzpoura goliardů Vlastimil Vondruška

Pouze jediné vydání knihy Andy Warhol: Gigant je mimořádným nakladatelským počinem a „sběratelským kouskem“, který by neměl uniknout žádnému milovníku moderního výtvarného umění a životního stylu, který Andy Warhol ztělesňoval. K těm, kdo si ho včas předkoupili a do knihkupectví se dostane po 4. září. Obří svazek měří 43 × 33 cm a váží 6,5 kg a detailně představuje amerického výtvarníka, přináší dva tisíce reprodukcí Warholových malířských a grafických prací, unikátních fotografií i vzácných a dosud nepublikovaných dokumentů. Na své si v knize přijdou jak warholovští nováčci, tak zkušení fandové Warholova jedinečného díla. Dočtete se v něm např. že: „Warholovým největším filmařským úspěchem šedesátých let byly Holky z hotelu Chelsea (1966), tříapůlhodinový film se dvěma paralelními záběry a první undergroundové dílo, které se prosadilo v normální distribuci. Díky nebývalému recenzentskému ohlasu v celonárodních novinách i šeptandě se film v New Yorku několikrát promítal ve vyprodaných sálech a pak byl uveden po celých Státech. Holky z hotelu Chelsea jsou hlavně improvizace. Superhvězdy ve filmu hrají samy sebe a často před kamerou až absurdně přehrávají; hranice mezi dokumentem a fikcí je velmi nejasná a main­ streamová Amerika mohla tímto filmem nahlédnout do životního stylu newyorského undergroundu.“