Knihy & info - 2017-08

8/2017

KNIHY&Info

ZABOŘEN V KNIHÁCH Knihy a slevy ČERNÝ KŮŇ Sorokinova Manaraga NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Davida Sattera HORKÉ INFO Akordy na Ursinyho

ZABOŘEN V KNIHÁCH Knižní svět, podobně jako i svět potravinový nebo vlastně momentálně téměř jakýkoliv, je přeplněn užíváním slev. Kdyby se držel jejich původní smysl, nic proti. Po nějaké době, když se zboží neprodává, se dá zkusit, jestli by se přece jen nepohnulo, když bude stát méně. Kniha má tu výhodu, že není zvadlá zelenina nebo procházející jogurt, takže se s tou slevou dá přece jen nějaký čas počkat. Jenže výkřiky „Sleva“ a „Akce“ jsme přímo zavaleni i ve chvílích, kdy je zboží úplně čerstvé, ještě teplé. Obchodníci stojí v řadě a snaží se jeden trumfnout slevou druhého. Vyhraje pochopitelně ten, který je ekonomicky silnější a může si ztrátu ze slevy dovolit déle ustát. Jedinými, kdo může taková slevová jatka zastavit, jsme my, zákazníci. To kvůli nám požírá silnější slabšího, přestože je nám ten slabší z různých důvodů mnohem lidsky sympatičtější, než ten osvalený.

U knih to někdy bývá mnohem viditelnější než třeba u bílé elektroniky nebo prodeje sekaček. Protože ke knihám a jejich prodeji patří jiná kultura, dobré knihkupectví není řeznictví, čím lidštější je to svět, tím pro dobré knihy lépe. I ke knihám jistě patří nějaký druh slevy, ale mělo by jich být jako šafránu a neměly by se stát zbraněmi hromadného ničení. O 10% méně z ceny pro studenty je například něco, co je velmi sympatické. Nebo 10% slevy jako vyjádření poděkování za věrnost. Jistě by bylo hezké všimnout si i seniorů a dát nějakou slevu čtenářům nad 70 let. Ale to by asi tak mohlo stačit. —tw—

PÍŠOU JINDE Lavie Tidhar, jenž do literárního světa pronikl prostřednictvím žánru science fiction a fantasy, moc dobře ví, jak expresivní dokáže být brakov ý román, a nebojí se svou knihu odít v jeho barv y.

Muž leží a sní, neobyčejný příběh o pomstě a pokání, sdílí mnoho rysů se zástupci filmového expresionismu: je mu vlastní snaha v yjádřit vnitřní pocity postav a subjektivní vnímání pomocí vnějších, fyzických prostředků –

skrze v ysoce stylizované prostředí a projev jednotliv ých protagonistů i jímav ý umělecký styl, jenž je plný jednoduchých, avšak ostrých kontrastů. Tyto prvky, spolu s absurditou, černým humorem, peprnými historickými fakty a schopností vkusně zlehčit závažné téma, a přesto mu neubrat na síle, dělají z Tidharova románu zábavné počtení a jsou jasným důkazem toho, jakou moc může mít nespoutaná spisovatelská představivost a především kuráž uchopit stokrát ohraný námět z poněkud jiného úhlu.

Martina Šímová, iLiteratura.cz Holmes autory beat generation zachycuje žurnalisticky, s odstupem, jako by mezi ně ani nepatřil. A částečně skutečně nepatřil. Bezprostřednost, jež je jednou z hlavních hodnot nové generace, je vyhrazena jeho postavám, nikoliv Holmesově alter egu. To klouže po okraji stránky a z něj otevírá pohled na život, který je vše, jen ne jednoznačný. Holmesův portrét mladých beatniků není oslavou ani apologií. Je to pohled na určitý životní styl, který vypravěče fascinuje, na druhé straně možná také trochu děsí.Popisovanou bezprostředností

probleskuje zkáza a zmar a je celkem jedno, zda tento pocit vystihneme větou „mejdan, který nemůže dobře dopadnout“, nebo zvolíme módní termín „neudržitelnost“.

Tato dvouznačnost Holmesově vyprávění dodává sílu. A čtenářům umožňuje si zase jednou naplno uvědomit, v čem spočívá neodolatelná přitažlivost všech romantických rebelií.

Ladislav Nagy, ihned.cz Napínavé příběhy novináře Mikae­la Blomkvista a hackerky Lisbeth Salanderové pokračují. V pětadvaceti zemích světa najednou vychází ve čtvrtek pátý díl detektivky Milénium. Tentokrát nese název Muž, který hledal svůj stín. Po smrti původního autora Stiega Larssona se už čtvrtého dílu literárního fenoménu ujal švédský novinář David Lagercrantz. A způsobil světovou senzaci. Nejenom čeští čtenáři proto začali doslova hltat severské detektivky. Společně s novým pokračováním literárního fenoménu Milénuim se na trhu objeví také audiokniha. Příběh začíná ve vězení, kde se ocitla Lisbeth Salanderová na konci čtvrtého dílu nazvaného Dívka v pavoučí síti. irozhlas.cz

KNIHA TÝDNE

Olivier Le Carrer

ATLAS PROKLETÝCH MÍST Lidská, tedy i čtenářova touha po prokletých, nebezpečných, záhadných či jinak „neuchopitelných“ místech se zdá být nevyčerpatelná a tomu odpovídá i nabídka knih mající podobná slova v názvu či podtitulu. Atlas prokletých míst není výjimkou. Jde o beletristickou formou zpracovaného průvodce po většinou nepříliš známých místech. Výjimku tvoří Bermudský trojúhelník, německý Norimberk o němž ještě bude řeč, egyptské Údolí králů, či novověkými pirátskými útoky proslulý Adenský záliv. Autor zpracovává celkem 40 míst s příjemnou pečlivostí, věren faktům na straně jedné, a lehkým, uvolněným a čtivým slohem na straně druhé.

A nechybí ani nadsázka či přiznané mýty. Budeme-li parodovat jednoho z bývalých prezidentů, tak o mýty jde vlastně jde „až v prvé řadě“. Atlas splňuje nejen to, co se od klasického atlasu čeká, tedy mapové listy, ale i to, co se čeká od beletrie – tedy příběhy. Mapa je u každého z míst jedna, byť v měřítku, podle něhož se cestovat nedá, nicméně pro základní orientaci v prostoru stačí. Kde byste hledali takové Silafuši nebo pláň Ream? Kniha by výborně posloužila průvodcům turistických kanceláří, protože v sobě obsahuje přesně onen mix faktů a historek, který u klientů zabírá a jejichž znalostí by měl dobrý průvodce oplývat. Jenže do „prokletých míst“ se cestovky zrovna nehrnou – snad jen s výjimkou egyptského Údolí králů, které je „prokleté“ nejen dávnou smrtí egyptských vládců, ale zejména devastací každoročního náporu statisíců, ne-li milionů,

turistů. Nádhernou ukázkou, jak se dá vytvořit „prokleté“ místo je příběh Norimberka, dnes normálního německého města, jež mělo kdysi nacistickou minulost (ovšem které německé město nemělo). Nicméně to, co Evropan spojuje s Norimberkem nejvíce, tedy poválečné Norimberské procesy, zmíněny nejsou. Naprosto stejně by se dal zpracovat například Berlín. Výběr „pouhých“ čtyřiceti míst není ani vyčerpávající, ani reprezentativní.

Bezesporu by se tady dal zařadit rumunský „Drákulův“ hrad Bran, který Vlad Tepeš, představitel Drákuly, dost možná nikdy nenavštívil, či kterékoli z míst proslavené kultem černé magie. Přesto se pomocí Atlasu prokletých míst lze zatoulat do oblastí, které čtenář zná buď jen vzdáleně, nebo o nich nikdy neslyšel. Příkladem prvého mohou být ruiny mayského města Tonin, které vřele doporučuje i Tripadvisor, či v druhém případě ostrov Sable, který stejný server v podstatě míjí bez ohledu na fakt, že z bývalého pohřebiště lodí se stal kanadský národní park. V anotaci ke knize se píše, že „stylově zpracovaný atlas zve na návštěvu nejděsivějších a nejnebezpečnějších míst planety“. Jde o hrubou nadsázku, neboť před Messinskou úžinu, jedno z popisovaných míst, denně jezdí trajekty převážející nejen pasažéry, ale dokonce celé vlaky lidí toužících se dostat z Itálie do Sicílie a zpět. To ale neznamená, že by při cestě našinec nemohl ponořit do mýtu o Scylle a Charybdě, který má svou geografickou lokalizaci právě tady.

Topi Pigula, cestovatel a fotograf

Z NOVINEK Jindřich Kabát

Helle Helle

Biskup Václav Malý není žádný zamindrákovaný sralbotka. Měl odvahu za totality a má ji i dnes. Protože není dnes jednoduché říkat uměle vyplašeným Čechů třeba tohle: „Takové vzájemné poznání mezi domácími a migranty se někdy zanedbává a to může zadělávat na problémy. Příchozí u nás budou vysvobozeni z nejhoršího, ale zároveň se ocitnou ve zcela odlišném prostoru. A pokud jim nikdo nic nevysvětlí, neuvede je do nového prostředí, nevtáhne je do občanské společnosti a nevysvětlí její principy, nevyslechne případně, co od společnosti očekávají a co jim na ní vadí – pak se budou cítit odcizení, vykořenění, a odtud pak mohou vyrůstat různé radikalismy.“

Hlavní postava přibližuje svůj život prostřednictvím detailů, skrze na první pohled zbytečné každodenní jednotlivosti, které o ní ale prozrazují vlastně všechno. Vypravěčka Dorte píše o svých přátelích a bývalých i nynějších milencích. Ti ostatně působí stejně dočasně jako její bydliště u vlakové stanice. Místa nemísta , na kterých se příběh odehrává, ty bezvýznamné malé stanice po celém Dánsku, nakonec čtenáře rozesmutní a rozechvějí.

Možná zažije stejný neklid jako Dorte, která kolem sebe nechává život obtékat a trpí chronickou nespavostí.

Václav Malý – rozhovory

Tohle jsem měla napsat v přítomném čase

Miloš Doležal

Sam Harris

„Psal jsem tyto texty jako osobní rozloučení, jako vyprovázení, jako poděkování ZA přátelství či blíženectví. Jako vděk ZA jejich uchovaná či uchráněná ohniště radosti a statečnosti, u kterých bylo možné se ohřát.

Ať už to byli generálové, básníci nebo nenápadní pastuškové, hodnost ani postavení nerozhodovaly. Byl to můj rituál, má „transfúze paměti“ – přivolat si ještě jednou jejich tvář, tón hlasu, pohyby těla, viditelné i nespatřené skutky, jejich životní příběhy a jedinečnosti, ještě s nimi chvíli pobýt, než jejich tělo bude definitivně zaházeno hlínou či pohlceno ohněm. Tedy proti práchnivění (prach jsi a v prach se obrátíš) vyvolat konkrétní lidskou tvář.“

Autor je americký spisovatel literatury faktu, neurovědec.

Podporuje vědecký skepticismus a je autorem knih The End of Faith (2004; Konec víry), Letter to a Christian Nation (2006; Dopis křesťanskému národu), The Moral Landscape (2010; česky Morální krajina) a Lying (2011; Lhaní ).

Je známým současným kritikem náboženství spolu s evolučním biologem Richardem Dawkinsem, filosofem Danielem Dennettem a spisovatelem Christo­pherem Hitchensem. Stejně jako oni je členem hnutí nový ateismus.

Za

Spiritualita bez náboženství

Černý kůň

Vladimir Sorokin Manaraga

Sorokin ve své poslední próze načrtává možný osud knih i literatury jako takové. Děj novely se odehrává v blízké budoucnosti, kdy lidé propadli zvláštní vášni – namísto čtení začali literaturu vstřebávat v pokrmech připravených na plamenu z hořících románů. V Manaraze se otevírá nová epocha, která s sebou přinesla konec šest století trvající epochy Gutenbergovy ( jediné, co se nepřestává tisknout, jsou kupodivu peníze). Aby knihy nezabíraly místo v bytech, devadesát procent jich skončilo ve sběru či na smetišti a zbylých deset se uchovává v muzeích a veřejných knihovnách. Lidé, kteří se zánikem knihtisku patrně přestali literaturu vůbec číst, propadli zvláštní vášni – začali ji vstřebávat v pokrmech připravených na plamenu z hořících románů, jejichž stránkami pod roštem listuje obratný kuchař. Nakolik tak skutečně pronikají do smyslu samotného textu, Sorokin ponechává stranou. Jako první vzplály Joyceovy Plačky nad Finneganem – o steak ugrilovaný na nich se podělila čtveřice Britů, kteří tak analogicky s nevázaným rock’n’rollem založili tradici book’n’grillu. Nová móda, dovolující zapomenout na nedávnou válku, však knihu záhy proměnila v ohrožený druh, zanesený do Červené knihy, a grilování na ní (to novodobé čtení) i pojídání takto připravených pokrmů, ve zločin.

Alena Machoninová pro iLiteraturu.cz

NĚKOLIK OTÁZEK PRO... ...Davida Sattera

Když vás z Ruska jako prvního amerického novináře po studené válce vyhostili, jak vám to vysvětlili? Řekli, že moje přítomnost na teritoriu Ruské federace je nežádoucí. Takovou formulaci používají běžně, když chtějí někoho vyhostit.

Za několik měsíců udělal Jelcin z Putina zastupujícího prezidenta a předčasně odstoupil. Hned první den v úřadu znemožnil dekretem Putin vyšetřování Borise Jelcina a jeho rodiny. O to šlo?

Ano, to byla úplně první věc, že jim zaručil beztrestnost.

Pořád do Ruska nemůžete?

Nemůžu. I proto jsem se rozhodl, že napíšu knihu o tom, co všechno se v Rusku muselo stát, aby se dostal Putin k moci.

Putin přitom sám využil jeden kompromitující materiál, ještě jako šéf FSB, když na generálního prokurátora Jurije Skuratova vztáhnul video s prostitutkami.

Zabránil tak vyšetřování Jelcinovy rodiny. Ve svých archivech má FSB mnoho věcí na mnoho lidí, sbírají všechno, co se může jednou hodit.

Nejvíc se v ní věnujete bombovým útokům na obytné domy v roce 1999. Rozčílil jste Moskvu, když jste nahlas řekl, že byly nastraženy ruskou tajnou službou a ne čečenskými teroristy?

Velmi pravděpodobně to byl jeden z důvodů.

Jak moc jste si svým tvrzením jistý?

Nemám o něm žádné pochybnosti, když se podívám na důkazy, ke kterým se mi podařilo dostat. Nejdůležitější je pro mě fakt, že byli zadrženi tři agenti FSB, když do sklepa jednoho domu v Rjazani umisťovali bombu.

Co víc potřebujete?

Oficiálně to ale nikdo nepotvrdil a ti, co se to snažili nezávisle vyšetřit, byli později zabiti. Obával jste se o svůj život?

Určitá skupina lidí se velmi snažila dopátrat spravedlnosti, posbírala důležité informace. Když zabili Jušenkova (opoziční poslanec Ruské dumy za Liberální stranu), lekl jsem se i já, protože jsem dělal to samé, co on. Zavraždili ho krátce potom, co jsme se spolu setkali. Bylo to velmi znepokojivé.

V knize také zdůrazňujete, že za bombové útoky je zodpovědný i Boris Jelcin. Proč?

Jednoznačně, když se to stalo, byl prezidentem.

Jaký by měl motiv?

Ruské tajné služby to připravily, aby mohly rozběhnout předání moci Putinovi. Šlo jim o tom, aby úplně změnily agendu. A tak, místo aby se mluvilo o Jelcinově korupci a nepopulární privatizaci, která na lidi tvrdě dopadala, najednou se všechno obrátilo k teroristickým útokům vedených proti lidem, kteří spali.

Válka v Čečensku přinesla „muži bez tváře“, jak ho popsala v začátcích Masha Gessen (americká novinářka ruského původu), vysoký rating.

Když anektoval Krym a vyprovokoval válku na Ukrajině, lámal rekordy popularity. Potom vstoupil do války v Sýrii. Je to taktika, jak přesměrovat pozornost od domácích problémů?

Je to součást taktiky. Ukrajinská armáda je ale teď mnohem silnější než dřív. Putin by rád využil konflikt na Donbasu k destabilizaci Ukrajiny, ale to mu zatím nevyšlo. Má teď dvě možnosti – buď konflikt ještě rozšířit, anebo to nechat, jak to je. Do Sýrie vstoupil na straně Asada a zároveň se mu podařilo přesměrovat pozornost tam, kam potřeboval, tedy pryč od Ukrajiny. Co se mu na Blízkém Východě podařilo, je hlavně to, že si u ruské populace vylepšil prestiž. Jenže Rusku nebude znovu světovou velmocí. Je sice v situaci, kdy dělá Americe problémy, ale není jejich skutečným rivalem, alespoň ne v tom pravém slova smyslu. Všechno se podřizuje tomu, aby okruh lidí kolem Putina zůstal u moci.

Kromě Spojených států je ale ruská dezinformační válka aktivní i v Evropě, kterou stále čekají nějaké důležité volby. Jak se proti tomu nejlépe bránit?

Nejlepší reakcí by bylo odhalit pravdu o Putinovi, o tom, jak se dostal k moci, předložit vlastním občanům ten příběh. To je důvod, proč jsem se rozhodl napsat knihu.

Je důležité, aby lidé pochopili, jaký je skutečný charakter země, která je zdrojem všech těch vlivných dezinformací.

Rozhovor vedl Mirek Tóda, Denník N, ukázka z delšího textu, překlad ze slovenštiny –tw–

DAVID SATTER (1947) Americký novinář, specializující se na Rusko, pracoval pro Financial Times a Wall Street Journal.

V roce 2013 byl z Ruska vyhoštěn, aktuálně vyšla jeho kniha o Putinově cestě k moci Čím méně víš, tím lépe spíš.

AKTUALITY

BESTSELLERY

Ve studiu Českého rozhlasu vzniká čtená rozhlasová verze Citlivého člověka, posledního románu Jáchyma Topola. Hlas jí propůjčil známý herec a komik Petr Čtvrtníček. V příběhu rodiny kočovných herců se objevuje mnoho rozdílných postav a často vznikají živé dialogy plné groteskních a tragických prvků. Interpretace Topolova osobitého stylu vyprávění není jednoduchá. První díl uslyší posluchači Českého rozhlasu Vltava 1. října.

1

dávají dobrou noc Chaima Cigana. Za pseudonymem skrytý prozaik, dramatik a bývalý vrchní pražský rabín Karol Sidon se v ní snaží spojit rozkošatělé příběhy mnoha hrdinů, se kterými jsme se setkávali v tomto i paralelním světě v předešlých třech dílech, a napravit to, co původně rozpoutal jeden vynález, umožňující cestování v čase. Setkání s autorem v Knihovně Václava Havla 11. 9. v 19 hod.

VÍC TRPĚLIVOSTI S DEMOKRACIÍ

& Fantastická próza Outsider uzavírá tetralogii Kde lišky

& Básník Petr Borkovec (1970) napsal dvanáct povídek ze

svých pobytů v severoitalském letovisku a nazval je podle něj Lido di Dante. Je v nich k vyčtení jak autorova lety pečlivě zaostřená technika pozorovatele, tak jisté okouzlení kluka z Louňovic pod Blaníkem vším tím mořem, světlem, vzduchem a přímořským tempem místa, kam se může v pravidelných intervalech vracet. A opakovaně zažívat odlišné mentality středozemí a přímoří. Setkání s autorem 12. 9. v pražském Café Fra.

& Porota Ceny Knižního klubu (letošní složení: Pavel Brycz,

Tereza Brdečková, Petra Soukupová, Pavel Janáček a Jiří Seidl) každý rok posuzuje zaslané rukopisy. Letos ze 179 vybrala román Ladič Anny Vovsové (1956). K ceně kromě šeku na 100 000 Kč patří i téměř okamžité vydání knihy. Ladič je textem, který zkoumá dopady minulosti lidského života na jeho přítomnost, naši schopnost vyladit s minulostí svůj dnešek nebo ho naopak z minulosti přeladit.

Horké info

Opuštěná společnost Erik Tabery 2 KDYŽ DODÁVKA PORAZILA BARTHESE

Sedmá funkce jazyka Laurent Binet 3 RADY SRDEČNÉHO TAŤKY

Co by můj syn měl vědět o světě Fredrik Backman 4 KOCOUR PREZIDENTSKÝM KANDIDÁTEM

Kočky jsou vrženy Jakub Horák 5 LEKTORUJ SI MYŠLENÍ

Kreativní zápisník René Nekuda

K nedožitým sedmdesátinám legendárního slovenského zpěváka a hudebníka Deža Ursinyho si občanské sdružení Literárna bašta z Bánské Bystrice usmyslelo, že vydá zpěvník. Ten je odpovědí těm, kteří léta marně hledali Děžovy texty a akordový zápis. V prodeji by měl být i v ČR začátkem října. Iniciátorem vydání zpěvníku je Juraj Havlík, student, hudebník a fanoušek. Ursinyho písně pravidelně poslouchal, vnímal, jak se jeho tvorba mění, zapamatovával si lyrické zvraty básníka a textaře Ivana Štrpky. Uvědomoval si, že tuto hudbu charakterizují složité hudební a textové postupy. Sám marně hledal podklady, kterých by se mohl při hraní Ursinyho písní držet. „Asi každý, kdo se pokoušel Dežovy písničky zahrát a zazpívat, narazil na úskalí, při kterých nepomohl ani internet.“ Rozhodl se tedy sám známé písně dekódovat. Pomáhali mu při tom hudebníci Martin Novák a Juraj Gažmerčík. Dopracovali se k zápisu 35 písní, které vyjdou ve Zpěvníku. Chronologicky zachytávají celý vývoj hudební tvorby Deža Ursinyho. Na zpěvník sesbírali peníze lidé na internetu a budou mít možnost přivítat ho na světě 7. října na koncertu Dežo Ursiny: Príbeh 70 v Bánské Bystrici.