Knihy & info - 2017-11

11/2017

KNIHY&Info

ZABOŘEN V KNIHÁCH Dýško pro knihkupce?

KNIHA TÝDNE Zloději knih ČERNÝ KŮŇ Ku-klux-klan NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Erika Taberyho

ZABOŘEN V KNIHÁCH Celá společnost vytušila příznivou chvíli – fungující ekonomika, blížící se volby – a chce lepší výplatu. Někde na to slyší, zvlášť nepostradatelné, těžko nahraditelné zaměstnance si hýčkají, jinde – hlavně z veřejných peněz – se přidává plošně, a někteří zůstávají u poker-face a podle podařeného vtipu („Šéfe, já bych chtěl přidat.“ „Tak přidej.“) zůstávají neoblomní. Člověka u toho všeho nemůžou nenapadnout lidi od knih, zvlášť pak knihkupci. Už pár let si může pozorovatel všimnout zajímavého efektu. Tak, jak se zdají lidem knihy drahé (není to moc populární, co si teď přečtete, ale zatím stále nejsou), tak mají nějak automaticky pocit, že si knihkupec nežije špatně. Koupí knihy, prodá knihy, nechá si 35% hrubého zisku – a je vysmátej. Ale nenechte se mást. Ony jsou knihy sice skutečně fajnová věc, ale speciálně v českých podmínkách je celý svět kolem nich těžce podfinancovaný. Všechno kolem dobrých knih jede na minimalizování nákladů. Vlastně pořád na nadšení a určité osobní skromnosti. Až na absolutní výjimky mezi knihkupci a nakladateli, se výplaty v průměru plácají lehce okolo 15-20 tisíc hrubého. Možná, že jsou na tom nějací knižní šmelináři lépe, ale těmi by se knižní svět měřit neměl. Pokud tedy máte v okolí svého oblíbeného knihkupce, hýčkejte si ho. Není-li vyloženě ve vlastním, nebo to není nudící se miliardář v převleku chuďase, nemá to většinou lehké.

Možná by se mu, pokud jste s ním spokojeni, hodila, podobně jako v restauraci, spíš diškréce čili dýško než nutnost přilákat vás slevou. —tw—

PÍŠOU JINDE Mladé lidi k literatuře ostatně přivádí i malé nakladatelství ilustrovaných knih pro děti a mládež Baobab, které Horváthová vede s manželem, mezinárodně ceněným ilustrátorem a vedoucím ateliéru ilustrace a grafiky na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové Jurajem Horváthem. Právě Baobab je typickým nakladatelstvím, pro jehož prezentaci je Tabook především určen: stojí ve stínu velkých nakladatelských domů, knihu ale stále považuje za artefakt, nikoliv komerční produkt. Takové uvažování na knižním trhu bylo samozřejmostí ještě před nějakými patnácti dvaceti lety, časy se však mění. Rovněž proto Horváthová hovoří o „nezávislých“ tuzemských nakladatelích − kterých se na Tabooku sejde přes šedesát − jako o „svým způsobem věčných obrozencích“. A pro srovnání nabízí francouzský příklad: nakladatelství Gallimard s vysokým obratem a stoletou tradicí, které se ve stejnojmenné rodině dědí z otců na syny. Kromě toho, že vydává i komerční tituly, pečuje o literární základ například publikováním sebraných spisů francouzských

autorů, včetně třeba v Paříži zdomácnělého Milana Kundery. ihned.cz Slyšel jsem ty příběhy a říkal si, jak si ostatní pomyslí: Chudák doktor Moody se zbláznil. Ale není to tak. Skoro si přeju, aby to byla pravda, byl by to krásný příběh. Jenže tohle se nestalo.

Už když jsem v roce 1972 nastoupil na lékařskou fakultu, posmrtnému životu jsem se věnoval skoro deset let. A hodně lidí, s nimiž jsem vyrostl, už bylo ve studiích dál. Profesory tak informovali, že k nim v září přijde student, který se zabývá otázkou posmrtného života. Během dvou týdnů mi osm profesorů z fakulty sdělilo, že jsou rádi, že se touhle otázkou zabývám. Protože oni sami něčím podobným prošli, nebo to slyšeli od svých pacientů. O pár měsíců později, v dubnu 1973, jsem již o těchhle otázkách měl přednášku.

Raymond Moody v rozhovoru pro novinky.cz „Ivo Vodseďálek byl jedním z několika málo českých slovesných umělců, kteří se ctí obstáli v letech, kdy jediným důstojným východiskem bylo tvořit a nepublikovat. Vodseďálkovy texty z konce čtyřicátých a první poloviny padesátých let, jejichž rukopisy svěřoval jen hrstce spolehlivých přátel a které byly širší čtenářské veřejnosti zpřístupněny až několik desetiletí po svém vzniku, představují jeden z nejprůbojnějších výkonů české literatury.

Bubínek Revolver Revue

KNIHA TÝDNE

Anders Rydell

ZLODĚJI KNIH Pálení knih a likvidace lidského vědění se obecně jaké podrobnosti se povedlo Rydellovi sesbírat, ať už se považuje za zvěrstvo. A nacisté v něm vynikali. Anders to týká knih německých, italských či řeckých a jedna Rydell nabízí historii „knižní genocidy“, která není tak z kapitol je věnovaná i českému Terezínu, jehož knihovprvoplánová, jak by se mohlo na první pohled zdát. na čítala v roce 1944 kolem 144 000 publikací, z nichž Nehrál tu roli jen Hitler a jeho snaha o likvidaci či část se po válce dostala do Židovského muzea v Praze. arizaci, což nebylo nic jiného než krádež ne nepodobná Zloději knih se sice místy čtou jako detektivka, nicméně komunistické kolektivizaci všeho židovského, ale i Marse jedná o literaturu faktu. „Nacisté považovali Gutentin Luther, jenž pálením papežské buly v roce 1520 bergovy bible za germánský národní poklad, který se rozehrál vlastní hru. Na ni se následně nacisté a nejen musí za každou cenu vrátit do Říše. Pelplinská bible, oni, odvolávali. Likvidace „neněmecké“ kultury je tak jediná Gutenbergova bible v Polsku, proto představovapovažována za část „kulturních“ tradic bez ohledu na la žádoucí kořist. A otec Antoni Liedtke z pelplinského fakt, jak moc to zní absurdně. Rydell hned od začátku semináře si toho byl bolestně vědom. Proto nechal poskytuje obrovské množství historických faktů, které u místního sedláře vyrobit koženou brašnu s tajnou uvádí likvidaci knih ve velkém, jež proběhlo v předvečer přihrádkou, do níž ukryl dva svazky bible, které vážily 2. světové války a v jejím průběhu, do náležitých soutéměř 40 kilogramů. V říjnu 1939, v okamžiku, kdy vislostí. Snímky hořících hromad knih a kolem hajlující Polsko kapitulovalo, byla bible propašována na náklad„hnědokošiláčů“ se svastikou na rukávu jsou obecně ní lodi s obilím do Polské knihovny ve Francii. Zásilka známé. Co se ale ví méně, je skutečnost, že ti, kdo rabo- obsahovala také další cenné knihy zachráněné z Návali knihovny, byli nejen nacisté a s nimi zprvu spolurodní knihovny ve Varšavě.24 Podle zpráv z Polska si pracující komunisté, ale i studenti, kteří do ulic vyrazili, zaměstnanci Polské knihovny uvědomovali, co se stane, pod transparenty „dnes spisovatelé, zítra profesoři“. pokud Francie padne. Když německá armáda v květnu Nacisté plenili vše, kamkoliv přišli – od knihoven židov- 1940 dobyla Amiens v severní Francii, čekala bibli další ských a vědeckých v Německu (nejznámější je případ evakuace. Na začátku června vyrazilo z Paříže na jih Sexuologického ústavu), přes knihovny jakéhokoli nákladní auto, vezoucí vybrané části polského literárúzemí, které se jim povedlo obsadit. Historie němecního dědictví včetně Gutenbergovy bible. Knihy odpluly ké „knihocidy“ ukazuje, co všechno dokáže člověk ve z přístavu v Bordeaux na malé polské nákladní lodi chvíli, kdy se rozhodně sebe sama nadřadit nad ostatní. jen pár hodin předtím, než Němci město napadli. Lodi Pronásledování Židů a jejich knih je tu např. zdokuse podařilo přeplout průliv plný německých ponorek mentováno na příběhu konkrétního výtisku tanachu, a odvézt bibli do bezpečí do Anglie.“ židovské bible vytištěné roku 1618. Je až neuvěřitelné, Topi Pigula, fotograf a cestovatel

Z NOVINEK Marie Fitzgeraldová

Jade Changová

Čtyři vypravěči, čtyři životy, jeden příběh. Alain se ocitl na ulici a na svou novou životní situaci si zvyká jen stěží. Tráví teď dlouhé hodiny na lavičce před Claudovým domem. Claudovi bylo osmdesát, je slepý, miluje hudbu a ze svého domu vychází jen zřídka. Corentin nemá žádné přátele, těší se na své osmnácté narozeniny, protože jako plnoletý konečně nebude muset poslouchat rodiče a mimo jiné skoncuje s hodinami klavíru, na které dochází právě ke Claudovi. Tihle tři, kteří toho mají v životě společného jen velmi málo, se přesto spojí, aby zachránili Carole. Vždycky je naděje, že život dostane smysl.

Jade Changová, novinářka pocházející z Los Angeles, sama sebe popisuje jako 100% Číňanku, 100% Američanku a 100% Asiatku, vše dohromady.

Přestože román není autobiografický, v historii Wangových se zrcadlí osud její vlastní rodiny. Ani ta nepřijela do Ameriky hledat lepší život jako typičtí imigranti. Rodiče Jade Changové jsou Číňané, ale potkali se až na střední škole ve Spojených státech. Obě strany rodiny vlastnily pozemky v Číně, o které je komunismus připravil. „Museli utéct ze země, jako mnoho dalších,“ vysvětluje. „Vyrostli na Tchaj-wanu, který Číňané prakticky kolonizovali “.

Tak trochu naslepo

Wangovi vs svět

Frédéric Biegbeder

Ceridwen Doveyová

V roce 1941 se jako začínají autor seznámil J. D. Salinger s Oonou O’Neillovou, dcerou dramatika Eugena O’Neil­ la. Jemu bylo dvacet jedna, jí patnáct. Často jí telefonoval a psal jí dlouhé dopisy. Jejich vztah skončil, když se Oona seznámila se stárnoucím Charlie Chaplinem, za něhož se později provdala. Když pak v roce 1951 vychází Kdo chytá v žitě, jen Oona tam zřejmě dobře poznala situace, emoce, věty, které původně proběhly mezi ní a autorem, který ale od roku 1965 nepublikoval nic nového a stáhnul se do ústraní, kde také v roce 2010 ve věku 91 let zemřel. Byla Oona jedním ze zlomových prožitků Salingerova života?

Zvířecí hrdinové a vypravěči současně nepřímo vzdávají poctu spisovatelům, kteří během téhož období o zvířatech psali. Během studené války se setkáme s ruskou želvou, která byla mazlíčkem Tolstého dcery, americký delfín v Iráku píše dopis Sylvii Plathové, příběh ústřice v Pearl Harboru je geniální variací na Keroua­cův kultovní román Na cestě. Vzácně originální kniha elegantně splétá historii, mytologii, folklór i astrologii. Ukazuje, že dokud budou existovat zvířata, lidé o nich budou přemýšlet, psát a snít. Duše zvířat vypráví dojemné, tragické a nádherně podivné příběhy o svém životě a smrti.

Oona a Salinger

Jen zvířata

Černý kůň

Katarzyna Surmiak-Domańska Ku-klux-klan. Tady bydlí láska

Na Štědrý den roku 1865 v Pulaski, stát Tenesee v USA, založilo šest bývalých jižanských důstojníků sdružení veteránů. Jeho slova jsou odvozena od řeckého kyklos (kruh), latinského lux (světlo) a skotského klan (společnost svázanou pokrevními svazky). Tito muži se projížděli v noci městem, zahaleni v bílých řízách a se špičatými kápěmi na hlavách. Jejich přestrojení mělo znamenat, že jde o mrtvé vojáky Konfederační armády vracející se ze záhrobí, kteří zahynuli ve válce Severu proti Jihu. V této podobě strašili černošské obyvatelstvo. Jenže tahle povedená parta existuje i dnes.

A díky Trumpovi si opět vyprala a naškorbila svoje prádýlko a začíná opět strašit čím dál víc. Jak je vůbec možné, že myšlenky nepatřící do 21. století jsou stále živé a v rozkvětu? Odpověď hledá polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska přímo na sjezdu Ku-klux-klanu ve státě Arkansas, kde tuhle extremistickou organizaci prozkoumala zblízka. Protože právě tady se tahle „bílá organizace“ před sto padesáti lety zrodila, tady vycházely pohlednice připomínající lynče Afroameričanů a tady i dnes můžete v lesích potkat postavy s pochodněmi zahalené do bílých kukel. Kniha Katarzyny Surmiak-Domańské se dostala do finále nejprestižnější polské literární ceny Nike.

NĚKOLIK OTÁZEK PRO... ...Erika Taberyho Opuštěná společnost – to je jasný a zasvěcený vhled do politického vývoje naší země od Masarykovy První republiky až po komplikovaný dnešek.

Co stálo a stojí za touto knihou? Z jakého podnětu jste ji psal?

První koncept jsem měl připraven před pěti lety. A během posledních dvou let ve mně zintenzivněl pocit, že chci spoustu věcí zachytit, popsat a pojmenovat. A stejně jako u předchozích knih to dělám tak trochu pro sebe. Valí se toho na nás strašně moc, něco zveličujeme, něco podceňujeme. Je třeba se ale zastavit a ty věci pochopit. Tato kniha mě vnitřně oslovila. Cítil jsem, že to ze mě musí jít ven. Možná i proto, abych já sám lépe pochopil, co se kolem nás děje.

Z Vašeho pohledu je česká společnost „opuštěná“...

Opuštěná kým, od koho?

Je. A myslím, že dvojsměrně. V něčem je důležitá politická opuštěnost. Přišlo mi to hlavně v momentě, kdy vypukla uprchlická krize. Měl jsem pocit, že politická reprezentace zmizela, bála se kontaktu s veřejností, téměř nekomunikovala. Viděl jsem, jak společnost propadá panice a depresi.

To je politická chyba, ale i naše, veřejná. My jako Češi si neumíme vytvořit slušnou poptávku vůči politikům. Neptáme se, co se děje, nechceme odpovědi. Je tam vzájemný nedialog, nedebata. Vytvořilo to hned několik problémů: pocit ztráty důvěry ke státu, politice, větši propast mezi lidmi vzájemně. Řada problémů se prohloubila.

Jak moc je současná česká společnost a její demokratický systém v ohrožení? Co jsou nejnebezpečnější hrozby dneška?

Demokracie je v permanentním ohrožení. Je to vůči nám nejvstřícnější, ale zároveň nejslabší systém. Dává prostor i populistům, extremistům. Mnohdy je demokracie nahrazena totalitou. Kdybych měl popsat základní problémy – je to malý zájem o to, co se vlastně děje, ať už ve společnosti nebo politice. Lidé se třeba málo snaží kontaktovat volené zástupce. Málo se učíme tomu, jak funguje stát, jaká jsou pravidla, základní práva.

Za velkou, pravděpodobně jednu z nejnebezpečnějších hrozeb demokracie považujete populismus, jehož analýze i souvislostem věnujete nemalou část knihy.

Jakou má populismus v Čechách tradici? Je to něco, co bytostně patří k naší politické kultuře?

Populismus k politice patří. Jde jen o míru, jak výrazný je. V něčem je populismus zdravý, upozorňuje na to, kde selhává tradiční politika. Problém je v zemích, a mezi ně patří i Česko, které mají kratší tradici svobody. V nich se populismus jeví jako ideální lék na všechno. Takové výkřiky, že parlament není potřeba, že nejsou třeba zastupitelé, že stačí jen starostové, vytváří pocit, že nejsou potřeba pravidla ani instituce. Přitom to, co nás dělí od zmatku, anarchie, teroru, jsou právě fungující instituce a pravidla. Ale díky tomu, jak často se přerušovala demokratická cesta, to nemáme v krvi. Ale abych nezněl příliš pesimisticky – máme obrovskou výhodu v tom, že v naší historii je velká spousta chytrých lidí – Masaryk, Havlíček Borovský, Čapek. To jsou lidé, u kterých bychom mohli hledat odpovědi na to, jak by mohl vypadat moderní stát.

Opíráte se o úvahy řady vlivných a významných postav české kultury a českého společenského života – Karla Havlíčka Borovského, T. G. Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Jana Patočky nebo Václava Havla. Do jaké míry je dnes tato demokratická tradice živá?

Mám obavu, že tyto osobnosti necháváme stranou a neodkazujeme na ně. Začínáme pořád znovu. Neradi navazujeme na to, co bylo předtím a neustále si přistřiháváme kořeny. Naším úkolem je, abychom tyto osobnosti hledali a brali si z nich, co potřebujeme. Když se podíváte na kteroukoli dobu, ve které panovala nesvoboda, tak se společnost k těmto lidem uchylovala – každá rodina měla doma něco od Masaryka, Čapka, Peroutky. My podvědomě víme, na čem bychom měli stát, ale občas na to zapomínáme a někdy bohužel chceme zapomínat. Tato cesta, kterou nám ukazují, je mnohem náročnější, něco po nás chce.

Nemůžeme být pasivními diváky, chce po nás aktivitu.

My si raději žijeme uzavřené individuální životy a pak na politiku nadáváme.

Rozhovor byl poskytnut Českého rozhlasu – Vltava

ERIK TABERY (1977) Je šéfredaktor týdeníku Respekt. Po knihách Vládneme, nerušit z roku 2006 a Hledá se prezident z roku 2008 přichází český novinář, politický komentátor s knihou Opuštěná společnost, která má podtitul Česká cesta od Masaryka k Babišov

AKTUALITY Od října bude na Českém rozhlasu 3 -Vltavě všechno jinak.

Novou četbu na pokračování zahájí román Citlivý člověk od Jáchyma Topola, jejž namluvil Petr Čtvrtníček. Do konce roku se na pokračování dále bude číst próza Očarování od rakouského spisovatele Hermanna Brocha či Muž bez vlastností od Roberta Musila, jenž bude mít na poměry Vltavy nezvyklých třicet dílů. Načetl je herec Jiří Hromada. Příští rok nás čeká četba z románu Jezero Bianky Bellové, z Bloudění Jaroslava Durycha či Suttree Cormaca McCarthyho.

& Adaptace románu spisovatelky Margaret Atwoodové

Příběh služebnice vypráví o životě v dystopickém Gileádu, totalitní společnosti na půdě někdejších Spojených států.

Ta se potýká s ekologickými katastrofami a ztrátou lidské plodnosti, je ovládána zvráceným fundamentalistickým režimem, který militantně volá po „návratu k tradičním hodnotám“. Jako jedna z mála žen, které jsou ještě plodné, je Offred služebnicí v rodině Velitele. Elisabeth Mossová za hlavní roli v seriálu obdržela letos televizní cenu Emmy.

& K vydání je nachystaný druhý díl biografické trilogie

o Franzi Kafkovi s názvem Roky rozhodování. Reiner Stach v něm svým čtivým a přitom monumentálně informovaným způsobem zachycuje léta 1910–1915. Tedy léta Kafkova „strašlivého dvojího života“- života mezi kanceláří a psacím stolem, kde psal mj. povídky z cyklu Rozjímání, který byl v roce 1913 první vydanou Kafkovou knihou.

& O letošním podzimním Knižním čtvrtku, který vypuk-

ne 19.10. a přinese na pulty knihkupectví v jeden den 16 novinek, se rozroste populární řada knih Martina Sodomky Jak si postavit….Tentokrát vyjde Jak postavit železnici. Autor prozradil, že práva na své knihy právě prodal do Ruska a do Číny. Předtím už do Francie nebo Německa.

Horké info

BESTSELLERY 1

VÍC TRPĚLIVOSTI S DEMOKRACIÍ

Opuštěná společnost Erik Tabery 2 KDYŽ DODÁVKA PORAZILA BARTHESE

Sedmá funkce jazyka Laurent Binet 3 NĚCO O KONCI SVĚTA?

Robot na konci tunelu Šichtařová, Pikora 4 KOCOUR PREZIDENTSKÝM KANDIDÁTEM

Kočky jsou vrženy Jakub Horák 5 MILENIUM 5

Muž, který hledal svůj stín David Lagercrantz

Kniha Tajný náčelník, kterou už jsme inzerovali, vychází spolu s knihou Terapie se substancí u příležitosti mimořádné akce – 18. ročníku Mezinárodní transpersonální konference, Ta se po 25 letech vrací opět do České republiky. Proběhne 28.9. – 1. 10. 2017 v Top Hotelu v Praze. Konference představí bloky zaměřené na obecná témata transpersonální psychologie, psychedelických látek ( jejich výzkumu, spirituálního dosahu a terapeutického potenciálu), nových poznatků vědy a kosmologie, mystické spirituality a náboženství, mluvit se bude i o šamanismu, o holotropním umění a změněných stavech vědomí a jejich užití, zaměříme se i na eko­logii a problémy a poznatky spojené se sociálními změnami a globální krizí. A to není zdaleka všechno! Těšit se můžete na přednášky transpersonálních průkopníků (Stanislav Grof, Paul Grof ), psychedelických velikánů (Charles Grob, Rick Doblin, Janis Phelps), velkých myslitelů (Ervin Laszlo, Richard Tarnas, Peter Russell), psychologů, psychiatrů a parapsychologů (David a Christel Lukoff, Etzel Cardeña, Sandra Harner, Dean Radin, Jenny Wade, Luis Eduardo Luna), oceňovaných umělců (Alex & Allyson Grey) a spousty dalších kvalitních hostů, kterým spiritualita není cizí, a pro které vědomí není jen součástí mozku.