Knihy & info - 2017-12

12/2017

KNIHY&Info

KNIHA TÝDNE Atomový Kotleta ČERNÝ KŮŇ Narkotika NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Jozefa Kariku HORKÉ INFO Nový Brown

ZABOŘEN V KNIHÁCH Jsou různé ceny kolem knih. Teď byla udělena ta překladatelská, Jungmannova, a získal ji hispanista Josef Forbelský. Ocenění jsou pěkná a důležitá věc. Kromě jmen literárních rytířů a válečnic od počítačových klávesnic by nám také měla připomenout, že bez dobrých překladatelů by byl celý náš knižní trh ztracený. To překladatel je často styčným důstojníkem mezi českou a světovou literaturou, to on často iniciuje vydání knih, které se pak stanou v češtině nepostradatelnými. To on prozkoumává nepřehledný terén literární planety, to on radí nakladateli s tituly, to on je ten první, který dá buď palec nahoru, nebo dolů. To on se hádá s nakladatelem, že tu a tu knihu prostě musí vydat. To on se pak moří s pětiset stránkovou knihou, plnou zvláštních názvů a slovních novotvarů, které je třeba neustále dohledávat, ověřovat, často s maximálním citem pro češtinu i vymýšlet. To právě on se snaží mnohdy na knihu sehnat granty. To on je tím, který koresponduje s autorem a často i se zahraničním nakladatelstvím a když pak k nám autor přijede na návštěvu, tak je to většinou překladatel, kdo se o něj stará. To vše za cenu někde mezi 150-200 Kč za normostranu (1800 znaků včetně mezer). To vše za cenu bolavých očí a zad. Jasně, každá práce má něco, ale tady jsme mezi knihami a je dobré si tohle o těch, bez kterých se český čtenář prostě neobejde, připomenout. —tw—

PÍŠOU JINDE „Nikdy se mi nestalo, že bych ztro­ skotala a zůstala na opuštěném ostrově. Je ale pravda, že znám na vlastní kůži velmi dobře tyhle chladné ostrovy mezi Antark­ tidou a Patagonií. Úplně mě to strhlo, jsou to nádherná místa.

Na lodi jsem tam strávila hodně času a dobře vím, jak je tam těžké přežít, lidský život je najednou ne­ uvěřitelně křehký. Když jsem ještě plachtila závodně, dostala jsem se minimálně dvakrát do nebezpeč­

né situace, kdy jsem přežít mohla i nemusela. Takže to poměřuju i na základě toho, co jsem zažila, srovnávám momenty, které mohly být pro mě zlomové. Vždycky tam máte aspoň zrnko nejistoty. A pro ten mladý pár – postavy mého románu – je nejistota najednou obrovská. Ztroskotají, zůstanou bez signálu a pomoci celé týdny.

To jsem naštěstí nezažila, vždyc­ ky jsem se z toho dostala celkem rychle a nikdy to celé nemělo špat­ ný konec.“ z rozhovoru Isabelle Autissierové pro irozhlas.cz Také původní román Příběh slu­ žebnice z 80. let svým způsobem předběhl například mizogynní tálibánský režim v Afghánistánu. „Je mi líto, že jsem měla pravdu, ale opravdu nejsem věštkyně. Nemy­ slím, že je možné předpovídat budoucnost,“ rozporovala to tento týden Atwoodová. Prý jen měla štěstí, když odhadla, jaká témata opakující se v historii lidstva bu­ dou znovu aktuální. „Nevěřím, že existuje jedna daná, nevyhnutelná budoucnost. Budoucností je neko­ nečně mnoho. To, jak se chováte dnes, respektive jak dnes budete volit, přímo ovlivní budoucnost,

jíž se dožijete,“ varovala autorka. „Představte si svět, v němž byste rádi žili, a chovejte se podle toho,“ poradila. ihned.cz Detektiv Smiley je vedle Jamese Bonda rozhodně nejstálejším špió­ nem britské tajné služby – objevil se celkem v osmi Carrého romá­ nech. Přestože éra tajných agentů ze staré školy a vzrušujícího obdo­ bí mystérií studené války, ambiva­ lentních stran a všudypřítomného sexuálního napětí už je dávno pryč, Le Carré měl podle kritiků dobrý důvod k jejich znovuvzkříšení.

Zvolení Donalda Trumpa ame­ rickým prezidentem a jeho úzké konexe s Moskvou tvoří jakoby paralelu z minulých časů k tomu, „co jsme si mysleli, že je dávno pryč, ale objevuje se nyní znova“.

John Le Carré (85) se vyhýbá všem veřejným vystoupením a proje­ vům. Při letošním znovuuvedení agenta Smileyho na scénu (který se naposled objevil v knize z roku 1990), však vystoupil před čtenáře a dal jim tak jedinečnou příležitost diskuse o svém literárním alter egu – a jeho vystoupení bylo živě vysíláno do kin ve Velké Británii. literarni.cz

KNIHA TÝDNE

František Kotleta

POLOČAS ROZPADU V první knize své postapokalyptické trilogie s názvem Spad dokázal František Kotleta nemožné. V Brně se konečně začalo něco dít, a byla to rovnou revoluce, během které hrstka ozbrojenců převzala toto město ze spárů roztahovačných Japonců. Jenže to byla úplně jiná doba.

Svět jak ho známe, už dávno přestal existovat, a stačila k tomu pouhá maličkost: pár atomovek. Lidstvo se tak vrátilo na vývojovém žebříčku o pěkných pár příček níž – většina techniky zůstala nefukční, pohonné hmoty jsou vzácností a léky, zbraně a střelivo silně nedostatkovým zbožím. V Poločasu rozpadu pokračuje příběh přesně tam, kde v předchozí knize skončil. Hlavním hrdinou je opět kapitán Michálek, poslední přeživší voják Armády České republiky; starý pes, kterému už se ono bytí vojákem zažralo až do morku kostí, a zároveň pamětník starých časů doby předatomové. Zvláštní znamení: hořící doutník v koutku úst. Tento chlapík drží ochrannou ruku nad Brnem a vede si skvěle. Jenže pak se objeví mnohem horší nebezpečí než pár nájezdníků s rezavými kvéry. Kdesi v oblasti kráteru na místě bývalého Polska se totiž rozhodla skupina fanatiků říkající si měnitelé že je čas do toho praštit. V praxi to znamená vyplenit všechny okolní vesnice, pozabíjet muže a ženy zotročit a vypláchnout jim mozky. A nakonec během poobědové siesty shodit na svět ještě pár dalších atomových bomb, aby se zbytek lidstva proměnil ve velmi jemný radioaktivní popílek (odtud název měnitelé). Jenže kapitán Michálek je zásadně proti. Sebere pár přátel, věrné velkorážné pythony a hurá na sebevražednou misi.

Je to pravý hrdina, protože kdo jiný by dal vlastní hlavu na špalek za osud celého lidstva? Pokud jste fanoušky kotletovských šíleností (a tím rozhodně není myšleno nic negativního, právě naopak), pak si možná po pár stranách povzdychnete, že váš oblíbený autor nějak vyměknul. Inu, je to tak. Ze všeho nejdřív si uvědomíte, že výrazně ubylo akčních scén. Stále je tam onen charakteristický rukopis, ale příběh už má hlavu a patu a není jen řetězem po sobě jdoucích krvavých řeží. Sranda už taky nemusí být za každou cenu, a přece je na stránkách ukryto množství humoru – jen kvantitu nahradila kvalita a nevtíravost. A do třetice propásl Kotleta několik jasných šancí na umístění svých oblíbených sexuálních scén. Navíc, oproti minulé knize je Poločas rozpadu mnohem konzistentnější, městské prostředí přechází plynule do cestování divočinou. Je zřejmé, že příběh má tentokrát koncepci, že autor dopředu přemýšlel o jeho ose a pouze nahodile nelepil dohromady scény ve snaze splácat něco na poslední chvíli. Děj je sice přímočarý a marně byste hledali vedlejší dějové linie nebo nečekané zvraty, ale vzhledem k tomu, že Poločas rozpadu je pouze první polovinou příběhu, můžeme doufat, že se nějakého překvapení dočkáme v závěrečném díle trilogie s názvem Rázová vlna. Zatímco Spad byl relativně uzavřeným příběh, jeho následovník končí v nejlepším, a tak nezbývá než netrpělivě očekávat další díl, který by se měl dostat na pulty knihkupectví již v listopadu tohoto roku.

Martin Bečvář, psáno pro fantasyplanet. cz

Z NOVINEK Wojciech Górecki

Ondřej Bezr

Reportážní kniha Přípitek předkům nabízí fascinující pohled na historii i současnost tří států z oblasti Kavka­ zu – Ázerbájdžánu, Gruzie a Armé­ nie. Autor čerpá z řady svých cest po méně i více známých zákoutích tohoto kousku světa a originálním způsobem propojuje historická fakta i řadu informací ze současné politiky a kultury s uměleckou reflexí. Na pozadí jednotlivých příběhů proslulých i zcela anonymních hrdinů přibližu­ je čtenáři kulturu a mentalitu obyvatel této části světa, kde se neustále mísí evropské a asijské vlivy. Individu­ ální příběhy se přitom dnes a denně prolínají s tíživým dědictvím, které zde zanechal Sovětský svaz.

Třetí vydání knihy, které vychází v roce protagonistových sedmde­ sátin, je oproti edicím z let 1999 a 2007 výrazně obsáhlejší. Kro­ mě rozhovoru dotaženého až do jara 2017, v němž Vladimír Mišík mluví o zásadních momentech z posledních let (obnovení skupiny Flamengo, kauza okolo státního vy­ znamenání, umělecká krystalizace všech tří dětí, vznik životopisného filmu Nechte zpívat Mišíka a s ním spo­ jený objev americké větve zpěvákovy rodiny), se autor rozhodl vyzpovídat také patnáct osobností z Mišíkova nejbližšího okolí. Jsou mezi nimi rodinní příslušníci, hudebníci z kapel Flamengo, Čundrground a Etc... atd.

Paulo Cognetti

Vladimíra Válová

Ať už je osud cokoli, přebývá v ho­ rách, které máme nad hlavou – pro protagonisty románu Osm hor platí tohle tvrzení beze zbytku. V horách se do sebe zamilovali rodiče Pietra, jednoho ze dvou hlavních mužských hrdinů, v horách se Pietro seznámí s Brunem, svým nejlepším kama­ rádem. Výšlapy do hor se stanou výchovnou metodou Pietrova otce, samotářského chemika střádajícího v šedi Milána svůj vztek na celý svět i svůj stesk po horských vrcholech.

Také Pietrův i Brunův dospělý život bude pevně svá­ zán s horami… Bestseller Paola Cognettiho vychází ve třiatřiceti zemích.

Připravit — pozor — debut! Okamžik, jeden z tisíce, kdy člověk udělá krok stranou a seskočí z pojízdného pásu vlastního života: vypne telefon, ať si všichni trhnou, ráno kdovíproč neodejde do práce, jen tak se opije s cizincem, nabídne azyl nuzákovi či rozkope vlčí máky v květu. To je ten okamžik, kdy se život otevírá a puká, objevuje se cesta nebo propast nebo cesta na dno propasti. Tihle hrdinové vědí, že záleží jen na nich, kolik toho prožijí a co si ze života urvou.

Jejich nejbližším společníkem je samota, i když vědí, že ticho, které ji provází, bývá smrtící a někdy musejí křičet jako na lesy.

Přípitek předkům

Osm hor

Byl jsem dobrej

Do vnitrozemí

Černý kůň

Stanislaw Ignacy Witkiewicz Narkotika

Protože tzv. volnou tvorbou, tedy tzv. zpěvem ptáčka na haluzi, jsem nemohl udělat nic pro společnost a národ, rozhodl jsem se po řadě experimentů svěřit světu se svými názory na narkotika, počínaje tím nejběžnějším, tabákem, a konče pravděpodobně nejpodivnějším, peyotlem (kterému vyčleňuji zvláštní místo), abych alespoň nepatrně napomohl ušlechtilým silám v boji s těmito nejstrašlivějšími – vedle válek, chudoby a nemocí – nepřáteli lidstva. Je možné, že i na tuto práci bude (pro určitý tón, jímž zde budou formulovány hořké pravdy) nahlíženo s humorem či odmítáním, jako tomu bylo s mou estetikou, filozofií, divadelními hrami, významnými portréty, staršími kompozicemi a jinými „volnými díly“. Oficiálně prohlašuji, že píšu vážně a že chci konečně vykonat cosi bezprostředně užitečného, avšak na idioty a nepoctivé lidi se nedá vyzrát, jak jsem měl možnost se přesvědčit během svého dosti smutného působení. Říkáme komusi: „Jsi hloupý, uč se a možná zmoudříš“ – vůbec to nepomůže, protože hloupý člověk je zároveň domýšlivý, a to mu znemožňuje vystoupit z bludného kruhu, i když by usilovnou prací mohl zmoudřet. Říkáme lotrovi: „Není správné být taková svině, zamysli se, polepši se,“ – zbytečné řeči: nechápeme, že většina lotrů je lotrovská úmyslně – ví o tom a nechtějí být jiní, mohou-li své lotrovství dobře zamaskovat.

NĚKOLIK OTÁZEK PRO... ...Jozefa Kariku Co jste říkal na to, že se vaše kniha Trhlina dostala mezi finalisty literární ceny Anasoft litera?

Bylo to pro vás překvapení?

Ano i ne. Samozřejmě mě to potěšilo, ale úplné překvape­ ní to nebylo. Zařazení některých mých knih se zvažovalo už dřív. Pokaždé o tom veřejně mluvili i porotci soutěže.

Zařazení Trhliny jsem proto nebral jako nějaký exces, ale jako potvrzení určitého trendu, o kterém se každoročně diskutovalo – tedy jestli žánrové knihy ano nebo ne. Vel­ mi proto oceňuji porotce tohoto ročníku, že se k takové­ mu kroku odhodlali.

Vy osobně literaturu dělíte na žánrovou a vážnou, na vysokou a nízkou?

Nemůžete se úplně oddělit od toho, že v literatuře exis­ tují určité proudy a dělení. Ale já se to snažím nevnímat nějak staticky, jako oddělené kategorie žánrové a vysoké literatury. Vnímám to jako velmi flexibilní záležitost. Dá se plynule pohybovat od jednoho ke druhému, jedno dílo může obsáhnout celou škálu. Myslím, že i na mezinárodní literární scéně je striktní rozdělení už překonané. Mám radost, že tenhle trend dorazil už i do střední Evropy. Co se týká literárních cen – je to hlavně na organizátorech a porotcích, jak si je chtějí nastavit. Pokud se třeba na slo­ venskou Anasoft literu vybírá deset nej knih, které vyšly ve slovenské beletrii minulý rok, je myslím docela přiro­ zené, když tam najde zastoupení i tzv. žánrová literatura, tedy pokud splňuje nějaké předpoklady kvality. Pokud má ale někdo nějaký jiný pohled, nakonec se i ten dá pochopit.

V jednom rozhovoru jste o Trhlině mluvil jako o oddechu, o bokovce, kterou jste napsal vedle svého, tehdy hlavního textu. Když ale byla Trhlina nominovaná na nejprestižnější slovenskou literární cenu a nakonec získala Cenu čtenářů Denníka N, nemá to být pro vás impuls, aby se právě tahle hororová linie stala vaší hlavní?

Nevnímám Trhlinu úplně jako oddechovku. Všechno má svoje specifika. Mám například velký dvousvazkový román Na smrt, který se zabývá vzestupem nacismu na Slovensku a v Německu ve 30. letech, krizí v Americe, jsou tam vyhlazovací operace SS na východní frontě, osudy Židů, deportovaných ze Slovenska, je tam nejdetailněji z celé slovenské beletrie popsaná anatomie Auschwitzu .

Mám román Černá hra, který je o 90. letech. Proplétá se

JOZEF KARIKA (1978)

tam několik dějových linek, je tam romská otázka, je tam válka na Balkáně. To všechno vnímám jako společensky důležité otázky. Čtenářsky měly velký úspěch, opravdu se hodně prodávaly, ale čekal jsem, že spíš než Trhlina budou v literárních kruzích rezonovat právě tyto moje knihy.

A Trhlina?

U ní jsem opravdu nic nečekal. Víte, u těch těžkých té­ mat vás jejich váha doslova drtí. Ke knize Na smrt jsem, kromě toho, že jsem vzděláním historik, nastudoval asi 50 knih. Máte obrovské kvantum informací a snažíte se je zapracovat do nějakého příběhu. Je to těžké a drtí vás to. Vedle toho je takové jednorázové knihy jako Trhlina, Strach nebo Tma opravdu radost psát. Dokonce celá me­ toda jejich psaní je jiná. Při „lehčích“ knihách je člověk volnější. A může si také víc hrát s různými postupy, víc experimentovat s rovinami vyprávění, s perspektivami.

Tím možná Trhlina prostě zaujala letošní porotce.

Občas se říká, že kniha může být buď čtená, nebo kvalitní…

Vždy jsem chtěl ukázat a, neskromně řečeno, u Trhliny se mi to povedlo, že to není pravda. Že i ten největší bestseller může být literárně kvalitní. Pointa je v tom, že i žánrová kniha musí mít mimožánrové přesahy. Moje knihy nejsou napsané podle jeho klíče. To nedělám. Tak­ že – Trhlina vlastně není čistokrevná žánrovka. Dá se sice číst i tak, ale je tam několik dalších rovin, které jsou stejně důležité.

V čem tedy podle vás hranice žánru přesahuje?

Trhlina se dá číst v několika kódech. V tom nejpovrch­ nějším je to horor o mizení lidí v Tribeči. Mnoho čtenářů si ji přečte čistě takhle a budou spokojeni. Druhá, hlubší rovina, je společenská. Jde o určitou sociologickou sondu do toho, co se na Slovensku děje. A je tam ještě jedna, ta nejuniverzálnější, která se týká témat, jako je pocit ztra­ cenosti, diskontinuity. Celý život je jedno velké neznámo, ve kterém jsme neustále konfrontováni se ztrácením se.

Tyto univerzální roviny nejvíc pomáhají tehdy, když se jedná o vydání knih v zahraničí, v jiných geografických a často i společenských konstelacích. rozhovor Juraje Kováčika pro Denník N

Vystudoval historii a filozofii, jeho knihy jsou na Slovensku bestsellery, v USA mu vyšla kniha esejů Liber 767 vel Boeingus. Český překlad Trhliny je zařazen do letošního podzimního Velkého knižního čtvrtku.

AKTUALITY Nobelovu cenu za literaturu 2017 získal britský spisovatel japon­ského původu Kazuo Ishiguro (1954). K Bookero­ vě ceně, kterou získal za román Soumrak dne, tak přidal ocenění nejprestižnější. Kromě jednoduchého jazyka bez zbytečných příkras a odboček a záliby v ryze britských tématech a prostředích spojuje jeho knihy osoba tzv. ne­ spolehlivého nebo nevěrohodného vypravěče, který se sice pokouší podat čtenáři životní příběh, ale během vyprávění se často dostává na scestí, chybuje a odhaluje mnohem víc, než měl původně v plánu.

& Tři postsovětské republiky, Gruzii, Arménii a Ázerbá­

jdžán, poznal Wojciech Górecki zblízka: jako novinář, repor­ tér, účastník zahraniční mise i diplomat. Dokáže vyprávět o jejich historii, tradicích, kultuře a současných problémech, které mají často kořeny v dějinách. Jako reportér také mlu­ vil s mnoha lidmi – s politiky i lidmi v ulicích. Jeho kniha Přípitek předkům nyní vychází česky. V pražské Knihovně Václava Havla 26. října od 19 hod.

& 20. a 21. října proběhne v Havlíčkově Brodu už 27. Pod­

zimní veletrh. Na Staré radnici bude možné už den předem, tedy ve čtvrtek, navštívit besedu s Robertem Fulghumem.

V pátek se dveře místního kulturáku otevřou pro návštěv­ níky v 10 hod. Mohou navštívit jak tradiční prodejní pre­ zentaci nakladatelů, tak doprovodný program. Mimo jiné se tak můžou setkat se Zuzanou Kultánovou, Petrou Hůlovou, Václavem Kahudou nebo Jiřím Padevětem.

& Nakladatelství Host hledá knižního grafika. Náplň prá­ ce: návrhy knižních obálek, komplexní knižní typografie, návrhy a tvorba tištěné i elektronické inzerce. Požadavky: stručně shrnuto – je třeba být hodně dobrý a ještě slíbit, že budete každý den sedět v redakci. Víc na hostbrno.cz

Horké info

BESTSELLERY 1

TERAPIE PASTOREM

Opravář osudů Robert Fulghum 2 VÍC TRPĚLIVOSTI S DEMOKRACIÍ

Opuštěná společnost Erik Tabery 3 NĚCO O KONCI SVĚTA?

Robot na konci tunelu Šichtařová, Pikora 4 KOCOUR PREZIDENTSKÝM KANDIDÁTEM

Kočky jsou vrženy Jakub Horák 5 MILENIUM 5

Muž, který hledal svůj stín David Lagercrantz

Nový román Dana Browna se jmenuje Počátek a právě vyšel anglicky. Česky se chystá na 7. února 2018. První info říká, že Robert Langdon, harvardský profesor symbologie a náboženské ikonologie, přijede do ultramoderního Guggenheimova muzea v Bilbau, aby se zde zúčastnil významného oznámení – odhalení objevu, který navždy změní tvář vědy. Pořadatelem společenského večera je čtyřicetiletý miliardář a futurista Edmond Kirsch, jenž se díky svým oslnivým supermoderním vynálezům a odvážným předpovědím stal celosvětově uznávanou osobností. Kirsch, který před dvěma desetiletími patřil k prvním Langdonovým studentům na Harvardu, se chystá zveřejnit přelomový vědecký objev, který zodpoví dvě ze základních otázek lidské existence. Langdona a několik set dalších účastníků večera zcela uchvátí originální prezentace, mnohem kontroverznější, než si původně Langdon a ostatní přestavovali. Pečlivě naplánovaný večer se změní v chaos a hrozí, že Kirschův vzácný objev bude navždy ztracen. Langdon je v bezprostředním nebezpečí nucen udělat zoufalé rozhodnutí, aby z Bilbaa unikl. Doprovází ho Ambra Vidalová, se kterou uprchnou do Barcelony, kde hledají heslo….A opět utajené dějiny a radikální náboženství.