Knihy & info - 2017-15

15/2017

KNIHY&Info

KNIHA TÝDNE Příběh služebnice ČERNÝ KŮŇ Magor a jeho doba PÁR OTÁZEK PRO... Helenu Třeštíkovou HORKÉ INFO OneHotBook uvádí

ZABOŘEN V KNIHÁCH U knih je třeba pamatovat na to, že značný počet kusů se nebude prodávat, ale rozdávat. Ti, kteří se jako tvůrci a spolutvůrci podílejí na vzniku knihy, mají nárok na tzv. autorské výtisky. Ve smlouvě se jejich množství pohybuje v CZ nejčastěji mezi 5–20 ks. Slušný nakladatel se snaží pamatovat nejen na autora textu, autora ilustrací nebo autora fotografií, ale neskrblí ani u odpovědného redaktora, grafického úpravce, pochopitelně pamatuje i na překladatele. Pak jsou tady výtisky povinné, to jsou ty, které musí nakladatel rozeslat do několika knihoven, které schraňují veškerou tištěnou českou produkci. A pak jsou tady výtisky reklamní zvané recenzáky. Lidé z novin a časopisů, rozhlasu, televize, a dnes také internetu si píši nakladateli, který jim podle svého uvážení výtisk zdarma poskytne. Očekává za to, že se prostřednictvím médií o knize dozví čtenáři. Výtisků, kterých se od každého titulu rozdá, je tedy nakonec často kolem stovky. U nákladu 10000 ks je to pochopitelně jiné procentu než u dnes mnohem běžnějšího nákladu o jednu nulu menšího. U příležitosti právě vydané knihy o Jirousovi vzpomínal nakladatel Stoilov, jak byl Magorův přístup k autorským výtiskům rafinovaný. Nejprve si vzal jen jednu knihu, s tím, že zbylé autorské chce raději v penězích. Ty dostal – a pak každou chvíli přišel do redakce a chtěl tu jednu knihu pro zubaře, tu druhou pro nějakou holku. A odporuj Jirousovi nebo poukazuj na smlouvu! —tw—

PÍŠOU JINDE Zúžením výběru na, odhadem, pa­ desát sloupků, tak vznikla jakási „bestofka“, která Eca představu­ je v nové poloze. Že byl bystrý glosátor a skvělý sloupkař, víme z předchozích knih. V Jak cesto­ vat s lososem se ale představuje prakticky jako humorista. Humor byl vždy součástí Ecova díla, jako publicista se jízlivě strefoval do druhých a byl i mistr sebeironie.

Jako spisovatel se zase nebál své

romány odlehčovat na nečeka­ ných místech až absurdními scén­ kami. Texty v Jak cestovat s loso­ sem jsou ale úplně jiná kategorie.

Kategorie otevřeného humoru, satiry, minipovídek s pointou.

V některých místech připomíná Eco izraelského satirika Ephrai­ ma Kishona do takové míry, až se čtenář baví představou, jak by si tito dva pánové někde na verni­ sáži rozuměli. aktuálně.cz V neděli 22. října převzal Topol na Nové scéně Národního diva­ dla Státní cenu za literaturu, již obdržel za letošní román Citlivý člověk s přihlédnutím k dosavad­ nímu dílu. Pětapadesátiletý autor se zařadil po bok žijících klasiků Milana Kundery či Karla Šiktan­ ce a nyní může začít obrůstat mechem. Topol je už dávno svého druhu literární instituce. Kniž­ ně s ním vyšel rozhovor, byly publikovány studie o jeho dílech, diplomové práce, rozbory v cizích jazycích. Většina se koří jeho jedinečnému jazyku, tomu po pár větách rozpoznatelnému prou­ du bájení, jež vyzařuje jakousi

neotesanost života. Nevyzpy­ tatelné věty Topolovy oslavují svobodu autorskou a nejspíš i lidskou. Dodnes občas háže za hlavu interpunkci, uvozovky, pořádek v ději či postavách. Už je ale disciplinovanější. Přepisuje, čistí, po konzultacích škrtá, jen literární drajv neobětuje. Má dar psát, tak prostě píše. Když má co, bývá z toho epopej. ihned.cz Asi mezi svými přáteli nenajdete nikoho, kdo by o Joovi Nesbøm alespoň neslyšel. My se mu v re­ dakci vyhýbali – mainstreamová hitovka ze severu si najde čtenáře i bez nás, že? Jenže když na jaře vyšla Žízeň, jedenáctá holeovka, tak jsme si řekli, že před autorem, který po světě prodává miliony knih, nemůžeme strkat hlavu do písku. A tak – jako literární pani­ cové – jsme s určitými předsudky dali Nesbømu šanci, oslnit naši redakční bandu (pseudo)intelektu­ álů. A jak už to tak bývá, někdo se zamiloval a někdo ohrnul nos. Po­ kud jste byli dosud nesbø-zdržen­ liví, pojďte s námi smočit nohy. logrmagazin.cz

KNIHA TÝDNE

Margaret Atwoodová

PŘÍBĚH SLUŽEBNICE Handmaid’s Tale – vyprávění děvčete pro všechno, i tak by se dal přeložit název tohoto románu. Z názvu samot­ného jen těžko odhadnete dobu, ve které se pří­ běh odehrává – ale už počáteční odstavce naznačují, že jde o postkatastrofický příběh, nakonec se však ukáže, že jde o antiutopii. Vypravěčka líčí podivnou variantu našeho světa, vypráví o svých osudech, a v prostři­ zích se vrací do doby, kdy ještě všechno bylo „nor­ mální“ a dává nám tak nahlédnout do scénáře změn nelítostného režimu. Margaret Atwoodová vytvořila temný, člověku – a lidem vůbec – nepřátelský svět.

Vzala některé tendence konce sedmdesátých a začát­ ku osmdesátých let (román poprvé vyšel v roce 1985) americké a kanadské společnosti, ono chování, vycháze­ jící z puritánské tradice, které Evropanům připadá až hysterické, a extra­polovala je do polohy, která nahání husí kůži. Feministky možná chvilku jásaly, ale nakonec je to příběh úplně jiný. Ano, ženy už nejsou hračkou pro muže, ale také naopak muži nejsou hračky pro ženy.

Je tu přísně rozdělená společnost, v níž není místo pro lásku, pro přátelství, pro zábavu, ale ani pro vzdělá­ ní. Časopisy nevycházejí a knihy má pán domácnosti pod zámkem. Každé pohlaví má svůj systém kast, ze kterého není prakticky úniku – z některých tedy určitě ne. Tresty jsou kruté, často veřejné. Popravení jsou pro výstrahu vystavováni. Ekologické znečištění a jaderné údery poničily životní prostředí tak, že se častěji rodí mutanti než normální děti, pokud se ovšem už vů­ bec něco narodí. Všudypřítomná tajná policie sleduje každého. A důvod má – tenhle typ společnosti přímo

volá po ilegální organizaci, která bojuje proti vládnoucí totalitě. Do onoho podivného převratu měla vypravěč­ ka rodinu. Ale najednou se ocitla v převýchovném lágru, a odtamtud byla – jako ověřeně plodná žena – převele­ na coby služebnice do vysoce postavené rodiny. Nikoliv jako služka (těm se říká „marta“) – ty tvoří úplně jinou kastu, jsou sterilizované a starají se o domácnost. Slu­ žebnice mají jiný úkol – především násobí reprodukční možnosti rodiny svého pána, k tomu byly vychovávány (tedy alespoň teoreticky, a samozřejmě bitím) a – hlav­ ně – určeny. Paní domu dohlíží na to, aby oplodňovací akt proběhl pravidelně jednou měsíčně, rychle, v klidu, beze slov a bez jediného projevu emocí, ani záporných, ale ani kladných. Pod maskou náboženských symbolů a hyper-puritánských institutů se skrývá společnost, která je ještě sterilnější, než lidé, kteří ji tvoří. Autorka popisuje svět očima své hlavní hrdinky, není to příběh společnosti jako celku, ale jedné ženy v ní, a tak i pro­ stor, fyzický i sociální, který nám zprostředkovává, je velmi omezený. O to koncentrovanější jsou emoce, které čtenáři předkládá. Bláznivá společnost, od které nás dělí možná jen kousek – to je poselství Margaret Atwoodové.

Její varovný výkřik je o to působivější, že jej vypráví žena, připravená o vše hezké, co kdysi měla. Vzpomíná, touží, trpí a hledá svoji dceru, od které ji oddělili. Přesto tato kniha není feministická nebo zaměřená proti mužům.

Z jejích vzpomínek je zřejmé, jak příjemný byl ten nor­ mální svět, na který někdy remcáme. Ale hůř může být rychleji, než si dokážeme představit.

Pagi, psáno pro Neviditelného psa

Z NOVINEK J. P. Belmondo:

Henry Miller

Belmondo o Belmondovi

Čas zabijáků

Donald R. Pollock

Lucie Faulerová

Zcela výjimečná fotografická publikace.

Je čas bilancovat – toho si je vědom i samotný J. P. A tak vedle autobio­ grafického vyprávění uspořádal také velkolepý fotografický průřez svým ži­ votem. Unikátní fotografie pochází jak z jeho osobního archivu, tak z mnoha desítek světových agentur. Belmondo zde ožívá jako milující manžel, stejně jako milovník z jeho nejslavnějších filmů. Jako šťastný táta a dědeček, stejně jako charismatická hvězda filmového plátna. „Těch tisíc životů uplynulo rychle, až příliš rychle – uběhly stejnou rychlostí, jakou jsem řídil auta.“ Život se mu zdál snadný a zářivý i přes všechna dramata a kruté ztráty. Nejdůležitější pro něj bylo bavit se a hrát si.

Nebeská hostina

Píše se rok 1917. Chudý farmář Pearl Jewett nečekaně zemře a zanechá po sobě tři syny – chytrého Canea, prostoduchého Coba a prchlivého Chimneyho. Ti se již nechtějí protloukat a dřít na cizím, proto se vydávají za štěstím – vyrazí krást, lou­ pit a drancovat – inspirováni brakovým románem Život a skutky Krvavého Billa Bucketa. Jejich ničivé tažení je nakonec zavede až do Meade v Ohiu, většího amerického města na Středo­ západě, které se pomalu přizpůsobuje modernímu 20. století. Bratři od města očekávají, že jim splní všech­ no, o čem ještě na venkově snili. Ráj na zemi, který si představovali, ale může být ve skutečnosti horší než peklo, z něhož se tak dlouho snažili uniknout.

Henryho Millera známe především jako autora autobiografických románů, avšak nemalou část jeho díla lze označit za esejistickou. Tak tomu je i u Času zabi­ jáků: studie Rimbauda, dvojité „eseje“, kterou napsal v polovině čtyřicátých let poté, co jej uchvátilo dílo Arthura Rim­ bauda. Ačkoli má však kniha v podtitulu slovo „studie“, nejde o literární kritiku v pravém slova smyslu, jakou Miller nikdy ani nepsal, ale spíše o srovnání sebe samého s francouzským bás­ níkem. Miller se v knize sice pokouší o osobitý výklad Rimbaudovy poesie, avšak ten rozhodně není jeho hlavním cílem. Rimbaud mu primárně slouží jen jako prostředek k dalšímu sebehledání, jako zvětšovací sklo při odhalování vlastní identity.

Lapači prachu

Románový debut Lucie Faulerové je nesen­ timentální a drásavá prozaická výpověď o dnešní mladé ženě – o jejím „ne vzta­ hu“ k dětem a k mateřství, jež je únikem ze samoty a dosažením doživotní moci ovládat někoho druhého. Jsme svědky po­ stupně vyjevovaného komplikovaného ses­ terského vztahu, mezilidské poziční bitvy plné opakovaných prostředků, pastí a nášlapných min.

Střetávají se zde dva přístupy k životu – život mateřský jako naplnění a život opevněný proti „vetřelcům“ zven­ čí. To, co je považováno za normu, a to „nenormální“.

Hlavní hrdinka se postupně propracovává k nevyřčené a vnitřně potlačované pravdě, za níž její matka dostane dlouholetý trest vězení.

Černý kůň

Marek Švehla Magor a jeho doba

Miloš Doležal píše: Už jeho jména Ivan Martin naznačují, s kým máme tu čest a jakou skrytou energii v sobě nesou. Jirousův dědeček, truhlářský mistr, nechtěl, aby se jmenoval Martin, proto jej při křtu „přeskočil“ Ivan, k čemuž se básník vyjádřil lapidárně v jednom ze svých nejranějších textů: „Nerad používám jméno Ivan/připomíná mi že jsem pijan.“ Chceme-li se Jirousově osobnosti skutečně přiblížit, musíme objevit celou řadu jeho vnitřních pater a suterénů, a tisíce protikladných ploch, ze kterých byl básník uhněten. Říká-li vizionář apokalypsy Vasilij Rozanov, že „duše je vášeň“, pak Jirousova duše byla rozhodně žhavá, rozpálená okuj, která dokázala propálit i kriminální zdi.

A autor knihy, Marek Švehla, dodává: Mým motivem bylo vzdát hold Jirousově mimořádnému talentu, odvaze a obdivuhodné schopnosti najít cestu, po které bylo možné v trapném kolaboračním systému důstojně jít. Jeho životní příběh přirozeně není černobílý a tak jsem se ho snažil zachytit. Volím takové vyprávění, které postihuje kon­ text doby, v níž Jirous dospíval ve skutečného hybatele dějin. Detailněji představuji lidi, jimiž se obklopil a kteří měli na jeho chování a jednání výraznější vliv. Vzpomínky mají samozřejmě svá úskalí. Třicet, čtyřicet a víc let staré událos­ ti mohou být zkreslené chřadnoucí pamětí. Řada detailů je přirozeně zachycena tak, jak si je aktéři pamatují, nikoli nutně tak, jak se nezpochybnitelně staly.

NĚKOLIK OTÁZEK PRO... ...Helenu Třeštíkovou Nepřipadala jste si někdy vedle svých hrdinů, jako například Marcely, nějak nepatřičně?

Mám na mysli, že jste úspěšná… máte skvělou rodinu…

Nevybírala jsem si záměrně neúspěšné lidi. To, že Marcela nemá v životě štěstí, nebylo důvodem, proč jsme se s ní tehdy seznámili. Šlo o náhodné setkání na matrice. To, že Katka je neúspěšná, to také nebylo prvotním impul­ zem. Naopak, když jsme se poprvé setkaly, byla to krásná mladá holka vyléčená z drog. Nikdy jsem nešla za nějakým tématem, kde by se neúspěšnost prvotně zobrazovala.

Mám časosběr definovaný tak, že se točí, ať se děje, co se děje, proto si nemohu vybírat, musím se s tím popasovat.

Navíc jsem si sama nikdy nesnesitelně úspěšná nepřipada­ la. V mládí jsem byla outsider, takže takové pocity znám.

Nikdy jsem nezářila, nic mi nešlo – hudba, sport – všechno špatně. Klukům jsem se nelíbila. Když jsem se zamilovala, tak vždycky nešťastně. Také nejsem ušetřená žádných lidských starostí, problémy se mi rozhodně nevyhýbají.

Někteří recenzenti označují vaše dokumenty jako voyeurské, nebo dokonce jako „sociální porno”.

Nepřišlo vám někdy, že natáčení je už za hranou nějaké etiky, že by u některých situací už kamera neměla být?

To, že natočíme něco za hranou, neznamená, že to diváci uvidí. Nejvyhrocenější je v tomto ohledu Katka. Tady pro mě bylo zásadní, že ve filmu nesmí být nic, co by ji moh­ lo kriminalizovat. Katka při natáčení mnohokrát zmínila, že vyrábí drogy a že je prodává. Do filmu jsme to nedali. Řada lidí mě ale obvinila, že jí platím za natáčení a ona z toho žije, přitom žila z toho prodeje. Ve filmu o Katce byly i další situace hodně na hraně, třeba scéna, kdy je na půdě a zapaluje petrolejku a je úplně mimo. Tehdy jsem si říkala, že snad to, jak hrozně vypadá, může být odrazující od drog.

Všichni autoři časosběrných projektů říkají, že musí určitým způsobem žít životy svých hrdinů.

Ve svých časosběrech sledujete osudy zhruba 30 lidí.

Je možné žít s tolika lidmi v hlavě?

S každým z nich musím mít kontinuální kontakt, samo­ zřejmě v různé míře. Například s Marcelou jsou období, kdy jsme v kontaktu denně. Volá a skoro vždycky jsou to špatné zprávy. To je hodně náročné. Ale jsem zřejmě kon­ struovaná tak, že to snáším, protože to dělám dobrovolně.

Všechny projekty, i jejich mnohost, jsou moje aktivita.

Nikdo mi to nezadává, je to moje rozhodnutí. Kdyby mě to deptalo, bránila bych se tomu a těšila se, až bude konec.

Místo toho se ale těším na natáčení, až bude film hotový a někdo ho uvidí, a pak se těším na další pokračování.

Zažívám při tom velkou škálu pocitů. Když za sebou měli premiéru Marcela, René a Katka, byla to taková černá série. Tehdy na ČSFD někdo napsal: „Jestli chcete, aby se vám stalo něco hroznýho, tak se nechte natočit od Hele­ ny Třeštíkové.“ Mohlo to tak vypadat. Ty filmy takové byly. Přesto tím ale žiju! A někdy před spaním zavřu oči a hlavou se mi honí všechny ty příběhy. Ta tma je zvětší a na mě padá hrozná tíha, ale pak se probudím a jdu do toho znovu.

Manželé Jungovi v roce 2007 společně se svými aktéry konstatovali, že vše podstatné už bylo řečeno, a projekt o dětech z Golzowa po 46 letech ukončili.

Přemýšlíte o konci Manželských etud?

Vždycky, když se mě protagonisté ptají, kdy to skončí, od­ povídám: mou smrtí, ale možná ne. Možná v tom budou pokračovat moje děti. Samozřejmě tomu mohou zabránit i jiné věci. Na pokračování potřebuju peníze, teď jsme dokončili jeden projekt (Manželské etudy po 35 letech) a na pokračování finance nejsou. Druhá otázka je, jestli budu schopná mentálně a fyzicky. Bůhví! Rozhodně se nechystám končit, ale cítím, že to teď chce chvilku pauzu.

Alespoň rok, ale samozřejmě kdyby se dělo něco zásad­ ního v životě mých protagonistů, tak to určitě natočím.

To jsem dělala i u projektů, které zafinancované nebyly.

Například Reného jsem točila 12 let bez finančního krytí.

Ta dokumentaristická připravenost, ta ve mně pořád je a končit se nechystám!

Rozhovor pro Dokrevue.cz

HELENA TŘEŠTÍKOVÁ (1949) Dokumentaristka mezilidských vztahů a sociálních situací. Její časoměr šesti rodin Manželské etudy trvá už 35 let a má dohromady 16 hodin. Právě jí vyšel knižní rozhovor s Pavlem Kosatíkem Sběrná kniha.

AKTUALITY

BESTSELLERY

Doprovodnou akcí Velkého audioknižního čtvrtku je setká­ ní s interprety a autory – Jak se dělá audiokniha. Uskuteční se 2. listopadu v Městské knihovně v Praze na Mariánském náměstí. Pozvání na besedu a autogramiádu přijali herečka Daniela Kolářová, šéfrežisér Českého rozhlasu Aleš Vrzák nebo čerstvá držitelka letošní Audioknihy roku za ženský hlas a třetí v letošní anketě Neviditelný herec Dana Černá.

Vstup je zdarma.

1

Stopařem na této zemi, Danou Němcovou, Kateřinou Jacques, Martinem Bursíkem a studenty VOŠ Jabok o tom, jak souvi­ sí víra a chuť podílet se na vytváření svobodného prostoru, povede kněz a biblista Ladislav Heryán. Kniha je volným pokračováním autorovy úspěšné knihy Exotem na této zemi.

Pražská Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, 2. listopadu v 19 hodin.

MRÁZEK, KREJČÍŘ, BABIŠ

& Besedu se svými přáteli, kteří také vystupují v knize

& Vyšlo další číslo literárního měsíčníku Host. Centrálním tématem je, jak bude vypadat budoucnost podle 8 českých spisovatelů. V obsahu je také literární reportáž z Tangeru, rozhovory s Albertem Manguelem a Antoniem Morescem, velký blok nevěnován Michaelu Chabonovi... Básníkem čísla je Jonáš Hájek. Tak tedy – Host 8/2017.

& Oblast X byla desítky let odříznutá. Pozůstatky lidské

civilizace znovu opanovala příroda. První expedice se vrátila se zprávami o rajské krajině. Všichni členové druhé expedice spáchali sebevraždu. Třetí expedice zanikla při přestřelce, když se její členové obrátili proti sobě. Účastníci jedenácté expedice se vrátili jako stíny svých dřívějších já a během ně­ kolika měsíců zemřeli na agresivní rakovinu. Nyní se chystá dvanáctá… Podle knihy Jeffa Vandermeera Anihilace vzniká film. V kinech v roce 2018.

Horké info

Boss Babiš Jaroslav Kmenta 2

TERAPIE PASTOREM

Opravář osudů Robert Fulghum 3 ČÁRY MÁRY SÁGA

Záludné léto Ben Aaronovitch 4 TUTTI LIBRI

Geniální přítelkyně 3 Elena Ferrante 5 CHIRURGIE BEZ HRANIC

Africká zima Tomáš Šebek

OneHotBook valí jednu audioknihu za druhou, brzy jich bude mít na svém kontě 200, pak 1000 a kdo ví, kde se to zastaví. OneHotBook v čele s Martinem Pilařem je přítelem rychlosti a aktuálnosti. Vyšel v CZ zrovna papírově nějaký světový bestseller? Audiokniha vyjde buď ještě dřív nebo stejně nebo jen o pár dnů později. Dostane Ishiguro nobelovku?

Coby dup je tady audio jeho nejznámější knihy. Natočil se podle nějaké knižní předlohy zajímavě film? Natočí se taky audio kniha. Tady tři nejzajímavější poslední projekty: Kazao Ishiguro: Soumrak dne – pan Stevens byl celý život loajálním, oddaným, uctivým a pečlivým majordomem na Darlingtonském panství. Stephen King: TO – kultovní hororový román o podobách zla a nejniternějších lidských děsech, ale i o odvaze, síle přátelství a dětské imaginace ve velkolepé audio adaptaci v podání sedmi interpretů a v dosud neslýchaném rozsahu 50 hodin vícehlasé nahrávky. Margaret Atwoodová: Příběh služebnice – dystopická vize ukazuje blízkou budoucnost na půdě dnešních Spojených států amerických, které se proměnily v republiku Gilead a vlády se chopil klerofašistický režim, který militantně volá po návratu k tradičním hodnotám.