21/2017
KNIHY&Info
ZABOŘEN V KNIHÁCH Čtenářské klubaření KNIHA TÝDNE Skleněný zvěřinec audio ČERNÝ KŮŇ Továrna na debilno HORKÉ INFO Literární cena Tvárnice
ZABOŘEN V KNIHÁCH Čtenářský klub nebo spolek – setkání lidí, kteří spolu chtějí sdílet přečtené. Pro knihy hotové požehnání, pro čtenáře možnost nadchnout pro texty další, naučit se o knihách srozumitelně referovat, argumentovat, obhájit si svoje, rozšířit si výhled, změnit názor, změnit názor jinému. Nádherné je jak okolo knih dokáže vyrůst společenství úplně přirozeně, zezdola. Pokud jsou potřeba nějaká pravidla, čtenáři se na nich dohodnou. Bývá většinou dobré sejít se tak jednou do měsíce emaily, si vyměnit knižní tipy předem, přijít včas, neskákat druhým do řeči a držet se při hovoru knih. Poslední bývá nejtěžší. Copak když se to zvrhává do divadla, výstav, kina nebo hudby – příbuzná odvětví, literatura do nich často zatéká. Ale bývá těžké se třeba ubránit společenským a politickým tématům. Zvlášť ta politická je dobré rovnou na začátku zatrhnout, protože tím by mohly přijít knihy zkrátka. Politická kniha je ale v klubu pochopitelně rovnoprávná. Dalšími nebezpečnými vetřelci jsou hovory o dětech. V každém správném čtenářském klubu je totiž převaha žen. A tak je dobré utínat hned věty začínající „to naše Anička, to byste nevěřili, co ten Jirka zase… a podobná, jistě důležitá, ale krajně rozleptávající témata. Probírány nechť jsou knihy a otcové a matky nechť mlčí jak o svých potomcích, tak o svých pracovních trápeních. Čas a setkání nad učteným je vzácný, stejně jako možnost, dát knihám další smysl, než je ten soukromý. I knihy chtějí do společnosti! —tw—
PÍŠOU JINDE Bernhard Schlink (nar. 1944) pracuje jako právník a žije střídavě v New Yorku a Berlíně. Vedle své profese dokáže bravurně psát, o čemž se mohli přesvědčit čtenáři detektivního románu Spravedlnost podle Selba či světového bestselleru Předčítač, podle něhož byl natočen roku 2008 stejnojmenný oscarový film. Soubor povídek Letní lži byl vydán roku 2010, vzápětí vyšel s velkým úspěchem v angličtině, do češtiny byl přeložen v letošním roce. Sedm v létě se odehrávajících povídek má shodné téma. Jsou jím lži, kterými lidé obelhávají sebe i své
blízké — lži, které otevírají často letité rány a jejichž prostřednictvím zasuté vztahové problémy, eskalují v katastrofy. Autor je mistrem jemné psychologie. Je mistrem věrohodně líčených dějových zápletek i mistrem dialogů. Jeho čistý styl je založen na neokázalosti a na přesvědčivě úsporném portrétování. Jeho vypravěč je klidný, realisticky věcný, soustředěný, oproštěný od jakýchkoli zbytečných vnějškovostí a vlastních komentářů. K introspekci hlubokých emocí postav postačují jejich vnitřní monology. Schlinkovi hrdinové jsou vesměs kultivovanými stárnoucími intelektuály, kteří bilancují svůj život či se jej snaží proměnit — opustit vyjeté koleje. Překvapeni objevují jako příčinu svých strastí sebe samotné ve své schopnosti obelhávat se, vytěsňovat nepříjemnou minulost, vlastnit druhého či snažit se jej připoutat ze strachu z osamění. h7o.cz William Blake se narodil před 260 lety (28. listopadu 1757) do rodiny punčocháře v sychravém Londýně. Neměl tedy silné intelektuální ani
finanční zázemí, přesto se od mládí věnoval kresbě a malbě, kterou dokonce studoval na Královské akademii. Umírněnost a zkostnatělost tamní výuky Blakeovi ovšem nevyhovovala. Nedlouho po nástupu proto akademii opustil. Namísto akademického vzdělání se ponořil do říše Ztraceného ráje Johna Miltona, mysli apoštola Pavla a moudrého myšlení krále Šalamouna. Se všemi třemi promlouval ve snech. Vedl s nimi disputace o životě a smrti, nebi i peklu. denikreferendum.cz Velký prostor Švehla věnuje například důležitým postavám české kulturní scény: Jirousovu prvnímu guruovi Jiřímu Padrtovi, do jímž vedeného časopisu Výtvarná práce začal v šedesátých letech mladý historik umění psát. Druhému guruovi, filozofu a básníku Egonu Bondymu, který na underground bezskrupulózně donášel estébákům, aniž by to Jirous věděl. Či třeba umělci Milanu Knížákovi, jenž měl na nezávislé scéně zpočátku vliv podobný Jirousovu. o knize Magor a jeho doba v ihned.cz
KNIHA TÝDNE
Tennessee Williams
SKLENĚNÝ ZVĚŘINEC (AUDIO) Americký jih 30. let, hospodářská krize, sociální problémy, generační střety, touha po lásce i zbohatnutí, snaha se vymanit, iluzorní představy štěstí, úniky do vlastních světů a vzpomínek – to jsou aspekty hry Skleněný zvěřinec od klasika americké dramatiky Tennessee Williamse. Sledujeme v ní příběh neúplné rodiny. Despotické Amandy, matky dvou dospělých dětí, která se snaží vnášet do chodu domácnosti řád, zároveň je ale finančně závislá na svém synu Tomovi. Tom pracuje jako skladník, tajně píše básně, oddává se světu filmu a alkoholu, nejradši by utekl jako kdysi táta, ale v rodině ho drží starost o lehce postiženou, zároveň hodně vystrašenou plachou sestru Lauru. Její sklíčenost jí nedovolí vystudovat obchodní školu, straní se lidí, před lidskou zlobou utíká ke své sbírce skleněných zvířátek symbolizujících bezpečí, jistotu, řád. Matka přichází s plánem: seznámit Lauru s možným nápadníkem, který by se postaral o její budoucnost. Na scénu tak přichází poslední postava dramatu, Tomův kolega Jim – rozšafný mladík, který sice rozsvěcí pomyslné světlo v Lauřině temné duši, jenže…Komorní drama Skleněný zvěřinec mělo svou rozhlasovou premiéru na Štědrý den roku 2016 v rámci celoročního cyklu stanice Vltava Americký rok. Nejen pro svou devadesátiminutovou stopáží se řadí k vrcholům zmíněného cyklu. Pro vysvětlení: dnešní rozhlasové hry mají standardně rozsah do hodiny, výjimečně i 75 minut. Hodina a půl či dokonce
dvě hodiny, to je velmi neobvyklé. Že ale není třeba mít obavu o posluchačovu pozornost, si jistě dobře uvědomilo vydavatelství Radioservis, když nahrávku v říjnu letošního roku vydalo digitálně a na dvou CD. Rozhlasová dramaturgyně Klára Novotná upravila Williamsův text do pro rozhlas funkční podoby, Režisér Petr Mančal pak zvukové verzi vtiskl naléhavost a životnost. Notně k takovému výsledku přispěla hudba Ondřeje Gáška, trefně navozující nálady a situace (naléhavé brnkání při matčině mentorování, něžný cinkot při hře se skleněnými zvířátky, rezolutní předěly po emočně vypjatých scénách). Největší podíl na každé inscenaci mají samozřejmě herci. Ivana Uhlířová se plně dokázala vcítit do postavy Laury. Snadno jí lze uvěřit plachost, zranitelnost, bezelstnost i upřímný smích. Amanda Vilmy Cibulkové je přecitlivělá, emocemi zmítaná žena, dojímající se vzpomínkami na mládí, žena bezostyšně manipulující všemi ve svém okolí. Tom Kajetána Písařovice je životem znuděný, často vznětlivý, snad ještě přesto po něčem lepším toužící mladý muž. A konečně Martin Písařík pojal svého Jima jako až příliš sebevědomého mládence, který se zdánlivě před ničím nezastaví. Jen před ryzí bytostí, jakou je Laura. Aktéři si beze zbytku uvědomili naléhavost a sílu Williamsova dramatu a lze tedy bez přehánění mluvit o hereckém koncertu. Takto má vypadat silný příběh a dobře natočená rozhlasová inscenace. Jakub Kamberský, psáno pro naposlech.cz
Z NOVINEK Petra Soukupová
John Hart
Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá s, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat.
Za severokarolínským městečkem stojí sirotčinec, jemuž se říká Železný dům. Žijí v něm dva nalezenci, podle všeho bratři. O rok starší Michael je silná osobnost a je ochráncem mladšího Juliana, který je permanentní obětí šikany ze strany starších chlapců. Po devíti letech dochází za dramatických okolností k jejich rozloučení. Juliana adoptuje senátor Spojených států a Michael ve stejný den ze sirotčince uprchne. Julian se vypracuje v úspěšného spisovatele dětských knih, ale ohrožuje ho duševní choroba. Michael je zabijákem ve zločinecké organizaci. Když se zamiluje do dívky Eleny, chce skončit se svou gangsterskou minulostí. To se ale organizaci nelíbí a usiluje jemu i Eleně o život.
Nejlepší pro všechny
Taylor Kressmann
Adresát neznámý
Nové zpracování klasiky americké literatury doplněné fotografiemi Tomáše Rasla. Strhující příběh o síle slova a proměně osobnosti pod tlakem ideologie přečtete za hodinu, ale bude ve vás doznívat ještě dlouho poté. Dílo, které ani téměř po 80 letech od svého prvního vydání neztrácí na síle. Novela v dopisech mezi americkým obchodníkem s uměním a jeho někdejším společníkem, který se z USA vrací do meziválečného Německa, není jen připomínkou zločinů páchaných ve jménu nacistické ideologie, ale také stále aktuálním varováním před rasismem, nacionalismem a nesnášenlivostí obecně. Nejúčinnější svědectví o nacismu, jaké se kdy v beletrii objevilo.
Železný dům
Jakub Štáfek
Vyšehrad (DVD)
Julius „Lavi“ Lavický byl velký fotbalový talent. Večírky, alkohol, kouření, holky a eskápada za eskapádou mu ovšem ničí slibně rozjetou kariéru. Už dokonce nehraje za Spartu, ze které byl stylově odejit, ale „pouze“ za Vyšehrad. Bude sekat latinu v tomto rodinném klubu, řízeném charismatickým majitelem, nebo nás čekají další až mýtické historky? Jakuba Štáfka je potřeba ocenit zvlášť. Jeho kreace esence nagelované, potetované, na vysoké noze si žijící fotbalové demence, bude zakrátko stejně legendární jako celý Okresní Přebor i se zařízením. Takže „Hoši děkujem!“ Třeskutý seriál teď na DVD. Lavi , řítí se jak lavina, Lavi, génius i dilina.
Černý kůň
Landsman, TMBK Továrna na debilno
O nic šílenějšího se u nás doposud nikdo pravděpodobně nepokusil. Vše začalo zhruba před rokem, kdy se Dominik s Tomášem rozhodli, že spojí své síly dohromady a vytvoří souvislý text románového typu, který bude doplněn o mistrovské koláže. Rok utekl jako voda a nyní se může zhmotnit několik desítek megabytů těch nejzábavnějších a nejzvrhlejších dat, které kdy svět spatřil. Román Továrna na debilno mapuje putování jednoho jediného člověka marastem mediálního masírování a ovlivňování veřejného mínění. „Náš román si bere na paškál převážně politiky a média, respektive jejich dopad na lidi a schopnost s nimi manipulovat,“uvádí autor textu Dominik Landsman. Dle autorů bude mít dílo mocný sociální přesah a bude obsahovat spoustu metafor a jinotajů, se kterými si však český fanoušek hbitě poradí.Už ukázka na portálu HitHit.com napovídá tomu, že se můžeme těšit na tradiční zábavu v podání dvojice Landsman - TMBK, kterou známe především z magazínu G.cz. „Cílem tohohle projektu je hlavně zachovat náš identický rukopis, jelikož téměř vše, co jsme doposud vytvořili, reagovalo na momentální politickou nebo společenskou situaci. Tohle dílo bude mít trvalou hodnotu a věříme, že se k němu budou lidi vracet i po letech,“ komentoval svou práci na knize spoluautor Tomáš Břínek aka TMBK. tyden.cz
NĚKOLIK OTÁZEK PRO… …Radka Kebrleho
Tenisový návrat Petry Kvitové sledoval celý svět, ale pozornost byla upřena i na vás. Jak jste si užil svých patnáct minut slávy? No, asi už nikdy nebudu dvě minuty v prime timu na CNN. V půl osmé newyorského času byli na obrazovce Djoković, Federer a Kebrle. Jste s Petrou Kvitovou pořád v kontaktu, jezdí na rehabilitace? Ona už dnes moc péče nepotřebuje. Na rehabilitace jezdí do Grenoblu k profesoru Thomasovi, mému velkému učiteli a skvělému profesorovi rehabilitace ruky. Samozřejmě že jsme spolu v kontaktu. Léčbu jsem vedl, rozhodoval jsem, co ano a co ne. A Petra je skvělý pacient, nejen velmi houževnatý, ale také pokorný. A na Wimbledonu jsem viděl, jaký neuvěřitelný kredit v tenisové komunitě má.
Koncentrují se u vás ve Vysokém nad Jizerou případy, s nimiž si jinde nevědí rady? Ano. Chirurgie ruky je malý obor a v Česku není dost specializovaných center ani odborníků, kteří jsou v této problematice dobře vzdělaní. Díky tomu je u nás koncentrace méně častých nebo složitějších případů mnohem větší, než by byla třeba v Německu či ve Francii, kde je lékařů, kteří by byli schopni složité případy ošetřit, mnohem více. Když budete mít deset velmi komplikovaných pacientů, dá se předpokládat, že šest až osm z nich skončí u nás. To vás ale jako lékaře baví, ne? Jasně. Každý chirurg chce operovat nějaké těžší a zajímavější věci. Ale zase nemůžete dělat jenom to, rutinní a banální výkony jsou nutné, abyste měla každodenní praxi, cvik. Pro složitější operace je to nezbytná průprava. O čem jste snil, když jste studoval 1. lékařskou fakultu v Praze? Že budu slavný imunolog. Vážně? Na medicíně mě k tomu inspiroval pan doktor Jaroslav Svoboda, nesmírně šikovný a chytrý člověk. Jak vidíte, nakonec jsem v jeho stopách nešel. Po medicíně jsem přemýšlel o interně, ale místo jsem nakonec dostal na ortopedii,
začínal jsem na ortopedickém oddělení v Novém Jičíně. Byl jsem tam nejmladší a moc nevěděli, co se mnou, tak mi řekli, ať jdu dělat ruku nebo nohu. Vybral jsem si chirurgii ruky a zjistil, jak je barvitá. Pokud ji děláte na určité úrovni, dostanete se k širokému spektru operací. Operační den můžete začít zašíváním cév pod mikroskopem a končit rozsáhlým ortopedickým výkonem. V mojí kariéře mě určitě nejvíc ovlivnil zmíněný profesor Thomas z Grenoblu. Kdysi mě pozval, abych se přijel podívat, jak se pracuje u něj na klinice, tak jsem se tam vydal a viděl, že za pojmem chirurgie a rehabilitace ruky se skrývá něco zcela jiného, než jsem dosud znal z Čech. Říká se, že po čtyřicítce chirurg zažívá zlatý věk. Je to tak? Pokud hodně pracujete a operujete, pak myslím, že to sedí. Zdraví slouží, dobře vidíte, ruce se netřesou a taky máte pořád sílu zvládat to psychicky, protože ať chceme, nebo ne, chirurgie je náročná disciplína. A čím těžší věci děláte, tím víc do toho investujete. Někdy vás dokáže svým přístupem vycukat pacient, někdy se nečekaně zkomplikuje úplná drobnost. Buď se stanete cynikem a bude vám to jedno – i takoví jsou –, anebo cynický nebudete a pak budete jakýkoliv neúspěch, i malé komplikace prožívat. Ono je v medicíně docela těžké nevyhořet. Bojíte se vyhoření? Vyhořelých lékařů je strašně moc. Myslím tady v Česku. Jezdím poměrně dost po světě a spolupracuji s velkým množstvím lékařů, kteří dělají na úrazových chirurgiích. Lokální nebo i krajské úrazové chirurgie fungují tak, že doktor je vždycky nositelem výkonu, je nejdůležitějším článkem v nemocnici. Třeba ve Vídni na úrazové chirurgii je celý systém postavený tak, aby mohl doktor svoji práci dělat dobře a efektivně a nezdržoval se podružnostmi, administrativou. Na to tam jsou jiní lidé. Tady ale nikoho nezajímá, jestli dělám svoji práci dobře, správně vyšetřím pacienta, stanovím diagnózu a nastavím léčbu. Úřady zajímá jenom to, jestli jsem dal pacientovi podepsat dva souhlasy, jestli jsem podepsal potvrzení, že dostal léky, jestli jsem správně napsal zprávu a dal ji pacientovi přímo do ruky... Marie Frajtová, ukázka z knihy Na hranici života a smrti – rozhovory s lékaři
MUDr. RADEK KEBRLE (1970) Od roku 1979 žije, se sedmiletou přestávkou, ve Vrchlabí. Je jedním z chirurgů ruky na specializované klinice ve Vysokém nad Jizerou. Odoperoval víc než osm tisíc pacientů. V prosinci 2016 zachránil těžce poraněnou levou ruku tenistky Petry Kvitové.
AKTUALITY Snímek Ten kdo tě miloval vzniká podle knihy Marie Poledňákové, kterou proslavily filmové komedie jako Jak vytrhnout velrybě stoličku. Její první kriminální román vypráví příběh Vandy Kalinové, která ztratí manžela, elitního vyšetřovatele. V jeho věcech narazí na dokumenty, které ukazují, že k ní její muž nebyl zcela upřímný. Vanda se společně se svými dětmi a tchyní vydává po stopách tajemství, která vedou nejen k nejmocnějšímu muži kraje, ale také do její vlastní minulosti. Hrají Hynek Čermák a Zuzana Norisová.
& Věčný smolař Adrian Mole si o svých prvních láskách
i hádkách s rodiči nepíše jen deník, ale vypráví o nich i v inscenaci pražského Divadla v Dlouhé. Adrianu Moleovi je přesně třináct a tři čtvrtě a říká o sobě, že je intelektuál. Všechny svoje zásadní myšlenky si proto zaznamenává do deníku. Tajné poznámky jsou dnes už spíš veřejným majetkem. V osmdesátých letech je vydala spisovatelka Sue Townsendová.
&
Thomas Bernhard: Prezident. Hru o nekonečné samomluvě mocných s Jiřím Lábusem a Taťjanou Medveckou v hlavních rolích uvede Český rozhlas 3 – Vltava 9. prosince ve 14 hod. Dobou vzniku (1975) spadá Prezident do autorova prvního tvůrčího období. Stuttgartská premiéra hry proběhla přesně v den, kdy byl ve Stuttgartu zahájen soudní proces s vůdci teroristické skupiny RAF Andreasem Baaderem a Ulrikou Meinhof, k němuž jako by některé repliky ze hry přímo odkazovaly.
& Už v lednu 2018 se v Berlíně a ve Stockholmu začne natá-
čet Dívka v pavoučí síti, čtvrtý díl série Milénium, jenž napsal David Lagercrantz. Studio Sony v podstatě chystá reboot přeskočí totiž druhý a třetí díl a navíc se nevrátí ani Rooney Mara, ani Daniel Craig. Lisbeth Salander si tentokrát zahraje Claire Foy, která teď září v seriálu The Crown. A konečně známe i nového Michaela Blomkvista, jímž se stane Sverrir Gudnason (aka Bjorn Borg z dramatu Borg/McEnroe.
Horké info
BESTSELLERY 1
NETRPĚLIVOST S DEMOKRACIÍ
Opuštěná společnost Erik Tabery 2 40 LET STARÁ NOVINKA
Kniha smíchu a zapomnění Milan Kundera 3 YOUTUBER RADÍ, PÁTRÁ, INFORMUJE
Ovšem Kovy 4 HEREC KASKADÉR
Mých tisíc životů J. P. Belmondo 5 PASTOR DOBRÝCH ZPRÁV
Opravář osudů Robert Fulghum
V České republice existuje několik desítek literárních cen a soutěží. Proč k nim přidávat další? Třeba právě proto, že se literární kritice nedostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužila. Domníváme se, že udílení literárních cen na principu komisionálního rozhodnutí či ankety není jedinou možností. Objektivita těchto postupů je pouze iluzorní. Literární cenou Tvárnice proto chceme nabídnout alternativu. Nikoli kolektivní rozhodování, do jehož zákulisí nikdo nevidí, ale zodpovědnost jedné konkrétní osobnosti bude jejím základem, její subjektivita bude mít své jméno a svého nositele. Zároveň však dáme příležitost široké literární obci, aby spoluutvářela podobu této literární ceny volbou Kritika roku. Tvárnice bude cenou udělovanou za Literární dílo roku jediným literárním kritikem, který bude pro každý ročník znovu vybírán veřejným hlasováním ze skupiny kritiků nominovaných redakcí Tvaru. Úkolem takto zvoleného Kritika roku bude sledovat původní českou literární produkci, která vstoupí do veřejné komunikace v daném kalendářním roce. Laureát ceny Tvárnice si své ocenění (v podobě finančního obnosu a výtvarně hodnotného objektu) převezme během veřejně přístupného „Večera Tvaru“, jehož součástí bude kritikův proslov a laureátovo autorské čtení. www.itvar.cz