Knihy & info - 2017-23

23/2017

KNIHY&Info

KNIHA MĚSÍCE Příběhy věcí ČERNÝ KŮŇ Severní vody NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Martina Součka HORKÉ INFO Kulturní novinky ČT Art

ZABOŘEN V KNIHÁCH Je to zvláštní, ale vtipy o knihách nejsou, a když jsou, tak žádná sláva. Jako že o čtení se nežertuje?

Nebo už je to samo o sobě už tak komické, že nic dalšího netřeba? Tak tady pár nalezených fórků a všechno dobré v roce 2018 přeje —tw— Mladému spisovateli se narodil syn. Přítel mu blahopřeje: „To ti tedy gratuluji!

Je to tvoje první dílo, které má hlavu a patu!“ Manželka si čte v knize básní. „Ambroži,“, volá na muže, „tady nějaký Fráňa Šrámek opsal básničku, kterou jsi před třiceti lety složil jen a jen pro mě!“ Honzo, za co ty si vlastně seděl za komunistů?“ „Uložil jsem knihy ve výkladě knihkupectví.“ „No a co? Byly zakázané?“„Nebyly, ale dal sem vedle sebe tři knihy s názvy: Chceme žít...

Daleko od Moskvy... Ve stínu mrakodrapů…“ „Co bych měla koupit manželovi k svátku?“„Kup mu nějakou pěknou knížku.“ „Neblázni, knížku už má!“

PÍŠOU JINDE Na Riggsově knížce upoutává především její geneze. Autorovým východiskem byla jeho sbírka podivných fotografií. Jde vesměs o fotografie černobílé, většinou jaksi „obstarožní“. Jejich náměty jsou velmi různorodé, ale takřka vždy obsahují něco neobvyklého, bizarního. Připomínají trochu staré pohlednice s výjevy ze života a z různých povolání, nebo fotografie různých pouťových stvůr a zmrzačeností, které nacházíme někdy na bleším trhu nebo u antikvá-

řů. U Riggse jde často o obrázky zcela zjevně manipulované, falsifikované, někdy o naivní fotomotáže. Riggsova záliba v těchto obrázcích jej podnítila ke spisovatelskému podniku, který lze formulovat zhruba následovně: co když tyto obrázky fotomontážemi nejsou, ale zobrazují „opravdovou realitu“? V jakém světě a u jakých lidí a v jakém čase by mohly být „pravdivé“? Jaký statut a jaký charakter by pak musely mít zobrazené postavy?

Jakého příběhu by tyto obrázky byly ilustrací? Snaží se tedy vymyslet jim odpovídající narativní universum. babylonrevue.cz Je to největší překvapení posledního půlstoletí. Naši generaci zajímala válka ve Vietnamu, feminismus, afroamerické hnutí za občanská práva. Všechno, jen ne náboženství.

Ale možná jsem už tehdy žil v bublině. Mě formovala velkoměsta: žil jsem v Bombaji, Londýně a teď v New Yorku. Ty metropole představují shluk kultur, vlivů, etnik. Bombaj jako magnet stahuje lidi ze severu Indie, z jihu, východu i západu, je to svět sám pro sebe. Lidí chudých, bohatých i nejrůz-

nějšího vyznání. V New Yorku jsem jezdil s taxíky, jejichž řidiči pocházeli z Ázerbájdžánu a o tamní politice mi řekli víc, než jsem se dočetl v The New York Times. Fascinuje mě, že ve velkoměstě se scházejí lidé ze všech koutů světa, každý je jiný, přesto spolu čekají na jednom nástupišti, kráčí po stejném chodníku. Tahle mnohost je pro mě celoživotně inspirující. Ještě víc, určuje můj náhled na svět.

Salman Rushdie v rozhovoru pro ihned.cz Hlavními tématy nadcházejícího 24. ročníku mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha (10.–13. 5. 2018) budou Komiks s přehlídkou domácích i zahraničních tvůrců a Převratné 20. století, které nabídne reflexi tohoto období v podobě diskusí a prezentací domácích i zahraničních autorů a myslitelů.

Zemí, jejíž literatura se představí na festivalu v roce 2018 zevrubněji, je Izrael.“Festival připravuje komiksovou zónu s prodejní přehlídkou desítek domácích i zahraničních tvůrců,“ říká ředitel festivalu Radovan Auer. aktuálně.cz

KNIHA TÝDNE

Petra Nováková (ed.)

PŘÍBĚHY VĚCÍ

Na obálce téhle, od prvního pohledu zájem vyvolávalegitimace, hned o rok později najdeme příběh tužky jící knihy, míchá figurka legendárního igráčka maltu s vyměnitelnou tuhou Versatil, 1949 – tatraplán, 1950 a přitom na něj míří pistole CZ 75. Z obálky není přímo – silonky, 1959 – magnetofon Tesla Sonet Duo, 1961 jasné, co nás uvnitř čeká. Ale vlastně se tu ještě píše – a vynález kontaktní čočky, 1968 – úloha tranzistoráků Příběhy věcí: 100 artefaktů za posledních 100 let. Stačí v srpnové okupaci, 1969 – posmrtná Palachova maska, prvně zběžně zalistovat a koncept je jasný. Editorka 1971 – plastové hračky Libuše Niklové, 1974 – kolo FavoPetra Nováková oslovila 51 vhodných osob, které se rit, 1975 – pistole CZ75, 1976 – jak igráček, tak Husáujali zhruba tohoto úkolu: popsat artefakty, které jsou kovy pověstné projevové hodiny, 1977 – Charta a její nějak spojené s konkrétním rokem mezi lety 1918–2017. podpisové lístky, 1984 – Nobelova cena za literaturu Možná právě proto, že výběr není nijak objektivní ( jaká pro Jaroslava Seiferta, spartakiádní jarmilky, modrá asi objektivní kritéria by se dala nasadit?), je to sbírka knížka, pervitin, semtex, a pak už věci po roce 1989 – živá a není snad dvoustrana, která by na první pohled porno-video-kazeta, kupónová knížka, tetovací strojek, nezaujala. Ať už jdete knihou chronologicky, nebo audiokazeta, hokejka Petra Svobody, kterou vstřelil jen přeskakujete z místa na místo, je to zážitek. Těch zlatý gól v Naganu, antivirus Avast, odznak Kaplického 100 věcí nějak zasahovalo nebo utvářelo život obyvatel „chobotnice“, piana na ulicích, Kinterův pomník pod téhle republiky. Té první, protektorátu, té stalinisticpražským Nuselským mostem „lampa pro sebevrahy“... ké, normalizační, polistopadové. Originální pocta 100.

Ano, je to takový alternativní dějepis prostřednictvím výročí republiky začíná první československou známkou, věc, které každý zná, ale které mají svůj osud, příběh, na které v roce 1918 vyobrazil Hradčany Alfons Mucha. věcí, ke kterým různí lidé v různých letech mohli získat A pokračuje se dál: roku 1922 píše Franz Kafka na až zvláštní vztah, věcí, které život ulehčovaly, zpestřovazdravotní dovolené ve Špindlu psát Zámek, roku 1923 ly, komplikovaly, někdy i braly. Výrazná grafická úprava navrhuje Zdenek Rykr obal na čokoládovou pochoutku (Martin Hůla z Carton Clanu) zajímavost napsaného Kofila, roku 1930 byl otevřen první padesátimetrový násobí a zvýrazňuje tak, že se pamětníci okamžitě upabazén v Československu, ano, ta dnes zarostlá zřícenina matovávají a téměř automaticky se jim vybavují jejich pod Barrandovem, rok 1939 a ilegální odbojový časopis vlastní vzpomínky s popsaným a zobrazeným. Dějiny reV boj, rok 1941, kdy vychází poprvé Foglarova kniha publiky jako návštěva blešího trhu! Se všemi těmi pocity, Stínadla se bouří s ježkem v kleci, rok 1943, kdy byla co v nás nostalgie našich životů zanechává. Příběhy věcí v pankrácké věznici gilotina, kterou nacisté zavraža naše příběhy s těmi věcmi. dili 1075 lidí, na stránce roku 1945 je komunistická Tomáš Weiss, editor OKA Kosmasu

Z NOVINEK Fred Vargas

Fischerová, Šulc (ed.)

Muž naruby

Nejlepší české básně 2017

Mark Haddon

Martin Jarolímek

Horami na jihu Francie obchází vlk-zabiják. Nejdřív trhá jen ovce, když ale zardousí první lidskou oběť, začnou krajem kolovat řeči o návratu vlkodlaka, „muže naruby“, a zemi zachvátí strach zděděný po předcích. Sérii násilných úmrtí se pokouší přijít na kloub podivné trio: ovčák zvaný Bača, mladý Soliman s černou pletí a Pařížanka Camille, velká, věčná a unikající láska komisaře Adamsberga. Komisař sice vstupuje do dění pozdě, ale jen a jen on může celý případ vyřešit.

Nové vydání dalšího případu komisaře Adamsberga.

Fred Vargas je pseudonym vystudované historičky a archeoložky, narozené v Paříži roku 1957.

Pád výletního mola

Britský spisovatel napsal svou první povídkovou sbírku a rozhodně se u ní nudit nebudete. Ať už prožijete dobrodružný viktoriánský příběh, zabrousíte do žánru sci-fi, přehoupnete se do reality dnešního světa, nebo se zamyslíte nad morálním přesahem jedné z povídek, vždy budete ohromeni autorovým vhledem a empatickým vcítěnímí. Postavy jsou většinou fyzicky odloučeny od svých rodin, ale zoufale touží po spojení. Příběhy se tak stávají meditací nad podstatou lidské osamocenosti, ale zároveň zkouškou, hledáním tenkých nitek, které lidské bytosti navzájem propojují.

Všechno dění je protkáno strachem, beznadějí, nečekaným násilím a smrtí.

Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnována publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu. S nápadem vydávat tyto výbory přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman.

Podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa.

V roce 2017 se editorského žezla ujmou Sylva Fischerová (arbitr antologie) a Jan Šulc (editor antologie).

Já blázním s vámi

Kniha Martina Jarolímka, uznávaného českého odborníka na léčbu schizofrenie, zakladatele a primáře Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov, mapuje jeho celoživotní snahu o pochopení a léčbu psychotického onemocnění. Na základě mnohaleté zkušenosti s léčbou pacientů trpících schizofrenií Martin Jarolímek zformoval originální terapeutický přístup, který přibližuje na řadě příkladů. Čtenář získá hlubší pochopení příčin a vnitřních zákonitostí psychotického světa a nahlédne do terapeutické práce s bludy a halucinacemi (hlasy). Autorův komplexní přístup zahrnuje jak farmakoterapii, tak další nezbytné psycho­ sociální intervence.

Černý kůň

Ian McGuire Severní vody

V tomhle románu je všechno, co jsem na dobrodružných knihách miloval už jako kluk — velrybářské lodě, námořníci pochybných charakterů a těžké morální volby. V některých momentech jsem si připadal, jako bych četl knihu Jacka Londona — syrová příroda a suroví lidé, kteří se s ní utkávají a snaží se najít své lidství, na mě dýchali mrazivým dechem téměř na každé stránce. Špinavá realita jedné z nejtěžších a nejnebezpečnějších prací, kterou si lidé v devatenáctém století mohli zajistit obživu. Číst Severní vody jen jako dobrodružný příběh plný chladu a krve by však byla škoda. V tomhle mi zase Ian McGuire připomněl mé oblíbence Cormaca McCarthyho a Josepha Conrada. Stejně jako v jejich knihách je i v hloubi Severních vod ukrytý význam, který zrcadlí podstatu člověka v mezní situaci — během boje o přežití, včetně jeho následků — a to, do jaké míry můžeme ovlivnit vlastní osud. Tahle linka se pod drsným a brutálním dějem proplétá jako nějaký spodní proud, nenápadně, ale s o to závažnějším dopadem, který si člověk uvědomí možná opravdu až s poslední větou poslední kapitoly. McGuire totiž drásá duši až na dřeň.

Jiří Štěpán, Kavárna Hostu

NĚKOLIK OTÁZEK PRO… …Martina Součka

Název Arbor vitae prý vznikl náhodou. Prozradíte jak?

Byl jsem s přáteli na pravidelné pouti do Českého středohoří, která vždy začínala v Roudnici nad Labem. Nad jedním z bočních vchodů do tamního kláštera je vyštukovaný románský strom s korunou i kořeny. Arbor vitae.

Kolik knih od roku 1992 už již vyšlo?

Nemám je přesně spočítané, odhaduji, že jich je na čtyři sta. Převážná většina je o výtvarném umění.

To je pěkné číslo. Dnes také máte několik edicí, z nichž asi nejznámější je De arte. Jaké ale byly začátky a první vydané knížky?

První knihy byly hodně oslovené Starou říší, katolickou modernou, judaismem. Brzy jsem si uvědomil, že nechci „pouze“ pokračovat v něčem, co již bylo, byť si toho velmi vážím a zásadně to ovlivnilo můj vnitřní svět, pohled na typografii a samo vnímání krásné knihy, a že si přeju, aby Arbor vitae bylo profilované. Záhy jsem začal vydávat knihy o výtvarném umění. První byl katalog Václava Boštíka.

Zásadní, na co jsem tehdy myslel a vlastně doposud myslím, byla snaha vrátit do kontextu českého výtvarného umění umělce, kteří z něj byli z ideologických důvodů vyřazeni – tehdy to byla zejména poválečná generace jako Miloš Chlupáč, Stanislav Podhrázský, Zdenek Palcr, Stanislav Kolíbal a mnozí další. Dnes jsou to čeští Němci.

Grand Design, Nejkrásnější kniha Slovenska, Cena F. X. Šaldy, Zlatá stuha, Magnesia Litera. Knihy Libuše Niklová a Vetřelci a volavky byly oceněny v soutěži Nejkrásnější knihy světa.

Vaše publikace jsou opravdu krásné. Je v nich mnoho obrazů a fotografií. Jak náročné je dát knihu dohromady? Jak dlouho průměrně trvá, než publikace vyjde?

Je to velmi náročné, zejména proto, že řadu obrazových podkladů získáváme ze zahraničí, což, když si představíte, že naše knihy mají běžně 600, 700 reprodukcí, představuje obrovskou agendu. Ta většinou spadá na moji kolegyni v nakladatelství Marii Bergmanovou, jejíž obětavé práce si nesmírně vážím. Žádný průměrný čas neexistuje, často jsme však vázáni termíny, proto musíme velmi spěchat.

Nikdy to není méně než rok, jako extrém mohu uvést knihu Tajemství dálky: Symbolismus v českých zemích 1880–1914, kdy od prvního nápadu k vydání jsem s jejím autorem Otto M. Urbanem zestárl o víc než 20 let.

Vaše nakladatelství se podílí také na pořádání výstav, k nimž jsou vydávány publikace. Jak vznikla tahle spolupráce?

Větší část knih, které vydáváme, je spojena s výstavami, často i putovními. Expozice je buď výsledkem nějakého bádání, záměru zpracovat ho v knize a vystavit, nebo naopak možnost výstavy iniciuje knihu, která ji doplňuje. Téměř nevydáváme katalogy, právě pro jejich úzkou spjatost s výstavou, s jejímž koncem ztrácejí na významu. Snažíme se vydávat knihy, jedno, jestli je nazveme monografiemi či jinak. Výstava je jejich součástí, kontext a záběr jsou širší.

Mnohé expozice vznikly z našeho popudu a sami jsme se na nich autorsky a produkčně podíleli.

Podle čeho vybíráte knihu, kterou připravíte k vydání?

Nechci, aby to znělo pyšně, ale nikdy jsme nepodléhali žádným konjunkturním tlakům. Jsem přesvědčený o tom, že naše knihy mají sloužit, přinést něco nového, být v dobrém slova smyslu didaktické. Musí obsahovat vnitřní bohatství a měly by být krásné.

Získali jste mnoho ocenění včetně titulu Nejkrásnější kniha roku. Kolik a jakých cen celkem máte?

Naše knihy získaly 38 cen v soutěži Nejkrásnější kniha roku, což je v dějinách soutěže absolutní rekord. Dále byly oceněny v prestižních soutěžích Gloria Musaealis, Czech

Co děláte ve volném čase?

Nevím, zda mám volný čas.

Kterou knihu máte vy osobně nejraději?

Na to neumím odpovědět. Mám rád symbolismus, knihy, které jsme na toto téma vydali. Zároveň mi přijdou nesmírně důležité knihy o českých německých malířích, které jsme vymazali z dějin umění. Nevím, je to pocitová věc a jako taková se mění.

Rozhovor vedla Lucie Hochmanová pro magazín Dobnet 9/017

MARTIN SOUČEK (1964) Dříve vědecký pracovník Orientálního ústav AV, odborný pracovník Národní knihovny ČR, roku 1992, tedy před čtvrtstoletím, založil nakladatelství Arbor vitae.

Horké info

BESTSELLERY

V úterý 9. ledna 2018 si Češi připomenou 128 let od narození spisovatele Karla Čapka, Francouzi 110 od narození filozofky Simone de Beauvoir a Britové opláčou 23 let od odchodu herce a baviče Petera Cooka. V ten samý den si diváci ČT art poprvé zapnou informačně-kritický magazín ArtZóna.

Nový diskuzní pořad přinese vždy nejčerstvější informace z tuzemské i zahraniční kulturní scény ve všech oblastech i žánrech.

Obsáhne nejen film a hudbu, ale i tanec, divadlo, literaturu, výtvarné umění a design. Na rozdíl od zpravodajských formátů poskytne vedle informačního servisu také kritické reflexe a umění v souvislostech. Pořadem diváky provede Saša Michailidis, který si jako hosty bude zvát autory, performery, recenzenty i teoretiky a další osobnosti kultury a umění. A nejen to. Počátkem roku také Česká televize spustí stejnojmenný kulturní web. Prostor na něm dostanou informační texty, recenze i exkluzivní rozhovory a rozmanitý videoobsah. V přehledné podobě na něm čtenáři naleznou rovněž kulturní záznamy z archivu České televize.

Televizní magazín ArtZóna se bude vysílat každý týden v úterý, vždy od 20:20 hodin, po pravidelných Událostech v kultuře.

Každý díl trvá 45 minut. Natáčet se bude v Praze a v Brně.

Literární pořad ASAP, stejně jako Jasná řeč Josefa Chuchmy a Konfrontace Petra Fichera byly zrušeny, zatím bez náhrady. Knihami se tak bude dále zabývat měsíčník 333 a pak se budou snažit vtlačit do některého z kulturních pořadů jako je Kultura + nebo zpravodajství Události v kultuře. ČT ART

Jaro s novým kulturním týdeníkem ArtZóna režie: Jakub Skalický dramaturgie: Jan Tengler kreativní producenti: Dušan Mulíček, Vítězslav Sýkora pořadem provází: Saša Michailidis

V úterý 9. ledna 2018 si Češi připomenou 128 let od narození spisovatele Karla Čapka, Francouzi 110 od narození filozofky Simone de Beauvoir a Britové opláčou 23 let od odchodu herce a baviče Petera Cooka. V ten samý den si diváci ČT art poprvé zapnou informačně-kritický magazín ArtZóna. Nový diskuzní pořad přinese vždy nejčerstvější informace z tuzemské i zahraniční kulturní scény ve všech oblastech i žánrech. Obsáhne nejen film a hudbu, ale i tanec, divadlo, literaturu, výtvarné umění a design. Na rozdíl od zpravodajských formátů poskytne vedle informačního servisu také kritické reflexe a umění v souvislostech. Pořadem diváky provede Saša Michailidis, který si jako hosty bude zvát autory, performery, recenzenty i teoretiky a další osobnosti kultury a umění.

A nejen to. Počátkem roku také Česká televize spustí stejnojmenný kulturní web.

Prostor na něm dostanou informační texty, recenze i exkluzivní rozhovory a rozmanitý videoobsah. V přehledné podobě na něm čtenáři naleznou rovněž kulturní záznamy z archivu České televize.

KDO NEBUDE JÍST, ZTLOUSTNE!

Nebojte se jíst – a hubnout Karolina K. Hrubešová 2

40 LET STARÁ NOVINKA

Kniha smíchu a zapomnění Milan Kundera 3 NEJDŘÍV SNÍŽEK, A TEĎ TOHLE

Nejlepší pro všechny Petra Soukupová 4 KLASIKA PRO SYNY I OTCE

ČT ART

Jak si postavit auto Martin Sodomka 5 Saša Michailidis, moderátor

Jak jste se dostal k moderování ArtZóny?

Volal mi režisér Jakub Skalický, se kterým jsme před mnoha lety spolupracovali v televizním pořadu Paskvil. Byla to tak skvělá a intenzivní zkušenost, že jsem neváhal ani tentokrát. Ale jak se vysílání blíží, doléhá na mě postupně pocit zodpovědnosti, abych to všem nepokazil. Mám sice pětadvacetiletou zkušenost s moderováním v Radiu 1, ale televizní moderování je pro mě něco jako frak, zatím si v tom připadám jako tučňák.

MÝTY DO MRAZU

Severská mytologie Neil Gaiman

Která kulturní oblast je Vám osobně nejbližší a proč?

Jednoznačně film a hudba, protože se jim čtvrtstoletí věnuju. Díky práci v rádiu, a také díky kamarádům, sousedům a známým, se snažím udržovat tempo i s divadlem, designem, architekturou, literaturou a výtvarným uměním. Ale budu muset přidat, na což se těším.

Josef Chuchma, projektový manažer ČT art a vedoucí obsahu webové ArtZóny Pro koho bude web ArtZóna určený?

Pro kohokoli, kdo je otevřen kultuře a umění. Rádi bychom nicméně oslovili především mladší generaci. Ta dnes „klasický“ televizní přístroj téměř nezapíná, ale to neznamená, že ji kulturní obsah, který televize přináší, nezajímá. Jde jen o to, že za přirozenou cestu, jak se k těmto informacím dostat, považuje mladé publikum web či sociální sítě. Nezajímá se o lineární vysílací tok, ale o jednotlivé materiály – články, videa, fotografie, pořady. Právě ty jim chceme poskytnout.

P. F. 2018

Co nabídne ArtZóna nového oproti jiným kulturním webům?

Mám za to, že kulturní web, jenž se nespecializuje jen na jednu oblast, u nás chybí.

Chceme nabídnout tematickou šíři bez podbízivého obsahu, chceme nabídnout nezávislost a sázíme na multimedialitu. Dostane se na film a TV, hudbu populární i vážnou, literaturu a divadlo, na výtvarné umění i tanec. Každá z těchto oblastí bude pokryta slovem i obrazem. Recenze budou psát odborníci na jednotlivé umělecké disciplíny, pravidelně spolupracující experti zároveň vyberou pro publikum to, co ze své oblasti považují za pozoruhodné. Současně budou formou blogů přispívat ty osobnosti České televize, jež mají ke kultuře profesně blízko.

Zdaleka však neplatí, že by se na webu měly objevovat jen projekty spjaté s Českou televizí.

na každém záleží...

Televizní magazín ArtZóna se bude vysílat každý týden v úterý, vždy od 20:20 hodin, po pravidelných Událostech v kultuře. Každý díl trvá 45 minut. Natáčet se bude v Praze a v Brně.

52 Česká televize

1

Jaro 2018

53