4/2018
KNIHY&Info
ZABOŘEN V KNIHÁCH Poezie žije KNIHA TÝDNE Válka za studena ČERNÝ KŮŇ Klaun si povídá s Bohem PÁR OTÁZEK PRO... Tomáše Holuba
ZABOŘEN V KNIHÁCH Kdy jste naposledy dostali od někoho knížku poezie? Kdy jste si nějakou poetickou sbírku naposledy sami koupili? Že vás nic takového už dlouho nepotkalo a nenapadlo? Škoda. Poezie se totiž píše, vydává, a ty sbírky jsou pro vás v každém správném knihkupectví dostupné. Zanechte veškerých předsudků, kterými je poezie umenšována. Ne, opravdu se ani ve čtyřiceti nemusíte cítit trapně, když si ji kupujete a čtete, protože to není věc pouze pro gymnazisty. Opravdu se nemusíte bát rýmovaček láska – páska, protože taková poezie ve své většině opravdu není. Opravdu poezie neskončila Máchou a školními povinnými recitacemi nebo udělením Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi. Všechna ta snaha překvapit slovy, vyjádřit se na malém prostoru kondenzovaně a nečekaně, sepsat výbušnost, provokaci, meditaci, vykopnout nějaké dveře a pojmenovat, nebo jen tiše rozsvítit, aspoň na chvíli, to všechno pokračuje dál. A tak je možné číst klasiky i současníky, kteří se možná v budoucnu klasiky stanou. Jak říká básník Petr Hruška: Báseň je vyslovení, nebo vyslovení se, nebo dokonce vyslovení se k někomu. A to jsou všechno kategorie, ve kterých vám musí nutně jít o svět, jinak byste to neudělal. Dostávat svět do slov, pokoušet se ho vyslovit, je prořeknutí se z určité mikronaděje, že tu může být někdo, pro koho má smysl to vyslovit. Nebuďte sami proti sobě. Nebuďte bez básní! —tw—
PÍŠOU JINDE Ve svých dílech, kde se objevovali draci a čarodějové vedle vesmírných lodí, se Le Guinová zabývala pozemskými problémy, ať už se jednalo o problémy rasové, genderové či týkající se třídních rozdílů, napsal server BBC News. „Snažím se vyhýbat beletrii o nefungující městské střední třídě psané v přítomném čase. Z toho důvodu je někdy těžké vytvořit nový příběh,“ citovala BBC spisovatelku. Americký autor hororových románů Stephen King vyzdvihl Le Guinovou jako „jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů“. „Nebyla jen spisovatelkou sci-fi, byla to literární ikona,“ uvedl v reakci na smrt Le Guinové. irozhlas.cz S románem Láska v době globálních klimatických změn, který Josefu Pánkovi vydalo nakladatelství Argo, to není jednoduché. Jeho hrdinu jsem měl chuť stokrát poslat k čertu. Tím hrdinou je český vědec, který prožil deset let v Austrálii. Přijíždí na vědeckou konferenci do indického města Bangalore a všechno jej atakuje. Smog, skrze
nějž prosvítá zelené slunce, přelidněné ulice, bizarní zvyky a tradice, pohledná a chytrá kolegyně – Indka, která pod svým barevným sárím jistě páchne, jako všechny barevné ženy páchnou bílým mužům. Zdejší jídlo, které se pojídá rukama. Slamy, z nichž má onen vědecký globetrot ter strach, přestože netuší, že jde o běžné městské čtvrti. Zároveň opovrhuje rasismem svých českých krajanů a německými turisty, kteří sem přijíždějí kupovat si sex s nezletilými dívkami. Je si vědom toho, že co prožívá a z čeho se propadá do jakéhosi myšlenkového
a počitkového deliria, je stejná rasistická konformita, jakou vyčítá ostatním a kterou v sobě máme geneticky naprogramovanou z dob neolitu. A tak se rozhodne své předsudky překonat tím, že se se svou indickou kolegyní vyspí, přestože pochybuje, že až ji uvidí nahou, vzruší se a bude schopen erekce. Ondřej Nezbeda na artzona.cz Kunderova romanopisecká poživačnost zapojuje na celkem malé ploše do hry spousty motivů, myšlenek a veličin kulturní historie, aniž by se u nich autor zdržel: na pár stránkách (vybírám namátkou) jsou tu vedle sebe Schönberg, Ellington, Beethoven, populární hudba, myšlenka pokroku, „substanciální blbost lidského bytí“, dětství, láska, sexualita, andělé a ďábel. Mnohým z těchto prvků není dopřáno víc místa, než kolik stačí na jeden bonmot. Proto je Kniha smíchu a zapomnění bohatá na věty, které tak vděčně fungují jako samostatné citáty: „Dějiny hudby jsou smrtelné, ale blbost kytar je věčná.“ advojka.cz
KNIHA TÝDNE
Josef Moucha
VÁLKA ZA STUDENA Autentické fotografické momentky ze základní vojenpomaturitní dvouleté nástavbě vyhnout. Nedokázal ské služby v socialistickém Československu v letech jsem získat modrou knížku. A tak jsem šel na dva roky 1981 a 1982 se objevují, pětatřicet let od svého vzniku, – jedinou úlevou byla vojna 50 km od bydliště, protože možná právě ve vhodnou chvíli. Ve společnosti, vystrauž jsem měl tou dobou dítě. Nástup, ostříhání strojkem, šené k smrti „podnikateli v komerčním nacionalismu“, vyfasování mundůrů a tepláků, kanady, kecky. První se stále častěji ozývá, že by to nějakou to povinnou den v jídelně mrštil kuchař mazák po jednom z nováčvojenskou přípravu chtělo zase zavést. Někteří už si na ků varnou miskou, protože jedl lžící, což byla výsada vojáky s nadšením hrají sami, rozhicovaní americkými mazáků. Dotyčný se skácel a vojna pro něj trvalou filmy, záběry z Iráku a Sýrie a plamennými národovci invaliditou skončila. Vítejte na výcviku, který z vás uděs českou trikolórou připnutou na ovaru. Všichni prý lá chlapy! Ponižování na denním pořádku, za každou máme ústavní právo mít kolťáky pěkně nízko u pasu volovinu hrozba basy nebo prokurátora, promarněné a tasit kdykoliv, když se nám něco nebude líbit. A vůměsíce života u karet, cigár a v nějaké službě, nejčastěji bec – jsme všichni změklé panenky, a klukům (i holkám v kuchyni. Píše se rok 1987, 1988. A stejně jsem zažil konec konců) by pořádná vojna do života jen prospěla. ožralýho důstojníka střílet v baráku z pistole ostrýma. Koukněte na Izrael, koukněte na Švýcarsko, vzpomeňte A při politickém školení mužstva poslouchal pindy jak si, jak vojna zocelila kdysi vás. Jak píše v doprovodném z Černých baronů. A vojenská kontrarozvědka si pro mě slovu k souboru fotografií Josefa Mouchy Vladimír nechala posílat. Proč prej můj otec utekl do Ameriky? Birgus: autorův fotografický deník z vojny přispívá Proč se u kluka, se kterým si píšu dopisy, našly samizk tomu, že u každého, kdo prožil základní vojenskou daty? A do toho jen občas na opušťáku a na dovolené. službu za vlády komunistů, vyvolává celý gejzír vzpoJinak jeden z mravenců uprostřed humusu. Strach, že mínek. A to tedy ano. Nepřikrášlované černobílé osvity nás třeba pošlou někam proti demonstrantům a co v té zobrazují věrně jak buzeraci, absurditu, ideologičnost situaci udělám. A jeden světlý moment. Byl jsem na poa ponížení, tak bezčasí, nudu, zbytečnost a prázdnotu vinné vojně s Okamurou. S Hayatem (opakuji Hayatem) těch vojenských nekonečných měsíců. A Husák kam Okamurou. Úžasný zážitek. Když někdo dnes říká, že se podíváš, snad i pod tím ustlaným bidlem nebo ve toho svatého jen hraje, tak já dosvědčuju, že před 30 lety skříňce s košilema a trenýrkama v komínku. Zjebal to byl absolutně stejný, klidný, usměvavý a vlídný, i když mu aláh do držky, jak říkával jeden z mých spolubojovnímazák řval z deseti centimetrů do ksichtu, že ho zabije. ků. Takže co vidím skrze tuto knihu ve své minulosti? Hezky mi ohřála vzpomínky tahle Vojna za studena. Předně povolávací rozkaz a marnou snahu se vojně po Tomáš Weiss, OKO Kosmasu
Z NOVINEK Hana Pachtová
Sarah Kaminsky
Bůh je miky mauz
Padělatel Adolfo Kaminsky
Michael Wolff
Ivan Martin Jirous:
Chcete si přečíst knihu, která hýbe Spojenými státy? Kniha ohně a zloby novináře Michaela Wolffa, je založená na tvrzeních Trumpova někdejšího hlav ního stratéga Bannona, který už kvůli vlně kritiky odstoupil z vedení ultra konzervativního zpravodajského webu Breitbart News. Bannon se kriticky vyjadřuje k situaci v prezidentském úřadě a k počínání Trumpových blízkých. Prezident tvrdí, že kniha je vel ká lež a Bílý dům hrozí žalobami. Prezident se rozhodl zpřísnit zákony o pomluvě. Podle nyní platných norem musí veřejně činná osoba u soudu dokázat, že autor díla zveřejnil nepravdivé informace se zlým úmyslem.
Verše undergroundového básníka z 80. let. Ochranný dohled vyšel po prvé v samizdatu v roce 1985 a název je odvozen od toho, že totalitní režim na Jirouse skutečně v letech 1985 až 1987 uvalil „ochranný dohled“, což bylo součástí předchozího rozhodnutí sou du . Básník, spolupracovník legendární kapely The Plastic People of the Universe a vůdčí duch českého undergroundu, se tehdy musel denně hlásit v určenou hodinu na služebně Veřejné bezpečnosti v Telči. Básně, které najdeme v Ochranném dohledu, napsal Ivan Martin Jirous v době mezi květnem až listopadem 1985. Doslov Jaroslav Erik Frič.
Děj románu se odehrává někdy v druhé po lovině devadesátých let. O politice v knížce není ani zmínka. Přesto je možná příjemné, že vychází právě nyní. Byla totiž napsána jako milostný dopis naději na osobní svo bodu. Hana Pachtová (1971) se zprvu věno vala publicistice, v posledním desetiletí se soustředí na psaní prózy. Publikovala časopisecky a na vlnách Českého rozhlasu; je zastoupena v antologii „současné české ženské povídky“ Ty, která píšeš (2008). Debutovala povídkovým souborem Bůh je pes (Petrov, 2005), Svojí další knížkou potvrzuje Pachtová to, co svým debutem naznačila: nová česká literatura je bo hatší o překvapivě osobitou a původní spisovatelku.
Fire And Fury
Židovský mladík Adolfo se od svých čtrnácti zajímal o chemii barvení, a to ho velmi záhy během druhé světové války předurčilo ke spolupráci s odbojem. Stal se předním padělatelem dokladů pro francouzské hnutí odporu. Díky svým do vednostem, odbornosti a neúnavné práci do konce války podle odhadu zachránil před jistou smrtí na 14 tisíc mužů, žen a dětí. Po osvo bození oficiálně pracoval jako fotograf a zároveň téměř pětadvacet let tajně zdarma vyráběl falešné „papíry“ pro potřebné z celého světa: uprchlíky, imigranty, politicky angažované jedince z podzemních organizací nebo pacifisty.
Ochranný dohled
Černý kůň
Jiří Suchý Klaun si povídá s Bohem
Na sto sedmnácti stránkách se Jiří Suchý nyní svěřuje s úvahami o existenci a neexistenci Boha. Rozebírá desatero, podobu ďábla, ale ptá se i na šatník Panny Marie nebo ho zajímá, odkud se bere nápad. Jeho názory na tyto otázky se prý časem proměňovaly. „Objevuju nové pohledy na jednu a tutéž věc. Ta věc je totiž tak ohromná, že jeden pohled prostě nestačí,“ domnívá se, „můžu se dívat zleva, zprava, zespoda, seshora a objevovat úplně nové motivy.“ Klaunem z názvu knihy je on sám. Hledat cestu k odpovědím mu pomáhá humor, s nímž dotazy Bohu pokládá. Odpověď na všechno ale prý nedostal. „Dokonce se se mnou ani moc nebavil, abych řekl pravdu. Někdy za něj nastoupil anděl-mluvčí, který mě spíše vnuknul odpovědi na položené otázky,“ prozradil Suchý o rozpravách s Bohem. Suchý je spojen především s divadlem Semafor. Jeho umělecká kariéra ale začínala, dá-li se to tak říct, v pražském kostele svaté Anežky, kde jako malý hoch ministroval a zpíval ve sboru. „Tehdy jsem se ještě moc neptal,“ nevzbuzoval v něm prý svatostánek žádné nutkání k teologickým rozpravám. „Ale čím jsem byl starší, tím víc mi v hlavě začaly bujet myšlenky, jak to vlastně je, říkal jsem si, že brát to, jak je mi předkládáno, je nejpohodlnější a i nejméně poctivé.“ web ČT24
NĚKOLIK OTÁZEK PRO… …Tomáše Holuba Jsem trochu překvapený, když vás slyším říkat, že někdo může vyvolat dobrého nebo zlého ducha. Dobrého ducha vyvolat nemůžete. To je právě ten zá kladní rozdíl. Dobrý duch je Hospodin a ten není v moci člověka. To, že je možno kontaktovat temné síly, je chyt ře přiblíženo v mnoha pohádkách, kde vždy čert nabízí člověku, že mu nějak poslouží. Člověk na to kývne, a pak se to zvrtne. Je to sice pohádka, ale princip je skutečný: vždycky když má člověk pocit, že nadpřirozeno kočíruje tak, že mu slouží podle jeho svévolných pokynů, tak to nakonec pro něho dopadne špatně. Je vyvolání zlého ducha nadpřirozenou věcí? Je. Ale vy nepochybujete o tom, že to je možné? Nepochybuji. Zlý duch skutečně může vstoupit do lidské ho světa. Protože zlo existuje a je osobní. Neopakuji jen to, co hlásá církev, mluvím hlavně z osobní zkušenosti. Jak byste tedy z tohoto úhlu pohledu vysvětlil názory některých církevních autorit, že třeba jóga představuje zlo? Domnívám se, že při takovémto vysvětlování mnohdy dochází k velkému zjednodušení tím, že se něco nazve obecně a vždy zlem. Tak vnímám i otázku jógy. Určitě existuje zcela přirozený a neškodný rozměr tohoto cviče ní. Nicméně zůstává otázka, kde už se z jógy může stát, nebo dokonce nutně stává otevřená brána do nadpřiroze ného světa, který je člověku nepřátelský. Pokaždé, když se člověk věnuje činnostem, při kterých není jisté, zda si nezahrává s něčím nadpřirozeným, co by chtěl ovládnout a mít ve své moci, je to určitě přinejmenším riskantní. Klasickým příkladem jsou homeopatika. Církev se na ně dívá následovně: buď jsou homeopatika a jejich funkce něčím, co má v sobě racionální důvod, a pak je všechno v pořádku. A je jedno, jestli jejich účinky vysvětlíme fy ziologicky nebo psychologicky. Obojí patří do přirozené ho světa a jeho výkladu. Nebo ale jejich působení nejsme schopni na této přirozené rovině vysvětlit, a pak existuje skutečné riziko, že jsou ve hře i nějaké nadpřirozené síly. Pokud to tak je, pak tyto síly ze své podstaty stojí proti člověku. A s tím mít něco společného znamená velice nebezpečné zatahování zla do vlastního života.
A jak se vy sám díváte na homeopatika? U nich mi opravdu není známa žádná jejich racionální léčivá báze, spíše je tu prostor s mnoha otazníky. Preven tivně tedy s nimi nechci mít nic společného, ale zároveň nevylučuji, že se za čas nějaký racionální důvod, proč homeopatika fungují, objeví. Který se ale určitě obratem ruky bude někdo snažit zpochybnit. Ano, ale pokud leží na stole racionální důvod, je obtížné ho úspěšně vyvracet. Pak bych s tím neměl žádný problém. Pokud ale dnes tvrdíme, že de facto neexistuje racionální důvod, aby homeopatika fungovala, a ona přesto fungují, je to podezřelé a raději s tím nechci mít nic společného. U mě to stojí a padá s racionálním vysvětlením dané věci. Pro mě jako nevěřícího člověka zas není příliš racionální, když říkáte, že je možné vyvolat zlého ducha. Takže není racionálno jen otázkou kontextu nebo úhlu pohledu na věc? Chápu, že pro nevěřícího člověka je víra jen projev určité přirozené roviny ducha. Rozumím, že exorcismus nebo modlitba pro vás mohou být jen psychologií. Ostatně to není nová věc, už filozof Ludwig Feuerbach tvrdil, že ka tegorie jako Bůh nebo ďábel nejsou nic jiného než lidské projekce. Pokud byste tedy říkal, že duchovní věci jsou jen lidskou projekcí, pak to respektuji jako názor někoho, kdo se s Bohem osobně nesetkal a kdo jako jediný způ sob poznávání reality vnímá racionalitu. A co je mimo racionalitu, pro něj reálně neexistuje, je iracionální. Já tu ovšem na rozdíl od vás vnímám ještě další reálně existu jící rozměr bytí – transcendentno. Kde je pro vás, pane biskupe, hranice nadpřirozena? Kde nenajdeme přirozený důvod pro to, co se děje či exi stuje. Začnu ale nejprve u církve, mám totiž dojem, že někdy pojem nadpřirozeno používá zbytečně brzy. Pra covně to nazývám demagogií svatého argumentu. To zna mená, že tam, kde by se měly hledat přirozené důvody, se příliš brzy použije věta: je to Boží řízení nebo Boží vůle.
TOMÁŠ HOLUB (1967) Na kněze byl vysvěcen 1993, v roce 1998 se stal prvním českým vojenským kaplanem. Od dubna 2016 je biskupem plzeňské diecéze. Ukázka z knižního rozhovoru Biskup na snowboardu, který vedl redaktor DVTV Martin Veselovský.
AKTUALITY Každý měsíc má literární příloha Literárních novin Biblio svojí Knihu měsíce. V lednu 2018 si editor Petr Nagy vybral knihu Davida Zábranského Za Alpami. Za účasti autora knihy, literární kritičky a publicistky Kateřiny Kadlecové, šéfre daktora nakladatelství Větrné mlýny Petra Minaříka a lite rárního kritika, překladatele a nakladatele Jana M. Hellera bude 31. ledna od 19.00 diskuze v pražské Literární kavárně v Řetězové 10.
& Pro všechny, kteří už viděli nebo se chystají do kina na
vychvalovaný film Tvář vody – v březnu 2018 vyjde stejno jmenná kniha. Jako autoři jsou pod ním spolupodepsáni režisér Guillermo del Toro a spisovatel Daniel Kraus. Příběh o setkání dívky – uklízečky z Baltimoru s amazonským vod níkem ohromuje jako film jednoduchostí a čistotou extra vagantní romantiky.
& „Oháníme se „Průmyslem“, z naší sračkové hudby ob
viňujeme korporátní struktury a podobně – ale vytváříme ji přece my. To my otevřeme krabici, kterou nám dali, sko číme do ní a zavřeme se, a ještě olízneme známku. Proč? Kvůli nejistotě – potřebě uznání – možná i kvůli penězům. Neuvažujeme o své hudbě, jen o tom, jak vypadá. Kdekdo má radši, když mu olizuje prdel teplý jazyk kritika než jazyk jeho manželky.“ Zpěvák Mike Patton (Faith No More) občas píše eseje. Tenhle najdete na bubinekrevolveru.cz. Jako poctu k autorovým 50. narozeninám.
& Nechte se oslovit zajímavým projektem na hithit.cz
a podpořte možnost vydání knihy Ženy 60+ s podtitulem Už nic nemusím, ale můžu hodně orální historičky Pavly Frýdlo vé a fotografky Libuše Jarcovjákové. 10 vyprávění 11 inspi rativních českých žen ve věku mezi 60 a 72 lety. I ve třetím období svého života stále veřejně aktivní.
Horké info
BESTSELLERY 1
GLOBAL-MEGA-THRILLER
Počátek Dan Brown 2 ČLOVĚK – BEZMOCNÁ HRA OSUDU?
Hana Alena Mornštajnová 3 NETRPĚLIVOST S DEMOKRACIÍ
Opuštěná společnost Erik Tabery 4 NEJEZ A TLOUSTNI
Nebojte se jíst – a hubnout! Karolina Hrubešová 5 NEJDŘÍV SNÍŽEK A TEĎ TOHLE
Nejlepší pro všechny Petra Soukupová
První animovaný snímek stvořený pomocí olejomaleb, S láskou Vincent, se z osobního odvážného projektu polsko-britského animátorského páru Doroty Kobielové a Hugha Welchmana změnil v unikátní senzaci sbírající filmové ceny. Snímek, nominovaný i na Oscara, můžete v českých kinech obdivovat od 25. ledna. „Museli jsme vytvořit celou novou infrastrukturu i tým animátorů, které jsme naučili olejomalbu, takový typ animátorů tehdy nebyl. Před zeleným plátnem jsme natočili herce, rychlostí dvanáct záběrů za sekundu, a tím vytvořili vzor pro malíře. Ti pak museli pro každou sekundu filmu namalovat dvanáct obrazů ve stylu Van Gogha. První obraz zabral asi čtyři hodiny. Ten se pak vyfotil, poté přemalovali ty části, které se hýbaly, udělali další fotku, a tak dále. Do té doby jsem se deset let věnoval loutkové animaci, která se považuje za nejpomalejší, jeden animátor za den zvládne asi dvě vteřiny. U tohoto filmu byl průměr třetina sekundy na animátora a den. U nejtěžšího záběru, hned toho úvodního, v němž z hvězdné noci sjedeme do městečka, zabrala jedna sekunda dva týdny a to ho maloval jeden z našich nejlepších animátorů.“ Vyberte si z množství knih o van Goghovi, připravte se – a jděte do kina!