Knihy & info - 2018-05

5/2018

KNIHY&Info

KNIHA TÝDNE Severní vody ČERNÝ KŮŇ Nejtemnější hodina NĚKOLIK OTÁZEK PRO… Jana Folného HORKÉ INFO Cizinci v noci

ZABOŘEN V KNIHÁCH Tak jste to dokončili! Máte to! Týdny, měsíce, roky jste to chystali, seděli celé dny na svém pracovním místě, vzali si na to dovolenou, udělali si volno ode všeho, mlátili jste to do notebooku večer, v noci, nad ránem, v kuchyni, v koupelně, vysedávali po kavárnách. Čas jste sebrali blízkým, zapomněli na problémy světa, máte v háji záda, oči vás pálí… ale máte to! Skvělé, jenže: co teď s tím? Co s vaším rukopisem? Kam jít, kam to poslat, co dělat. Jak se ten váš román, soubor sci fi povídek, životopis vašeho zajímavého dědečka, vaše angažovaná poezie, vaše detektivka… jak se to vlastně dostane ke čtenáři?

Tak tedy – můžete to k nim poslat po internetu. Založit si vlastní stránku, nějak ji dostat do povědomí a tam to mít. Nebo to dát na specializované weby pro začátečnickou tvorbu. Je jich celkem dost, ale moc lidí tam publikované texty nezajímá a navíc – internet valnou většinu spisujících neuspokojí. Chce to klasické vydání. Chce to dostat na papír, Chce to dostat do knihkupectví. Nejistější je vydat si knihu vlastním nákladem. Mácha to taky tak udělal. Stojí to peníze (asi jako koupě dražšího kola, když to má do 200 stran a jednoduchou grafiku a stačí vám 300–500 kusů), můžete taky ukecat nějaké existující nakladatelství, aby vám to vydalo, že si to zaplatíte. No a pak je tady klasika – zaslat rukopis do redakce, spíš tedy do redakcí. A to víte – nováček bez doporučení to nemá v takové redakci snadné. Poznají, že je to geniální? Budou to číst pečlivě? Budou to číst? Rozbalí vůbec obálku? Otevřou email?

—tw—

PÍŠOU JINDE Během čtvrtstoletí, které od debutu uplynulo, americká spisovatelka publikovala jen několik povídek a další dva romány. Každý z nich má na sedm stovek stran. Za ten poslední – Stehlík – získala v roce 2014 Pulitzerovu cenu. Co se s autorkou dělo v mezičasech, nikdo neví. Pečlivě si střeží soukromí. Mluví raději o svých třech psech než o svých partnerech, které média občas vyčenichají. A jak už to v takových případech bývá, jen to vzbuzuje ještě větší zvědavost a dohady. Tak se spekulovalo o tom, že si Donna Tarttová prošla autorskou krizí a nervovým kolapsem.

Že se kvůli inspiraci a samotě přestěhovala do Amsterodamu. Že si koupila dům na ostrově uprostřed Pacifiku. Donna Tarttová podobné spekulace a výmysly popírá, a když se jí novináři ptají – a dělají to v každém rozhovoru – proč každý román píše tak dlouho, odpovídá jim, že prostě píše pomalu. Ráda by prý psala rychleji a sama nemá žádnou radost z toho, že jak jí to trvá. Jinak to ale nedokáže, je perfekcionistka, a dokud není spokojená s každou větou, nepustí román z rukou. artzona.cz Češi patří ve čtenářství ke špičce Evropy, umisťují se těsně pod Skandinávci, kteří žebříček vedou. „To by nám mohlo dávat jisté sebevědomí,“ podotýká vědec. Česká čtenářská kultura má své zvláštnosti. Prof.

Trávníček k nim řadí velký čtenářský rozdíl mezi muži a ženami ve prospěch žen, než jaký se projevuje jinde v Evropě. Jako další typický rys našeho čtenářství uvádí velmi rozvinutou síť veřejných knihoven a dále to, že hodně vnímáme knihu jako dárek. „To jsem jinde nenašel,“

konstatuje host Vizitky. Za další zvláštnost, kterou se můžeme pyšnit, považuje velké a početné domácí knihovny. „V posledním výzkumu pouze 2 % dotazovaných prohlásila, že domácí knihovnu nemá. To je také silný rys českého čtenářství,“ říká v rozhovoru Jiří Trávníček. rozhlas.cz/vltava Mark Haddon to dokonale předvádí v titulní povídce. Nenechme se mýlit poklidným popisem scenerie: „Chladivá bríza od průlivu, nad hlavou tygrované nebe a v dálce sloupec slunečních paprsků dopadajících na rybářskou loď, jako by si ji Bůh vybral pro nějaké požehnání.“ Nikoli, o požehnání nemůže být ani řeč. Haddonovy krajiny jsou možná poklidné, někdy až líbezné, leč vždy důsledně indiferentní k lidským osudům. Text o fiktivním pádu mola plného lidí v anglickém Brightonu lze číst jako katalog tragických příhod, kterým schází jediné – tragičnost. Lidé umírají jaksi mimochodem, téměř bez povšimnutí, a to prostě a jednoduše proto, že za povšimnutí nestojí. aktuálně.cz

KNIHA TÝDNE

Ian McGuire

SEVERNÍ VODY V poslední době přibývá knih o výpravách po severních mořích a o cestách necestách k severnímu pólu.

Toto arktické šílenství není v historii anglosaské literatury nové a opakuje se v jistých nepravidelných intervalech. V Anglii a Americe propuklo poprvé v 19. století. Slavný Artur Conan Doyle nezačal literární slávu svým Sherlockem, ale dvěma povídkami, které napsal, když se jako jednadvacetiletý vrátil ze skotské velrybářské lodě, kam se úplnou náhodou dostal jako náhrada za chirurga, který službu na lodi na poslední chvíli zrušil. Bylo to v roce 1883.

Arktida, jak si ji většina z nás představuje, je kdesi za hranicí civilizace, na okraji lidské kultury, nebo spíš někde za ní. Právě proto se tak dobře hodí pro literaturu. Z posledních knižních titulů, které nám nabízejí téma extrémních podmínek, nelze pominout Severní vody Iana McGuira. Román byl nominovaný v roce 2016 na Man Bookerovu cenu a rok na to vychází česky. Není to nic na motivy Melvillovy Bílé velryby ani Conradova Lorda Jima. Spíš připomíná Shakespearova Krále Leara. Vynikající temný příběh o potupení a ztrátě lidské důstojnosti, o přelomu dvou historických epoch a také o tom, co najdeme pod nánosem zbytečného a nedůležitého, když se odkryje pravá podstata věcí. Irský chirurg Patrick Sumner se jako voják zúčastnil obléhání Díllí v roce 1857.

Byl svědkem vraždění a loupení při obsazování města.

Po návratu do Anglie, bez přátel a vlivných kontaktů, zbavený neprávem hodnosti, si nedokáže najít práci

chirurga, a dá se najmout jako lékař na velrybářskou loď Dobrovolník v přístavu Hull v Yorkshire. Spolu s ním také harpunář Henry Drax. Oba si na loď nesou břemeno minulosti, poznamenané smrtí. Jsou jako Jekyll a Hyde – velmi rozdílní a zároveň v čemsi velmi podobní. Když se Sumner v opiových opojeních vrací zpět do svého mládí, vrah Drax žije zcela přítomností a budoucností. Jen tihle dva z celé posádky, i když kaž­dý jiným způsobem, vidí svět takový, jaký ve skutečnosti je. Loď vypluje na sever do vod Baffinova zálivu, do oblasti moře a ledu mezi východním pobřežím Kanady a západními břehy Grónska. Píše se rok 1859 a velrybářství je očividně na ústupu. Cena a poptávka po velrybím tuku a jiných velrybích produktech klesá.

Vytlačil je petrolej. Velrybářské lodě, do té doby výnosné finanční investice, se stávají přítěží, podléhající vysokému zdanění. Brzy se v románu dozvídáme, že účel plavby Dobrovolníka není lov, ale něco úplně jiného. Kromě zajímavého příběhu z okruhu velrybářství kniha přitáhne neobyčejně smyslným jazykem. Téměř všechno má svůj charakteristický zápach, vzduch je nasáklý krví, vnitřnostmi, močí a všemi možnými živočišnými tekutinami. Pokud Melville do detailu rozpitval velrybu, anglický spisovatel Ian McGuire to udělal s člověkem. Severní vody jsou vzácnou četbou.

Neváhejte, šáhněte po ní a začněte. Neodtržitelnost je takřka 100 %.

Danica Hollá, redaktorka slovenské Revue svetovej literatury

Z NOVINEK Tim Lebbon

Leopoldo Gout

Londýn – rozlehlé, spletité a anonymní město, v jehož útrobách se skrývají netušená tajemství… Angela Goughová, studující kriminologii, k jeho temným stránkám poprvé doopravdy přičichne v den, kdy se její přítel Vincent nevrátí z práce. Vydává se po jeho stopě, odhodlaná přijít záhadě na kloub. Navzdory nebezpečí vrstvu po vrstvě odhaluje tajný život člověka, kterého považovala za tolik blízkého, postupně proniká do úplně nového, neznámého světa a zaplétá se do mystéria, jaké by si nedovedla představit ani v těch nejdivočejších snech… První díl nové trilogie z pera renomovaného spisovatele hororů a dark fantasy, autora desítek románů a nositele řady literárních ocenění.

Dvě stě mladých géniů z celého světa se sjelo hrát Hru. Mezi nimi i tři kamarádi… Rex – skvělý hacker a programátor.

Hledá bratra, který zmizel neznámo kam. Tunde – technologický génius-samouk. V šachu ho drží mocný vojenský generál, který po něm chce velmi speciál­n í službu. Barevná vlčice – aktivistka a blogerka, která odhaluje praktiky zkorumpovaných politiků a byznysmenů. Bojí se, že jedním z nich je i její otec. Co je v sázce? Kdo zvítězí? Leopold Gout je filmař, spisovatel a umělec. Pracuje na produkci filmových a televizních projektů podle románů Jamese Pattersona a podílel se také na výrobě filmu Megalomania od režiséra Michaela Gondryho.

Relikvie

Rachel Khongová

Nazdar, vitamíne

Život třicetileté Ruth se neubírá nejšťastnějším směrem. Těsně před Vánoci se rozejde se svým snoubencem a do toho ji překvapí zpráva z domova – její otec Howard Young, uznávaný profesor, ztrácí paměť. Ruth dává výpověď v práci, opouští velkoměsto a vrací se k rodičům, aby jim pomohla poprat se s novou situací. Pro zdraví otce udělá cokoliv, klidně i medúzovou polévku… Tragikomický román psaný formou deníku je dojemnou sondou do rodinných vztahů. O tom, že s demencí se bojuje těžko, a nakonec je zřejmé, že mnohem důležitější něž ginkgo, rybí tuk, hořčík a sudoku jsou lidská blízkost, úsměv a láska ke svým lidem.

Génius

M. Scott Peck

Lidé lži

Slavná kniha psychologa M. Scotta Pecka, autora známých titulů Nevyšlapanou cestou, Postel u okna či V jiném rytmu, obrací svou pozornost k jednomu z největších témat lidského života – k otázce zla. Projevy lidského zla a jeho podstatu zkoumá jak z vědeckého, psychologického a psychiatrického hlediska, tak z pohledu široce chápaného křesťanství. Autor vychází ze své bohaté terapeutické praxe, živě přibližuje několik výrazných příběhů, s nimiž se během své práce setkal, včetně účasti na exorcismu, a rozbor problému lidského zla rozšiřuje o otázky narcismu, kolektivní viny, pohodlnosti a lhostejnosti.

Černý kůň

Anthony McCarten Nejtemnější hodina

Kniha zachycuje pouze krátkou, zato však nejslavnější epizodu z Churchillova dlouhého (dožil se více než devadesáti let), bouřlivého a plodného života – počátek druhé světové války, kdy Spojené království prožívalo nejnebezpečnější období svých moderních dějin.

Svou osobností a nadšením získával úspěšně válečné spojence a britskému lidu nedovolil propadnout panice a beznaději ani ve chvílích nejkrutějších bojů. Kde se v něm vzaly tak obrovské přesvědčovací schopnosti? Ona vůle po vítězství za každou cenu? Winston Leonard Spencer-Churchill se narodil 30. listopadu 1874 do jedné z nejslavnějších a nejuznávanějších anglických rodin. Winstonovo dětství však příliš nenaznačuje, že se z něj stane „architekt“ 20. století. Je neukázněný, nezdvořilý, problematický. Nicméně ctižádost, nadprůměrná inteligence, odvaha riskovat i touha získat uznání milovaného otce z něj již ve velmi mladém věku učiní úspěšného a uznávaného politika, jenž časem povede mnoho ministerstev a v období 2. světové války bude nejsilnějším ministerským předsedou, jakého si Británie mohla přát.

V našich kinech právě běží vynikající film Nejtemnější hodina, v němž britského premiéra Churchilla strhujícím způsobem ztělesňuje Gary Oldman.

NĚKOLIK OTÁZEK PRO… …Jana Folného Kniha líčí příběhy tří čtyřicátníků. Je krize středního věku i tvé osobní téma? Prožíváš to podobně?

Co je ještě na tom tvém seznamu přání?

Ano, prožívám. V jednání a v životech všech tří hlavních postav Víkendu v Londýně jsou zážitky a momenty, které přímo odkazují i do mého života. Neprožívám krizi středního věku nějak dramaticky, například ve smyslu nějakých sebeutvrzovacích eskapád, ať už materialistických (žádná sportovní auta ani předražená odlehčená trekingová kola), či emocionálních (žádná prudká citová vzplanutí k lidem o polovinu mladším), ale je to spíš takové uvědomění si určitého životního zlomu. Docela rozumím tomu, čemu se v angličtině říká fear of turning forty. Připadá mi, že spousta lidí začne být kolem čtyřicítky divná. Pociťují nejistotu z toho, kým se stali, anebo kým se nestali. Vědí, že mají pravděpodobně poslední šanci se svým životem něco udělat. Loučí se s rodiči, ale i se svými pomalu dospívajícími potomky. Začínají uvadat fyzicky. A pak ty kopance do čtyřicátníků v běžném životě. Banky vám už nepůjčí, protože jste už jednoduše staří na nějaké dlouhodobější splácení. Nebo třeba v zaměstnání: nejste už schopní získat další povýšení ani novou motivaci nebo lepší práci, víc peněz, vaši šéfové se totiž dívají po lidech, co jim je pětadvacet, třicet. Protože mladší lidi tolik nestojí, nejsou tak nároční a hlavně – a to je obzvlášť bolestivej kopanec do koulí – jsou v té či oné práci často jednoduše lepší než vy, protože se rychleji učí nové věci a lépe zvládají nové technologie. Ve čtyřiceti už to máte tak srovnané, že rychle ubývající energii chcete věnovat něčemu, co má opravdu smysl, co vás opravdu baví a naplňuje, ale přesto dost často nemůžete. Jste už totiž napevno uvízlí v běžném životě, vaše rodina na vás spoléhá, na váš pravidelný příjem, na vaši spolehlivost a loajálnost. A tenhle rozpor, tahle nemožnost vás jako čtyřicátníka činí divným, nervózním, nespokojeným. A seznam přání, čemu se chci po čtyřicítce víc věnovat? Chci víc cestovat, víc číst.

Jak se ti žije v Londýně? Už jsi tam několik let, už to tedy asi není jen „na zkušenou“. Stává se ti Londýn opravdovým novým domovem?

K Londýnu mám love-hate vztah. Mám rád tamější energii mladých ambiciózních lidí, nadšení turistů, nekonečné možnosti, pracovní i vztahové, neuvěřitelnou rozmanitost. Někdy mi ale tohle všechno plus příšerné cestování po městě a léto bez slunce leze na nervy. Londýn je můj

domov a asi ještě dlouhou dobu bude, ale nedokážu si představit žít tam napořád. Nedejbože stát se londýnským důchodcem. Londýn není vlídným místem pro staré lidi.

Jak vnímáš změny v britské společnosti po Brexitu?

A které z nich se nejvíce dotýkají i konkrétně tebe?

Snad jen kromě snižující se hodnoty britské libry se mě Brexit nijak nedotýká. Nechci do toho moc zabředávat politicky, ale čistě jako pozorovatel a cizinec dlouhodobě žijící v Británii jsem naprosto fascinován totálním zmatečností, nepřipraveností a nezodpovědností tamějších politických elit. Vyjednávání o Brexitu s EU vedou lidi, kteří ho nechtějí a kteří vědí, že na něj Británie ekonomicky i všelijak jinak doplatí. „Brexitáři“, kteří účelově vyvolali proticizineckou náladu do takové míry, že to v referendu nakonec stačilo na jejich těsné vítězství, jež je stoprocentně prohrou pro všechny, se stáhli a odmítají převzít odpovědnost. Je to absurdní. Nikdo neví, co bude, podle jakých not se pojede.

Brexit je tanec na okraji propasti: pád do ní je zaručený, jen zbývá zjistit, jak hluboký a bolestivý pro Británii bude.

A jak se těšíš na vydání nové knihy a následné setkávání se čtenáři a novináři?

Těším se hlavně na čtenářské reakce. Čtenáři Buzíčků byli úžasní, posílali mi zajímavé komentáře, vlastní postřehy a výklady, bylo to pro mě neobyčejně obohacující. Víkend v Londýně je věnován mužům, co nečtou, a také je to do značné míry kniha „mužská“ – už teď se proto těším, co na ni budou říkat hlavně čtenářky!

A jak charakterizuje svoji zbrusu novou knihu sám autor?

Je o mužích v nejlepších/nejhorších letech. O tom, jací my muži jsme. Zpupní, sebestřední, sexističtí, lační. Směšní.

A taky dost zranitelní. Je to příručka, jak s muži v krizi středního věku zacházet a jaké to je s nimi, anebo bez nich, žít.

Rozhovor připravilo nakladatelství Host

JAN FOLNÝ (1977) Původním povoláním učitel, po „vyhoření“ se přestěhoval do Londýna, kde už několik let žije a pracuje.

Velký kritický i čtenářský ohlas zaznamenala jeho povídková kniha Buzíčci (2013), nyní mu vychází román Víkend v Londýně.

AKTUALITY Pomalu se zase blíží mediálně nejvděčnější literární ceny Litera. 4. 4. 2018 budou předány v televizním přenosu na ČT art. K tomu tradičně patří Kosmas cena čtenářů. Napište, která kniha vydaná v roce 2017 se vám líbila nejvíc. Vybírejte z původní české prózy, poezie a knih pro děti. Hlasujte do 31. března 2018. Vítězná kniha bude vyhlášena 4. dubna 2018 v přímém přenosu České televize. 500 vylosovaných čtenářů získá poukázku na knihu od knihkupectví Kosmas v hodnotě 200 Kč. Hlasujte na magnesia-litera.cz

& Podobně jako v ČR vychází teď už také v SR Správa o slo-

venskom knižnom trhu. Stručně řečeno – vše velmi podobné českému knižnímu prostředí, stačí jen vydělit plus minus dvěma. Vydaných titulů je přes 10 000, čtvrtina z toho je beletrie. Celkový obrat je v přepočtu cca 3 miliardy CZK, stejné DPH na knihy jako u nás (10 %), počet kamenných knihkupectví asi 300. Co by mohlo zajímat české čtenáře – 4000 titulů ve slovenštině je k mání jako e-kniha.

& Doba z druhé ruky Světlany Alexijevičové je zcela výji-

mečná kniha mimořádné autorky. Setkání nad audioverzí knihy laureátky Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2015 proběhne 12. 2. 2018 v pražské Knihovně Václava Havla, Ostrovní 13. Z knihy budou číst Helena Dvořáková, Hana Kofránková a Apolena Veldová. Moderovat bude Aleš Vrzák, režisér audioverze, a překladatel Libor Dvořák. Jako host vystoupí Vladimír Pistorius, vydavatel knižní podoby.

& Projekt scénických čtení Listování uvádí od 1. 2. 2018

novou premiéru: Anna Gavalda – A taková to byla láska.

Zničeho­n ic stojí manžel třicetileté Chloé u dveří s kufrem v ruce a oznamuje jí, že od ní odchází. V šoku a bolesti ji odváží tchán, starý nepříjemný mrzout Pierre, na svoji chalupu.

Kde a kdy na listovani.cz.

Horké info

BESTSELLERY 1

GLOBAL-MEGA-THRILLER

Počátek Dan Brown 2 ČLOVĚK – BEZMOCNÁ HRA OSUDU?

Hana Alena Mornštajnová 3 NETRPĚLIVOST S DEMOKRACIÍ

Opuštěná společnost Erik Tabery 4 NEJEZ A TLOUSTNI

Nebojte se jíst – a hubnout!

Karolina Hrubešová 5 NEJDŘÍV SNÍŽEK A TEĎ TOHLE

Nejlepší pro všechny Petra Soukupová

V březnu vydává nakladatelství Vyšehrad knižní předlohu úspěšného filmu s Robertem Redfordem a Jane Fondovou Cizinci v noci (Our Souls at Night). Křehká novela líčí noční setkávání dvou sousedů, Addie a Louise, v coloradském maloměstě Holt. Oba již před lety ovdověli a sžírá je samota. Rozhodnou se nebrat ohledy na řeči místních a začnou se stýkat. Ve svých nočních rozhovorech poodhalují jeden druhému svůj život. Kent Haruf (1943–2014) však rezignuje na ohrané dramatické líčení výčitek. Své poslední dílo psal coloradský spisovatel s vědomím, že se sám vytištěné knihy nedočká. Byl tak schopen svým postavám vdechnout vzácný smířlivý odstup, s nímž se dokážou povznést nad nepříjemnosti a vychutnat si momenty štěstí. Jejich děti, především Addiin syn, jsou však kategoricky proti a dají milencům ultimátum, které nelze brát na lehkou váhu.

Kniha, stejně jako film, je civilní. Většinu času strávíte s hrdiny debatami v posteli nebo u stolu při čištění mrkve. Všechna velká dramata jejich životů už přicházejí jen jako chvilkové ozvěny minulosti. Louis jednou opustil ženu s dcerou a poté další partnerku s dítětem, aby se k původní rodině vrátil. Addie zase při nehodě přišla o malou dceru. Naštěstí tyto životní poklesky a tragédie nikdy nevstoupí do přítomnosti s přehnaným patosem.