Knihy & info - 2018-08

8/2018

KNIHY&Info

ZABOŘEN V KNIHÁCH Literární ceny KNIHA TÝDNE Homo deus ČERNÝ KŮŇ Kudy šli Mašíni PÁR OTÁZEK PRO... Yuvala N. Harariho

ZABOŘEN V KNIHÁCH Literárních cen je v ČR přes dvacet. Baj voko, u některých těžko říct, jestli ještě žijí, jiné fakt nestojí ani za zmínku (hlavně kvůli organizátorům). Ale ta dvacka je takový pěkný kulatý nepřesný číslo. Vlastně na jednu stranu ukazuje, že na 10 a půl milionů čtenářů (včetně kojenců), je těch cen opticky až až. Na druhou stranu – kdo jich dokáže vyjmenovat alespoň pět? S blížící se Literou (ten hořčík před Literou je slušné od určité doby vynechávat) se nabízí vlastně několik otázek o literárních cenách. Jsou k něčemu?

Ano, upozorňují na existenci literatury, pomáhají oceněným knihám i autorům, podle společenské prestiže nebo výše finančního ocenění dodávají autorům i kuráž do další práce. Jsou to nějaká razítka kvality?

Většinou ano, záleží na složení porot, ale ano – jsou svého druhu sítem, kterým propadne většina té lepší produkce. Zvyšuje udělení literární ceny prodej oceněné knihy? U těch nejznámějších ano, pro představu se uvádí, že Litera prodej cca zdvojnásobí (místo 300 kusů básniček 600, místo 2000 kusů beletrie třeba 5000). Které jsou to ty nejznámější ceny? Litera, Cena Jaroslava Seiferta, Cena Josefa Škvoreckého, Ortenova cena (pro autory do 30 let), Státní cena za literaturu. Existuje nějaká mezinárodní česká literární cena? Ano, i ve světě velice prestižní Cena Franze Kafky (kdo by ze světových autorů nechtěl dostat v Praze cenu legendárního ušatce). Tak ať se ceny dostanou do dobrých rukou. A připomínka: ze špatných rukou se ani dobrá cena brát nemá. To platí v každé době.

—tw—

PÍŠOU JINDE Kateřina Tučková – stejně jako ve svých předešlých dílech – našla téma spojené s jejím rodným Brnem, přitom však téma nikoliv provinční.

Jejímu psaní vždy předcházejí rozsáhlé rešerše tématu. Nejinak tomu bylo s hrou Vitka, vyprávějící o závratném vzestupu mladé ženy, jež se před téměř sto lety dokázala prosadit v oblasti, která je dodnes vyhrazena především mužům – tedy ve skladbě a dirigování. Po studiích na brněnské konzervatoři a posléze mistrovské škole pražské konzervatoře odjela Kaprálová díky státnímu stipendiu studovat v roce 1937 na École Normale de Musique do Paříže, kde se

zapsala do třídy dirigenta Charlese Muncha. Soukromě pak ještě studovala skladbu u Bohuslava Martinů, s nímž navázala intimní vztah. S jeho ženou Charlottou tvořili slavný milostný trojúhelník. I když reálně vzato: vezmeme-li v úvahu četné milence Kaprálové, mezi nimiž nechyběli představitelé české meziválečné avantgardy pobývající toho času v Paříži, byl to daleko spíše mnohoúhelník. V dubnu 1940 se Kaprálová provdala za Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy. Jiří Mucha jejich velice krátkému soužití věnoval v osmdesátých letech knihu Podivné lásky. V pětadvaceti letech zemřela na tubrekulózu. artzona.cz V prvním oddíle Tigrid popisuje hlavní etapy svého londýnského pobytu a seznámení se s Čechoslováky různých profesí. Jeho spisovatelský styl je sice civilní, ale nepostrádá to, co je pro rozhlasovou reportáž důležité – napětí, dobrou míru dramatičnosti a schopnost dokonale popsat, co posluchač nevidí. Tigrid nikdy nepřehání, není patetický, všímá si obecností i detailů, reflektuje

složitou válečnou situaci včetně bombardování Londýna či atentátu na Heydricha a nenechá si vzít, tak jako jeho novinářští kolegové a přátelé, humor, ironii ani naději, že nakonec všechno dobře dopadne.

Názvy kapitol říkají to podstatné: První den války v londýnském exilu, Bombardování Londýna, Politici na vlnách BBC, Informátoři a špioni, Konec války v BBC. iliteratura.cz o knize Pavel Tigrida Volá Londýn Sarajevské nakladatelství a knihkupectví Buybooks navrhlo udělit nobelistovi a tureckému spisovateli Orhanu Pamukovi čestné občanství.

Orhan Pamuk píše scénář o bosenské válce a na jaře má Sarajevo navštívit.

Rada města napoprvé návrh jednohlasně přijala, napodruhé své rozhodnutí ale přehodnotila – Pamuk se čestným občanem Sarajeva nestane. Podle oficiálního zdůvodnění proto, že „Orhan Pamuk pro Sarajevo neudělal nic nebo skoro nic“. „Někteří členové vládnoucí strany se obávají, že by Pamukovo ocenění mohlo popudit současnou tureckou vládu. h7o.cz

KNIHA TÝDNE

Yuval Noah Harari

HOMO DEUS

„Poprvé v dějinách umírá víc lidí na přejídání než z hladu, ve 21. století čekají. Tak třeba nesmrtelnost. Lidi už o ní stářím a nikoliv na infekci, a sebevražda ohrožuje větší nehovoří jen jako o metafoře, ale začali na nic de facto počet osob, než dokáží zabít vojáci, teroristé a zločinci pracovat. Protože se mění díky technickým možnostem dohromady. Větší riziko dnes představuje divoký večírek přístup. Čím dál míň je metafyzický a stává se čím dál než útok al-Káidy, ebola, či sucho. Přestože prezidenti, víc technickým. A např. Google už má svoji divizi na výředitelé a generálové řeší denně nějakou ekonomickou zkum prodloužení života a její šéf Bill Maris tvrdí, že už nebo vojenskou krizi, lidstvo z vesmírné perspektivy dnes jsou technické možnosti na to, aby člověk nezemřel dějin pozvedá zrak a hledí k novému horizontu. Zvládáv devadesáti, ale žil třeba do 500 let. Na otázku „proč?“ me hladomory, epidemie i války, nevíme jen, jaké vážné odpovídá jednoduše: protože život je lepší než smrt. problémy je nahradí a co uděláme sami se sebou na Taky vám přeběhl mráz po zádech? 500 let tady? Bude prahu 21. století. Co bude vyžadovat naši pozornost a vy- stačit občas zajít na technickou a možná že nakonec nalézavost v relativně zdravém, materiálně zajištěném opravdu budeme žít věčně? Autor vůbec nepopírá, že to a stabilním světě? Tato otázka nabývá stále větší důležibude jen pro hodně bohaté a tady jako u každé takotosti, neboť biotechnika a informatika poskytly lidstvu vé věci jde o to, aby si takové výhody dokázali boháči nevídanou moc. Jak s ní ale naložíme?“ Tak začíná svoji před námi chudými bezpečně pohlídat. A tak si už ani další populárně-naučnou knihu o lidském druhu a jeho v té smrti nebudeme možná časem rovni. Ale co další směřování izraelský historik Yuval Noah Harari. Trochu problémy? Co takové štěstí? Co kondice naší planety? pateticky, trochu zjednodušeně. Ale takové už jeho psaní Jak jde dohromady evoluce a lidská duše, ta jiskra, která jak v knihách o Homo sapiens, tak v té, do češtiny zatím nás vyděluje ze zvířecí říše? A co vědomí, sídlí v mozku? poslední přeložené o Homo deus, je. Vzal si totiž do hlavy, A kde? A co umělá inteligence? Je náš život rozebratelný že se pokusí nějak srozumitelně, ale stále ještě obstojně na algoritmy nebo máme něco navíc, čeho sebedokovědecky, odpovídat ve svých knihách na ty nejzákladnalejší výpočetní mechanismus nebude schopný dosáhnější otázky, které si lidé od věků pokládají: Kdo jsme? nout? V závěru kniha autor dodává: „Umělá inteligence Kam jdeme? Jak ovlivňuje naše minulost to, co žijeme a biotechnika svět zcela jistě promění, ale výsledek není právě teď a to, co budeme žít za pár let? A co to vlastně předem dán. Všechny scénáře popsané v této knize jsou znamená to, že člověku už přestává stačit být tvorem pouhé možnosti, žádná proroctví. Pokud se vám některé rozumným, ale chce se stát tvorem božským? Harariho nezamlouvají, můžete o nich přemýšlet, změnit své chopsaní je někdy hodně povrchní, ale otázky, které jsou vání a bránit jim v naplnění.“ položené, jsou opravdu ty, které nás pravděpodobně Tomáš Weiss, OKO Kosmasu

Z NOVINEK Stanislav Struhar

Jason Matthews

Stanislav Struhar (1964) je jedním z moderních rakouských vypravěčů současnosti. Narodil se v Gottwaldově, dnešním Zlíně, a v roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska. Debutoval v Rakousku básnickou trilogií Stará zahrada. V České republice vyšly jeho rané romány Rukopis a Opuštěná zahrada, po nich následovaly české překlady již německy psaných děl Hledání štěstí, Cizinky, Váha světla, Důvěrně známé hvězdy domova a Barvy minulosti. Žije ve Vídni. Román Opuštění vypráví intimně lyrickým a dokonale úsporným stylem poutavý příběh mladého Rakušana, který se vypravil do Itálie hledat svého otce.

V současném Rusku řízeném modrookým, neodpouštějícím Vladimirem Putinem, bojuje vyzvědačka Dominika Jegorovová o přežití v džungli postsovětských tajných služeb. Je donucena projít výcvikem „volavek“, školených svůdnic, a poté nasazena na Nathaniela Nashe, důstojníka CIA, který řídí nejdůležitějšího amerického vyzvědače v Rusku. Dominika a Nate se ocitají uprostřed souboje vůlí, špionského řemesla a nevyhnutelně také touhy.

Jeden z nich se bude muset převtělit do dvojí existence v tajné operaci na život a na smrt… Kniha se předlohou k celovečernímu filmu studia Twentieth Century Fox, který vstupuje do kin 1. března 2018.

Opuštění

Vladimír Syrovátka

Korespondence naruby

Jádrem již čtvrté knihy tzv. dadakorespondence Vladimíra Syrovátky jsou dopisy, které autor adresoval významným úřadům a institucím (patří mezi ně Kancelář prezidenta republiky, Policejní prezidium České republiky, Nejvyšší kontrolní úřad, Ústavní soud či nejrůznější ministerstva). Autor v nich předkládá s naprosto vážnou tváří kuriózní stížnosti, žádá odpovědi na paradoxní otázky či navrhuje nejrůznější zlepšení či doporučení.

Absolutní absence smyslu pro humor u téměř všech oslovených velmi zřetelně odhaluje vyprázdněnost frází a klišé i absurditu byrokratického systému, které se autor snaží narušit a vnést do našeho života neotřelý pohled na úřednictvo.

Rudá volavka

Kol.:

Řez kočkou

Poznat zvenku Národní divadlo, to zvládne každý. Ale kam vedou tajné chodby pod divadlem a k čemu se dříve používaly? Co má kosmonaut pod skafandrem a kočka v břiše?

Jaký mechanismus snižuje výšku tónu trumpety? A co je sopouch, láčka nebo sklivec? Řez kočkou, skafandrem, masožravou rostlinou, sopkou i trubkou – všechno máme! A rádi se s vámi o pohled do útrob podělíme. A pokud se i vy podělíte o tuhle i další knížky se svými dětmi, třeba vás příště bystře zaskočí. Hádankou uvedené ilustrace věcí, zvířat i budov s mnoha vedlejšími obrazovými mikropříběhy a s rozkládacími stránkami odhalujícími to, co bývá obyčejně skryto uvnitř.

Černý kůň

Jiří Padevět Odbojová skupiny bratří Mašínů

Mašíni, čili bratři Ctirad a Josef, Milan Paumer, Zbyněk Janata a Václav Švéda. Synové československého vojáka a protinacistického odbojáře Josefa Mašína, vyznamenaní na konci 2. světové války za statečnost, se nedokázali, zcela v rodinné tradici, smířit s nástupem komunismu po roce 1948 a chápali situaci jako občanskou válku, ve které bude komunismus, díky intervenci Západu do Československa, do pár let poražen. Proto se chovali jako ve válce. Jejich útěk z Československa je neuvěřitelným příběhem odhodlání a statečnosti. Téměř jediný takový, kdy komunistická bezpečnost a armáda měly proti sobě soupeře, který s nimi dokázal nejen diskutovat, ale i bojovat. V knize navštívíme místa spojená s životem, odbojovou činností a především útěkem členů odbojové skupiny bratří Mašínů do Západního Berlína. Díky této publikaci má čtenář možnost následovat členy skupiny až na předměstí dnešního Berlína. A k neustálým debatám o Mašínech připomínáme: Odpor občanů proti protiprávnímu komunistickému režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty. Tolik zákon.

NĚKOLIK OTÁZEK PRO… …Yuvala Noaha Harariho Říkáte, že lidstvo je schopno samo sebe radikálně proměnit. Vidíte v blízké budoucnosti možnost takové změny na globální úrovni? A jak bude vypadat?

V průběhu historie se odehrála řada ekonomických, sociálních a politických revolucí. Jedna věc se ale nezměnila: samotné lidství. Stále máme stejné tělo a mysl jako naši předkové ze starověkého Egypta. V nadcházejících dekádách ale i naše těla a mysli projdou radikální revolucí. Lidé se budou chtít pomocí nových technologií povýšit na bohy, což myslím doslovně, ne metaforicky. Chystají se získat schopnosti, které se tradičně považovaly za božské. Brzy mohou být schopni navrhovat a vytvářet lidské bytosti, radikálně prodloužit délku svých životů. Těla a duše se stanou hlavními produkty ekonomiky 21. století. Revolučním potenciálem je změnit člověka jako takového, tím nejúžasnějším v budoucnosti nebudou nové kosmické lodě, ale bytosti, které s nimi budou létat. Vyústí to v nové příležitosti a také v nová nebezpečí.

Nemá smysl se na to dívat s pesimismem či optimismem, musíme být realisté. Musíme pochopit, že se to doopravdy děje, že je to víc science než science fiction a že je nejvyšší čas, abychom o tom začali s veškerou vážností mluvit.

Nechybí ve vaší vizi budoucnosti bůh? Mohou ho technologie nahradit?

Náboženství není víra v bohy. Náboženství je jakýkoli systém lidských norem a hodnot, který je založený na víře v zákony, jež člověka přesahují. Když toto přijmete, pak nejzajímavějším místem dneška z náboženské perspektivy není Blízký východ, ale Silicon Valley, kde inženýři vytvářejí daleko víc než jen nová zařízení a algoritmy. Produkují další vlnu univerzálních náboženství. Techno-náboženství, která plní všechny druhy starých náboženských slibů už tady na zemi. Ať se jedná o štěstí, spravedlnost, prosperitu, věčný život. Vždyť i smrt jsme nedávno redefinovali na technický problém. Pravda, velmi komplikovaný. Ale už nepotřebujeme čekat na mesiáše, abychom překonali smrt.

Bezpochyby to časem zvládne pár ajťáků v laboratoři.

Google založil před dvěma roky pobočku s názvem Calico, jejímž úkolem je vyřešit právě problém smrti.

Schopnost změnit svět i sebe sama ale nezaručuje, že budeme vědět, jakým směrem se vydat.

Samozřejmě, chystáme se získat božské schopnosti, ale vůbec netušíme, co s nimi. Od okamžiku, kdy se na Zemi

objevil život, podléhal pravidlům přirozeného výběru.

Navíc, i když nabíral sebepodivnější nebo sebebizarnější podoby, zůstával v hranicích organické říše. Ať už jste kaktus, nebo velryba, vznikl jste na organickém základě.

Věda ale dnes život tlačí do říše anorganické. S pomocí genetického inženýrství, nanotechnologií a umělé inteligence mohou vědci navrhnout jedince, kyborgy, kteří v sobě kombinují organické a anorganické složky, nebo dokonce jedince zcela anorganické. Z této perspektivy není to, co se teď děje, jen další historickou událostí. Je to začátek zcela nové hry. Jenže my stále netušíme, co s těmi obrovskými příležitostmi dělat. Rozumíme fyzice, chemii a biologii daleko lépe než kdykoli dříve, ale stále se neznáme. Kdybychom trávili víc času tím, že bychom pozorovali realitu v sobě, místo abychom se pokoušeli změnit realitu kolem nás, byli bychom šťastnějšími bytostmi a na světě by se žilo lépe.

A jsme dnes šťastnější, než byli naši předkové?

Jsme daleko mocnější než kdykoli v minulosti a náš život je určitě pohodlnější. Přesto se dá pochybovat o tom, že jsme výrazně šťastnější. Ve srovnání s tím, o čem většina lidí dříve snila, žijeme v ráji. Z nějakého důvodu se ale jako v ráji necítíme. Jedno možné vysvětlení vězí v tom, že štěstí záleží ani ne tak na objektivních podmínkách jako na našem očekávání, které se neustále proměňuje.

Když se věci zlepší, naše očekávání vzrostou a je zase o něco složitější je naplnit. Další teorie zní, že naše očekávání a naše štěstí jsou determinovány naším vnitřním biochemickým systémem. A náš biochemický systém nemá ve skutečnosti zájem, abychom byli šťastní. Vytvořil se během evoluce s cílem zvýšit naše šance na přežití a reprodukci. Ať už dosáhneme čehokoli, zůstáváme nespokojení, abychom měli motivaci dosáhnout něčeho víc.

Naší základní reakcí na rozkoš není uspokojení, ale touha získat více rozkoše. To je důvod, proč bylo lidstvo tak úspěšné v dobývání světa a v získávání moci, ale nedokázalo tu moc přeměnit ve štěstí.

Ukázka z rozhovoru Marka Tomana, který vyšel v Salónu Práva v roce 2015

YUVAL NOAH HARARI (1976) Izraelský historik, profesor na katedře historie Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.

Jeho poslední globální bestseller Homo deus zaujal i české čtenáře.

AKTUALITY Baletky, které musí předčasně ukončit svou kariéru, to nemají jednoduché. Celý svůj život do té chvíle věnovaly jen tanci a jejich příprava na skutečný život není dokonalá. Až na maximální sebekázeň a vůli dohnanou až do krajnosti. Bývalá primabalerína Dominika Jegorovová (Jennifer Lawrence) navíc žije v dnešním Rusku a se svou matkou čelí bezútěšné a nejisté budoucnosti. Díky tomu se stává snadnou kořistí ruské tajné zpravodajské služby a dostává se do jejího kurzu, v němž školí „volavky“. Film podle knižní předlohy, v kinech od 1. března 2018.

& Žebříčky bestsellerů pro vás pravidelně připravuje Svaz

českých knihkupců a nakladatelů na svých web stránkách www.sckn.cz. V 8. týdnu roku 2018 vedl beletrii velmi nepřekvapivě Dan Brown s Počátkem, v naučné kralovaly Zelenina a luštěniny: Jednoduše a dokonale, v dětské youtuber Kovy se svojí autobiografií, v audioknihách Boss Babiš Jaroslava Kmenty a v e-knihách – hádejte kdo? – Dan Brown a jeho Počátek.

& Spisovatel David Grossman dostal letošní prestižní

izraelskou cenu za literaturu, což je v Izraeli nejvyšší možné ocenění v tomto oboru. Grossman, jehož knihy vycházejí také v Česku, se loni stal prvním Izraelcem, který získal Mezinárodní Man Bookerovu cenu. Izraelský ministr školství Naftali Bennett, jehož úřad o udělení izraelského ocenění infor­ moval, Grossmana označil za „jednoho z nejdojemnějších, nejvlivnějších a nejvýznamnějších hlasů izraelské literatury“.

& V rámci festivalu Mene Tekel byl mezi jinými jmenován

rytířem české kultury Jáchym Topol. Ocenění připravil ještě předcházející ministr Daniel Herman. Vyznamenání dámy a rytíře české kultury dostávají tvůrci, jejichž umělecká cesta byla násilně přerušena totalitní mocí či byli kvůli svým nezlomným mravním postojům perzekvováni a zbavováni občanských práv a svobod v totalitních režimech. Letos se tituly udělovaly počtvrté.

Horké info

BESTSELLERY 1

GLOBAL-MEGA-THRILLER

Počátek Dan Brown 2 OBĚ BOTY LEVÉ, I ŽIVOT NA LEVAČKU

Švédské holínky Hennig Mankell 3 NETRPĚLIVOST S DEMOKRACIÍ

Opuštěná společnost Erik Tabery 4 NEJEZ A TLOUSTNI

Nebojte se jíst – a hubnout!

Karolina Hrubešová 5 PUTIN A SPOL. DOKÁŽOU KVŮLI MOCI ZABÍJET

Čím méně víte, tím lépe spíte David Satter

Na Slovensku začal 13. ročník nejprestižnější literární ceny Anasoft litera. Ano, začal, protože na Slovensku to funguje jinak. Předně – vybírá se ze všech slovensky napsaných beletrií v roce 2017.

Letošní cena vybírala z 230 knih. Pět porotců Anasoft litery z těchto knih vybere 10 nominovaných, což se právě 28. února 2018 stalo. V abecedním pořádku to jsou: Farkašová, Etela: Scenár, Macsovszky, Peter: Povrch vašej planéty, Majling, Daniel: Ruzká klazika, Micenková, Jana: Sladký život, Modrovich, Mária: Flešbek, Pupala, Richard: Čierny zošit, Rozenbergová, Vanda: Muž z jamy a deti z lásky, Salmela, Alexandra: Antihrdina, Vicen, Dušan: Dotyk s absolútnom, Vilikovský, Pavel: Krásna strojvodkyňa, krutá vojvodkyň. Těchto deset autorů teď bude až do podzimu 2018 jezdit po Slovensku, besedovat se čtenáři, číst ze své knihy a podepisovat. Změnou proti předcházejícím ročníkům letos bude, že několik týdnů před vyhlášením vítěze, bude známý tzv. short list, tedy pětice, ze které vítěz vzejde. Laureát bude známý na konci září 2018. Vyhlášení Anasoft litery se zatím nepodařilo proniknout do přímého TV přenosu jako české Liteře, takže zatím vždy probíhalo v přímém přenosu na rozhlasové stanici Děvín.