9/2018
KNIHY&Info
KNIHA TÝDNE Dílo Ladislava Nováka ČERNÝ KŮŇ Žít v divočině PÁR OTÁZEK PRO... Timo Parvelu HORKÉ INFO Listování o fake news
ZABOŘEN V KNIHÁCH Chce-li literatura zaujmout větší počet lidí než jsou jen čtenáři – chronici (odhadovaný počet takto postižených Čechů, Moravanů a Slezanů bude tak 1 – 2 % populace), pochopili její producenti, že musí vytvořit událost. Událost, která vyzvedne knihy ze zapadlých literárních kaváren a klubů, z prostorů knihkupectví, ze stránek specializovaných časopisů a dejme tomu z veřejno-právních stanic jako je ČT art nebo rozhlasová Vltava. Co se takovou událostí myslí? Dejme tomu Nobelova cena mívá slušný potenciál, i o neznámém autorovi se najednou píše a vysílá horem dolem, přestože v češtině třeba nemá přeloženou ani jednu knihu. Nobelovku pravda nemá český knižní svět v rukách, takže to vlastně není dobrý příklad, až na to, že i veřejně známá česká cena pozornost přitahuje. V tom je také největší význam cen Litera. Najednou není úplně dobře možné takovou věc mediálně pominout – a povědomí o tom, že knihy existují, se alespoň na čas dostane dál, než jen ke chronikům. Ať už se nad Literami člověk z různých důvodů tu a tam ofrňuje, Pavel Mandys a spol. udělali pro knižní trh v ČR pěkný kus práce. Stejně takovou událostí se časem stal i Velký knižní čtvrtek. Obšlehnutý britský model bylo třeba pár let pěkně pěstovat, okopávat a zalévat, ale dnes je z něj v dobrém slova smyslu právě ta knižní událost, kterou zaregistrují i lidé, kteří na knihách nijak závislí nejsou. O knihách se najednou víc mluví. Sice jen chvíli, ale hurá! Protože – nemá to tenhle starodávný vynález v 21. století s propagací zrovna snadné. —tw—
PÍŠOU JINDE Přes rozsáhlost obou svazků (832 + 864 stran), doplněných o výtvarné reprodukce, nemáme nyní v rukou kompletní dílo Ladislava Nováka. Editor to ostatně ani nezamýšlel: „Stranou vydání jsem ponechal celé desítky jednotlivých textů, které nebyly uspořádány do ucelených souborů, rovněž většinu poměrně rozsáhlé gymnaziální tvorby a stejně tak mnoho básní z pozdních let Novákova života,“ píše v e-mailových odpovědích Kuběnský. „A pak je tu i otázka: Co nebylo nalezeno? Vždyť dvě sbírky básní se dodnes nenašly – a přece se nevzdávám naděje, že se někde časem objeví. Podobně jsem neobjevil jeho dvojjazyčnou divadelní hru Dovolená v Berlíně, kterou vypreparoval z německo-českého slovníku. A nepochybuji, že i jednotlivých vizuálních konstelací je víc, než se doposud podařilo najít. To už však bude dobrodružství pro další badatele,“ dodává brněnský bohemista. Významnou roli při sestavování svazků sehrál Michal Resl, Novákův synovec, který má v držení autorovu pozůstalost. Kuběnského zaskočilo značné množství rukopisných materiálů a oba si notovali, jaká je škoda, že ty texty leží ladem a nedostanou se ke čtenáři. artzona.cz
Co se tedy stalo, že Topolova próza Citlivý člověk není dost dobrá, aby se alespoň kvalifikovala na Magnesii Literu? Když se to při úterním oznámení nominací snažil vysvětlit předseda poroty Petr Fischer, opatrně hovořil o „konsenzu až politického typu“, o ustupování a hledání východisek.“ Nepřekonatelný odpor některých lidí znemožnil dohodu, prostě nebyla vůle tu knihu nominovat,“ pravil Fischer za pětičlenou porotu, byť za sebe naznačil, že byl jiného názoru. Nikdo samozřejmě není povinen se před Topolem sklánět, každá porota má svá kritéria, názory, mentalitu.
Počet nominací je omezený, nedostalo se na spoustu autorů, kteří vloni publikovali pozoruhodné prózy. Přesto se nelze zbavit pocitu, že alespoň mezi finalisty Topol opravdu být mohl. Že mu porota Magnesie Litery vysílá nějaký vzkaz, nebo naschvál činí kontroverzní gesto, aby pozornost strhla na sebe samu. aktuálně.cz „Anna je ženská s naprostým despektem ke všem kolem, s despektem sama k sobě především,“ představuje svou hrdinku osmadvacetiletá Lucie Faulerová, vystudovaná bohemistka a také spoluautorka netradičního průvodce Brnox, který loni získal cenu Magnesia Litera. I prozaický debut Lapači prachu zatím sbírá pozitivní ohlasy. Může za to bezesporu i neotřelý styl, kterým Faulerová vypráví příběh o utrápené „chcípačce“ Anně. „Já sama ke chcípáčkům tíhnu,“ vysvětluje Lucie, „mám ráda postavy Irvina Welshe, Chucka Palahniuka, které jsou nějak zdeformované. Většinou jsem četla o mužských postavách, tak jsem si říkala, že udělám zrůdičku ženskou.“ Liberatura, radio Wave
KNIHA TÝDNE
Ladislav Novák
DÍLO I., II.
Ladislav Novák, básník a výtvarník, sice prožil celý život na malém městě, v Třebíči, ovšem jak ukazuje jeho právě vydané dvousvazkové Dílo, na periferii uměleckého provozu rozhodně nepatřil. Naopak. A to i navzdory skutečnosti, že naše oficiální předlistopadová kritika si Ladislava Nováka (1925–1999) v lepším případě nevšímala, v horším jej přímo ostrakizovala, nemluvě o péči, již mu věnovala komunistická Státní bezpečnost. Ovšem ani velice ztížené objektivní podmínky nedokázaly Novákovi, který se stejnou měrou věnoval jak výtvarné, tak literární tvorbě, a kromě toho i překládal, jakkoli svázat ruce. A možná, paradoxně, ono „uklizení se“ stranou uměleckých center Ladislavu Novákovi prospělo. Mohl se tak zcela soustředit na vlastní tvorbu, nerušen všemi vedlejšími atributy uměleckého provozu a dění, až jakoby o něj nestál. V každém případě je zajímavé – a to platí jak pro Nováka básníka, tak Nováka výtvarníka – že na jeho tvorbě se onen pobyt stranou vůbec nepodepsal, ba dokonce, jak je vidět, dokázal držet zcela krok se vším, co klokotalo v centrech. A tím, že si na řadu věcí musel tak trochu přijít sám, byl nucen jít nejen hlouběji, ale také důsledněji, s větším přesvědčením a zdůvodněním, a samozřejmě i s větší motivací. Anebo, chceme-li, posedlostí. Zároveň věděl, že spolehnout se může jen sám na sebe. Ostatně, v básni Imaginární životopis J. P. napsal „Ach, ano nakonec vždycky zůstanu jenom sám se sebou… A jako ty se obracím zády ke všem, kdo budou svým kostnatým prstem se rýpat v živém
a cukajícím se mase mých vět.“ Slova o „živém a cukajícím se mase vět“ nejsou přitom ani trochu nadnesená, Novákovy texty skutečně obnažovaly realitu, jeho vidění, do hloubky – a je přitom jedno, v jaké formě nám je tvůrce podával. Ladislav Novák – básník totiž prošel dlouhým vývojem, od juvenilních veršů přes katolicismem (a setkáváním s Jakubem Demlem) inspirovanou poezii a následně vlivy surrealismu, jenž Nováka, aniž by mu ovšem otrocky podlehl, provázel po celý život. Souběžně s tím začal zkoumat, spíše destruovat, básnickou řeč, přikláněl se k fónické poezii a dalším experimentům – v tom sledoval přibližně stejnou cestu jako jeho přítel Jiří Kolář a jako on, i Novák se věnoval také výtvarné práci. V jeho vizuálních básních, stejně jako v konkrétní poezii, se oba tyto pohledy na výpověď setkávaly. A jak vidíme z celé jeho tvorby, Novákovi bylo vlastně nějaké dělení či škatulkování zcela jedno: „Vykřikuji své texty a jindy vyplivuji svá slova na růžově barevná okna iluzí,“ napsal počátkem 60. let v básni Borovinský rybník. Přes všechna experimentující odbočení, například k „pohybovým básním“, svérázným happeningům, končícím vždy oznámením, že okolí bylo svědkem recitace pohybové básně Ladislava Nováka z Třebíče, stále lze o Novákovi mluvit jako o básníkovi, protože, jak napsal v sedmdesátých letech v básni Za deštivého letního odpoledne na jižní Moravě, „skutečná báseň / stačí si sama o sobě / vznášejíc se a záříc“. Josef Rauvolf, překladatel a publicista, psáno pro web ČT 24
Z NOVINEK Lisa McInerneyová
Nádherná kacířství
Tomáš Macek
Příběhy Corsa rosa
Irsko zasáhla hospodářská krize, a tak se Kniha navazuje na Příběhy Staré dámy, v Corku všichni mají co ohánět, aby překteré se zabývaly historií cyklistického žili. Středoškolákovi Ryanovi před pár závodu Tour de France. Tentokrát se lety umřela máma a otec to nenese moc zaměřujeme na druhý z tria slavných dobře – chlastá a vyskytuje se doma spíš třítýdenních závodů – Giro d’Italia. Také nepředvídatelně. Jediným světlým paprsten každoročně přitahuje pozornost mikem v Ryanově životě je Karine, vtipná lionů fanoušků a v roce 2017 završil i on a děsně sexy. A piano. Jenže to fotr první stovku svých ročníků. V posledvěnuje místnímu mafiánovi Jimmymu Phelanovi. Ten to ních letech, s přibývajícími úspěchy českých cyklistů, taky nemá jednoduchý – musí se starat o mámu, kterou se o Giru stále častěji hovoří také v Česku. V roce 2018 prvních dvacet let ani neznal. Teď ji teda zná – nejdřív navíc bude závod mimořádně atraktivní i proto, že zabije chlapa šutrem s panenkou Marií a pak se rozhodne poprvé v historii odstartuje mimo evropské území napravit společnost na vlastní pěst. Mladičká prostitutka – ve Starém městě v Jeruzalémě. Stejně jako Příběhy StaGeorgie, sousedka Tara i další postavy z Corku vás zaruré dámy, jsou i Příběhy Corsa rosa vybaveny unikátními čeně rozbrečí – smíchem i dojetím. dobovými fotografiemi a statistickým přehledem.
Jiří Křižan
Elena Ferrante
První a zároveň poslední próza scenáristy Jiřího Křižana (1941–2010). Příběh osiřelého venkovského chlapce vychovávaného bezmála starosvětsky spravedlivým dědečkem, prostříhávaný „blbeckými“ historkami z náhradní vojenské služby u Pomocných technických praporů (PTP). Sugestivní vyprávění, které dává téměř fyzicky pocítit, jaké to je vyrůstat na okraji společnosti – jako politickou zvůlí ocejchovaný „třídní nepřítel“, a tudíž neplnohodnotný, „bývalý člověk“. Křižan toto vyprávění se silně autobiografickými prvky napsal, když mu bylo 27 let, avšak jeho vydání v mateřském jazyce se nedožil: začátkem 70. let sloupcové korektury rozmetaly normalizační čistky.
Závěrečný díl tetralogie Geniální přítelkyně je románem o zralosti, o stáří, o kořenech a vykořeněnosti, o (ne)zmoudření a (ne)smíření. Vypráví o ztracených individuálních i kolektivních iluzích, privátní osudy jsou opět přirozeně propleteny s nedávnou historií mladé Italské republiky, která přišla na svět po referendu v roce 1946, jen o dva roky později než románové hrdinky, a která přestala existovat v roce 1994, po zhroucení dosavadního stranického systému. I Eleně a Lile se – každé jinak a jindy – zhroutí svět a hrozí jim, že zmizí v propadlišti dějin spolu s ním. Ale zatímco Lila po neviditelnosti vždy toužila, Elena, která pilně dřela na svém zviditelnění, to nehodlá dopustit.
Stín
Geniální přítelkyně 4
Černý kůň
Aleš Palán Raději zešílet v divočině
Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award).
NĚKOLIK OTÁZEK PRO… …Timo Parvelu Jak vůbec začala vaše finsko-norská spolupráce s Bjørnem Sortlandem na sérii Kepler62? S Bjørnem jsem se poprvé setkal před necelými deseti lety na literárním festivalu v norském Lillehammeru. Poměrně rychle nám došlo, že máme mnoho společného — oba jsme ve svých zemích úspěšní, máme vlastní nakladatelství a velmi podobné názory na práci spisovatele. O několik let později jsem přemýšlel, jak by se dalo urychlit překládání knih do cizích jazyků, a napadlo mě, že kdyby dva známí spisovatelé ze dvou odlišných zemí napsali nějakou knižní sérii spolu, jedna překážka by odpadla. A tak jsem kontaktoval Bjørna, jemu se ten nápad ihned zalíbil a už měsíc nato jsme se poprvé sešli v Bergenu. Tím to všechno začalo. Jakým způsobem jste na sérii pracovali? Vymysleli jste nejdřív společně dějovou linku a hlavní postavy a pak každý napsal své díly, nebo se jednotlivé nápady rodily až při psaní a vy jste je spolu konzultovali? Bylo to tak i tak. Nejprve jsme asi dva roky vymýšleli děj a postavy. Každý psal celkem nezávisle své vlastní části a samozřejmě nás napadaly věci, které jsme dopředu neplánovali. Po dopsání jsme knihy nechali přeložit, okomentovali jsme si je, přepsali a nechali přeložit znovu. Celou dobu jsme byli v kontaktu a naše telefonáty byly dlouhatáááánské. V jaké fázi vstoupil do procesu ilustrátor Pasi Pitkänen? Vymýšlel příběh s vámi? O vhodném ilustrátorovi jsme přemýšleli ještě předtím, než jsme napsali první řádku. Pasiho jsme ze všech známých norských a finských ilustrátorů v ybrali pro jeho v ýjimečný mezinárodní styl. Od té doby byl rovnocenným členem naší skupinky tří mušketýrů a účastnil se všech plánovacích porad — tedy pokud se tou dobou nenacházel zrovna v Tokiu, které je jeho druhým bydlištěm.
V době, kdy se příběh Kepler62 odehrává, je život na Zemi velmi dystopický. Myslíte si, že k tomu opravdu můžeme v blízké budoucnosti dospět, a je série svým způsobem varování? My jsme se popravdě dystopii vyhýbali a sami hovoříme o vesmírném dobrodružství. Cílem nebylo popsat stav společnosti, ale výpravu, která z něj vzejde. Je však pravda, že například otázky týkající se klimatu pro nás představují srdeční záležitost. Všem nám je jasné, že zlehčování klimatických změn a jejich následků je cesta špatným směrem. Hlavním tématem naší série je ale samotná cesta, a jestli se společnost poučí ze svých chyb. Kdybyste vy sám dostal pozvánku k účasti na vesmírném dobrodružství Kepler62, váhal byste, zda ji přijmout? Máte nějakou speciální schopnost, kterou byste na cestě využil? Já mám strach z těsných prostor, takže myšlenka nechat se zavřít na tisíc let do kapsle a putovat vesmírem mě zrovna neláká. Na druhou stranu jsem velmi dobrý spáč, takže v tomhle ohledu bych se za člena posádky hodil náramně. Co je to Kepler-62? Kepler-62 je planetární soustava. Skládá se z hvězdy Kepler-62, která je chladnější a menší než Slunce a nachází se v souhvězdí Lyry asi 1200 světelných let od Země. Okolo hvězdy obíhá pět planet, na dvou z nich (Kepler-62e a Kepler-62f ) by se mohl vyskytovat život. Připravil a přeložil Michal Švec
TIMO PARVELA (1964) Nejznámější finský autor píšící pro děti. Jeho knihy se překládají do desítek cizích jazyků a oceňují je literární kritici i široká veřejnost. Na motivy oblíbených knížek vznikají divadelní a filmové adaptace. Knihu Kepler-62 připravil s Bjørnem Sortlandem (nar. 1968), norským autorem obrázkových knih a Pasim Pitkänenem (nar. 1984), který se věnuje se ilustrování dětských knížek a pracuje jako grafik pro společnost Rovio Entertainment. Ve finskonorské sérii zažívají čtenáři vzrušující dobrodružství. Jen hrstka vyvolených dětí, která dokončila náročnou počítačovou hru, je po výcviku na tajné základně vyslána na průzkum planetární soustavy Kepler62. Prý jsou poslední nadějí pro lidstvo a zničenou planetu Zemi. Proč ale zrovna děti? Strhující šestidílná série Kepler62 o vesmírném dobrodružství z budoucnosti je aktuálně ve Finsku i Norsku velkým hitem. Moderní jazyk, akční děj, atraktivní témata a působivé ilustrace představují kombinaci, které se těžko odolává. Vtáhne do děje i děti, které běžně čtou nerady.
AKTUALITY Tradiční setkání s autory velkočtvrtečních titulů proběhne i letos. Pozvání laskavě přijali: operní pěvkyně Dagmar Pecková, Tomáš Macek , Aleš Palán, Václava Jandečková, Tomáš Boukal, Daniel Petr a Martin Vopěnka. Vzácnými hosty pak budou britská spisovatelka Lisa McInerneyová, autorka bestselleru Nádherná kacířství a americký režisér žijící v Česku, autor knihy Z lásky k Praze, pan Gene Deitch. Provází Petr Vizina. 15. 3. 2018, Městská knihovna Praha, Mariánské náměstí 1 od 17 hod.
& V Knihovně Václava Havla zase tradičně postupně po sku-
pinách čtou nominovaní na Literu. Pořady moderuje otec-zakladatel Pavel Mandys. První čtení už bylo, další mají termíny 14. března, 21. března a 28. března. Vždy od 19 hod. Sestavy nominovaných ještě nejsou jasné. Sledujte web knihovny – tedy www.vaclavhavel-library.org
& Co nabízí doplňkový prodej e-shopu Kosmasu za DVD
a CD? Z filmů může zaujmout The Circle o technologických nebezpečích ala Black Mirror, edukativní Popírání holocaustu, podle předlohy Teda Chianga natočené sci-fi Příchozí, výtečné Místo u moře nebo třeba Oscarem oceněné pokračování Blade Runner 2049. V hudbě např. sólo koncert Mariána Vargy nebo nové CD Karla Vepřeka se 14 skladbami na verše Bohuslava Reyneka.
& Tohle číslo montujeme na MDŽ, takže to člověku nedá
a musí připomenout: těsně před vydání je novinka Petry Hůlové Stručné dějiny Hnutí. V něm Věra, lektorka převýchovné instituce, vypráví o praktikách a vzestupu Hnutí, které je odhodláno jednou provždy skoncovat s pohledem na ženu jako na tělo. Hodnota ženy je věcí jejích vnitřních, nikoli vnějších kvalit. Sexuální přitažlivost založená na fyzické atraktivitě a mládí je neetická.
Horké info
BESTSELLERY 1
GLOBAL-MEGA-THRILLER
Počátek Dan Brown 2 O MODERNÍCH POUSTEVNÍCÍCH
Raději zešílet v divočině Aleš Palán 3 NETRPĚLIVOST S DEMOKRACIÍ
Opuštěná společnost Erik Tabery 4 PO ČTVRTÉ A NAPOSLEDY
Geniální přítelkyně 4 Elena Ferrante 5 PUTIN A SPOL. DOKÁŽOU KVŮLI MOCI ZABÍJET
Čím méně víte, tím lépe spíte David Satter
Média, politici, sociální sítě – ze všech těchto zdrojů se na nás neustále valí dohady o tom, kdo, jak a proč se nás snaží dezinformovat. Co ale často opakovaná spojení fake news, dezinformace a alternativní fakta zahrnují? Jedná se o fenomén posledních let, nebo jsou tu s námi, šikovně skryté, už dlouhá staletí? Jak je možné, že fungují? Kdo a proč je vypouští? A co je hlavní, jak se proti nim můžeme bránit? LiStOVáNí tak navazuje na úspěšnou adaptaci Ekonomie dobra a zla a přináší na jeviště opět další vysoce aktuální vědecko-naučný text, vtipnou, neotřelou scénickou formou. Termíny turné po ČR najdete na www.listovani.cz. Od 8. března Až do konce dubna jsme napočítali 44 zastávek. V případě fake news nejde o nic jiného než o dezinformace, které tu s námi už nějakou dobu jsou. Jak napovídá již název, jejich podstatou je nějaká informace. Problém je, že ona informace je nepravdivá, nebo přinejmenším zavádějící, a její autor sleduje jeden jediný cíl – ovlivnit a zmanipulovat příjemce. Takovým příjemcem může být jak široká neinformovaná veřejnost, tak i nějaká specifická část obyvatelstva, například politici. K šíření dezinformací může sloužit celé spektrum sdělovacích prostředků od denního tisku přes televizní vysílání až po sociální sítě.