15/2018
KNIHY&Info
KNIHA TÝDNE Moudrost vlků ČERNÝ KŮŇ Město, nedlouho poté PÁR OTÁZEK PRO... Miloše Urbana HORKÉ INFO Nobelovka nebude?
ZABOŘEN V KNIHÁCH Kniha je úžasná v tom, jak dokáže vytrhnout z času, nechat ho zmizet a vykouzlit tu náramnou magii příběhu, který vás vezme za zrcadlo. Protože někdy je těžké přežít čas. Všechny ty roky, hodiny a minuty. Vězení, nemocnice, děcák, důchoďák, nespavost, letiště, kdysi třeba vojna. Jsou prostě chvíle a stavy, kdy oceníte, že kniha umí čas proměnit v toulání po hvězdách. Připomenout staré časy, vyvolat vzpomínky, vzít do dálek, zaujmout popularizací něčeho, čemu jste dávno chtěli přijít na kloub. V určitých místech, kam jsou lidé převážně nedobrovolně sváženi a kde se ocitnout vytržení ze svých vazeb, zmatení bez svého zázemí, osamělí, ohlodaní až na kost, tak tam by se někde měly povalovat knihy. Měly by být po ruce. Aspoň jedna polička. Aspoň skříňka, ze které po otevření vykouknou hřbety s nějakou nabídkou. V takových místech lidské bezmoci se stane kniha věrným přítelem nějak automaticky. Místo opulentní hostiny dnešních knihkupectví, ze které si často neumíme vybrat, se v nouzi začtete téměř do čehokoliv, jen abyste z té hnusné skutečnosti zmizeli. A tak, protože na nic od kultury nikdy nejsou státní peníze (tahle ubohost by se měla všem těm vládním spořílkům za trest vytetovat na čelo), bylo by skvělé , kdyby si lidé od knih tu a tam vzpomněli, a pár svazků gratis do takových nehostinných míst, kde potřebují lidé pomoct s terorem času, poslali. Pošlete knihy tam, kde pomohou lidem procházet zdí času a utéct od svých starostí. —tw—
PÍŠOU JINDE V edičním plánu brněnského nakladatelství Druhé město pro tento rok je zařazen titul Jaroslava Oválská: Půjdu za lyrický subjekt. Česká poezie tímto vlastně má svoji superskupinu, která ohlásila vydání „desky“. V rockové hudbě jsou tak označovány kapely složené z instrumentalistů a zpěváků již dříve proslavených v jiných původních kapelách či projektech. Jednou z nejslavnějších byla třebaTraveling Wilburys, kde se sešli Roy Orbison, Tom Petty, George Harrison, Bob Dylan a Jeff Lynne z ELO. Zpět však do české poezie: Ohnisko & Stehlíková je totiž na české literární poměry superskupinou, i když jde o pouhé duo. Ohnisko je držitelem Magnesie Litery za poezii z roku 2016 (sbírka Světlo v ráně), Stehlíková stejné ocenění získala roku 2014 hned za svůj debut Týdny. artzona.cz Oceňování literatury je věc ošidná a nevděčná. Knih vychází tolik, že ani největší literární nerd nestihne přečíst vše, co opravdu stojí za to, a když se o to snaží, je nucen prohrabat se spoustou hlušiny.
A aby toho nebylo málo, každému se nakonec líbí něco jiného. V tomto čísle jsme se zaměřili na cenu zaštítěnou firmou, která profituje na síle přírodního hořčíku. Už po oznámení nominací na Magnesii Literu jsme mohli slyšet výtku, že nejprestižnější z komisí, tedy ta zaměřená na prózu, upřednostnila nezavedené autory. A po vyhlášení jsme se pro změnu dozvěděli, že je cena příliš zpolitizovaná a že to všechno měl vyhrát někdo jiný. Tohle se v různých obměnách opakuje každý rok a asi nemá smysl se tím zneklidňovat. Pozornost ale stojí za to věnovat mediální prezentaci literatury. Jak působí televizní přenos z udělování cen na nepoučeného diváka? A proč z programu České televize potichu zmizela většina literárních pořadů? advojka.cz James Comey, bývalý ředitel FBI, jehož americký prezident Donald Trump zbavil funkce – pravděpodobně kvůli Comeyho zájmu o ruské vazby na Trumpovu prezidentskou kampaň v roce 2016. Comeymu teď vychází kniha A Higher Loyalty
(Vyšší oddanost), v níž líčí své působení v FBI, potýkání se se současným americkým prezidentem a nabídne i hodnocení Trumpovy mentální a morální způsobilosti. A Higher Loyalty i díky důkladné mediální masáži jistě zazáří i na tom nejdůležitějším žebříčku – v seznamu bestsellerů podle The New York Times. Nakladatelství Macmillan se už předem pojistilo a knihu vydalo hned v nákladu osmi set padesáti tisíc kusů. h7o.cz
KNIHA TÝDNE
Elli H. Radingerová
MOUDROST VLKŮ Všechno je někdy poprvé. Můj zvláštní vztah k vlkům poznamenalo „poprvé“ hned třikrát: první vlčí polibek, první divoký vlk a první německý vlk. První vlčí polibek jsem dostala od Imba, šestiletého vlka lesního v jedné americké vlčí rezervaci. Nechala jsem za sebou předchozí život právničky na volné noze. Trestné činy, spory o nájemné a rozvody mě frustrovaly stále víc. Místo abych se plna elánu oddala boji za spravedlnost, každým stáním u soudu jsem se protrápila. Chyběl mi odstup a tvrdost, abych mohla být dobrá obhájkyně. Takhle jsem nemohla ani nehodlala strávit zbytek života. Konečně jsem si chtěla splnit životní sen a spojit lásku k psaní s uhranutím vlky. Bez studia biologie, zato však s velkou porcí vášně a optimismu jsem se ucházela o stáž zaměřenou na zkoumání chování vlků ve výzkumném středisku Wolf Park v americkém státě Indiana. Při předběžném pohovoru mi vedoucí výzkumu profesor dr. Erich Klinghammer vysvětlil, že o tom, zda bude praktikant přijat, rozhoduje pouze vůdčí vlk hlavní smečky. Ale jak se dělá pohovor u vlka? Naštěstí jsem nemusela tancovat, zpívat ani předvádět jiné umělecké kousky, ale přísahám, že bych nebyla nervóznější, ani kdybych měla vystoupit v pořadu Německo hledá Superstar, přestože právě nervozita prý není ta správná emoce při setkání s vlkem ve výběhu, tvrdil Klinghammer: „Musíš zůstat ledově klidná! On tvoje rozrušení cítí.“ Ale zůstaňte ledově klidní, když stojíte proti padesátikilové chlupaté hoře svalů, která vás
upřeně pozoruje žlutýma očima. V té chvíli jsem musela myslet na svého německého ovčáka, přítele a důvěrníka z dětství. Tak dobrá. V podstatě byl Imbo taky jen takový velký pes – hodně velký pes. Na setkání mě připravil jeden bezpečnostní pokyn a provozovatel výběhu to právně pojistil. Podepsala jsem děsivě znějící prohlášení, jímž jsem zbavovala středisko odpovědnosti: Jsem si vědoma, že zde existuje riziko zranění a že zranění mohou být i velmi vážná. S tímto varováním jsem společně se dvěma ošetřovateli vstoupila do vlčího výběhu, snažila se pevně stát a zhluboka dýchat. Pak se můj svět smrskl na vlka, který ke mně plavně a elegantně klusal. Stříbřité pruhy jeho kožichu se leskly v odpoledním slunci. Černý čenich nasával můj pach, uši pozorně směřovaly dopředu. Koutkem oka jsem zahlédla ostatní členy Imbovy smečky, kteří čekali u plotu. Očividně byli napjatí, jestli v testu obstojím a šéf mě akceptuje. I já byla napjatá, protože jedině když uspěju, budu moci nastoupit na stáž. Teď tedy šlo o to, přečkat následující sekundy. Film v mé hlavě se zpomalil. Silné zadní nohy vlka se mírně pokrčily, zvíře se chystalo ke skoku. Když ke mně doskočil a já se zpevnila, nebylo už cesty zpět. Jako talíř velké tlapy mi přistály na ramenou, impozantní tesáky byly vzdálené jen několik centimetrů od mého obličeje. Svět se zastavil. A pak mě několikrát olízl drsným jazykem. Tímhle „polibkem“ jsem ochutnala „drogu“ jménem vlk. Elli H. Radingerová, z předmluvy autorky
Z NOVINEK David Grossman
Bob Dylan
Přijde kůň do baru
Kroniky I.
Leigh Bardugo
Viktor Jerofejev
Fenomenálnímu podvodníkovi a zloději Kazu Brekkerovi a jeho lidem se podařil nevídaný kousek, za který měli přislíbenou tučnou odměnu. Jenže místo toho, aby se o ni rozdělili, čekala na ně zrada. Proto musí napnout všechny své síly, aby získali to, co jim patří. V temných ulicích zkorumpovaného Ketterdamu se mezitím schyluje k válce. Nebezpečná smrtící droga jurda parem se tu stává předmětem boje o moc. Obstojí Kazova prohnanost proti nepřátelům a zůstanou mu jeho lidé vůbec věrni? Pokračování fantasy bestselleru Šest vran. Když nemůžeš vyhrát, změň pravidla. Budou překvapeni, když budeš jako oni. Vytři jim zrak.
Zvláštní kniha je výrazem Jerofejevova skoro extatického hledání „kvintesence ruského člověka“, jehož možná až hrozivým románovým obrazem je těžko popsatelný a těžko uchopitelný Šedivák – tvor, v němž se nějaké pozitivní rysy hledají také jen velmi svízelně… pokud nakonec neshledáme, že jakékoli hledání kladů je v tomto případě zcela nemožné. Kniha, skutečně uspořádaná do kapitol s názvy vzdáleně evokujícími představu encyklopedických hesel (O ruské svini, Ještě jednou o ruské svini apod.), je pro tradičního ruského vlastence snůškou hanopisných urážek a často až obscenit, inspirujících k charakteristice „vše nejhorší, co chcete vědět o Rusech, najdete tady“.
Ve svém oceňovaném románu Přijde kůň do baru odpaluje izraelský spisovatel David Grossman jazykový ohňostroj, který se dotýká podstaty lidské duše. Jednoho horkého srpnového večera se na divadelní scéně maloměsta objeví zatrpklý a uražený komediant Dovele, který pronáší laciné vtipy a po chvíli začne líčit podivný příběh o prvním pohřbu svého života – když kráčel v dlouhém pohřebním průvodu a nevěděl, že zemřel jeden z jeho rodičů. Divákům v hledišti tuhne úsměv na rtech, večer se začíná podobat brutálnímu zúčtování – s Dovelem, publikem, hluboce poškozenou společností. Dokud nespadne opona.
Prohnilé město
Legendární americký písničkář Bob Dylan vzpomíná na počátky své kariéry, kdy v roce 1961 přišel do New Yorku. Bravurním, vtipným a osobitým stylem, stejně okouzlujícím a magnetizujícím, jako jsou texty jeho písní či barva jeho hlasu, vzpomíná autor na Manhattan a magickou čtvrť umělců Greenwich Village, na New Orleans, Woodstock nebo Minnesotu. Dylanovýma očima a skrze jeho břitké výroky získáváme obraz zakouřeného, zhýralého a neustálého živého a tepajícího New Yorku, místa, které bylo možností pro nové talenty, v literatuře i hudbě, kde vznikaly hudební kluby a scény, zkrátka kde bylo možné cokoli.
Encyklopedie ruské duše
Černý kůň
Pat Murphyová Město, nedlouho poté
Po celosvětové epidemii obývá San Francisco jen hrstka malířů, sochařů a básníků. Když proti nim vytáhne mocichtivý generál pokoušející se obnovit „jeden národ“, rozhodnou se bránit tím, co umějí nejlépe – uměním. „Žijeme ve světě, který jsme si vymysleli – ve světě, který si vymýšlíme pořád, každý den. Ve Městě je tím, kdo akceptuje reálný svět a pracuje v rámci jeho omezení, jen hostinský Duff, který žije na okraji San Franciska. Naproti tomu umělci vytvářejí svět za pochodu, všechno zpochybňují a mění a zkoumají různé přístupy k problémům, s nimiž jsou konfrontováni. Když vyšlo Město, někteří mluvili o návratu „šedesátek“ a „květinové moci“, jako kdyby mír a pacifistické postoje byly dnes už pasé. To už jsme jednou dělali – tak teď už to není třeba. Plynulo z toho, že takové postoje nejsou realistické, že jsou nevhodné pro reálný svět, v němž žijeme. Děsí mě představa, že si někdo zřejmě myslí, že není potřeba uvažovat o jiných způsobech života. Je asi zbytečné říkat, že s tímhle názorem nesouhlasím. Pro mě nepatří úvahy a pocity vyjádřené ve Městě do šedesátých let, ale spíš do současnosti. Ale poslyšte – já se opravdu nechystala psát o velkých tématech. Chtěla jsem napsat o Jax a Dannym, dvou lidech v těžkém a složitém světě. Chtěla jsem se o nich dozvědět víc, trochu lépe je poznat.“ Pat Murphyová
NĚKOLIK OTÁZEK PRO… …Miloše Urbana Těžko můžeme začít jinak – vaše hodnocení filmového Hastrmana? Líbí se mi hodně. Myslím, že je to hodně jiný film, než jaké tu běžně vznikají. V určité své romantické vypjatosti totiž působí jakoby výjimečně patřičně. Tohle tady chybělo, takový film jiného druhu. Ne komedie, která se klidně může dávat v televizi. Ne film plný hlášek. Hastrman by mohl spojit diváky, kteří chtějí jít na „biják“, s těmi, kteří o zhlédnutém dál chtějí přemýšlet. Ondřej Havelka může být pro leckoho překvapivým režisérem příběhu z 19. století. Já měl od počátku radost, že se toho ujal právě on a producent Čestmír Kopecký. Už dříve se objevily pokusy Hastrmana zfilmovat, ale žádný nedopadl. Vždycky to usnulo nejspíš proto, že nebyl nikdo, kdo by dobře napsal scénář. Sám scenárista nejsem, tento nakonec napsali Ondřej a Petr Hudský. Co dle vašeho názoru jazzmana Ondřeje Havelku přitáhlo k mytickému Hastrmanovi? Myslím, že ho nevtáhlo ani ekologické téma románu, ani jeho nadtéma lidské oběti pro druhé. Líbila se mu milostná linie, děj usazený na venkov 19. století a lidové zvyky. V tom se zhlídnul, takže sleduje hlavně tuhle linku a ekologie si skoro nevšímá, tedy vyjma závěrečného dovětku. Je to spíš baladický příběh „člověka ve zvířeti, zvířete v člověku“, tedy první díl románu s drobnými přesahy do druhého. A jak na vás působí Karel Dobrý v titulní roli? To je snad jeho první film s titulní rolí! On v něm téměř nesleze z plátna, což je moc dobře. Pravda, když jsem se dozvěděl, že hastrmana bude hrát Karel, nejdřív jsem se lekl, protože můj hastrman je zakrslý aristokrat, kdežto Karel je obr a působí znepokojujícím dojmem. Přestože je to prima chlápek, svede lidem nahnat strach, když chce (nebo když se neovládne). Je něco v románu a ve filmu řešeno zjevně rozdílně? Ondřej do příběhu dává humor, a ten já v knize nemám, protože ho neumím. Možná ještě v povídkách ze současnosti, ale rozhodně ne v této látce. Potřeboval bych ghostwritera, který by po mně přečetl, co napíšu, a přidělal humorné prvky. Zato Ondřej má ve filmu pasáže,
které jsem já napsal docela drasticky, nádherně odlehčeny humorem. Když jsem film viděl poprvé, asi pětkrát nebo šestkrát jsem se smál nahlas. A Ondřej seděl za mnou a kontroloval, jak reaguju. Byl se mnou spokojený. Takže jste mu ani neradil, jak měl co natočit? Vůbec ne, naopak jsem potěšen, že mou knihu někdo takhle pěkně pochopil a že z ní tak citlivě vybíral pro film. Mně se líbí, že Ondřej se neopájí krajinou, kterou zobrazuje, ale že se na ni dívá a hledá v její obyčejnosti to neobyčejné. Jako já, když jsem Hastrmana psal. Ta krajina je príma, je hezká, ale máme tady asi krásnější místa, než je kopec Vlhošť a rybníky pod ním. Jde o to vidět srdcem. No ale pro román je jakési mytizování krajiny typické. Ano, ostatně krajina ve mně potřebu napsat Hastrmana vyvolala. Víte, já tu knížku myslel vážně – já ji myslel jako politický čin. Opravdu jsem si myslel, že společností bude rezonovat, že o ní a jejím tématu budou mluvit politici. Skutečně jsem byl takhle naivní, ačkoli ve svých tehdejších třiceti bych býval už tolik být nemusel. Jenže byl jsem. Hastrman prostě byl můj naprosto vážně míněný politický statement. Nakonec sice dostal Literu, ale jinak v podstatě žádný ohlas mimo literární kruhy neměl. Víte, je to moje nejlepší knížka, už nikdy ji nepřekonám. Nic lepšího nemám a těžko budu mít. Navíc dneska už bych takovýto protestsong nenapsal, už to ve mně není. Jsem konzervativnější a toužím psát jiné věci, zábavnější, u kterých se nemusím tolik trápit. Ondřej Havelka udělal film především právě o lásce. Jak ve vás po těch letech rezonuje, že to je o ní čili o tísni, kterou jste tehdy svým psaním řešil? No je to tam, co si budeme povídat. Člověk neustále v sobě musí potlačovat své démony. Hází to s ním pak ze strany na stranu. A tohle lavírování a vnitřní sváry ve filmu jsou. Skutečně tam vidím tu úžasnou fatální ženu, z níž jsou všichni zblblí – a každý jinak. Zdroj: První veřejnoprávní
MILOŠ URBAN (1967) český spisovatel a nakladatelský redaktor. Román Hastrman napsal v roce 2001, a získal za něj cenu Litera. Film Hastrman je druhým filmovým zpracováním jeho titulů. První byl televizní film Santiniho jazyk.
AKTUALITY „V Rusku, Evropě a Americe se objevuje nový typ politiky, nová nesvoboda pro novou dobu,“ píše americký historik Timothy Snyder, a proto svou novou aktivistickou knihu, následníka světově úspěšné Tyranie, nazval The Road To Unfreedom, Cesta k nesvobodě. Minulý týden vyšla v angličtině, ještě letos její český překlad společně publikují nakladatelství Prostor a Paseka.
& Některé novinky, které pravděpodobně poprvé potká-
te na pražském knižním veletrhu Svět knihy (10. – 13. 5., Výstaviště): Alejandro Jodorowski: Šílená ze Sacre-Cour, Stanislava Vodičková: Uzavírám vás do svého srdce – druhé vydání životopisu Josefa kardinála Berana, Carl Gustav Jung: Příroda a duše, Jiří Padevět: Ostny a oprátky, Dror Míšani: Možné násilí a další a další. Nutný kontokorent na kreditce.
& V exkluzivním prostoru vzducholodě Gulliver (Galerie
současného umění DOX) proběhnou v rámci Světa knihy a pod názvem Book and Fly 11. května dvě besedy se zahraničními spisovateli: od 18.30 estonsko-finská Sofi Oksanen a polský autor Adam Zagajewski a od 20 hod. Slovinec Drago Jančar a António Lobo Antunes z Portugalska. Tlumočeno, vstupné 60 Kč.
& Literární happening Noc literatury se koná pravidelně
v předvečer zahájení Světa knihy, V Praze I dalších městech ČR se letos odehraje 9. května 2018. Projekt organizují Česká centra od roku 2006. Letos se mohou Noci literatury zúčastnit lidé ve více než 50 městech České republiky a ve více než 30 městech v dalších zemích. Program literární akce je rozdělen podle měst a najdete ho na www. nocliteratury.cz
Horké info
BESTSELLERY 1
NETRPĚLIVOST S DEMOKRACIÍ
Opuštěná společnost Erik Tabery 2 ŠUMAVŠTÍ SAMOTÁŘI
Raději zešílet v divočině Aleš Palán 3 SHAKESPEARE DETEKTIVEM
Macbeth Jo Nesbø 4 POSLEDNÍ VÝSTŘEL BIATLONISTKY
Jiná Koukalová Moravec, Koukalová 5 ZFILMOVANÝ POD-VODNÍK
Hastrman Miloš Urban
Jsou země, kde jsou na různé prohřešky citlivější než jinde. Cítí, že existuje jistá kultura chování a vyvozují z pochybení osobní odpovědnost. Nobelova cena za literaturu tak možná letos nebude udělena. Uvažuje o tom Švédská akademie, která o ocenění rozhoduje. Důvodem je nedávné oznámení několika členů této instituce, že se na její činnosti nebudou podílet. Podle jednoho z nich Petera Englunda se o odložení prestižní ceny na příští rok vážně diskutuje. Englund to podle agentury AFP řekl švédskému rozhlasu. Švédská akademie má 18 členů, tento měsíc ale několik z nich oznámilo, že se nadále nebudou účastnit schůzí. Je to důsledek sexuálních skandálů manžela jedné z členek akademie, které vyšly najevo díky kampani Me Too. Dvě členky se podle AFP na činnosti nepodílejí už několik let. Aktivních je tak nyní pouze 11 akademiků, podle stanov je ale k rozhodování potřeba nejméně 12 přítomných, uvedla AFP. Volná místa v akademii není možné obsadit novými členy, protože funkce je doživotní. Minulý týden švédský král Carl XVI. Gustaf oznámil, že stanovy Švédské akademie změní tak, aby z ní bylo možné odstoupit. Nobelova cena za literaturu byla poprvé udělena v roce 1901, kdy ji dostal francouzský básník Sully Prudhomme. Cena nebyla udělena pouze sedmkrát, a to v letech 1914, 1918, 1935 a 1940 až 1943.