18/2018
KNIHY&Info
ZABOŘEN V KNIHÁCH Neklidný zadek mě pálí ČERNÝ KŮŇ Halíkova autobiografie PÁR OTÁZEK PRO... Ivana Wernische HORKÉ INFO Meltingpot 2018
ZABOŘEN V KNIHÁCH Řekněte před některými knihkupci slovo „sleva“ a sežerou vás zaživa. Už se tady o tom psalo: snížit výrazně cenu může jen ten, kdo na to má. A to obyčejný knihkupec většinou není. A tak ho sleva válcuje a drtí. A i když vymýšlí v knihkupectví další aktivity a atraktivity jako šílený, lidi nad vším tím uznale pokývají hlavou – a pak jdou a koupí si knihu tam, kde je levnější. Co za tou slevou stojí nebo ve smrtelných křečích leží, neřeší. Ale jsou tu slevy, které jsou zajímavé, logické, jednorázové a vlastně ty jediné správné. Něčeho je moc nebo se to za danou cenu lidé zdráhají koupit – a utekl už nějaký čas, kdy knihy leží na skladě. A tak tedy přichází na řadu pokus prodat za sníženou cenu. Není tajemstvím, že některé knihy si lidé neodnesou, ani když stojí 10 Kč, 1 Kč nebo dokonce, ani když jsou v bedně před krámem zadarmo. Až tak daleko může jít nepopularita některých tisků. Ale pak jsou tu slevovky atraktivní, žádoucí, fresh every day. Parádní knihy, u kterých se změnilo časem jen to, že před třemi roky stály 300 Kč a teď stojí 30. A tak se člověk prohrábne zlevněnými tituly a zjistí, že si za dvě krabičky cigaret vybral šest skvělých titulů. Tenhle sezónní výprodej skladových knih je očekávanou letní atrakcí. V knihkupecky hluchém létě má svůj smysl. A upřímně – není to pro takového Diviše, Barnese nebo třeba Tourniera lepší volba, než aby se bez užitku za plnou cenu povalovali v temném skladu? —tw—
PÍŠOU JINDE Vlastně nevím, co přesně bych chtěl, ale něco bych chtěl. Nebo bych si to představoval trochu jinak. Samo zřejmě, poezie je pro konzumenta kultury nejhůř stravitelné sousto, pokud zrovna nenarazíte na tu vaši pochutinu, ale většina lidí se stejně restauraci, kde se podávají smažené kobylky, raději vyhne. A jde vedle na pivo a svíčkovou. Přesto bych si přál, když vydá no vou básnickou sbírku tak význam ná žijící postava současné české poezie, jakou Ivan Wernisch prostě je, aby z toho byla kulturní událost. Tedy alespoň pro tu část národa, která rozumí složitějším slovesným
útvarům, než je holá věta. A emoce zakódovaná do slov v ní vyvolá i ji nou reakci než jen klik na tlačítko „sdílet“ na sociálních sítích. Karel Škrabal na artzona.cz Ve věku pětaosmdesáti let zemřel na zástavu srdce jeden z nejvý znamnějších amerických spisovate lů druhé poloviny 20. století Philip Roth. Potvrdil to jeho literární agent Andrew Wylie. Autor téměř tří desítek románů byl střídavě zatracován a obdivován za to, že odkryl neurózy a obsese moderní ho života amerických Židů, napsa la v nekrologu agentura Reuters. Podle ní Roth v posledním období popisoval stud nebo rozpaky, které člověk zažívá v pozdních letech ži vota, stále to ale dělal s humorem. S literaturou se rozloučil roku 2010 románem Nemesis, jenž byl později také přeložen do češtiny. Po vydání knihy se Roth vrátil k celému své mu dílo a znovu jej přečetl. Když skončil, ocitoval slavného americ kého boxera z 30. a 40. let minulé ho století: „Udělal jsem to nejlepší, co jsem mohl, s tím, co jsem měl.“ aktualne.cz
Režisérka Natálie Císařovská ve svém hraném dokumentu Kolem Mileny Jesenské vyobrazila českou novinářku a protinacistickou bojovnici komplexně. Od první ho pražského dívčího gymnázia Minerva – líhně emancipace, kde kluci pokřikovali „Dívko z Minervy, mý nervy mi nervi“ – přes Vídeň prosycenou „zatuchlým zápachem kysaného zelí“ až po největší odbo jový protinacistický časopis V boj, na němž se Jesenská podílela. Už ve Vídni, kam se odstěhovala se svým prvním mužem, židovským intelektuálem Ernstem Pollakem, se stala dopisovatelkou někte rých pražských listů, kam tehdy ženy psaly především o módě. Jesenská pojednávala o hlavním městě monarchie zmítaném první světovou válkou i oním zelným pachem, který „čpí z každé ulice už po třetí zimu jako jedovatý výpar lidské bídy“. Tehdy si také začala dopisovat s Kafkou. Jak však poznamenává vypravěčka: „Byla divoká a vášnivá – a on s tím svým strachem ze života.“ Láska nemohla dlouho vydržet. ceskatelevize.cz
KNIHA TÝDNE
Z. M. Kuděj
NEKLIDNÝ ZADEK MĚ PÁLÍ Tulák, pijan, kumpán Haškův a Panuškův, Zlý dědek z Českomoravské krabatiny, kráčivec, kterému se majetek vešel do batohu či kufříku. Nikoli cestovatelská stylizace — nýbrž neklid duše, jakýsi osten nepokoje, který mu nedával spočinout. Usedlým a spořádaným občanem nikdy nebyl — ani spisovatelem žijícím z grantů. V lokálech mezi lidmi, a přece samotář. Sám si do svého deníku také napsal: „Tulákův domov — celý svět.“Romanopisec, povídkář, veršo tepec, herec bramborového divadla, překladatel Dickense, Scotta a Burroughsova Tarzana, redaktor, ale také houbař, lékárenský praktikant, kamelot, natěrač, čistič střev na jatkách, myč nádobí v New Yorku, farmář v Kanadě, vězeň carské policie v Kyjevě. Celoživotní mimoběžec a outsider, který se do čítanek nemohl vejít. Nikdy se také neztotožnil s žádnou politickou ideologií, nacismus i komunismus mu byly odporné. Nejvíce toužil po svobodné nezávislosti, a především chtěl, aby ho stát a společnost obtěžovaly co nejméně. Od konce 40. let funguje v Havlíčkově Brodě Krajské nakladatelství, které se zaměřuje na regionál ní literaturu. A protože je v radiačním dosahu Lipnice a vzrůstající Haškův kult (tehdy prosazovaný festival sa tiry a humoru Haškova Lipnice), rozhodnou se ve vydava telství založit Lipnickou edici. A o tom, že se nakladatelství dařilo překonávat rozličné ideologické nástrahy, svědčí to, že v jiné edici s názvem Postavy a tváře Vysočiny mohly na začátku 60. let vyjít Burešovy vzpomínky na Bohuslava Martinů s ilustracemi Bohuslava Reynka. Tak také brodští redaktoři oslovili Zdeňka Matěje Kuděje a ten jim přivezl svazek strojopisů. Především text novely Safijánská zima
(vyšla za války ve sličné podobě jako samizdat) a soubor povídek Zlý dědek z Vysočiny. Safijánské zimy se redakč ně chopil František Hampl a Zlého dědka Josef Čábela. Tehdy s nakladatelstvím spolupracoval dvacetiletý student Jaroslav Med, který se v Brodě o mistra Kuděje staral. Dovedl ho od autobusu do vydavatelství a posléze utíkal koupit pohoštění — láhev rumu a do bandasky natoče né pivo. V redakci se utvořil kolem kroužek, ten popíjel a uprostřed sekýrnických 50. let vyprávěl o svých toulkách Amerikou a společných tuláckých zážitcích s Haškem. Mistr se s přibývajícím alkoholem v krvi začal ve vyprávění opakovat, aby nakonec u vyhřátých kamen usnul. Stu dent Med jej pak jemně vzbudil a vyprovodil k busu směr Litomyšl. Kuděj se vydání svých knih nedočkal. Safijánská zima vyšla v roce 1957 a Zlý dědek v roce 1961. Obě však patří k vrcholům Kudějovy tvorby a náš výbor na ně na vazuje. A pak je tu ještě naprosto neznámý Zdeněk Matěj Kuděj jako básník a veršotepec. Na zažloutlých papírech, jídelních lístcích a účtenkách, které jsou dochovány v Pa mátníku národního písemnictví a v několika soukromých archivech, se mi podařilo shromáždit torzo Kudějova veršotepeckého umu. Přestože se jedná spíše o příležitost né verše především z válečné a poválečné doby, věnované konkrétním osobám a psané jako gratulace či poděkování, netřeba pochybovat o jejich literární hodnotě. Prošlehá vá jimi břitký ironik, satirik a ostrozraký karikaturista, komentátor okolních dějů i chátrání svého zhuntovaného těla, který práská bičem i nad vlastní hlavou. Miloš Doležal, vybráno z doslovu ke knize
Z NOVINEK Philip K. Dick
Ed. Kučera, Vlasák
Mamlas z maloměsta
Všechno nejlepší
Eliáš, Kalivodová
Jiří Slavíček
Jan Zábrana patřil k nejvýraznějším českým spisovatelům a překladatelům druhé poloviny 20. století. Komunistický režim mu až na malé výjimky umožnil publikovat pouze překlady, jeho vlastní tvorba zůstala do roku 1989 zcela ve stínu jeho rozsáhlého a uznávaného překladatelského díla. Teprve během devadesátých let minulého století, po rozkrytí celé jeho tvůrčí šíře, se v úplnosti ukázalo, jak pozoruhodně mnohostranným autorem Zábrana byl. V prvním listopadovém týdnu roku 2015 uspořádal Ústav translatologie FF UK za podpory Ministerstva kultury České republiky konferenci s názvem Jan Zábrana: básník, překladatel, čtenář.
Povídky pod různými úhly představují život na pražské Letné padesátých let. Nahlédneme do letenských dvorků, činžáků a ulic, od Štrosmajeráku po Letenskou pláň, od Letenských sadů až po Stromovku.To jsou hranice světa letenských kluků. Jejich očima je zachycena atmosféra místa a doby kulminující zejména rokem 1953. Dětským rozumem a fantazií je posuzováno konání dospělých a stávající společenské změny. Přes všechnu obtížnost a absurditu doby i v těchto letech nalézáme stopy vzájemné soudržnosti a lidství. Život na pražské Letné se mění, zanikají některé jeho atributy, mizí známé postavy a postavičky, které dotvářely genius loci této pražské čtvrti.
Mamlas z maloměsta patří k té méně známé tvůrčí linii autora, který se proslavil svými jedinečnými, mnohokrát zfilmovanými sci-fi příběhy. Je to naturalistický pohled na nižší střední třídu americké společnosti poválečných let a její chování. „Malí“ lidé z rodin, které zásobovaly armádu mladými muži, často z války žili, neboť pracovali pro stát a stát je platil. Po válce však tuto jistotu ztratili a často se ocitli na holičkách, tak jako neslavný hrdina tohoto příběhu Roger Lind. Roger měl však štěstí: za peníze od tchyně si zařídil prodejnu a opravnu televizorů, rodina se jakž takž vzmohla a Rogerova žena Virginia se rozhodla dát syna Grega do lepší školy.
Jan Zábrana
Sto nejživějších textů vybraných z tisíce čísel Salonu, kulturní a literární přílohy deníku Právo. Původní publicistika, eseje od Bělohradského, Kosíka nebo Přibáně. Tvorba českých spisovatelů Hakla, Stančíka, Bellové či Rudiše, texty z pozůstalosti Haška, Hrabala a Skácela. Rozhovory s Vaculíkem, Páralem nebo Updikem a Ferlinghettim. Texty bývalých exulantů i disidentů Hutky, Chramostové nebo Jirouse. Salon byl a je prostorem otevřeného dialogu a propojování témat. Vedle tradiční esejistické, reportážní a recenzní tvorby to dokládá například také seriál Daniela Prokopa Úvod do praktické sociologie, ověnčený nedávno Novinářskou cenou.
Povídky z Letné
Černý kůň
Tomáš Halík To že byl život?
V autobiografické knize Tomáše Halíka sledujeme autorovo dětství, atmosféru rodinného zázemí a jeho vysokoškolská studia na pražské filozofické fakultě v době pražského jara. Po této zdánlivě příznivé době přichází ostrý zlom, když se autorovy životní osudy svazují s prostředím „podzemní církve“ i bytových seminářů. Obojí ilustruje dobu „normalizace“, nejen její sdílenou konspirační schizofrenii, ale i ústrky, kterým bylo prostředí disentu vystaveno ze strany režimu. Napínavý příběh pokračuje jak v dobách těsně předrevolučních, tak během událostí sametové revoluce. Auto biografickou linku provázejí osobní vzpomínky na zajímavé osobnosti, které ho formovaly – Jana Patočku, Jiřího Reinsberga, Josefa Zvěřinu, Otu Mádra, Václava Havla, kardinála Tomáška, Jana Pavla II. –, ale objevují se i výrazné postavy současného světa, jakými jsou papež Benedikt XVI., papež František, tibetský dalajláma a mnozí další. Stejně tak přicházejí i mezinárodní ocenění a pocty za dosavadní práci, které ovšem pronásledují různé formy osobní zášti. Tomáš Halík využívá autobiografii k přiblížení východiska svých úvah nad závažnými otázkami společnosti, které nezahrnují pouze církev a její směřování, ale i směřování a místo člověka v dnešní době.
NĚKOLIK OTÁZEK PRO… …Ivana Wernische To, že pracuješ už takovou řadu let v antikvariátu Ztichlá klika, mě vede k podezření, že chceš být u zdroje, není-liž pravda? Antikvariát je jedním z mnoha zdrojů. Trochu si v něm přivydělávám na živobytí… a bavím se přitom. Každý den ve Ztichlé klice mi přinese nějaké překvapení. Ale ty ses v těch antikvariátech takhle vrtal vždycky, ne? Ano – můj způsob-nezpůsob, mou metodu-nemetodu je možno nazývat blouděním. Bral jsem, co kde bylo, a tak, jak to náhodou přicházelo. Lidové kalendáře, Zlaté Prahy, obrozence, dekadenty, avantgardu… Antikvariáty tenkrát byly nacpány úžasnostmi. A ta láce! Představ si, Martine, že za korunu nebo za dvě jsem dostal třeba básnickou sbírku Vocáska-Zaříčanského! Dobře, ale doteď to ještě pořád má podobu hobby, nahodilosti, kdežto tři objemné čítanky z poezie zapomenutých prozrazují velmi systematické a důsledné pátrání. Takže kdy a proč se to zlomilo, ohnulo k „vědě“? Někdy na konci šedesátých let, myslím, že až v roce 1969, se mi do rukou dostal průklep Slavíkova rukopisu první verze Zpívajících labutí. Protože jsem byl tehdy velmi domýšlivý a zpupný a měl jsem sám už nashromážděno mnoho všelijakých zajímavostí, řekl jsem si, že se také o něco takového pokusím. A hned jsem tak i učinil. Jenomže ti, kterým jsem svou „jinou historii“ předvedl, si ťukali na čelo. Tak třeba Honza Zábrana – ten mi vyčinil, že život je krátký a že bych neměl ztrácet čas s pitominami. No jo. Život je krátký. Kdyby byl delší, užil bych si s těmi pitominami více zábavy. Když si člověk pročítá medailónky těch zapomenutých mužů a žen, často se před ním zhmotňují figury naprosto autentických zoufalců, bláznů, kteří kdesi kdysi vydali pár veršů a poezie v jejich životě hodně znamenala možná jen v krátkém přechodném období. Jenže z toho narazíš na zcela neznámé jméno autora s děsivě bohatou bibliografií, která tě nenechá na pochybách, že ten ctihodný (zpravidla) pán zmarnil celý život, aby proslul co poéta. A prd! Kam a proč se poděli tito ve své době často nejspíš i známí, ne-li uznávaní autoři? Jakpak to říkal bolševik? Ti všichni jsou na smetišti dějin. Ó smetiště – úžasná místa – co tam se najde krásných, zajímavých a užitečných věcí!
À propos medailonky; připadá mi nesnadné nalézt staré verše, ale vedle toho mi přijde naprosto nemožné dozvědět se toho ještě tolik o jejich autorech. Tím spíš, že svého času se daleko méně pěstovaly všechny ty biografické příprcky, které dnes v knihách běžně najdeš… Takže odkud pocházejí všechny ty střípky životů? Dobrý je každý údaj – vedle slovníků a jiné příručkové literatury je třeba pročítat knihy memoárů, památeční spisy, novinové články, redakční listárny, seznamy předplatitelů knih, nakladatelské soupisy a letáčky, knižní záložky a všelijaké předmluvy a doslovy a tak dále a tak dále. Sám bych na tohle všecko nestačil – pomáhají mi Michal Šanda a Miroslav Salava, hodně práce pro mě udělal taky Vratislav Färber z Ústavu pro českou literaturu. Ivane, ty jsi už za života proslul jako velký mystifikátor, takže se téměř nemohu nezeptat, kolik zapomenutých autorů sis vymyslel a kolik básní z těch skvělých čítanek sepsalo tvé alter ego? Neříkám, že jsem si žádného zapomenutého nevymyslel, že jsem nikdy žádnou jakoby čítankovou báseň nesepsal, ale věř mi – v žádné z těch antologií nic takového zařazeno není. Proč taky. Zapomenutých spisovatelů je nekonečně mnoho. Čteme tady verše zapomenutých básníků, ale přitom se můžeme celkem právem domnívat, že k nám přicházejí z dob, kdy stál básník na pomyslném společenském žebříčku výš než poeta soudobý… Ty stovky, ba tisíce jmen sugerují dojem, že tehdy psal každý druhý. Ale čistě hypoteticky; myslíš si, že za sto let bude schopen nějaký jiný wernisch sestavit podobnou čítanku lůzrů z přelomu milénia? Básní se pořád píše víc, než je třeba. Tak to bylo, je a bude. I když se přestanou tisknout knihy, bude se psát. Internet zblajzne všecko; to je taky pěkné smetiště. Stejně jako literatura, ani literární archeologie se jistě nepřestane pěstovat. A čas od času někoho napadne to, co napadlo mě. Materiálu vyhrabe. Ptal se Martin Reiner, www.martinreiner.cz
IVAN WERNISCH (1942) Básník, překladatel a editor, od roku 1961 vydal přes třicet sbírek poezie, ta zatím poslední se jmenuje Pernambuco. Bylo oznámeno, že letos v říjnu obdrží Cenu Franze Kafky.
AKTUALITY Podle knihy Petry Soukupové Zmizet natočil režisér Jakub Šmíd film Na krátko. Na krátko je drama o chlapci Jakubovi, který zjistí, že celý jeho dosavadní život byla lež. A jemuž nezbude, než okamžitě dospět a se ztrátou iluzí se vyrovnat, a nebo… skončit špatně. Pomoct mu nemůže nikdo. Ani matka, protože to ona mu lhala a tu pohádku o tatínkovi, který se mu nemůže věnovat, protože brázdí moře na zaoceánské lodi, si vymyslela. Ani otec, který na něj ve skutečnosti celý život kašlal a teď se chce starat, ale jen proto, že o něj jeho „opravdový“ syn z manželství nestojí.
& Zemřel americký spisovatel Philip Roth (1933 -2018).
Vynikající autor, kterého máme naštěstí v češtině zastoupeného téměř komplet. Jeho vztah k české literatuře a zvlášť jejím komunisty zakázaným autorům byl nadstandartní. Literární disidenti by mohli vyprávět, jak se jim snažil zajistit nějaké peníze ze zahraničí – ať už formou sbírek nebo tím, že přesvědčil nakladatelství Penguin Books že založí a sám Roth povede edici Spisovatelé z druhé Evropy, kde budou vycházet mimo jiné i překlady českých autorů.
& Mezinárodní Man Bookerovu cenu získal letos anglický
překlad knihy polské spisovatelky Olgy Tokarczukové. Její Běguni vyšly v Polsku už v roce 2007, ale teprve loni byly přeloženy Jennifer Groftovou do angličtiny. Finanční odměnu si dělí podle regulí ceny napůl autorka a překladatelka. Pokud knihu neznáte, je k mání česky, nic nestojí v cestě číst knihu, která zaujala literární Ameriku.
& Na vědomost se dává, že jeden z nej filmů posledních
měsíců vyšel na DVD. Tři billboardy kousek za Ebbingem režiséra, scenáristy a dramatika Martina McDonagha. Mildred Haynesové (Frances McDormand) zavraždili dceru. A protože se vyšetřování už několik měsíců bezvýsledně vleče, rozhodne se jednat. U vjezdu do města vylepí na tři billboardy velmi kontroverzní vzkazy adresované váženému šéfovi místní policie (Woody Harrelson). Boží!
Horké info
BESTSELLERY 1
AŤ SE TO HOUPE!
Strom viselců Ben Aronovitch 2 JAK NAŠE TĚLO MLUVÍ
Řekni mi, kde tě bolí, a já ti řeknu proč Michal Odoul 3 SHAKESPEARE DETEKTIVEM
Macbeth Jo Nesbø 4 ŠUMAVŠTÍ SAMOTÁŘI
Raději zešílet v divočině Aleš Palán 5 NETRPĚLIVOST S DEMOKRACIÍ
Opuštěná společnost Erik Tabery
Jak součást festival Colours of Ostrava probíhá také cyklus besed Meltingpot. Letos se zúčastní 150 řečníků z 24 zemí. Mottem je: myšlenky, sdělované slovy i beze slov, se taví v názorovém kotli. Odborníci a mistři ve svých oborech se představí v jednom čase, na jednom místě. Potkejte se s nimi osobně, diskutujte. Několik jmen, která by vás mohla zaujmout (ale pozor: to, že nějaké jméno neznáte, přece neznamená, že vám jeho vystoupení nemůže zcela proměnit život!). Z českých účastníků asi netřeba představovat Jáchyma Topola, Michaela Žantovského, youtubera Karla Kovyho Kováře, Václava Cílka. Ze zahraniční dorazí například Peter S. Beagle,autor fantasy, Amit Goswami, kvantový fyzik, filozof a vizionář, shakespearolog James S. Shapiro, James Kakalios, americký fyzik a komiksolog…I letos bude jedno z osmi debatních pódií věnováno literatuře a literátům a ponese jméno KOSMAS/Argo. Takže co udělat, abyste mohli besedy navštívit. Mít čas mezi 18. – 21. červencem, koupit si vstupenku na Colours of Ostrava (raději svižně, začíná být o lístky nouze) a dorazit do Ostravy.