Knihy & info - 2018-18

18/2018

KNIHY&Info

ZABOŘEN V KNIHÁCH Neklidný zadek mě pálí ČERNÝ KŮŇ Halíkova autobiografie PÁR OTÁZEK PRO... Ivana Wernische HORKÉ INFO Meltingpot 2018

ZABOŘEN V KNIHÁCH Řekněte před některými knihkupci slovo „sleva“ a sežerou vás zaživa. Už se tady o tom psalo: snížit výrazně cenu může jen ten, kdo na to má. A to obyčejný knihkupec většinou není. A tak ho sleva válcuje a drtí. A i když vymýšlí v knihkupectví další aktivity a atraktivity jako šílený, lidi nad vším tím uznale pokývají hlavou – a pak jdou a koupí si knihu tam, kde je levnější. Co za tou slevou stojí nebo ve smrtelných křečích leží, neřeší. Ale jsou tu slevy, které jsou zajímavé, logické, jednorázové a vlastně ty jediné správné. Něčeho je moc nebo se to za danou cenu lidé zdráhají koupit – a utekl už nějaký čas, kdy knihy leží na skladě. A tak tedy přichází na řadu pokus prodat za sníženou cenu.

Není tajemstvím, že některé knihy si lidé neodnesou, ani když stojí 10 Kč, 1 Kč nebo dokonce, ani když jsou v bedně před krámem zadarmo. Až tak daleko může jít nepopularita některých tisků.

Ale pak jsou tu slevovky atraktivní, žádoucí, fresh every day. Parádní knihy, u kterých se změnilo časem jen to, že před třemi roky stály 300 Kč a teď stojí 30. A tak se člověk prohrábne zlevněnými tituly a zjistí, že si za dvě krabičky cigaret vybral šest skvělých titulů. Tenhle sezónní výprodej skladových knih je očekávanou letní atrakcí. V knihkupecky hluchém létě má svůj smysl.

A upřímně – není to pro takového Diviše, Barnese nebo třeba Tourniera lepší volba, než aby se bez užitku za plnou cenu povalovali v temném skladu?

—tw—

PÍŠOU JINDE Vlastně nevím, co přesně bych chtěl, ale něco bych chtěl. Nebo bych si to představoval trochu jinak. Samo­ zřejmě, poezie je pro konzumenta kultury nejhůř stravitelné sousto, pokud zrovna nenarazíte na tu vaši pochutinu, ale většina lidí se stejně restauraci, kde se podávají smažené kobylky, raději vyhne.

A jde vedle na pivo a svíčkovou.

Přesto bych si přál, když vydá no­ vou básnickou sbírku tak význam­ ná žijící postava současné české poezie, jakou Ivan Wernisch prostě je, aby z toho byla kulturní událost.

Tedy alespoň pro tu část národa, která rozumí složitějším slovesným

útvarům, než je holá věta. A emoce zakódovaná do slov v ní vyvolá i ji­ nou reakci než jen klik na tlačítko „sdílet“ na sociálních sítích.

Karel Škrabal na artzona.cz Ve věku pětaosmdesáti let zemřel na zástavu srdce jeden z nejvý­ znamnějších amerických spisovate­ lů druhé poloviny 20. století Philip Roth. Potvrdil to jeho literární agent Andrew Wylie. Autor téměř tří desítek románů byl střídavě zatracován a obdivován za to, že odkryl neurózy a obsese moderní­ ho života amerických Židů, napsa­ la v nekrologu agentura Reuters.

Podle ní Roth v posledním období popisoval stud nebo rozpaky, které člověk zažívá v pozdních letech ži­ vota, stále to ale dělal s humorem.

S literaturou se rozloučil roku 2010 románem Nemesis, jenž byl později také přeložen do češtiny. Po vydání knihy se Roth vrátil k celému své­ mu dílo a znovu jej přečetl. Když skončil, ocitoval slavného americ­ kého boxera z 30. a 40. let minulé­ ho století: „Udělal jsem to nejlepší, co jsem mohl, s tím, co jsem měl.“ aktualne.cz

Režisérka Natálie Císařovská ve svém hraném dokumentu Kolem Mileny Jesenské vyobrazila českou novinářku a protinacistickou bojovnici komplexně. Od první­ ho pražského dívčího gymnázia Minerva – líhně emancipace, kde kluci pokřikovali „Dívko z Minervy, mý nervy mi nervi“ – přes Vídeň prosycenou „zatuchlým zápachem kysaného zelí“ až po největší odbo­ jový protinacistický časopis V boj, na němž se Jesenská podílela. Už ve Vídni, kam se odstěhovala se svým prvním mužem, židovským intelektuálem Ernstem Pollakem, se stala dopisovatelkou někte­ rých pražských listů, kam tehdy ženy psaly především o módě.

Jesenská pojednávala o hlavním městě monarchie zmítaném první světovou válkou i oním zelným pachem, který „čpí z každé ulice už po třetí zimu jako jedovatý výpar lidské bídy“. Tehdy si také začala dopisovat s Kafkou. Jak však poznamenává vypravěčka: „Byla divoká a vášnivá – a on s tím svým strachem ze života.“ Láska nemohla dlouho vydržet. ceskatelevize.cz

KNIHA TÝDNE

Z. M. Kuděj

NEKLIDNÝ ZADEK MĚ PÁLÍ Tulák, pijan, kumpán Haškův a Panuškův, Zlý dědek z Českomoravské krabatiny, kráčivec, kterému se majetek vešel do batohu či kufříku. Nikoli cestovatelská stylizace — nýbrž neklid duše, jakýsi osten nepokoje, který mu nedával spočinout. Usedlým a spořádaným občanem nikdy nebyl — ani spisovatelem žijícím z grantů. V lokálech mezi lidmi, a přece samotář. Sám si do svého deníku také napsal: „Tulákův domov — celý svět.“Romanopisec, povídkář, veršo­ tepec, herec bramborového divadla, překladatel Dickense, Scotta a Burroughsova Tarzana, redaktor, ale také houbař, lékárenský praktikant, kamelot, natěrač, čistič střev na jatkách, myč nádobí v New Yorku, farmář v Kanadě, vězeň carské policie v Kyjevě. Celoživotní mimoběžec a outsider, který se do čítanek nemohl vejít. Nikdy se také neztotožnil s žádnou politickou ideologií, nacismus i komunismus mu byly odporné. Nejvíce toužil po svobodné nezávislosti, a především chtěl, aby ho stát a společnost obtěžovaly co nejméně. Od konce 40. let funguje v Havlíčkově Brodě Krajské nakladatelství, které se zaměřuje na regionál­ ní literaturu. A protože je v radiačním dosahu Lipnice a vzrůstající Haškův kult (tehdy prosazovaný festival sa­ tiry a humoru Haškova Lipnice), rozhodnou se ve vydava­ telství založit Lipnickou edici. A o tom, že se nakladatelství dařilo překonávat rozličné ideologické nástrahy, svědčí to, že v jiné edici s názvem Postavy a tváře Vysočiny mohly na začátku 60. let vyjít Burešovy vzpomínky na Bohuslava Martinů s ilustracemi Bohuslava Reynka. Tak také brodští redaktoři oslovili Zdeňka Matěje Kuděje a ten jim přivezl svazek strojopisů. Především text novely Safijánská zima

(vyšla za války ve sličné podobě jako samizdat) a soubor povídek Zlý dědek z Vysočiny. Safijánské zimy se redakč­ ně chopil František Hampl a Zlého dědka Josef Čábela.

Tehdy s nakladatelstvím spolupracoval dvacetiletý student Jaroslav Med, který se v Brodě o mistra Kuděje staral.

Dovedl ho od autobusu do vydavatelství a posléze utíkal koupit pohoštění — láhev rumu a do bandasky natoče­ né pivo. V redakci se utvořil kolem kroužek, ten popíjel a uprostřed sekýrnických 50. let vyprávěl o svých toulkách Amerikou a společných tuláckých zážitcích s Haškem.

Mistr se s přibývajícím alkoholem v krvi začal ve vyprávění opakovat, aby nakonec u vyhřátých kamen usnul. Stu­ dent Med jej pak jemně vzbudil a vyprovodil k busu směr Litomyšl. Kuděj se vydání svých knih nedočkal. Safijánská zima vyšla v roce 1957 a Zlý dědek v roce 1961. Obě však patří k vrcholům Kudějovy tvorby a náš výbor na ně na­ vazuje. A pak je tu ještě naprosto neznámý Zdeněk Matěj Kuděj jako básník a veršotepec. Na zažloutlých papírech, jídelních lístcích a účtenkách, které jsou dochovány v Pa­ mátníku národního písemnictví a v několika soukromých archivech, se mi podařilo shromáždit torzo Kudějova veršotepeckého umu. Přestože se jedná spíše o příležitost­ né verše především z válečné a poválečné doby, věnované konkrétním osobám a psané jako gratulace či poděkování, netřeba pochybovat o jejich literární hodnotě. Prošlehá­ vá jimi břitký ironik, satirik a ostrozraký karikaturista, komentátor okolních dějů i chátrání svého zhuntovaného těla, který práská bičem i nad vlastní hlavou.

Miloš Doležal, vybráno z doslovu ke knize

Z NOVINEK Philip K. Dick

Ed. Kučera, Vlasák

Mamlas z maloměsta

Všechno nejlepší

Eliáš, Kalivodová

Jiří Slavíček

Jan Zábrana patřil k nejvýraznějším českým spisovatelům a překladatelům druhé poloviny 20. století. Komunistický režim mu až na malé výjimky umožnil publikovat pouze překlady, jeho vlastní tvorba zůstala do roku 1989 zcela ve stínu jeho rozsáhlého a uznávaného překladatelského díla. Teprve během devadesátých let minulého století, po rozkrytí celé jeho tvůrčí šíře, se v úplnosti ukázalo, jak pozoruhodně mnohostranným autorem Zábrana byl. V prvním listopadovém týdnu roku 2015 uspořádal Ústav translatologie FF UK za podpory Ministerstva kultury České republiky konferenci s názvem Jan Zábrana: básník, překladatel, čtenář.

Povídky pod různými úhly představují život na pražské Letné padesátých let. Nahlédneme do letenských dvorků, činžáků a ulic, od Štrosmajeráku po Letenskou pláň, od Letenských sadů až po Stromovku.To jsou hranice světa letenských kluků. Jejich očima je zachycena atmosféra místa a doby kulminující zejména rokem 1953. Dětským rozumem a fantazií je posuzováno konání dospělých a stávající společenské změny. Přes všechnu obtížnost a absurditu doby i v těchto letech nalézáme stopy vzájemné soudržnosti a lidství. Život na pražské Letné se mění, zanikají některé jeho atributy, mizí známé postavy a postavičky, které dotvářely genius loci této pražské čtvrti.

Mamlas z maloměsta patří k té méně známé tvůrčí linii autora, který se proslavil svými jedinečnými, mnohokrát zfilmovanými sci-fi příběhy.

Je to naturalistický pohled na nižší střední třídu americké společnosti poválečných let a její chování. „Malí“ lidé z rodin, které zásobovaly armádu mladými muži, často z války žili, neboť pracovali pro stát a stát je platil. Po válce však tuto jistotu ztratili a často se ocitli na holičkách, tak jako neslavný hrdina tohoto příběhu Roger Lind. Roger měl však štěstí: za peníze od tchyně si zařídil prodejnu a opravnu televizorů, rodina se jakž takž vzmohla a Rogerova žena Virginia se rozhodla dát syna Grega do lepší školy.

Jan Zábrana

Sto nejživějších textů vybraných z tisíce čísel Salonu, kulturní a literární přílohy deníku Právo. Původní publicistika, eseje od Bělohradského, Kosíka nebo Přibáně. Tvorba českých spisovatelů Hakla, Stančíka, Bellové či Rudiše, texty z pozůstalosti Haška, Hrabala a Skácela. Rozhovory s Vaculíkem, Páralem nebo Updikem a Ferlinghettim. Texty bývalých exulantů i disidentů Hutky, Chramostové nebo Jirouse.

Salon byl a je prostorem otevřeného dialogu a propojování témat. Vedle tradiční esejistické, reportážní a recenzní tvorby to dokládá například také seriál Daniela Prokopa Úvod do praktické sociologie, ověnčený nedávno Novinářskou cenou.

Povídky z Letné

Černý kůň

Tomáš Halík To že byl život?

V autobiografické knize Tomáše Halíka sledujeme autorovo dětství, atmosféru rodinného zázemí a jeho vysokoškolská studia na pražské filozofické fakultě v době pražského jara. Po této zdánlivě příznivé době přichází ostrý zlom, když se autorovy životní osudy svazují s prostředím „podzemní církve“ i bytových seminářů. Obojí ilustruje dobu „normalizace“, nejen její sdílenou konspirační schizofrenii, ale i ústrky, kterým bylo prostředí disentu vystaveno ze strany režimu. Napínavý příběh pokračuje jak v dobách těsně předrevolučních, tak během událostí sametové revoluce. Auto­ biografickou linku provázejí osobní vzpomínky na zajímavé osobnosti, které ho formovaly – Jana Patočku, Jiřího Reinsberga, Josefa Zvěřinu, Otu Mádra, Václava Havla, kardinála Tomáška, Jana Pavla II. –, ale objevují se i výrazné postavy současného světa, jakými jsou papež Benedikt XVI., papež František, tibetský dalajláma a mnozí další. Stejně tak přicházejí i mezinárodní ocenění a pocty za dosavadní práci, které ovšem pronásledují různé formy osobní zášti. Tomáš Halík využívá autobiografii k přiblížení východiska svých úvah nad závažnými otázkami společnosti, které nezahrnují pouze církev a její směřování, ale i směřování a místo člověka v dnešní době.

NĚKOLIK OTÁZEK PRO… …Ivana Wernische To, že pracuješ už takovou řadu let v antikvariátu Ztichlá klika, mě vede k podezření, že chceš být u zdroje, není-liž pravda?

Antikvariát je jedním z mnoha zdrojů. Trochu si v něm přivydělávám na živobytí… a bavím se přitom. Každý den ve Ztichlé klice mi přinese nějaké překvapení.

Ale ty ses v těch antikvariátech takhle vrtal vždycky, ne?

Ano – můj způsob-nezpůsob, mou metodu-nemetodu je možno nazývat blouděním. Bral jsem, co kde bylo, a tak, jak to náhodou přicházelo. Lidové kalendáře, Zlaté Prahy, obrozence, dekadenty, avantgardu… Antikvariáty tenkrát byly nacpány úžasnostmi. A ta láce! Představ si, Martine, že za korunu nebo za dvě jsem dostal třeba básnickou sbírku Vocáska-Zaříčanského!

Dobře, ale doteď to ještě pořád má podobu hobby, nahodilosti, kdežto tři objemné čítanky z poezie zapomenutých prozrazují velmi systematické a důsledné pátrání. Takže kdy a proč se to zlomilo, ohnulo k „vědě“?

Někdy na konci šedesátých let, myslím, že až v roce 1969, se mi do rukou dostal průklep Slavíkova rukopisu první verze Zpívajících labutí. Protože jsem byl tehdy velmi domýšlivý a zpupný a měl jsem sám už nashromážděno mnoho všelijakých zajímavostí, řekl jsem si, že se také o něco takového pokusím. A hned jsem tak i učinil. Jenomže ti, kterým jsem svou „jinou historii“ předvedl, si ťukali na čelo. Tak třeba Honza Zábrana – ten mi vyčinil, že život je krátký a že bych neměl ztrácet čas s pitominami. No jo. Život je krátký. Kdyby byl delší, užil bych si s těmi pitominami více zábavy.

Když si člověk pročítá medailónky těch zapomenutých mužů a žen, často se před ním zhmotňují figury naprosto autentických zoufalců, bláznů, kteří kdesi kdysi vydali pár veršů a poezie v jejich životě hodně znamenala možná jen v krátkém přechodném období. Jenže z toho narazíš na zcela neznámé jméno autora s děsivě bohatou bibliografií, která tě nenechá na pochybách, že ten ctihodný (zpravidla) pán zmarnil celý život, aby proslul co poéta. A prd! Kam a proč se poděli tito ve své době často nejspíš i známí, ne-li uznávaní autoři?

Jakpak to říkal bolševik? Ti všichni jsou na smetišti dějin. Ó smetiště – úžasná místa – co tam se najde krásných, zajímavých a užitečných věcí!

À propos medailonky; připadá mi nesnadné nalézt staré verše, ale vedle toho mi přijde naprosto nemožné dozvědět se toho ještě tolik o jejich autorech. Tím spíš, že svého času se daleko méně pěstovaly všechny ty biografické příprcky, které dnes v knihách běžně najdeš…

Takže odkud pocházejí všechny ty střípky životů?

Dobrý je každý údaj – vedle slovníků a jiné příručkové literatury je třeba pročítat knihy memoárů, památeční spisy, novinové články, redakční listárny, seznamy předplatitelů knih, nakladatelské soupisy a letáčky, knižní záložky a všelijaké předmluvy a doslovy a tak dále a tak dále. Sám bych na tohle všecko nestačil – pomáhají mi Michal Šanda a Miroslav Salava, hodně práce pro mě udělal taky Vratislav Färber z Ústavu pro českou literaturu.

Ivane, ty jsi už za života proslul jako velký mystifikátor, takže se téměř nemohu nezeptat, kolik zapomenutých autorů sis vymyslel a kolik básní z těch skvělých čítanek sepsalo tvé alter ego?

Neříkám, že jsem si žádného zapomenutého nevymyslel, že jsem nikdy žádnou jakoby čítankovou báseň nesepsal, ale věř mi – v žádné z těch antologií nic takového zařazeno není. Proč taky. Zapomenutých spisovatelů je nekonečně mnoho. Čteme tady verše zapomenutých básníků, ale přitom se můžeme celkem právem domnívat, že k nám přicházejí z dob, kdy stál básník na pomyslném společenském žebříčku výš než poeta soudobý… Ty stovky, ba tisíce jmen sugerují dojem, že tehdy psal každý druhý. Ale čistě hypoteticky; myslíš si, že za sto let bude schopen nějaký jiný wernisch sestavit podobnou čítanku lůzrů z přelomu milénia?

Básní se pořád píše víc, než je třeba. Tak to bylo, je a bude. I když se přestanou tisknout knihy, bude se psát.

Internet zblajzne všecko; to je taky pěkné smetiště. Stejně jako literatura, ani literární archeologie se jistě nepřestane pěstovat. A čas od času někoho napadne to, co napadlo mě. Materiálu vyhrabe.

Ptal se Martin Reiner, www.martinreiner.cz

IVAN WERNISCH (1942) Básník, překladatel a editor, od roku 1961 vydal přes třicet sbírek poezie, ta zatím poslední se jmenuje Pernambuco.

Bylo oznámeno, že letos v říjnu obdrží Cenu Franze Kafky.

AKTUALITY Podle knihy Petry Soukupové Zmizet natočil režisér Jakub Šmíd film Na krátko. Na krátko je drama o chlapci Jakubovi, který zjistí, že celý jeho dosavadní život byla lež. A jemuž nezbude, než okamžitě dospět a se ztrátou iluzí se vyrovnat, a nebo… skončit špatně. Pomoct mu nemůže nikdo. Ani matka, protože to ona mu lhala a tu pohádku o tatínkovi, který se mu nemůže věnovat, protože brázdí moře na zaoceánské lodi, si vymyslela. Ani otec, který na něj ve skutečnosti celý život kašlal a teď se chce starat, ale jen proto, že o něj jeho „opravdový“ syn z manželství nestojí.

& Zemřel americký spisovatel Philip Roth (1933 -2018).

Vynikající autor, kterého máme naštěstí v češtině zastoupeného téměř komplet. Jeho vztah k české literatuře a zvlášť jejím komunisty zakázaným autorům byl nadstandartní. Literární disidenti by mohli vyprávět, jak se jim snažil zajistit nějaké peníze ze zahraničí – ať už formou sbírek nebo tím, že přesvědčil nakladatelství Penguin Books že založí a sám Roth povede edici Spisovatelé z druhé Evropy, kde budou vycházet mimo jiné i překlady českých autorů.

& Mezinárodní Man Bookerovu cenu získal letos anglický

překlad knihy polské spisovatelky Olgy Tokarczukové. Její Běguni vyšly v Polsku už v roce 2007, ale teprve loni byly přeloženy Jennifer Groftovou do angličtiny. Finanční odměnu si dělí podle regulí ceny napůl autorka a překladatelka.

Pokud knihu neznáte, je k mání česky, nic nestojí v cestě číst knihu, která zaujala literární Ameriku.

& Na vědomost se dává, že jeden z nej filmů posledních

měsíců vyšel na DVD. Tři billboardy kousek za Ebbingem režiséra, scenáristy a dramatika Martina McDonagha. Mildred Haynesové (Frances McDormand) zavraždili dceru. A protože se vyšetřování už několik měsíců bezvýsledně vleče, rozhodne se jednat. U vjezdu do města vylepí na tři billboardy velmi kontroverzní vzkazy adresované váženému šéfovi místní policie (Woody Harrelson). Boží!

Horké info

BESTSELLERY 1

AŤ SE TO HOUPE!

Strom viselců Ben Aronovitch 2 JAK NAŠE TĚLO MLUVÍ

Řekni mi, kde tě bolí, a já ti řeknu proč Michal Odoul 3 SHAKESPEARE DETEKTIVEM

Macbeth Jo Nesbø 4 ŠUMAVŠTÍ SAMOTÁŘI

Raději zešílet v divočině Aleš Palán 5 NETRPĚLIVOST S DEMOKRACIÍ

Opuštěná společnost Erik Tabery

Jak součást festival Colours of Ostrava probíhá také cyklus besed Meltingpot. Letos se zúčastní 150 řečníků z 24 zemí. Mottem je: myšlenky, sdělované slovy i beze slov, se taví v názorovém kotli. Odborníci a mistři ve svých oborech se představí v jednom čase, na jednom místě.

Potkejte se s nimi osobně, diskutujte. Několik jmen, která by vás mohla zaujmout (ale pozor: to, že nějaké jméno neznáte, přece neznamená, že vám jeho vystoupení nemůže zcela proměnit život!). Z českých účastníků asi netřeba představovat Jáchyma Topola, Michaela Žantovského, youtubera Karla Kovyho Kováře, Václava Cílka. Ze zahraniční dorazí například Peter S. Beagle,autor fantasy, Amit Goswami, kvantový fyzik, filozof a vizionář, shakespearolog James S. Shapiro, James Kakalios, americký fyzik a komiksolog…I letos bude jedno z osmi debatních pódií věnováno literatuře a literátům a ponese jméno KOSMAS/Argo. Takže co udělat, abyste mohli besedy navštívit.

Mít čas mezi 18. – 21. červencem, koupit si vstupenku na Colours of Ostrava (raději svižně, začíná být o lístky nouze) a dorazit do Ostravy.