19/2018
KNIHY&Info
KNIHY TÝDNE Kvalita života ČERNÝ KŮŇ Odporní muži D. F. W. NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Zuzanu Slavíkovou HORKÉ INFO Co a jak kolem Ptáčete
ZABOŘEN V KNIHÁCH Je to jedno, jak autor/autorka knihy vypadá nebo ne? Že tyhle povrchy ke knihám vůbec nepatří? A to byste se divili, že freude freude platí i v knižním světě. A jak! Takovej fešněj pan spisovatel v nejlepších letech dovede čtenářky (a také některé čtenáře) pořádně rozfajrovat. Znám jich několik, a mají reálné problémy s harašením ze stran svých ženských obdivovatelek, někteří z nich byli dokonce vystaveni stalkingu (nemístnému otravování). Jistě, každému imponuje tělesně něco jiného, ale snad se shodneme, že jisté krasavecké rysy jsou zobecnitelné a jejich majitelé se objekty touhy stávají nejčastěji. Začal jsem muži, protože ženských čtenářek je, jak ze statistiky víme, většina a dostaly v naší sondě galantně přednost. Ale ženské autorky s pohlednou tváří a zajímavými křivkami mají také svá trápení. Někteří čtenáři za nimi běhají jako pejsci, i když se to snaží většinou neuměle maskovat. Jenže sympatie často vzniká víc prvosignálně, než bychom si v knižním světě četbou kultivovaných chtěli připustit. Není tajemstvím, že mnohá knižní nakladatelství vydají raději knihu pohledné a atraktivní autorce. Důvodem nemusejí být ani tak osobní preference (upřednostnění touhy pářit se před kvalitou textu vám jen tak někdo nepřizná), ale třeba silně pragmatické důvody knižní propagace. Copak u nás, u nás je to všechno spíš takové to domácí žvýkání, ale ve světě, kde se i kolem knih dokážou roztočit velké peníze, se dobrá spisovatelská imidž sakra počítá. Čím líp budeš vypadat, tím hůř můžeš psát? Ale, ale – bacha na ta klišé ze všech stran! —tw—
PÍŠOU JINDE Zápletky jednotlivých dílů série Řeky Londýna se sice tváří jako detektivky, ve skutečnosti však Aaronovitch pokračuje v tradici Douglase Adamse a dalších britských humoristů (a čirou náhodou i scenáristů seriálu Doctor Who), v nichž se ideálně dvojice hrdinů složená z někoho relativně normálního a někoho relativně mimoňského dostává do absurdních situací, které je potřeba nejen vyřešit, ale především správně glosovat. Aaronovitchův hrdina je navíc policistou – a tudíž se musí vyjadřovat ke všemu i z hlediska instituce, která mu poskytla výcvik i zázemí
(a i to je velmi britské). Jednotlivé příběhy Řek Londýna střídají prostředí: od hudebníků v Soho přes obce vyvrženců žijící v metru po venkovské poklidné společenství. Tentokrát se Grant – v knize Strom viselců (Argo, 272 stran, překlad Milan Žáček) – dostává do prostředí bohaté mládeže. Příliš tak nezáleží na skutečnosti, že pátrání po tajemném padouchovi, k němuž zběhla i bývalá Peterova kolegyně, se již několik knih odkládá na neurčito. Vždy je prostě čím se bavit. Aaronovitch je mistrem popkulturních přirovnání a narážek. Boris Hokr, artzona.cz Navíc se Jan Rečková nedržela v mezích jednoho žánru. A ať už psala o světě fantastickém, jiné galaxii nebo třeba thriller z nemocnice, vždycky byla dokonale uvěřitelná a svá. Pravda, ne každému sedl její styl rozvláčných souvětí, ne každý se dokázal orientovat v jejích knihách, které se odmítaly držet zavedených postupů… Ale k čemu jen jedna hlavní postava, když toho mají i ostatní tolik co říct? K čemu nějaký jasný cíl, když život sám je složitý
a nikdy nemáte čas všeho nechat, abyste se soustředili na jediný problém? Snad i proto byla nejoblíbenější právě mezi čtenářkami, které přes den řeší sto a jednu potíž. Pánové mě za ten názor možná vyválejí v dehtu a peří, ale ten multitasking jim dle mého prostě tolik nejde. fantasymag.cz V principu jde o to, že by mohla vzniknout umělá inteligence, kterou vůbec nezajímají lidské hodnoty nebo lidský blahobyt a má nějaký jiný cil. Klasický příklad a myšlenkový experiment je AI naprogramovaná k tomu, aby vyrobila co nejvíc kancelářských svorek, například nějaká v továrně na kancelářské potřeby. Prostě inteligence s účelem, který nemá žádný vztah k lidským hodnotám. Pokud by taková AI byla superinteligentní, mohla by mít moc měnit a optimalizovat budoucnost tak, aby svůj účel co nejlépe naplnila. A když se zamyslíte, jak by svět optimalizovaný pro výrobu kancelářských svorek vypadal, byl by to svět bez lidí a lidských hodnot. radio wave.cz
KNIHA TÝDNE
Jana Rečková
KVALITA ŽIVOTA Před čtrnácti lety prodělal můj nejdražší manžel (a přítel, milenec, náhradní otec mého dítěte, kuchař, instalatér, výrobce nábytku a tak dál; všechno, co jsem kdy toužila mít) první mrtvici. Od té doby už nic nebylo jako dřív; i když jsme žili dál, životní cestička se nám zužovala, až jsme na ní balancovali jako akrobati na provaze. Denně jsem chodila z práce se strachem, co můj milovaný doma zase provedl. Zabouchnuté klíče, tepenné krvácení z rozříznutého prstu, pád ze štaflí při výrobě špajzky z bývalých dveří s otřesem mozku, divže ne otrava alkoholem – když se člověk vzpamatuje z mrtvice a mozek mu funguje jako dřív, načež dostane vyhazov z práce a nová není vzhledem k datu narození, hm. Hoďte kamenem, kdo si myslíte, že byste to ustáli. Bolest z bezmoci. Láska a strach. Vztek. Svět je tak zatraceně, zatraceně blbej! Zatím nevím, jestli moje Siena tohle všechno zná. Je vdova jako já? Nebo ji muž opustil? Můžu zodpovědně říct, že bolest z takové ztráty, obyčejného odchodu milého za jinou, není to pravé zboží. Vím to. Několikrát jsem byla zamilovaná a opuštěná. S tím se dá fungovat (minimálně si ze vzteku důkladně vygruntovat byt), dokonce i prospívat. Vzkvétat a růst. Nezastaví se svět, vážně ne. Chtěla bych, aby se mé hrdince zastavil svět. Třeba ne zrovna během děje té povídky, ale zkrátka by to měla mít v anamnéze. Možná jí půjčím svoje vlastní ustrnutí, to chronologicky první. Na začátku roku 2012, po dvanácti letech péče o vzdorujícího milého, strachů a bolesti, a psychosomatických obtíží, kdy jsem od doktorů odcházela jako
simulant, v lepším případě neurotik (což byla čistá pravda, aby ne), jsem obcházela rentgeny a ultrazvuky a poslušně cedila krev do zkumavek a čůrala do flaštiček, s představou, že to zase vyšumí do neurčita. Najednou, u okýnka rentgenu na poliklinice ve Vysočanech, zvláštní pohled starší paní za sklem. Alarm. Jako by váhala, jestli mi má dát do ruky papír s popisem, jestli ho snad nemá zalepit do obálky a přikázat mi, ať ho odevzdám obvodnímu (dnes praktickému) lékaři. Jistě; tahle paní, stejně jako já, pamatuje, jak se za socíku některé diagnózy nesměly pacientovi sdělovat. Někdy je to milosrdné, o to nic, ale taky nešikovné. Komunističtí vůdcové jaksi předpokládali, že by člověk neměl mít žádný majetek k uspořádání, no. Psaly se tehdy vůbec poslední vůle? Bral by je vůbec někdo vážně? Nechtěla jsem se na ten papír podívat, a když jsem k tomu přinutila to oko, kterým vidím nablízko, stačilo ho přelétnout, aby se svět zastavil. Tedy, spíš jako zadrhl. Kupodivu jsem se mohla pohybovat, dokonce i účelně: složila jsem popis do kabelky – k ostatním, které vyznívaly tradičně simulantsky – a šla, žádné potácení, žádné omdlévání, k východu. V hale něco prodávali, ponožky, kosmetiku, šály, lidé si povídali a já je zase začínala slyšet. Běhaly tam děti. Byl tam život. A moc se mě netýkal. Osteolytická ložiska v kalvě. Lebka prožraná červy. Poprvé jsem to viděla na rentgenové vizitě před víc než třiceti lety, a tehdy řekl můj první primář: „Tak tohle je hrůza.“ Z každé té dobře viditelné díry se šklebila smrt. Od autorky z úvodu knihy
Z NOVINEK Robin Cook
František Koukolík
Newyorský soudní lékař Jack Stapleton se stal otcem. Onkologové u jeho syna odhalili neuroblastom, velmi nebezpečnou formu dětské rakoviny. Jack se snaží odreagovat prací a věnuje se otázkám alternativní medicíny. Ale brzy do jeho života zasáhnou jiné dramatické události. Jackův dávný přítel ze studií Shawn Daughtry, teď renomovaný archeolog a biblista, objeví v Káhiře starobylou rukopisnou knihu, jejíž obsah mu slibuje mezinárodní slávu. Podnikne tajnou výpravu do podzemí Svatopetrské katedrály ve Vatikánu, aby odcizil schránku s ostatky, starou dva tisíce let. Ze zveřejnění objevu má největší obavy druhý Jackův dávný přítel James, nyní kardinál a newyorský arcibiskup.
Úspěšná kniha MUDr. Františka Koukolíka se vrací v novém vydání, od základu přepracovaná a doplněná bohatou věcnou dokumentací. Fenomén moci od prvního vydání knihy (Karolinum 2011) zdá se posílil a více prorostl mnoha, prakticky všemi oblastmi života populace na planetě Zemi. Nové zpracování problému se opírá o čísla statistik, o interpretaci každodenních událostí ve světě, o výsledky anket a psychologických experimentů, nepomíjí ani autorovu doménu – neurovědu jako zdroj poznání nejniternějších lidských podnětů i úchylek. Metodou pohledu je ovšem vždy kritický rozum. Skrze něj a v širokých souvislostech podává autor obraz světa, který je stále více varující.
Lavie Tidhar
kol.
Zákrok
Centrální stanice
Kniha Lavie Tidhara, známého u nás svým provokativním románem Usáma (Argo, 2017), za který obdržel Světovou cenu pro nejlepší román v angličtině v žánru fantasy a porazil tak mj. Stephena Kinga nebo George R. R. Martina. Celosvětová diaspora čtvrt milionů lidí žije u paty vesmírné stanice. Město bez pravidel bují doslova jako plevel. Život má pramalou cenu a data ještě menší. Když se Boris Chong vrátí z Marsu do Tel Avivu, rychle pozná, že se hodně věcí změnilo. Borisova bývalá milenka se stará o podivně povědomé dítě, které se dovede pouhým dotykem prstu napojit na datový proud. Borisova sestřenice je zamilovaná do robotnika.
Mocenská posedlost
Souvislosti 1/2018
Souvislosti 1/2018 přinášejí mimo jiné dva tematické bloky, v nichž přibližují osobnost německého prozaika Heinricha Bölla a dále v překladech Jiřího Pelána několik autorů italské renesanční poezie. Rozhovor čísla je veden s ilustrátorkou a autorkou knih pro děti a mládež Renátou Fučíkovou. Anglistka Alena Dvořáková píše, jak je pro ní typické, obsáhlý a hutný příspěvek o knihách Kazua Ishigura, Kamil Činátl o cenzuře, Aleš Roleček o jednom obrazu Caspara Davida Friedricha. Několik textů na téma Patrik Ouředník. Próza, básně, eseje. Literární revue jak má být. Nové rubriky, noví autoři, nové texty, nové Souvislosti!
Černý kůň
David Foster Wallace Krátké rozhovory s odpornými muži
David Foster Wallace (1962–2008) – americký romanopisec a esejista. „Zatímco však nová díla jeho současníků, kolegů a přátel – Jonathana Franzena, Michaela Chabona či Davea Eggerse – vycházejí v překladech prakticky okamžitě a po celém světě, Česko nevyjímaje, Wallaceovo dílo zůstávalo dlouho jen v originále. Podepsala se na tom jistě náročnost převodu jeho textů do ostatních jazyků, rozsáhlost jeho próz i jejich stylová komplexnost a komplikovanost. Přesto se v posledních letech ve velkých světových jazycích stále častěji objevují překlady Wallaceových prací: v němčině byl loni po dlouhých letech příprav zveřejněn převod románu Infinite Jest, který již dříve vyšel španělsky a italsky, ve francouzštině jsou k dispozici aspoň autorovy pozdější povídkové či esejistické práce. Wallace kromě výše uvedených knih publikoval dva povídkové soubory: Brief Interviews with Hideous Men (Krátké rozhovory s odpornými muži, 1999) a Oblivion: Stories (Bezvědomí: Příběhy, 2004). Dále výbor esejů Consider the Lobster (Pomněte na humra, 2005) a knihu o matematickém konceptu nekonečna Everything and More (Vše a víc, 2003). Nedávno vyšla i spisovatelova biografie, své vzpomínkové texty mu věnují nejvýraznější autoři angloamerické literatury dneška a nepřestávají se objevovat ani další soubory dříve knižně nepublikovaných autorových textů.“ advojka.cz
NĚKOLIK OTÁZEK PRO… …Zuzanu Slavíkovou Znala nebo četla jste knihy Terryho Pratchetta, než jste začala načítat audioknihu? Pratchetta jsem před nahráváním audioknihy vlastně nikdy nečetla, ale znala jsem ho. Můj syn totiž miluje fantasy literaturu, ale já jsem preferovala spíš jiné žánry, tak du nadšená, nečekala jsem, že to bude až takové. Nevím, jsem na něj byla trochu naštvaná, že nečte skoro nic jiné- proč jsem měla jakýsi předsudek, když to četl můj puho. Sérii Úžasná Zeměplocha jsem dříve schválně ignorobertální syn, že se tam pořád bojuje. Jak jsem pacifista vala trochu ze vzdoru, ale teď po četbě své první audio a zbraně nesnáším, tak mě ta představa hrozně rozčilopratchettovky Soudné sestry musím říct, že jsem hrozně vala, a teď jsem najednou zjistila, že to je úplně jinak. nadšená a strašně mě to baví. Je to pro mě taková satirická pohádka pro dospělé se spoustou moudrých myšlenek „Odbouralo“ vás při natáčení něco? a vtipných situací, takže svůj názor musím přehodnotit. Smála jsem se spíš, když jsem Soudné sestry četla poprvé. Když jsem to pak četla ve studiu, už jsem věděla, co tam Syn musí mít radost… bude, takže už jsem byla připravená. To má, a vzal to prakticky – hned mi přinesl první díl Úžasné Zeměplochy, abych si mohla začít číst od začátku, Jak se vám pracovalo se jmény, která Jan Kantůrek kreale zároveň mi vysvětlil, že každý díl série je spíš samoativně přeložil, ale bývají třeba dlouhá, složitá. statné dílo a že na sebe nenavazují přímočaře, že tedy To je výhoda toho, že si knížku přečtete dopředu a tak není úplně nutné číst všechny, aby člověk pochopil, co je si na to zvyknete, že už to pak máte v hlavě zakódované, v té další. Byl velmi nadšený, že jsem se k audioknize dotakže to nevadí. stala. Z dalších dílů mi také začal citovat různé kultovní hlášky, ale říkala jsem mu, ať to nedělá, že si to už ráda Která z toho množství zábavných postav má podle vás přečtu sama. nejzajímavější projev? Určitě vévodkyně, ta je šílená. Tu jsem už při čtení úplně Jak jste si tedy soudné sestry představovala? slyšela jako ječivou, nepříjemnou. Když si to čtete sami, Nikde sice není řečeno, kolik jim je přesně let, ale asi tak to v hlavě slyšíte, ale nechtěli jsme to zase přehánět hodně. Magráta je nejmladší, naivní, hodná s dobrou v tom projevu, přece jen to není pohádka pro děti. Třeba vůlí, ale neznalá života, všechno má naučené z knížek. Magráta Česneková mluví ve své naivitě a rozvernosti Bábi Zlopočasná je takový solitér, takže z mého pohledu trochu vyšším hlasem, Bábi Zlopočasná mluví normálně, jí něco chybí, a proto jsou její někdy reakce ostřejší, pro ale rázně – je taková od rány, a Stařenka Oggová… však někoho snad až nepříjemné, je taková rázná. Stařenka uslyšíte. Většina postav mluví relativně normálně, kromě Oggová to má všechno lehce na háku, má mraky dětí Smrtě, který je takový pomalejší a závažnější. Nebo když a vnoučat a pro celou rodinu je generál, ráda si přihne je potřeba, tak principál herců nasadí herecký patos, a má ráda mužské. Má za sebou jistě divoké časy, a kdyby takový nosový témbr, pokud chce na někoho zapůsobit – měla možnost, ještě by si asi někde ráda užila. Každá je jinak mluví bez manýr. Jak je tam hodně postav, nechtěly jiná, každá z nich je v rámci své povahy vtipná, v jistém jsme to s režisérkou přestřelit. smyslu vlastně skoro pořád určitým způsobem soupeří, ale přitom zůstávají spolu. Což se mi líbí. Těšíte se na další dobrodružství čarodějek? Zatím si nedokážu představit, co se v té Zeměploše Oblíbila jste si nějakou z nich nejvíc? všechno může stát, takže na to jsem zvědavá. Já si tu Líbí se mi všechny, každá má svoje. Všechny jsou svým Úžasnou Zeměplochu snad začnu kupovat! Vzhledem způsobem moudré, i ta nezkušená Magráta. Ale u Pratk tomu, kolik to má dílů, prohlásil můj syn, že se tím chetta mě uchvátila i spousta dalších postav. Jsem opravvyplní mnoho let Vánoc, narozenin… že má vystaráno.
ZUZANA SLAVÍKOVÁ (1965) Vystudovala herectví na brněnské JAMU, do roku 2007 byla členkou Mahenova divadla v Brně a poté dostala angažmá v pražském Divadle pod Palmovkou, kde působí dodnes. V současnosti účinkuje hojně v seriálech, objevuje se ve filmech (Doktor od jezera hrochů, Teorie tygra), známá je díky práci v rozhlase a především z dabingu (dabuje např. Kate Winslet, Susan Sarandon nebo Julianne Moore). Pro Onehotbook nyní připravila četbu Pratchettových Soudných sester a čekají ji i další dobrodružství Zeměplochy.
AKTUALITY Dominika Wittenberg Gašparová dosáhla skvělého úspěchu v oblasti propagace gastronomie. Na Gourmand World Cook Book Awards získala za svou Švédskou kuchařku ocenění za nejlepší skandinávskou kuchařku! Autorka vás naučí, jak připravit na Severu tolik milované ryby nebo zvěřinu či lesní plody. Kniha však neobsahuje pouze recepty, ale představí i švédské zvyky a tradice a jídla s nimi spojená.
BESTSELLERY 1
& Vyhlášeny byly ceny literatury sci-fi, fantasy a hororu
amerických autorů Nebula 2018. Ve Philadelphii byla oznámena jména vítězů v několika tradičních kategoriích. Pro českého čtenáře je zajímavé, že cenu za nejlepší román získala N.K. Jemisinová, jejíž trilogii Zlomená země začíná vydávat na podzim Host. Už třetí Nebulu získala za třetí část The Stone Sky.
& Pavel Klusák: Zazdi mě v polibcích, nešetři na maltě.
Podivný showbyznys čili průzkum československé pop-music v chmurných i absurdních letech normalizace a reálného socialismu. Textař jako profese, autor manter pro média, ústa doby. Aplt, Marat, Borovec, Vrba, Čort… Politické i apolitické démony čs. textařství třídí hudební kritik a scenárista Pavel Klusák. Večer navazuje na rozhlasový seriál stanice Vltava. Pražské Café Fra, Šafaříkova 15, 5. června od 19.30.
& Film Manifesto režiséra Juliana Rosefeldta skládá hold
proměnlivé tradici a literární kráse uměleckých manifestů a zároveň kriticky zkoumá roli umělce v dnešní společnosti. Manifesto čerpá z textů psaných futuristy, dadaisty, členy hnutí Fluxus, suprematisty, situacionisty, vyznavači hnutí Dogma 95... Tyto „nové manifesty“ se pak prostřednictvím Cate Blanchett proměňují v moderní výzvu k akci. Herečka se vtěluje do třinácti různých postav, mezi nimiž najdeme například učitelku, loutkářku, hlasatelku zpráv, dělnici v továrně nebo muže bez domova, a v neočekávaných kontextech vdechuje nový život uměleckých prohlášení.
Horké info
AŤ SE TO HOUPE!
Strom viselců Ben Aronovitch 2 JAK NAŠE TĚLO MLUVÍ
Řekni mi, kde tě bolí, a já ti řeknu proč Michal Odoul 3 FYZIOTERAPEUT VYSVĚTLUJE
Labyrint pohybu Červenková, Kolář 4 ŠUMAVŠTÍ SAMOTÁŘI
Raději zešílet v divočině Aleš Palán 5 O TĚCH PRŤAVÝCH SKUTEČNOSTECH
Záhady kvantového světa Thibault Damour
Už desátým rokem pracuje režisér Václav Marhoul na černobílém filmu Nabarvené ptáče podle stejnojmenného světoznámého bestselleru Jerzyho Kosinského. Domácí premiéra filmu tak už má alespoň přibližný termín – podzim 2019. „Ptáče se sice odehrává za války, ale zdůrazňuji, že to není válečný film. Hlavním hrdinou je židovský kluk, ale zdůrazňuji, že to není o holocaustu. Ten příběh je nadčasový, univerzálnější, je především o odlišnosti. Vypráví o tom, jak židovští rodiče pošlou svého malého syna na samém začátku války kamsi do východní Evropy, aby přežil. Podtrhuji to kamsi, protože nechci, stejně jako to nechtěl Kosinski, s tím příběhem spojovat určitou konkrétní národnost nebo národ. Kluk tedy žije se starou tetičkou, která ale jednoho večera zemře, a on zůstane sám. Vydá se na cestu domů, aniž by tušil, kde to je, kde jsou jeho rodiče. Vlastně ani neví, že je nějaká válka. V tu chvíli začíná doslova a do písmene jeho boj o život. Chlapec je odlišný, vypadá jinak než ostatní, a vzbuzuje tak strach, protože lidé se vždycky bojí toho, co neznají“, říká režisér. Film s obrovskými mezinárodními ambicemi, film, ke kterému se scénář psal tři roky a měl sedmnáct verzí a na kterém se vystřídalo osm dramaturgů. Film, kde hrají velké zahraniční hvězdy: Stellan Skarsgard, Harvey Keitel, Udo Kier, Julian Sands, Barry Pepper…