„Kde domov můj.“ J. K. Tyl
Vrať mi ho!
Praha, květen 1836
Stůj!
Ba ne, klidně si ho nech.
Pojď domů!
Prosím.
O něm píšeš taky?!
Večír!
…však ještě dnes to uhlídáš!
Moc má panenko, moc se ptáš…
Co je?
Co je ti do toho?!
Ta Kytice, kamaráde, boží!
Kdo? Já?
Tys to četl?!
Jak jsi jen mohl, Styď Karle? se! Ty... jedno…
…střevo vycucaný!
Pro Kristovo rány!
Není ti nic? Ukaž!
Ty!
Promiň. Ujujúj.
Tcss! Vážně dospělý!
Cože?! Koukni na něj, jak se směje! Sbohem!
Do prdele.
Praha, Na Divoké Šárce, 17. listopad 1989
No to víš,
že tě s NÍM tady nenecháme!
Ale. Běž už někam!
Hele, TY!
Uf.
Kdo seš? Pro koho pracuješ?
Co tady pohledáváš?!
Panáčku, MLUV!!!
Babi! Přestaň ho vyslýchat.
Děkuju za pomoc, hezkou cestu.
Sestro!
To ji chceš vyhnat z vlastního domu?
To mě chceš vyhnat z vlastního domu? Děkuju za pomoc, hezkou cestu.
Pro tebe cokoliv, srdíčko.
…jenom ho pak vyndej na okno.
Vždyť už jdu.
A koláč máš v troubě…
Tak. To bychom měli.
Cože?
Děkuji ti…
Děkuji, žes mě…
…to…
Jo! Aha. …pomohla.
Jasně. Rádo se.
JÁ jsem…
KOLÁČ!
Babička mě zabije.
Ale jo. Je tak trochu nekompletní.
Pche! Ale né, ta se v tobě vidí.
Jdu se spršit.
To máš odkud?
Jo, pohoda. Já si…
…čaj? Chceš čaj?
Jojo. Klidně. Chceš…
Udělám… to? Udělám čaj? Super!
No ty vole, vás tady je.
A KTEREJ?!
Tahle krabice.
Lá Lala Lá… Oujééé…
Jé, nazdar, maličký.
Á, proč ne.
VRRRRRR!
VRRRR! Štěk! Štěk!
VODPAL, čokle!
Jů, hele!
Hodný!
Štěk! Štěk! Štěk!
Čas na básničku, debile!
Meh.
KŇOUR!
CHrrrrraffraff!
KCHRRRRR!
Zkus rychločtení!
Ty nebudeš romantik, viď?
Štěk!
Píííísk!
ROAAAAARRRRR!
Fuj!
Dobrou, ty malá kryso. Kňour kňour kňouuur! To víš, že jo.
Co to ksakru bylo za scénu?!
Čaj! To ses musel celej rozsypat, co? Ejhle, hustý! Pěkně staroušský rukopis!
Zelené šaty, botky rudé, zejtra moje svatba bude, sviť měsíčku, sviť, ať mi šije niť.
Hehe, hadice. Ó matko, matko, ty hadice zlá, čím ublížila tobě žena má?
Poutníče milý! – Ne tys ještě mladý, Ještě vous tobě nepokrývá brady A tvoje líce jako pěkné panny...
Jen sporých chvil zákmit prchavý a hrozná ruka tvá, ó Morano, již navždy skvělý dar mi vyrve života! Já nelekám se, Smrti chladná, muk ni stínu tvých, Však žel mi jest, že láska moje se mnou musí umřít!
Seš tam v pořádku?
Ty jo. Tuhle neznám.
To si půjčím.
KŇOUR!
Kuš!
Zdálo se mi že…
Čaj?
Bacha, za ouško.
Já vím.
Seš v pohodě?
Co? Jo, nikdy nebylo líp.
Co tvý oko?
Tcss Já…
Omlouvám se, že jsme tě srazili.
Hele, fakt Jel v pohodě. jsem jak blázen. Pořád nechápu, proč tě ti SNBáci tak zřídili.
KŇOUR! Slyšels to?!
Cukr?
Nejspíš tady řádí krysy.
Myslím, že si mě podali kvůli večerní akci.
Ale fuj.
Snad to bude větší než Palachův týden!
Víš o dnešním protestu, že jo?
Jsou moc dobrý!
...
Startku?
To je zima, co?
Na to já znám lék.
Kdo vlastně jsi?
Já? Martin… člověk. A ty?
Mně říkají…
Co to bylo?! Krysa?
ROAAAARRR!
Ale prd! Zní to jak drak ve sluji.
Blbečku!
To je Bruncvík. Pejsek babičky,
Ty ho znáš?
Já se z tebe picnu.
nebo tak něco. Pořád za mnou leze.
Ty si nedáš pokoj, viď? Koukni, cos tady nadělal.
Krindapána. Já prošvih začátek protestu! Promiň, musím letět!
Máš svíčky? Ajaj. Můžeme s tebou? Tenhle by to tady proměnil v popel, kdyby mohl.
Jo! Tak vás beru! Ale bacha, bude to děsná zívačka!
Říkají mi Morana #2 únor 2020 Scenář a lettering Tomáš Červený Kresba Eva Ondová