Rozhovor s velkým R Slovem odborníka Kapku konkrétněji

přátele, jelikož nikdy nevíme, jaký boj v sobě vedou. Měli bychom se o ně starat a zajímat se, jak se mají doopravdy. Nepokládat tuto otázku za frázi, jež by započala konverzaci, ale myslet ji od srdce vážně. I když dnes kvůli situaci, která ve světě nastala, případů s psychickou nepohodou přibývá, není nutné věšet hlavu. Vždy svítá na lepší zítřky, a i přes skutečnost, že tento lepší zítřek nemusí přijít zítra, ani pozítří či popozítří, se jeden den objeví a nám všem bude mnohem lépe.

Vymazalová Lenka Slovem odborníka

Jak se vypořádat s psychickou nepohodou? Jak se léčí psychické nemoci nebo jak ovlivňuje současná situace lidi? Nejen na to se zeptáme v rozhovoru s klinickou psycholožkou Mgr. Michaelou Šputovou, která psychologii vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Proč sis vůbec vybrala obor psychologie?

Já vlastně ani nevím. Tak nějak to z toho života vyplynulo. Možná to bylo proto, že jsem těm lidem chtěla hlouběji rozumět. Taky mě zajímaly spíše humanitní obory a biologie.

Čemu se ve své práci přesně věnuješ?

Jsem klinický psycholog a mými pacienty jsou hlavně dospělí, to znamená od osmnácti let výš. Klinický znamená, že pracuji ve zdravotnictví. Protože spousta psychologů je poradenských nebo školních, a ti už se řadí do služeb. Teď je to pro mě výhoda, jelikož služby jsou zavřené. A tím, že jsem zdravotník, můžu normálně pracovat.

Jak ovlivnila současná situace lidi? Změnilo se něco?

I když je vidět nárůst psychických potíží, myslím si, že současná situace se projeví, až se to přežene. S čím se lidé budou potýkat, kdo to ustojí,

kdo to neustojí. Jak se s ní vyrovnají ti, které to v nějaké oblasti života zasáhlo. Jestli se třeba rozvinou nějaké závislosti, deprese. Teď lidé řeší spíš existenční věci, to, že se o sebe musí nějak postarat. Dlouhodobě se všechno stejně týká vztahů, protože ty jsou základem našeho života. Záleží také na tom, jak je člověk schopen se vyrovnávat nejen sám se sebou, ale jak je na tom se vztahy k ostatním lidem.

Teď by mě zajímalo, jak se člověk s psychickou nemocí může dostat k léčbě. Uvědomí si sám, že je něco špatně, nebo mu musí říct ostatní?

U některých závažnějších onemocnění se může stát, že to člověk na sobě nepozná a okolí mu musí pomoct uvědomit si, že je něco špatně. Ale to už jsou opravdu závažné poruchy, kdy člověk ztratí kontakt s realitou jako takovou a není schopný zhodnotit, že je něco špatně s ním samotným, myslí si, že je špatně něco s tím světem kolem. Potom je potřeba mu pomoct. Ale jinak si to člověk určitě uvědomit může. Nemusí to nutně pojmenovat, ale může poznat, že je s ním něco v nepořádku. Že je jiný, než jak se zná, něco se změnilo v jeho náladě, v pohledu na svět. Může být i spousta drobností, díky kterým zjistíme, že se s námi něco děje. Nemusíme to nazvat zrovna depresí, ale často se to slovo používá, i když by se daný stav jako deprese přímo nediagnostikoval.

Co se tedy v psychologii diagnostikuje jako deprese?

Každá diagnóza má nějaké symptomy, podle kterých se rozeznává. Musí ale naplnit určitá kritéria, abychom diagnózu mohli člověku určit. Třeba délku trvání, ztrátu radosti ze života, hodně sebeobviňování, pokles energie a další. Teprve potom se určuje diagnóza. V dnešní době spadá v lidských představách pod pojem deprese hrozně moc věcí. Ale ta nemoc jako taková vlastně tak častá vůbec není, zaměňuje se mnohdy s úzkostmi.

Jak se léčí deprese?

Doporučená je psychiatrická léčba, tedy farmakoterapie, a psychologická léčba - psychoterapie. Často probíhají

souběžně. Na psychoterapii s pacientem probíráme jeho situaci a prozkoumáváme jeho vnitřní svět tak, aby zase našel rovnováhu. Nicméně v hlubokých a těžkých depresích to s psychoterapií není tak jednoduché. Je potřeba počkat, až o sobě bude pacient schopný konstruktivněji přemýšlet. Až zabere právě farmakoterapie, tedy užívání léků, které pomůžou projasnit mysl. Každý to určitě zná z vlastní zkušenosti. Když je člověku zle, nechce slyšet, co říkají ostatní, je zahloubaný sám do sebe, nezajímá ho názor někoho jiného. Takhle to často mívají lidé v těžké depresi. Léky jim pomohou, potom jsou schopní začít naslouchat ostatním, přemýšlet o sobě a léčba nabere směr k uzdravení.

Myslíš, že se dá předejít psychickým nemocem?

Většinou se jim předejít nedá. Nikdy totiž nevíme, co nás v životě potká. Život není statický, je to proces. Můžeme se dostat do situace, která pro nás bude představovat něco tak nového, tak jiného, až zjistíme, že nemáme nástroje na její zpracování. Ale takový stav, to je věc individuální. Když budou dva lidé ve stejné situaci, nezareagují na ni stejně. Někdo to zvládne úplně v pohodě, někdo se zhroutí. Každý jsme totiž jinak křehký, jinak nastavený. To, co je pro někoho banalita může pro někoho být důvodem ke zhroucení celého jeho světa. Takže když je někdo v nepohodě, je prostě v nepohodě a má to nějaký důvod. To, že to pro někoho druhého není důvod k trápení neznamená, že z toho jiný člověk nemůže být nešťastný. Takže na 100 procent rozhodně nefunguje žádná metoda. Někomu stačí čokoláda, někdo si o svém problému s někým potřebuje promluvit, někdo potřebuje být sám, aby si vše srovnal, někdo může potřebovat psychologa, aby mu pomohl. Každý to má zkrátka jinak. Ale určitě se dá žít tak, abychom vznik psychické nemoci nepodporovali. Stačí, když se nebudeme přetěžovat, budeme dbát o kvalitní spánek, životosprávu a hlavně udržovat dobré vztahy.

Děkuji ti za rozhovor.