Na úvod Je psychické zdraví důležitější než to fyzické

Je psychické zdraví důležitější než to fyzické?

Zdraví je jedna z nejdůležitějších věcí v životě člověka, a to hned po lásce, díky které jsme na světě. K mnohým událostem, jako jsou naše narozeniny nebo příchod nového roku, je lidem přáno hodně pevného zdraví a aby sloužilo co nejdéle. Jaké zdraví ale mají naši nejbližší na mysli, a proč si většina lidí vykreslí to fyzické?

Bez fyzického zdraví se samozřejmě neobejdeme a většinou si ho začneme vážit až v tu chvíli, kdy nás opustí a do našeho těla vstoupí nemoc nebo bolest. V ten moment se naše tělo zahalí do šedého hábitu bolu a snaží se s ní vypořádat – zvýší svou teplotu, bojuje s nechtěnými návštěvníky a dříve či později se choroby zbaví a opět se cítí jako znovuzrozené. Co když ale nějaká nemoc napadne naši hlavu, která sotva zvýší svou teplotu, aby se uzdravila?

I přes to, že se o psychických nemocech a problémech začíná mluvit čím dál více, stále se jedná o téma, jež v rámci populace není moc oblíbené. Velká část obyvatelstva má duševní problémy spojené pouze s depresí, jež je často zaměňována s tzv. depkami, a proto jí nevěnují tolik pozornosti. Mávnou nad nimi rukou a tyto „depkaře“, jak je mylně nazývají, pohladí frází: „To přejde a bude to dobré“. A ono to dobré bude, jen je potřeba hledat řešení na správných místech, u správných lidí a nebát se otevřeně mluvit o svých bolístkách a problémech, což se snadněji řekne, než provede. Určitě by se sešlo mnoho lidí, kterým bylo doporučeno jít na čerstvý vzduch, aby přišli na jiné myšlenky, vyčistili si hlavu, vstřebali vitamin D ze sluníčka a opět zářili dobrou náladou stejně jako ono slunce. Jenomže lidem, jejichž hlava nemá na smích náladu, procházka ve slunečném parku nepomůže.

Jedním z důvodů, proč jsou námi duševní zdraví a pohoda opomíjené je ten, že nejdou na první pohled vidět. Jsou k nepoznání,

zvláště tehdy, když je člověk schopen za úsměv schovat leckterá trápení a úzkosti, jež ho svazují jako pevné stonky lián. Podle Světové zdravotnické organizace (dále WHO) trpí psychickou poruchou více než 450 000 000 obyvatel naší planety, z toho jsou 4 % světové populace zasažena těžkou formou duševního onemocnění. Každý čtvrtý člověk na světě je alespoň jednou za svůj život postižen mentální nebo neurologickou chorobou. Možná si někteří lidé kladou otázku, proč tato část obyvatelstva neosloví odborníka nebo nepoprosí někoho o pomoc. Lidé, kteří mají psychický problém, mohou mít často strach z odsouzení společnosti, například z toho, že by je jejich sousedé, rodina nebo známí mohli mít za blázna, který nemá svůj život pohromadě či by nepochopili jejich trápení, smutek nebo jiný problém, jež se jim vsoukal do hlavy. To je zároveň příčina toho, že tito lidé obvykle nevyhledávají odbornou pomoc, ať už by to byl terapeut, psycholog či psychiatr, jenž by jim mohl předepsat možná potřebné medikamenty.

Ukazatelem toho, že bychom neměli brát duševní nemoci na lehkou váhu, je počet lidí, kteří spáchají sebevraždu. Podle statistiky, jež je dostupná na oficiálních stránkách WHO, si vezme život okolo 800 000 lidí za rok, to je jedna sebevražda za každých 40 sekund. Na jednoho člověka, co ukončí vlastní život, připadá 20 dalších, jež se o to pokusili. Samozřejmě, že mezi tyto lidi nespadají pouze ti s mentálním onemocněním, ale tvoří valnou většinu, a proto bychom měli pečovat o své duševní zdraví stejně vážně jako o to fyzické.

Myslím si, že význam fyzického a psychického zdraví se nedá zcela jednoznačně srovnávat. Každé se týká naprosto něčeho jiného, ale zároveň toho stejného – našeho těla. Jdou spolu ruku v ruce s životem člověka, a to z toho důvodu, že bez psychického zdraví nejsme radostní a bez toho fyzického si té radosti nedokážeme naplno užít. Nejhorší na duševním zdraví je to, jak jsem již zmínila, že na první pohled nepoznáme, co člověk prožívá, jaké v sobě dusí emoce, co ho trápí, a tak bychom neměli opomíjet své okolí a