Klement Slavický (1910–1999) Tre capricci per corno e pianoforte Capriccio drammatico (3‘) Capriccio lirico (6‘) Capriccio burlesco (5‘)
Robert Schumann (1810–1856) Fantasiestücke op. 73 (originál je psán pro klarinet klavír) Zart und mit Ausdruck (3‘) Lebhaft, leicht (3‘) Rasch und mit Feuer (4‘) přestávka
Emil Hlobil (1901–1987) Sonáta pro lesní roh a klavír op. 21 Animato (4‘) Lento (7‘) Vivace (6‘)
Ludwig van Beethoven (1770–1827) Sonáta pro lesní roh a klavír F Dur op. 17 Allegro moderato (8‘) Poco adagio, quasi andante (2‘) Rondo: Allegro moderato (5‘)
koncertní síň Uničov
Allegro moderato (3‘) Andante (2‘) Allegretto (3‘)
neděle 29. března 2015 18.00 hodin
Sonatina per corno e piano
Přemysl Vojta lesní roh Tomoko Sawano klavír
Jaroslav Kofroň (1921–1966)
PŘEMYSL VOJTA (*1983), rodák z Brna, v roce 2010 zvítězil v největší německé hudební soutěži Internationaler Musikwettbewerb der ARD pořádané každoročně v Mnichově. Na tomto prestižním klání současně získal cenu publika a dvě zvláštní ceny za interpretaci. O rok později byl za recitál na Beethovenfestu v Bonnu oceněn Beethovenovým prstenem, čímž se zařadil po bok hvězd, jako je Gustavo Dudamel, Julia Fischer nebo Lisa Batiashvili. Hru na lesní roh studoval na Pražské konzervatoři pod vedením Bedřicha Tylšara. Po jejím úspěšném zakončení v roce 2004 nastoupil na berlínskou Universität der Künste do třídy Christiana-Friedricha Dallmanna, kterou roku 2011 zakončil koncertním diplomem. Jako sólohornista působil na akademii Staatskapelle Dresden, v Pražské komorní filharmonii, Staatskapelle Berlín a od roku 2009 dosud v Konzerthausorchestru Berlín. Věnuje se rovněž pedagogické činnosti – je lektorem na Universität der Künste Berlin.
TOMOKO SAWANO (*1969) po studiu na vysoké hudební škole v rodném Tokiu odešla za dalším uměleckým vzděláním do Berlína, kde absolvovala Universität der Künste. Pianistka se soustředí především na doprovod hráčů na žesťové nástroje. Jako korepetitorka působí na Universität der Künste Berlin a na Hochschule für Musik Weimar, současně je oficiální pianistkou prestižních soutěží a seminářů po celém světě. Vzhledem ke své flexibilitě a schopnosti přizpůsobit projev muzikalitě spoluhráčů získala na řadě přehlídek ocenění jako nejlepší klavíristka. Hudebníky z celého světa je vyhledávanou partnerkou pro veřejná vystoupení i studiové nahrávky.
LESNÍ ROH je nejmladším žesťovým nátrubkovým nástrojem užívaným v artificiální hudbě. Přestože se troubení na zvířecí rohy vyskytuje v řadě prastarých legend, přímého předchůdce dnešního lesního rohu poprvé do orchestru zařadil Jean-Baptiste Lully v opeře Princesse d´Élide uvedené roku 1664. Horna mezi orchestrálními nástroji rychle zdomácněla a již vrcholní barokní autoři (Bach, Händel, Telemann) ve svých dílech užívali celých souborů lesních rohů, pro instrument vznikaly také virtuózní koncerty (Vivaldi). Do českých zemí se lesní roh dostal zásluhou hraběte Šporka, který však nástroj užíval pro čistě praktické účely – jako nezbytnou součást honů. Ve své původní podobě byl lesní roh prostou stočenou rourou. Umožňoval hrát pouze přirozené tóny (sled alikvotní tónů vytvářený nátiskem rtů na nátrubek). Pro dosažení bohatší tónové výbavy si hudebníci pomáhali ucpáváním kalichu rukou (proto se dodnes nástroj drží kalichem/ozvučníkem vpravo dolů a hráč na rozdíl od jiných žesťových nástrojů ovládá ventily levou rukou). Posun nastal v roce 1748. Tehdy německý nástrojař Werner zhotovil pro drážďanského virtuosa Hampela „vsuvku“ či „invenci“ ve tvaru U, kterou bylo možné jednoduše upravit ladění (vznikl tak invenční lesní roh). Skutečný převrat způsobil počátkem 19. století nástup ventilové mechaniky. Moderní nástroje mají délku přesahující čtyři metry s tónovým rozsahem čtyř oktáv, u zdatných hráčů i více. Většinou se užívají dvojité lesní rohy, které v sobě integrují F a B ladění (hráč může ladění měnit pomocí čtvrté klapky ovládané palcem). Mediálním partnerem koncertu je