Pentagram 2009-3

Pentagram L E C T O R I U M R O S I C RU C I A N U M

Človek a monáda Stvorenie človeka v Judášove evanjeliu Lilith, potlačený ženský princip Otrasuvzdornosť: záhrada ruží verzus Taipei Velké usmíření

číslo

3 / 2009

Vychází 6x ročně v těchto jazycích: holandsky, německy, anglicky, francouzsky, španělsky, česko-slovensky.

Bulharsky, finsky, řecky, italsky, polsky, portugalsky, rusky, švédsky a maďarsky vychází časopis 4x ročně.

Vydavatel: Rozekruis Pers Bakenessergracht 11-15 NL-2011 JS Haarlem Redakce: Pentagramm, Maartensdijkseweg 1, NL-3723 MC Bilthoven e-mail: pentagram.lr@planet.nl Administrace: • Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes, Querlandweg 5, D-31848 Bad Münder I e-mail: badmuender@rosenkreuz.org • Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes, Auf der Höhe 16, D-57612 Birnbach e-mail: gold@rosenkreuz.org • Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes, Haarlemer Straße 19, D-75365 Calw e-mail: crhcalw@rosenkreuz.de • Lectorium Rosicrucianum CH-1824 Caux e-mail: caux@webmail.ch • Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža Lectorium Rosicrucianum P.O.Box 68, SK-04801 Rožňava e-mail: lectoriumslovakia@stonline.sk • Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8, CZ-140 00 Praha 4 e-mail: rosicrucianum@volny.cz Lectorium Rosicrucianum Nové sady 4, CZ-602 00 Brno e-mail: brno.lectorium@seznam.cz www.lectoriumrosicrucianum.cz www.lectoriumrosicrucianum.org Přeloženo z AJ: Pentagram 6 / 2008, a z NJ: Pentagramm 4 / 2008,

© Stichting Rozekruis Pers.

Evidenční číslo MK ČR E 18833

ČASOPIS MEZINÁRODNÍ ŠKOLY ZLATÉHO K ŘÍŽE S RŮŽÍ LECTORIUM ROSICRUCIANUM

Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, Nového Člověka.

Je však také symbolem Universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je-li uskutečněn v životě.

Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis Pentagram vyzývá čtenáře, aby tuto duchovní revoluci v sobě samých připustili a uskutečnili.

pentagram

Číslo 3 / 2009

obsah Človek a monáda J. van Rijckenborgh 2 Stvorenie človeka v Judášove evanjeliu 14 Lilith – potlačený ženský princip 21

Jen síly z vyšší oblasti mohou prolomit hranice toho, co je nižší, a v tomto smyslu dále opravdu pomáhat. Ale když se velké skupiny lidstva – tlačeny novými kosmickými vlivy – blíží středu kříže, mohou dospět ke svému vzkříšení na vertikálním sloupu kříže.

Pak je pokrok možný a může vzniknout nová forma společnosti, „svatá demokracie”, v níž se lidé ve vnitřní jednotě upřímně setkávají.

V takové jednotě se ruší každá vázanost k této přírodě a vyšší duchovní hodnoty lidského bytí se mohou projevit v lidském vědomí.

Otrasuvzdornosť: záhrada ruží verzus Taipei Úvaha jedného čitatel‘a 28 Velké usmíření 32 Christian Rosenkreuz-Heim 1958–2008 38 Od věčnosti k věčnosti Vědět – moci – chtít – odvážit se – jednat – mlčet 42 Povstanie alebo vzkriesenie Riadené interkozmické reakcie menia človeka a planétu 50

K obrázku na obálce:

V tichu, když odpadne všechna kritika a předsudky, se stává viditelnou zcela jiná skutečnost.

Človek a monáda V ezoterickej literatúre sa Austrália považuje za krajinu, v ktorej by malo nastať hromadné spirituálne prebudenie. Môžeme sa tiež dočítať, že niekedy dávno bol tento kontinent súčasťou pevniny zvanej Lemúria alebo Mu, ktorá medzi inými bola aj pravlasťou pokročilých duchovných bytostí svetla, Nágov. Podľa predpokladov sú pôvodní praobyvatelia Austrálie potomkovia predošlých obyvateľov Lemúrie. Stane sa snáď Austrália novým spirituálnym centrom obnovy? Centrom spoločenstva založeného na univerzálnych východiskových bodoch? Na základe svojho výnimočného spôsobu videnia Jan van Rijckenborgh o tom sformuloval niekoľko úchvatných myšlienok.

Na

mape Austrálie, najmenšieho kontinentu bolo ešte donedávna relatívne veľa bielych miest. Veľké časti tohto svetadielu boli ešte neznáme alebo sotva prebádané. V súčasnej dobe už rôzne expedície prebádali neznáme územia a natrafili na pôvodné korytá vyschnutých riek. Nad zvyškom neprebádaného územia vykonali letecký prieskum. Aj napriek týmto faktom nemôžeme tvrdiť, že celý austrálsky kontinent je preskúmaný, že všetky jeho vzdialené kúty boli prebádané. Nehostinné časti, najmä Veľkú austrálsku púšť, môžeme považovať za prebádanú iba v teoretickej, nie praktickej rovine.

Nevieme nič viac ohľadne tohto 2

územia ako obvyklé frázy, že ho pokrýva veľmi horúci, suchý piesok, ktorý vyvoláva pocit strachu. Tieto informácie pochádzajú zväčša od osamelých a zblúdilých cestovateľov alebo od účastníkov, ktorí prežili haváriu lietadla. V austrálskych pustatinách zahynulo niekoľko cestovateľov a vieme o viacerých expedíciách, ktoré sa nikdy nevrátili späť.

V roku 1874 sa Ernest Giles vybral z Overland Telegraph Line s úmyslom pokúsiť sa dosiahnuť západné pobrežie, pričom v strede Austrálie natrafil na púšť. Toto teritórium pomenoval po Alfrédovi Gibsonovi, s ktorým sa spolu vydal na túto výpravu a ktorý sa počas expedície stratil a následne aj zahynul.

Tento prípad a tomu podobné tragédie ostali zvyčajne nevyjasnené.

Niekedy sa našli zlovestné pozostatky, inokedy sa nenašlo nič. V každom prípade sa austrálska púšť aj v dnešnej dobe dá najskôr prirovnať k bielemu miestu na mape. Vy viete, že pracovníci a služobníci nemenného kráľovstva sú od svojej prirodzenej povahy optimisti, keď sa podieľajú na záchrane a spáse ľudí z chaosu nezvratných budúcich udalostí. Pokiaľ ide o Austráliu, sú trochu netrpezliví a čakajú na množstvo objavov, ktoré v týchto púštnych oblastiach budú učinené v priebehu nasledujúcich rokov.

Príčina tejto nedočkavosti vychádza z možnosti, že tieto nálezy do takej miery vyvrátia povrchné náboženské a vedecké názory súčasnej doby, že nový duchovný náhľad dokáže prelomiť životné mystéria, ktoré sa týkajú ľudí a sveta.

CHATRNÝ A STARÝ?

Aké tajomstvá ukrýva austrálska púšť? Sú tam pozostatky veľkých miest po civilizácii, ktorá jestvovala pred viac ako milión rokmi. Pre ezoterikov je Austrália

obdivuhodnou krajinou. Koniec koncom je to zvyšok z obrovskej lemúrskej pevniny, ktorá sa okrem Austrálie, Madagaskaru a Veľkonočného ostrova potopila približne pred 850 000 rokmi. Vzťahuje sa to na ľudskú dobu, ktorá predchádzala legendárnej Atlantskej epoche.

Keď sa Atlantská éra celkom stráca v hmle času, potom vecné pozostatky z oveľa staršej lemúrskej kultúry môžeme nazvať prinajmenšom ako fantastické. Austrália je jeden z najstarších svetadielov, ktorý nikdy nebol zaplavený vodami oceánu.

Staroveká múdrosť hovorí, že je stará, vetchá a spočíva na nej kliatba spomaľovania. To dokazujú aj jej svojrázne živočíchy a rastliny. Vačkovce, ktoré sa tam vyskytujú, nám poukazujú na prehistorické doby, keď tieto živočíšne druhy dorastali do značných rozmerov a žili vo veľkých počtoch. To prehlásenie, že je „zaťažená kliatbou spomaľovania“, môžeme interpretovať aj tak, akoby normálny vývoj tohto kontinentu bol z nejakého zvláštneho účelu po stáročia brzdený. Preto sa zdá, ako keby bol veľký kus minulosti zachovaný za určitým múdrym úmyslom, aby neskôr zohral dôležitú úlohu 3

v histórii sveta. Tento čas práve nastal, lebo ako „znamenia Egypta“, sfinga a pyramídy, pôsobia na predstavu tisícok ľudí, aj zázraky z austrálskej púšte vyburcujú nespočetné mysle a duchovne ich prebudia.

Mnoho sa hovorilo ohľadne budúcej americkej civilizácie, o prebudení Ázie a vzostupe veľkého Arabského kráľovstva, ale predovšetkým o blížiacej sa Ruskej ríši a nástupu slovanskej civilizácie.

Ani jeden z týchto odkazov alebo sotva niektoré hovoria o tom, že v procese tvorenia je už nová a veľká, svetová Austrálska ríša. Avšak prichádzajúca austrálska civilizacia 4

Mapa potopeného kontinentu Mu od Jamesa Churchwarda. Churchward je autorom kníh Deti Mu (1931), Stratený svetadiel Mu (1933) či Sväté symboly Mu (1935).

so svojimi jedinečnými črtami sa pozdvihne do veľkých výšok a zlatý vek bude obklopovať celý svetadiel.

V súčasnosti Európa aj Amerika stále alebo opäť zažíva následky veľkého zápasu medzi socialistickým a kapitalistickým hospodárskym systémom. Následkom toho je náš život neustále ovplyvňovaný politickými šarvátkami. Austrália bola vo veľkej miere ušetrená tohto obdobia. Preto v budúcnosti môže tento kontinent zohrať významnú úlohu v novej, svetovej, globálnej

Iba celkom nové, iné pokolenie dokáže prelomiť zmeravenú minulosť Austrálie. ekonomike. Austrálski a holandskí ľudia majú mnohé spoločne črty, lebo ich spolu tesne zväzujú karmické putá. Tieto spoločné záujmy alebo rozpory, vývoj a súvislosti sa dajú pociťovať aj na ezoterickej rovine.

LEMÚRIA

Každý, kto je priaznivo naklonený uholnokamennému slobodomurárstvu Ružokríža, nech sa pokúsi pochopiť, čo sa spirituálne vyvíja v Austrálii. Na začiatku sme spomínali, že Austrália patrí medzi najstaršie pevniny a považujeme ju za pozostatok stratenej Lemúrie.

Takmer pred 150 rokmi bol tento svetadiel ešte celkom neznámy pozostatok minulosti. Čas sa tu zastavil a v strnulých životných pomeroch tohto územia nebolo možné zaznamenať žiadnu obnovu. Iba celkom nové, iné pokolenie dokáže prelomiť stŕpnutú minulosť Austrálie. Táto podmienka sa v súčasnosti naplnila, lebo pôvodní obyvatelia už skoro vymreli. Poslední potomkovia pradávnej Lemúrie zmizli a nová, intenzívne sa rozvíjajúca, v prevažnej miere kaukazská rasa

obýva Austráliu. Aj posledné nebezpečenstvo – japonský výboj –, ktorý ohrozoval tento vývoj, bol zažehnaný. Žiadny japonský vojak nevkročil na austrálsku pôdu. Je čoraz zreteľnejšie vidieť, ako sa celý svet pripravuje na nový začiatok. Taktiež Austrália sa nachádza pred novým brieždením. Teraz, keď sa mladá populácia rozvíja v atmosfére, ktorá je spojená s približne miliónročnou minulosťou, toto obdobie ukáže určité zaujímavé charakteristické črty a účinky. Spomaľujúci faktor, ktorý sme v predchádzajúcom texte nazvali ako faktor „spôsobujúci zmeravenie“, bude odstránený a praveká Lemúria začne odovzdávať niektoré zo svojich pozoruhodných mystérií. Aby sme mohli nahliadnuť do týchto zastretých mystérií, je dôležité hlbšie preniknúť do podstaty otázky, akého rázu boli bytosti obývajúce Lemúriu. Podľa ezoterických poznatkov boli silnej postavy, ktorá mala strašný a odpudzujúci vzhľad.

Vyskytovali sa v dvoch typoch.

Jeden bol nízkeho až trpasličieho vzrastu a druhý mal výšku viac ako dva metre. Ich telá boli chlpaté a hlavy, ramená a nohy mali ako ľudoopy. Ak spojíme tento obraz 5

Rapa Nui alebo Veľkonočný ostrov

Tajomné miesto v Tichom oceáne?

Veľkonočný ostrov je najopustenejším ostrovom na svete. V jeho susedstve je iba jeden malý a neobývaný ostrov, ktorý je od neho vzdialený asi 400 kilometrov.

Veľkonočný ostrov sa nachádza 3200 km na západ od Južnej Ameriky a 2560 km od najbližšieho ostrova. Od najväčšieho súostrovia – Polynézie –, ktorá sa rozprestiera medzi Austráliou a Južnou Amerikou, je vzdialený viac ako 4000 km, zatiaľ čo od Nového Zélandu ho delí približne 7000 km bezbrehého mora. Rapa Nui je asi 24 km dlhý a takmer 10 km široký. Preto o ňom môžeme oprávnene hovoriť ako o zrniečku prachu uprostred oceána.Tento osamotený ostrov objavil holandský moreplavec Jacob Roggeveen v roku 1722. Už v dávnej minulosti bol strediskom aktivity. Takéto úplne vzdialené miesto „mimo sveta“ sa len sotva dalo objaviť náhodne. Podľa knihy Song of Waitaha (Spev Waitahov) bolo jeho objavenie v staroveku riadené vyššími impulzmi.

Táto kniha až do súčasnosti uchováva tajné, ústne podania pôvodných obyvateľov Nového Zélandu. Podľa týchto tradícií boli rozličné národy a rasy mohutným a koordinovaným spôsobom riadené k tomuto bodu na zemeguli, ktorý sa stal ďaleko vyžarujúcim centrom pre celú oblasť Tichého oceánu. Hotu Matua¹, hrdinka polynézskeho národa Maurov, a Kiwa, moreplavec Uru Kehu z východnej časti Južnej Ameriky boli od seba vzdialení 8000 km, keď sa vydali na cestu, aby sa stretli na najopustenejšom mieste na svete! Napokon aj tretí národ si našiel cestu na Veľkonočný ostrov.Túto samostatnú tretiu rasu nazvali „kamenným národom“. Dôkazy, ktoré sa na Rapa Nui našli, poukazujú na to, že sa tu nerozvinula miestna kmeňová kultúra, ale skôr nápadne vyspelá civilizácia. Obrovské kamenné sochy, ktoré sa tu aj v súčasnosti nachádzajú, sa nikde inde na svete nevyskytujú.

Len ťažko sa dá predstaviť,

6

ako ľudia bez kovových nástrojov dokázali vytesať, dopraviť a postaviť tieto vyše 12metrové sochy s váhou, ktorá je väčšia ako 90 ton. V kameňolome sa našli nedokončené až 21 metrov vysoké sochy.

Objavili aj starodávne písmo prislúchajúce k jedným z mála písiem, ktoré sa doposiaľ nepodarilo rozlúštiť. Nápadne sa podobá na písmo z Induskej kultúry v severnej Indii, zatiaľ čo sochy majú prekvapujúcu podobnosť s kamennými figúrami, ktoré sa nachádzajú v odľahlých a opustených oblastiach Mongolska. V knihe Spev Waitahov je niekoľko nejasných odkazov na ázijský pôvod „kamenného národa“, ktorý údajne prišiel z najvyšších vrchov, zo strechy sveta. Podľa knihy H. P. Blavatskej Tajné učenie patrí Veľkonočný ostrov k ranej civilizácii tretej rasy, ku ktorej patrili aj Lemúrčania.

Po potopení zvyšku Lemúrie náhla vulkanická činnosť na morskom dne spôsobila, že malý pozostatok z archaických čias sa opäť vynoril nepoškodený spolu so sopkou i sochami ako trvalé svedectvo, že Lemúria skutočne jestvovala. Hovorí sa, že niektoré austrálske kmene sú poslední potomkovia tejto rasy. V knihe Tajné učenie sa píše, že sochy na Veľkonočnom ostrove postavil národ tretej rasy, poslední predstavitelia pradávnej Lemúrie.

Boli to ľudia mýtickej výšky, väčšinou dobrí a svätí bratia ich zlých a bezbožných blížencov. Každý z nich pochádzal z bohov rovnako ako „Titan a jeho enormní potomkovia“ nazývaní „prvorodení z neba“.

Prameň: Song of Waitaha. The Histories of Nation. Being the Teachings of Iharaira Te Meihana c. s.

B. Brailsford ed.: Ngatapuwae Trust, Christchurch, New Zealand, 1994.

Poznámka prekladateľa: Podľa legiend obyvateľov Veľkonočného ostrova, bol Hotu Matua ich prvým kráľom.

1

7

s charakteristickou neistou chôdzou ľudoopíc, dostaneme úplný fyzický obraz o obyvateľoch Lemúrie. No ďalšie porovnávanie lemúrčanov s ľudoopmi by bolo veľmi ďaleko od pravdy, lebo zatiaľ čo antropoidy vlastnia minimálne rozumové schopnosti a majú zvieracie vedomie, lemúrčania mali vysoko vyvinutú inteligenciu, ktorá z každého hľadiska prevyšovala priemernú inteligenciu súčasného ľudstva. Vzhľadom na ich spirituálne schopnosti a sféru duchovnej činnosti boli Lemúrčania vznešené bytosti s fyzickým telom zvieraťa. Príčina tohto veľmi prekvapujúceho a neprirodzeného rozdielu medzi božským stavom a povahou osobnosti je očividná pre tých, ktorí študujú univerzálne učenia. Extrémne primitívne, hrubé zvieracie telá Lemúrov boli prestúpené monádami, teda nebeskými bytosťami, ktoré približne ešte z 90 percent jestvovali v pôvodnej domovine. V tejto dobe ešte časť pôvodného ľudstva bola v etape involúcie, na ceste zostupu do hmotného sveta. Nebeský človek doposiaľ nezahynul, Prométeus ešte nebol celkom zviazaný. Ale táto časť ľudstva už stvorila – bez božského vedenia – primitívnu, drsnú a znetvorenú osobnosť, bez akejkoľvek individuálnej inteligencie.

8

Táto zvieracia bytosť, ktorá úplne reagovala na svojho polobožského stvoriteľa, bola akoby golemom, robotom a automatom, ktorý pozostával z mäsa, kostí a svalov. Tento „robot“ bol neúnavným nástrojom svojho polobožského stvoriteľa, hračkou upadajúceho Bohočloveka. Nástroj, s pomocou ktorého bohočlovek dokázal pracovať s hrubou matériou dialektiky. Týmto spôsobom uskutočňoval zvierací otrok svojské a bizarné nápady a úlohy svojej monády, pravda len do takého rozsahu, do akého mu to umožnila hrubá hmota. Postavil obrovské, divne vyzerajúce mestá a z vulkanického kameňa vytesal mohutné sochy, ktoré zobrazovali monády. Na svojich stavbách, nádobách a ornamentoch sa pokúsil vyjadriť a realizovať charakteristické myšlienky, hodnoty, schopnosti a možnosti monád. Prostredníctvom vykopávok a očakávaných objavov v austrálskej púšti sa dostanú na svetlo sveta pozostatky veľkej múdrosti, ktoré budú pravdepodobne obnovené. To by mohlo zdôrazniť a potvrdiť veľkú časť základov klasických učení o obnove pôvodného života a jestvovaní Bohočloveka, ktoré opäť učí a hlása moderný Ružokríž.

DVOJNÁSOBNÁ DUALITA

Lemúrčania boli zdvojené bytosti.

Ako stvorenia tejto prírody boli v svojich činoch ľudskými zvermi, ako pôvodné entity to boli nebeské bytosti, ktoré začali klesať do hmoty. Monády, ktoré patrili do tejto skupiny, vychádzali z myšlienky, že zvierací typ Lemúrčana sa dokáže vyvinúť do veľkolepej, novej bytosti – božského človeka. Potom by ako stvoritelia boli skutočne rovní s Bohom. Z ničoho by stvorili ľudí, s ktorými by sa ako monády dokázali celkom spojiť a s pomocou ktorých by sa vedeli pozdvihnúť.

Potom by božský človek, monáda, mohol žiť a existovať vo vlastnom stvorení.

Druhá časť spoločenstva bohoľudí varovala pred týmto hrozným vývojom. Nakoniec to spôsobilo rozdelenie do dvoch skupín. Prvá skupina, ktorá pochopila základnú chybu, sa začala zbavovať svojho animálneho stvorenia, aby sa mohla navrátiť do otcovského domu, zatiaľ čo druhá, ktorá vytrvala v pokuse, svojou tvrdohlavosťou premárnila božiu silu. Prvé spoločenstvo, ktoré šlo cestou svetla, nazýva pamäť prírody „synmi svetla a múdrosti“, kým druhá skupina bola pomenovaná ako „synovia temnôt“. Roboti,

ak aj naďalej môžeme týmto spôsobom poukazovať na zvieracie, fyzické kreatúry z Lemúrie, teda roboti synov svetla a múdrosti boli svojimi monádami prijaté do neutralizačného procesu. Monády ich neviedly do záhuby, ale pôsobili ako ich pravzor. Takto chceli prirodzenou cestou dosiahnuť odstránenie tohto bezbožného stvorenia. Roboti synov temnôt sa pokúsili zničit tento proces a usporiadali veľký masaker medzi svojimi protivníkmi. Následkom toho sa títo museli znovu zrodiť, aby tak mohli naplniť cieľ svojich monád. K tomu sa pridružil ďalší zlovestný efekt, že ľudské zvery si začali postupne, inštinktívne osvojovať niečo z inteligencie ich vodcov. Príležitostne sa dokonca odlúčili od svojich vodcov a začali konať samostatne. Podľa záznamov sa dopúšťali hrozných zločinov, ako napríklad sa párili s inými zvieracími druhmi, zatiaľ čo civilizácia hynula počas tejto lemúrskej noci.

Možno by bolo veľmi zaujímavé ísť hlbšie do tohto príbehu, ale naším zámerom je ukázať jeho moderný náprotivok.

9

Prehľad Pomenovanie „Lemúria“ použil prvý raz zoológ Philip Lutley Sclater (1820 – 1913) vo svojej krátkej eseji, ktorú vydal v roku 1864. Už v roku 1840 francúzsky prírodovedec Etienne Geoffrey Saint Hilaire uvažoval o tom, že Madagaskar mohol byť časťou štvrtého kontinentu, ktorý sa ponoril do vôd Indického oceána, lebo jeho živočíšstvo sa veľmi odlišuje od neďalekej Afriky, ale je veľmi podobné faune Indie, ktorá je od neho značne vzdialená. Aj keď Sclater bol prvý, kto pomenoval potopený svetadiel „Lemúriou“, v 60. rokoch 19. storočia viacerí vedci použili aj iné mená pre potopenú pevninu, ako napríklad: Africko-Indický alebo Indo-Africký kontinent, Indo-Oceánsky svetadiel či Indo–Madagaskarský polostrov. Podľa Alfréda Wegenera (1880 – 1930) pred dvesto miliónmi rokov všetky kontinenty spolu tvorili jeden, takzvaný superkontinent Pangea.

Antarktída, Austrália a India hraničili s Afrikou a spolu s Južnou Amerikou tvorili jednu pevninu až do začiatku Jurskej doby, keď sa postupne od seba oddelili a vzďaľovali, až napokon vytvorili dnešný stav na mape. India sa ale oddelila od Austrálie a Madagaskaru, narazila na Áziu a okrem iného spôsobila zvrásnenie Himálají. Tento vývin bol nazvaný „lemúrskym“ stlačením. Nemecký biológ Ernst Haeckel (1834 – 1919) napísal vo svojej knihe Natürliche Schöpfungsgeschichte (História prirodzeného stvorenia, 1870), že v Indickom oceáne sa vytvoril kontinent, ktorý sa rozprestieral od Sundských ostrovoch k južným brehom Ázie a bol ohraničený východným pobrežím Afriky.

Tento bývalý, obrovský kontinent pomenoval anglický zoológ Sclater „Lemúriou“ kvôli opiciam, ktoré tam žili a podobali sa ľudoopom. Tento fakt je tiež dôležitý, lebo podľa všetkého tu bola kolíska ľudskej rasy, ktorá sa s veľkou pravdepodobnosťou vyvinula z ľudoopíc. Vo svojej knihe Anthropogenie (Antropogenéza, 1874) napísal: „Človek sa asi zjavil v štvrtohorách počas doby ľadovej v teplejších pásmach pravekého sveta alebo na pevnine tropickej Afriky i Ázie či na niekdajšej pevnine, Lemúrii, ktorá sa potopila do vĺn Indického oceánu“. Stratený svetadiel označuje ešte ako „raj“. Haeckel rozvíjal teóriu, v ktorej predviedol vývin človeka naprieč rôznym stupňom, od najskoršej čiastočky hmoty „monera“ cez animálnych predkov ľudí až k ľudoopom, ktorí sú na 20. stupni vývoja, zatiaľ čo súčasný človek je na poslednom 22. stupni.

V rozmedzí rokov 1896 – 1909 venovali v austrálskom odbornom časopise Science of Man: Journal of the Royal Anthropological Society of Australasia mimoriadnu pozornosť Lemúrii, potopenému svetadielu. V článkoch sa tiež konštatuje, že prvé ľudské obydlia boli v týchto potopených oblastiach. H. P. Blavatska cítila, že spomínaní vedci do

10

veľkej miery potvrdzujú jej okultné priblíženie. Často citovala z diela Francúza Louisa Jacolliota a bola prvá, ktorá dokázala spojenie medzi Atlantídou a Lemúriou. Odvolávala sa tiež na knihu Atlantis, the antediluvian World od Ignatusa Donellyho, v ktorej sa takisto spomína Lemúria. Verila, že Lemúria bola situovaná v Indickom oceáne a bola obývaná takzvanou treťou prvotnou rasou, resp. „základnou rasou“ na sedemdielnej stupnici ľudského vývoja.Všetky tieto závery vyvodila na základe kroniky Akaša. Lemúrčania disponovali mimoriadnymi spirituálnymi schopnosťami, ako je napríklad dvíhanie ťažkých predmetov silou vôle. Podľa nej boli Lemúrčania veľmi vysokí a mali tmavú pokožku. Aboridžinci, pôvodní obyvatelia Austrálie, sú pravdepodobne potomkovia tejto rasy. V zmysle tejto teozofie bola Lemúria zničená už v tretej perióde, skôr než mohli založiť kolónie na ostrovoch v Tichom oceáne a v oblasti severozápadne od Afriky, neskôr známej ako Atlantída. Prebehla ďalšia selekcia ľudských rás, počas ktorej vznikla „červená“ a „žltá“ rasa.Tieto sa vyvinuli v nový ľudský typ, ktorý poznal emócie a vlastnil väčšie duchovné schopnosti. V knihe The Lost Lemuria (Stratená Lemúria, 1904), ktorú napísal W. Scott-Elliot, sa podrobne opisuje rastlinstvo i živočíšstvo, ako aj ľudia, ktorí na Lemúrii žili. Dôkladne charakterizuje Lemúrčanov a zdôrazňuje ich zjav, ktorý pripomína opočloveka, i ich veľkú, 3- až 4-metrovú výšku. Podobne ako H. P. Blavatska aj on sa odvoláva na slávnu Knihu Dzyan. Stratenú Lemúriu opisuje aj Paul Brunton vo svojej knihe The Message from Aranuchala (Správa z Aranuchala, 1936).

V roku 2002 bola vydaná kniha Lewisa Spencera The Problem of Lemuria.The Sunken Continent of the Pacific (Problém Lemúria. Potopený kontinent Pacifiku), v ktorej sa autor systematicky a z každého hľadiska venuje problematike Lemúrie. Väčšina vedcov prehlasuje, že pevnina sa začala rozpadať následkom zemetrasení a vulkanickej činnosti v treťom veku, približne pred 70 miliónmi rokov. Ako prínos na euro-americkom spirituálnom trhu a v tradícii Knihy Dzyan dielo Bruntona Mosaic Tablets rezonuje v Naacal Tablets od Churchwarda či najnovšie v diele Subramuniyaswamiho Lemurian Scrolls (Lemúrske zvitky). Možno spájajú Sclaterovu potopenú Lemúriu so slovami stratenej múdrosti...

Pramen: The lost Land of Lemuria, in Fabulous Geographies, Catastrophic Histories, Sumathi Ramaswamy, professor of History, University of California Press, 2004.

11

TRVALÉ ÚČINKY V MODERNEJ DOBE

Lemúrski synovia temnôt do dnešných dní pokračujú vo svojich pokusoch. Počas Atlantskej i Árijskej epochy boli odchýlené monády, teda nebeské entity neutralizované a zanikli. Keď boli pripútané k svojim lemúrskym robotom, boli kultivovaní počas Atlantskej a Árijskej éry až na úroveň súčasného ľudstva. Nedosiahli sa ale všetky ciele. Nedokázali zvýšiť imunitu voči chorobám a ani zaistiť si oveľa dlhší život. No mnoho terajších vedcov ešte stále hľadá spôsoby ako 12

„zdokonaliť robotov“. Možno sa v tom smere dosiahne aj veľký pokrok, lež môžeme sa opýtať, čo za to zaplatíme? Bude to za cenu absolútnej smrti toho posledného zvyšku pôvodného duchovného vedomia, ktoré hoci slabo, no ešte stále kde-tu bliká. Potom by boli zámery lemúrskych monád dosiahnuté.

Následne by jestvoval iba dokonalý ľudský robot, bez usmerňujúcej božej idei. Monáda by bola celkom mŕtva a zostala by iba nepoužiteľná kreatúra pozostávajúca z mäsa, kostí a svalov. Tento počiatočný robot sa v súčasnosti stal racionálnym

Jeden deň sa v Austrálii nájdu pozostatky miest z pradávnej minulosti. tvorom s mentálnou schopnosťou a medzičasom dosiahol svoj vrchol.

Preto nás čas súri! Terajší, rozumový ľudský robot sa nachádza v stave, keď ešte dokáže pochopiť omyl svojho stvoriteľa a vydať sa na cestu návratu. Vtedy nastane zvláštna situácia, keď stvorenie oslobodí svojho stvoriteľa. Momentálne je ľudská monáda celkom neutralizovaná, už nie je súca pre žiadnu činnosť a nachádza sa v takej dramatickej situácii, z ktorej ju môže oslobodiť iba jej človek prostredníctvom osobnej obety. Jeden druhého nazývame človekom, no v skutočnosti sme iba robotmi predchádzajúcej

a skutočnej ľudskej slávy. Aby sme opäť mohli oslobodiť toho pravého človeka, musíme sa vzdať prírodného človeka. K uskutočneniu tejto obnovujúcej práce napomáha monáde, ktorá je v súčasne dobe ešte bezvládna, Kristova hierarchia.

Múdrosť, ktorá sa zachovala v austrálskej púšti, v rozhodujúcej chvíli histórie sveta prispeje vo veľkom meradle k tomu, aby súčasné ľudstvo videlo, k čomu je povolané.

Preto bratstvo Ružokríža urobí všetko, aby oslobodilo padlého človeka z väzenia zvieracej bytosti, a zabránilo tak tomu, aby sa jeho sen nezmenil v smrteľný spánok.

13

Stvorenie človeka v Judášove evanjeliu V roku 180 nášho letopočtu ešte s obavou písal cirkevný otec Ireneus o Judášovom evanjeliu. V nedávnej dobe magazín National Geographic o ňom referoval ako o celosvetovej novinke pri príležitosti jeho prezentácie, ktorá sa konala 6. apríla 2006, teda desať dní pred Veľkou nocou, podobne ako aj udalosti z Judášovho evanjelia, ktoré sa začali jedenásť dní pred Veľkou nocou. Tento spis sotva zaujme pozornosť historikov, lebo v ňom nie sú žiadne nové historické skutočnosti o Ježišovi, hoci sa v tomto evanjeliu aspoň štyrikrát smeje.

G

nostici ale toto evanjelium privítajú s veľkou radosťou, lebo v ňom rozpoznajú tradíciu zvitkov nájdených v Nag Hammadi. Nie je to prekvapujúce, pretože džbán, v ktorom boli Evanjelia podľa Judáša, obsahoval ešte dva zvitky, ktoré sú známe z Nag Hammadi.

ŠTÝL JUDÁŠOVHO EVANJELIA

Už úvodná veta nám mnoho napovedá: „Tajná správa o odhalení toho, čo Ježiš povedal v rozhovore s Judášom Iškariotským“. Tento text teda nebol určený pre svet, lež iba pre jednotlivca alebo pre malú, pripravenú skupinu. To nám 14

ponúka celkom iný pohľad na osobu Judáša, bez toho aby bol použitý vžitý opis zo štyroch evanjelií. Judáš je tu v pozitívnom protiklade voči ostatným učeníkom, ktorých mená sa tu ani nespomínajú. Ježiš s nimi rozprával trikrát, avšak vždy u nich pobadal zmätok a nechápavosť.

Učeníci sa modlia k falošnému bohu a nechápu, že božie zrodenie sa musí uskutočniť v samotnej ľudskej bytosti. Počas tretieho a zároveň aj posledného rozhovoru je Ježiš nespokojný a karhá ich.

Nazýva ich zblúdilými služobníkmi a prikáže im, aby prestali obetovať.

Posledné slová, ktoré im hovorí, sú: „Nebojujte ďalej so mnou!“ To ukončuje rozhovor medzi Ježišom

a učeníkmi, ktorý sa dostal na mŕtvy bod a sotva priniesol nejaký výsledok. To všetko prospelo iba Judášovi, ktorý sa už vtedy zjavuje ako ideálny žiak. V porovnaní so štyrmi evanjeliami sa tu záležitosti menia. Učeníci nechápu Ježiša a potupia svoju službu obety. Na-

Judášov bozk Freska zo série malieb o Ježišovom živote, ktorú namaľoval renesančný maliar Giotto di Bondone (1267–1337) okolo roku 1305 a nachádza sa v kaplnke Arena v talianskom Padove.

proti tomu Judáš spozná a pochopí Ježiša. „Viem, kto si i odkiaľ prichádzaš. Pochádzaš z nesmrteľnej 15

ríše Barbelo.“ Tu sa nezahalene prejavuje gnostik: Judáš vie, odkiaľ prišiel Ježiš: z nepominuteľného kráľovstva, večnej prírody.

Ježiš mu to potvrdí a hovorí: „Rozpoviem ti mystériá ríše, lebo ty máš tu možnosť, aby si ju dosiahol.“ TAJOMSTÁ RÍŠE

Následne Ježiš hovorí Judášovi: „Budem ťa učiť tajomstvám, ktoré ešte nikto nikde nevidel.“ Ježiš mu vysvetlí, že tajomstvá sa nedajú vidieť fyzickými očami, ale iba duchovnými zmyslami, ktoré sa ešte musia vyvinúť v ľudskej bytosti.

Potom mu rozpovie mýtus o stvorení a stvoriteľa nazýva „neviditeľným Duchom“, ktorý tvorí vyrieknutím slova. (Aj v starom zákone v knihe Genezis boh židov tvoril prostredníctvom slova). Neviditeľný duch rečie: „Nech vznikne anjel ako môj sprievodca!“ Vtedy sa veľký anjel toho osvieteného a božského, ktorý vznikol Sám od Seba, vynoril z mračna. Neskoršie z iného oblaku 16

vznikli ďalší štyria anjeli, ktorí sa stanú sluhami toho, ktorý vznikol Sám od Seba.

Následne ten, ktorý vznikol Sám od Seba, vytvorí jedného sprievodcu a stvorí prvé Svetlo, potom stvorí druhé Svetlo spolu s myriadou anjelov. Neskôr, tak sa o tom hovorí, sú tým istým spôsobom stvorené ostatné eóny Svetla.

ADAMAS

Je pozoruhodné, že nie je zmienka o stvorení Adamasa, nebeského Adama. „Adamas bol v prvom žiarivom oblaku [...] medzi tými všetkými, ktorých nazývali „Bohom“.

Preto Adamasovi spolu s tým, ktorý vznikol Sám od Seba a prebýva v prvom Svetle, pripisovali božský stav bez začiatku a konca. Potom je stvorené druhé Svetlo a ďalšie eóny Svetla. Tu nachádzame pozoruhodnú zhodu so židovskou Kabalou, ktorá hlása, že z božieho prameňa žiari desať svetiel, desať Sefirotov, ktoré svojimi lúčmi zaplňujú a riadia celý vesmír: „Ich tváre sú ako

sršiace plamene a nemajú konca, lež sú nekonečné. Je v nich božie slovo, keď sa vyrútia dopredu, a len čo sa vrátia späť, uposlúchnu božiemu rozkazu a ako víchor sa hrnú vpred, aby sa po návrate vrhli tvárou na zem pred jeho trónom“. Aj Kabala pozná nebeského človeka, Adama Kadmona, ktorého mnohí kabalisti považujú za prvého Boha, ktorého dokážu ľudia pochopiť.

V inom kabalistickom rukopise sa o ňom hovorí: „Keď stvoril postavu nebeského človeka, použil ho ako voz, vstúpil do neho a stal sa známym pod menom YHVH tak, aby mohol byť prostredníctvom svojich vlastností pochopený a zvlášť podľa každej rozpoznateľný“. Tieto vlastnosti sú štyri písmená svätého mena YHVH, ktoré sú považované za symboly božej tvorivej sily.

V Judášovom evanjeliu sa po zjavení toho, ktorý vznikol Sám od Seba, narodia štyria anjeli, ktorí sa nazývajú sluhami toho, ktorý vznikol Sám od Seba. Potom, čo sa v prvom žiarivom oblaku zjaví Adamas, je vytvorený nedotknuteľný a svätý rod Sethov. O svetlách, ktoré sa stali viditeľnými, hovoria, že sú v neskazenom rode, a tak sú spojené s večnosťou. Setha volajú prvým človekom, ktorý bol obdarený neskazenou silou. Seth spolu

s anjelom El (El je skratka židovského mena Elohim, čo znamená „Bohovia“) sa dá nájsť v oblaku poznania (Gnóze).

CHAOS

Vždy, keď sa narodí nová bytosť, je vyslovený príkaz na vytvorenie poriadku. Pravdepodobne – pretože tu chýba časť textu – Elohim hovoria: „Nech povstane dvanásť anjelov, aby panovali nad chaosom i podsvetím!“ Prvý raz je použité slovo chaos, hoci nie je vysvetlené, ako chaos vznikol. Nato nasledujú viaceré výrazy, ktoré nám pripomínajú padlú prírodu. Zjavuje sa krvou poškvrnený anjel menom „Nebro“, čo znamená vzbúrenec.

Nie je povedané, odkiaľ pochádza krv a čo spôsobilo Nebrov pád.

Anjel menom Saklas, čo značí blázon, sa zjavuje z toho istého mraku ako Nebro...

Potom Nebro stvorí šesť anjelov a Saklas následne stvorí šiestich pomocných anjelov. Títo dvanásti anjeli vytvoria v nebi iných dvanástich anjelov, ktorým odovzdajú časť nebies. Teraz je badať trocha napätia. Vzbúrenec a blázon stvorili dohľad nad nebesiami. Nie jeden anjel stvoril dvanásť ďalších, ale každý z dvoch anjelov stvoril po šesť.

17

„Príď, aby som ťa učil o tajomstvách, ktoré ešte nikto nikdy nevidel.“ To je počiatok dvojnosti alebo duality, keďže na počiatku počujeme iba o Adamasovi a neporušiteľnom Sethovi. Nato Saklas rečie svojim anjelom: „Stvorme človeka podľa nášho vzoru a na náš obraz! I vyformovali Adama a jeho ženu Evu...“ Teraz je človekom Adam a jeho žena Eva, ktorých stvoril „šialenec“. „Jednota“ bola zlomená. To nespomínajú s istotou, no dá sa to tak interpretovať. Môžeme postrehnúť, že neobviňujú človeka pre jeho pád, pretože je len obeťou svojho pomäteného stvoriteľa.

NIEKOĽKO ÚSUDKOV

V knihe stvorenia – Genezis – stvoril Boh Adama a Evu na svoj obraz.

Naproti tomu v Judášovom evanjeliu je pomerne mnoho skutočností, ktoré predstihujú toto stvorenie: Neviditeľný Duch, ten Jediný, ktorý vznikol Sám od Seba, Adamas, Seth, El, dvanásť anjelov, Nebro i Saklas. Človeka, Adama a Evu, nestvoril Boh, lež blázon Saklas.

V Biblii sa píše o páde. Adam i Eva jedia zo „stromu poznania dobra a zla“, z ktorého im Boh zakázal jesť. Na základe toho, čo sa hovorí 18

v Judášovom evanjeliu, je za pád vinný rebel Nebro. Nerozumné konanie a správanie človeka je do určitej miery pochopiteľné, pretože on je výsledkom rozpolteného stvorenia. Osobne ho nemožno obviňovať, no kvôli praspomienke na pôvodný, čistý, nedeliteľný a slávny stav zakúša bolesť z odlúčenia. Kľúč k riešeniu sa nachádza v univerzálnych učeniach. Karma, s ktorou je človek konfrontovaný počas svojho života, sa nenahromadila len v súčasnom živote.

Jestvuje aj mikrokozmická minulosť. Znamená to, že neoslobodený mikrokozmos sa musí z času na čas spojiť v hmotnej sfére s osobnosťou, aby tak cez ňu dosiahol svoje oslobodenie. Týmto spôsobom je konfrontovaná každá nová osobnosť s dedičstvom z minulosti.

SMRTEĽNÝ ČLOVEK

Po tom, čo stvorili Adama, povedali mu: „Ži dlho spolu so svojimi deťmi!“ Judáš to ihneď pochopil a opýtal sa Ježiša, „či je smrteľná aj ľudská duša.“ Z odpovede, ktorú dostal, vyplýva, že citlivo rozlišo-

Chaos, ktorý nie je chaosom Chaos môžeme opísať ako vplyv exponenciálne narastajúcej neistoty. Každý ďalší krok v čase spôsobí ešte väčšie výsledky neistoty až do doby, keď výsledky budú prakticky úplne nepredvídateľné. Teória chaosu dokazuje to, že princíp neistoty sa dá použiť aj na to, čo sme v minulosti považovali za predvídateľnú udalosť. Napriek tomu sa dá konštatovať, že na hlbšej úrovni jestvuje poriadok. Jednoduchými príkladmi náhodných udalostí takéhoto chaotického poriadku je kvapkajúci kohútik, ako aj vznik ľadových kryštálov. Ak voda z vodovodného kohútika tečie cícerkom alebo v jednotlivých kvapkách, potom veľké a malé kvapky odkvapkávajú za sebou v rýchlom slede bez určitého vzoru. No keď kohútik otvoríme naplno, nastane chaos. Tento jav je spôsobený tým, čo nazývame periodickým zdvojnásobením, zdvojením medzičasu alebo po sebe idúcou bifurkáciou (rozdelenie, rozdvojenie).

Hoci sa poradie padajúcich kvapiek z kohútika v rámci teórie chaosu nedá predvídať, predsa je prítomný hlbší poriadok, jeden zistiteľný vzor.V prípade ľadových kryštálov je situácia taká, že aj keď sa všetky ľadové kryštáliky na seba podobajú, predsa nie sú rovnaké. Keď sa utvorí kryštálik ľadu, je nemožné predpovedať jeho vzhľad. Avšak náuka o chaose môže preukázať, že ľadové kryštáliky vlastnia skrytý spoločný poriadok. Koncom šesťdesiatich a začiatkom sedemdesiatich rokov, v období, ktoré bolo plné spoločenského napätia, si teória chaosu našla vynikajúcu živnú pôdu. Malé udalosti môžu mať veľké dôsledky, tak ako to bolo aj vedecky dokázané. Newton, ktorý je zakladateľom súčasnej vedy, vychádzal z toho, že každý vonkajší fyzikálny jav spôsobujú sily, ktoré sa dajú merať.Tento predpoklad sa v súčasnosti otriasa v základoch a kvantová fyzika ho ešte viac naštrbila. Nie všetko sa ukázalo byť merateľným. Pri skúmaní atómov bolo zistené, že pozíciu a rýchlosť elektrónu je nemožné zmerať súčasne naraz. Buď iba jeho miesto, alebo len jeho rýchlosť. To sa nazýva reláciou neurčitosti alebo princípom neistoty. Úspech teórie chaosu je v určitom zmysle znakom našej doby. Myšlienka, ktorá sa stavia voči nemennosti prírodných zákonov, našla veľký ohlas v napätých šesťdesiatych a sedemdesiatych rokoch. Zatiaľ čo v svete ľudí boli napádané staré pravdy a uznávané poriadky sa dostali do ohňa kritiky, aj na zákonoch prírody sa ukázali trhliny. Einstein tomu nedokázal uveriť a povedal: „Boh nie je hazardným hráčom“. Na hlbšej úrovni možno existuje iný, ešte neznámy základ chaosu. Alebo ako v Judášovom evanjeliu, ktoré nás ubezpečuje o tom, že vždy, keď je nová bytosť volaná k životu, vychádza z nej nový poriadok a je povolaná k tomu, aby vytvorila poriadok.

19

„Išiel som k inému, veľkému a svätému rodu, s ktorým ani jeden smrteľník nemôže byť v spojení.“ vali medzi smrteľným „životným duchom života“ a nesmrteľným „duchom s dušou.“ Ježiš povedal: „Preto rozkázal Boh Michalovi, aby dal ľuďom ľudské duše ako pôžičku, aby tak mohli ponúknuť svoju službu. No Jedine Vznešený prikázal Gabrielovi, aby veľkému Sethovmu rodu dal také duše, totiž ducha a dušu, nad ktorými nie je žiaden vládca.“ Adam vlastnil ducha života k službe vladárom, zatiaľ čo Seth dostal ducha, nad ktorým nevládne žiaden panovník. Ale aj Adam má nádej, že sa vyslobodí z chaosu a podsvetia: „Boh obdaroval Adama a tých, čo sú s ním, Gnózou, aby králi chaosu a podsvetia nemohli nad ním panovať.“ VZKRIESENIE

Tu sa náhle končí Judášovo evanjelium, keď Judáš vydá Ježiša do rúk veľkňazom. Nič sa v ňom nehovorí o vzkriesení, aspoň nie spôsobom, akým sa o ňom zmieňujú evanjeliá.

20

A predsa je zmŕtvychvstanie, pretože vzkriesenie znamená to, že nepominuteľný človek sa obrodí v smrteľnej ľudskej bytosti. V Judášovom evanjeliu sa hovorí, že u Ježiša sa toto vzkriesenie už udialo. Keď sa učeníci pýtajú Ježiša, kde bol, on odpovedá: „Išiel som k inému, veľkému a svätému pokoleniu.“ Učeníci sú veľmi zvedaví, Ježiš im však rečie: „Ale ani jeden smrteľník nemôže byť s ním v spojení.“ A napokon božie zrodenie zo semena večnosti sa musí udiať v človeku.

Judáš je poučený o tejto ceste.

Jemu je dovolené, aby sa pripojil k nepomíjajucemu pokoleniu.

Judáš vstúpi do žiarivého oblaku, kde pobýva svätý rod Sethov. „Hľa, povedal som Ti všetko. Pozdvihni svoje oči a dívaj sa na mrak, svetlo oblaku aj na hviezdy, ktoré sú okolo neho. Hviezda, ktorá ukazuje cestu, je tvojou hviezdou. Judáš pozdvihol svoje oči i uvidel jagavý oblak a vstúpil doň.

Lilith, potlačený ženský princip

K

dyž Bůh stvořil prvního člověka, řekl: „Není dobré člověku býti samotnému,“ a stvořil mu ženu – stejně jako jeho ze země – a nazval ji Lilith. Stvořena ze země, křídly spojena se vzduchem. Brzy mezi nimi začaly sváry… Řekla mu: „Byli jsme oba stvořeni ze země, jsme si oba rovni.“ Adam jí však chtěl být nadřazen, a tak se stalo, že se Lilith vznesla do vzduchu a zmizela.

Tak se to vypráví v babylónském Talmudu. Příběh pokračuje dál.

Bůh vyslal tři archanděly, aby Lilith přivedli zpět. Ti ji nalezli na poušti v přílivu Rudého moře, ale ona se odmítla vrátit.

Bůh, o kterém se zde píše, nemůže být považován za samotného Ducha, původní světelné pole, které vše obklopuje, nese v sobě a z něhož vše vzniká. Svitky z Nag Hammadi vysvětlují, že příběh stvoření ze Starého zákona z knihy Genesis vyjadřuje druhou, nižší spirálu stvoření. Původní princip duchovního tvoření z Boha-Matky-

-Otce, při kterém plynule spolupůsobily mužské a ženské kosmické síly, byl již narušen. Nižší, dialektický Bůh-stvořitel, nazývaný Jaldabaoth neboli Jehova, stvořil deformovanou projekci duchovního, světelného Adama. V apokryfech se o Jaldabaothovi říká: „Ale on, domýšlivý, se stal nyní troufalým na základě chvály moci. Stal se řevnivým bohem. Chtěl si vytvořit obraz jako náhražku jiného obrazu a postavu jako náhražku za jinou postavu. Tedy silám, které byly pod jeho mocí, přikázal stvořit smrtelné tělo.“ 1 Lilith, nositelka ženského praprincipu, neodmítá tedy božské Světlo, ale zákony padlého eonu, síly Autháda. V mytologii o Lilith se popisuje, jak se v kolektivním vyšším já lidstva přihodilo odstěpení, které čeká na vědomou integraci. Jaldabaothovy zkreslené obrazy a náhražky stvoření mohou existovat jen do té doby, dokud mužský a ženský princip budou odmítat skutečnou a rovnocennou jednotu.

21

Lilith a Samael (Adam) tvoří dohromady androgynní (hermafroditní, oboupohlavní) bytost z duchovního narození. Lilith odtržená od svého protějšku bloudí a dotírá na ty, kteří usilují o výstup vzhůru. Je temnou stránkou archetypu Animy. Na obrázku stojí mezi dvěma lvy, s křídly a ptačíma nohama s dravčími spáry. Kruh a hůlka jsou její atributy.

22

V původním plánu stvoření, v působení pleromatu, je spolupráce obou kosmických proudů v dokonalé vzájemné oddanosti základním elementárním zákonem: „Duchovní obraz, ve kterém není mužské a ženské sjednoceno, není z božské přírody…V místě, kde se mužské a ženské nenachází v jednotě, nenachází Svátost svůj domov. Požehnání je možné najít pouze tam, kde je mužské a ženské sjednoceno.“ 2 Proto Lilith končí na poušti u Rudého moře, ztracena a zavržena v astrálních bouřích Jaldabaothova stvoření. Tam, v nejhlubší divočině dialektického života, je zakleta v ženského démona, jako svůdkyně mužů, jako pojídačka svých dětí a její jméno je: „matka mrtvě narozených“. ŽIVOTODÁRNÝ NEBESKÝ A PŘIJÍMAJÍCÍ ZEMSKÝ PRINCIP – IDEA A FORMA

S mýtem o Lilith se můžeme setkat v mnoha publikacích. Na Lilith je pohlíženo jako na archetyp divoké, nezkrotné ženy, ale zároveň jako na první zářivou hrdinku v boji za rovnoprávnost pohlaví, která se nenechá utlačovat. Všechny národy a kultury vyjadřovaly příběh

o stvoření pomocí obrazů a symbolů, které naznačují pozoruhodné síly a působení z prapůvodního zdroje. Tak můžeme i příběhu o Lilith přikládat jiný, hlubší význam než jen boj za rovnoprávnost.

V postavách rozeznáváme existenci dvou principů: Adama – životodárné nebe, a Lilith – přijímající země.

Oba principy jsou naprosto rovnocenné. Myšlenka bez možnosti projevit se je stejně tak bezmocná jako vytvoření nespočetných forem bez základní ideje určující strukturu.

Přerušením jednoty obou kosmických principů – mužského a ženského – nastal jeden z mnoha stupňů pádu stvoření do matérie.

Archandělé nalezli Lilith v přílivu Rudého moře. Astrální, ženský princip se ztratil ve svém vlastním chaosu. Jméno Lilith znamená také: Dívka, která se zmocnila světla. Zde se poukazuje na podobnost s padlým archandělem Luciferem.

Určitě to není náhoda, že legenda podává zprávu o sňatku Lilith s Luciferem. Lilith se tak stává matkou „mrtvě narozených“. Na jedné straně jsou „mrtvě narozenými“ myšleni lidé této přírody. Na druhé straně by to mohly být také vnitřní emoce v nás, které se v našich srdcích stávají základnou chtíče, pocitů a přání.

23

Síly dialektiky, symbolizované nižším stvořitelem, Bohem Jaldabaothem, vyžadují pro své přežití zavržení jednoho z obou původních principů.

To, že tato kletba stihla ženský princip v postavě Lilith a později také v „hříšné“ Evě, můžeme vysvětlit faktem, že kultura Izraelitů byla hluboce patriarchální. Tato kultura se musela bránit proti matriarchálním kulturám Orientu, uctívajícím velké ženské bohyně. Na nejstarším známém vyobrazení na jednom sumerském terakotovém reliéfu drží Lilith ve zdvižených rukou kruh.

Jsou to stejné symboly, které můžeme vidět i na zobrazeních egyptské bohyně Isis. Po obou stranách Lilith sedí sovy. Sova neznázorňuje pouze smrt a noc, ale také moudrost, a je proto zasvěcena rovněž řecké bohyni Athéně.

Lilith má na zobrazení křídla a stojí na hřbetě lvů. Křídla stejně jako lev jsou často atributy velkých bohyní.

Například indická bohyně Maya jezdí na lvu. Obličej Lilith nenese rysy démonické fúrie, ale ukazuje přátelský výraz, podobající se obličeji sumerské bohyně Innany, vyobrazenému na alabastrové masce nalezené ve vykopávkách v Uruku (v dnešním Iráku).

24

ZNEHODNOCENÍ ŽENSKÉHO PRINCIPU ZE STRACHU PŘED PŮSOBNOSTÍ ASTRÁLNÍCH SIL

Tento obraz ženy, který se vyvíjel po tisíce let, lze vysvětlit odštěpením a zavržením prapůvodního ženského principu. V tom také z největší části leží příčina strachu před ženským principem. Kromě toho tento strach vzniká také z podvědomého vědění o nesmírné hloubce a účincích astrální sféry. Z téměř všech příběhů o Lilith tento strach vystupuje. Hovoří-li se o temných, ničivých silách a nebezpečné sexualitě Lilith, je to pitoreskní a bezmocný popis nebezpečí, které je v ženském principu ukryto. „Strach ze ženy“ je vlastně varování, strach z magických a zavazujících účinků nitra, z dosahu astrálních sil, které účinkují právě tak v ženách jako v mužích. Ale ženám jsou jako prvotní ženský princip blízké. Z této blízkosti vzniká vědomí o negativních stránkách těchto sil.

Působení prvotního ženského principu je také základem mnoha kultů krásy a příčinou neustále nových ideálů krásy. V tom nevězí jen touha líbit se. Potřeba ženského principu zrcadlit sebe sama má kořeny v touze zrcadlit se v tom, co je božské, v touze po znovunastolení původního stavu.

V díle Pojednání o duši čteme: A tak se duše ozdobila do celé své krásy a setkala se se svým milým.

A on ji miloval [...] A ozdobila se ještě krásněji, aby u ní chtěl zůstat. 3 Mužům připadá působení astrálních sil často cize a hrozivě. Strach z těchto sil vlastního nitra je někdy promítán ven, na ženu. To vede k obraně při současné silné přitažlivosti, protože v jádru oba principy touží po vysvobození a znovusjednocení. Napodobenina očekávaného znovusjednocení se projevuje jako sexuální spojení muže a ženy.

Tady vládne veliký zmatek, jeden nekonečný tanec pohlaví mezi dvěma póly, přitahováním a odpuzováním. A uvnitř člověka se odehrává tentýž tanec principů jako boj mezi srdcem a hlavou. Zatímco v dobách matriarchálních měsíčních kultur byl svět působením astrálních sil ovlivňován na úrovni citů, s nástupem patriarchálních slunečních náboženství stojí v popředí hlava, racionalita. Vytěsnění ženského principu, jak je popsané v mytologii o Lilith, může být také chápáno jako přechod od matriarchální k patriarchální periodě.

Vrcholem patriarchální nadvlády (v západní kultuře) bylo

Lilith je často zobrazována jako had v zahradě v Edenu, který pokoušel první lidský pár.

upalování nesčetných žen ve středověku označených za čarodějnice.

Zřejmým motivem útlaku žen bylo a je udržení této nadvlády. Ženy jsou stále zbavovány svých práv, vyčleňovány, mrzačeny a zabíjeny.

Síla vycházející z nenávisti vůči všemu ženskému působí až do dnešních dnů. Setkáváme se s ní v různých formách násilí proti ženám a také v nerovném zacházení na mnoha úrovních společenského života. Traumata ženského principu 25

takto zakoušená jsou velice hluboká a bolestná.

Kam nás to dovedlo? Kam až to Adam – vládce nad ženským principem – dovedl? Dosáhl toho, že ve světě převažují mužské, racionální, neustále kupředu tlačící, rozpínavé, agresivní síly. Tak vznikl studený, bojechtivý svět. Je to svět neustále efektivnějších zbraní, genetických experimentů a zvyšování vykořisťování vlastního životního prostředí.

Ve svém strachu před silami ženského principu Adam ztratil cestu v labyrintu studeného intelektu. Řešení však nespočívá v opětovném vývoji matriarchální kultury, i když tento vývoj jednoho dne neodvratně nastane, protože každý vývoj v tomto světě musí odpovídat zákonu neustálého střídání protichůdných pólů. Zvrat v poměru sil, tedy výměna převahy mužské za převahu ženskou, neslouží však nikomu, pouze stvořiteli tohoto světa. Velká osvobozující úloha lidstva může být dokončena jen ve vědomém rovnocenném a společném působení nositelů obou původních principů.

SPOLEČNÝ POHLED NA JEDEN CÍL

Tento úkol je vložen každému člověku do kolébky. Jeho kořeny nesmíme hledat pouze v naší 26

křesťanské kultuře, je naznačen v mytologiích všech kultur lidských dějin. Neboť mýty pocházejí z vnitřního vědomí, jak odhalil veliký znalec mytologie Friedrich von Schelling. To svědčí o hlubokém prozkoumávání nejniternějších základů bytosti. Pomocí mytologie se můžeme více přiblížit k sobě samým a tím poznat skutečný důvod našeho života a úkol lidstva na zemi.

Pro splnění tohoto úkolu jsou oba principy stále znovu přiváděny dohromady, ale stále znovu na sebe narážejí. Pak často následuje zoufalství, zmatek a bezmocný hněv.

Avšak krize vedou k uvědomění a uvědomění vede k poznání a přijetí druhých. Tím se vyvíjí akceptování skutečnosti, že v dialektickém světě se oba póly sice mohou maximálně přiblížit, ale že je však nemožné, aby dokonale splynuly.

Opakovaně je zakoušeno oddělení a pociťována nedokonalost.

Teprve na základě nové duše, která se vyvíjí v muži i v ženě a obsahuje oba principy, se může tato integrace uskutečnit. Dokonalé vyčištění a restrukturalizace srdce a hlavy jako základ umožní, aby se obnovující síly nadpřírody, v níž oba principy působí společně harmonicky, projevily v člověku.

Srdce, sídlo všeho sebezrcadlícího,

sebeprosazujícího působení, se musí zklidnit, vyrovnat a ztišit, aby se stalo čistým zrcadlem pro impulzy z Božího životního pole, které pak mohou být promítány do hlavy.

Takovým obnovením jednoty srdce-hlava v lidském systému získá božské Světlo možnost proudit v člověku. V důsledku toho se v lidském systému vyvíjí nová bytost, která je vědomě a naplněna láskou spojena se světelným polem věčnosti.

Jsme vůbec schopni porozumět tomu, jaký zázrak může být v nás lidech vykonán? Jsme schopni pochopit význam tohoto „podivuhodného zrození“? Víme, co znamená, že v člověku se chce zrodit nový, božský člověk?

Lze to snad vytušit. V tomto tušení se skrývá veliká svatá věda, která v nás vytváří prostor pro působení světla a vyvádí člověka z hlučného shonu tohoto světa, tak, aby přesto mohl stát uprostřed něj.

Ačkoliv tomuto procesu nemůže být porozuměno myslí, jsou rozpoznatelná určitá znamení. Božská ruka zůstává neviditelná, ale občas se nám podaří zahlédnout část obrazu, který stvořila. Proces znovusjednocení srdce a hlavy má svůj vnější protějšek ve spolupráci lidí, kteří tento proces prožívají. Přitom nepohlížejí na sebe navzájem, ale

hledí společně ve stejném směru, na stejný cíl: znovusjednocení všech s božským.

A tím uskutečňují dílo, pro které jsou určeni.

Když se muž stává ženou a žena mužem, pak se oba najdou sami v sobě na druhé straně svého dvojobrazu jednoty, svého skutečného původu, toho jediného praobrazu v prapůvodu.

Pak jsou dva zase jedním, jako to věčné jsou. Ó časy, které mě slyšíte, dejte ženě její místo, rovnocenné, nad hlubinami. 4

1. J. Slavenburg: Ein Schlüssel zur Gnosis. DRP Rosenkreuz Verlag, str. 50.

2. Der Sohar. Das heilige Buch der Kabbala. Diederichs gelbe Reihe, str. 140.

3. K. Dietzfelbinger: Apokryphe Evangelien aus Nag Hammadi. Dingfelder Verlag, str. 169.

4. E. van Ruysbeek, M. Messing: Das Thomasevangelium. Patmos Verlag, Reflexion zu Logion.

27

Otrasuvzdornosť: záhrada ruží verzus Taipei Podľa orákula I-ťing, starovekej čínskej Knihy premien, možno rozlišovať tri typy otrasov: otras nebies, osudu a srdca.

TSJEN – OTRAS

„Šoky prichádzajú a odchádzajú: nebezpečie. Človek nič nestráca, treba akurát urobiť jedno, alebo druhé.“

T

oto sa netýka jedného otrasu, ale série otrasov, takže nám nezostáva vôbec čas sa ani len nadýchnuť. Napriek tomu toto všetko nenaznačuje stratu, lebo sme pripravení zotrvať v strede pohybu a takto sa chrániť proti údelu neustáleho zmietania sa sem a tam. Pri čítaní tohto textu sa môže vynoriť myšlienka, že každý človek vo svojom živote raz za čas a istým spôsobom čelí otrasom.

Otrasy nebies, v I-ťingu označované ako blesk, sú otrasy z prírody, ktoré prichádzajú ako rana z neba. Súčasťou týchto nebeských otrasov sú prírodné javy od povodní či lavín cez vzdúvanie mora až po akékoľvek iné „otrasné“ udalosti.

28

Údel, na ktorý sa vzťahuje druhý typ otrasu, sa zjavne týka situácií, ktoré zvyčajne nazývame „čistá smola“. Naša myseľ nie je vždy schopná spojiť nešťastie s logickým priebehom udalostí. Koncept ľudského údelu alebo osudu vnucuje postoj rezignácie. „Osud“ tu skôr znie ako druh otrasu, ktorý predpokladá, že máme vnútornú silu na to, aby sme zvládli vonkajšie nebezpečie. Táto sila sa nenechá súriť, skôr vyžaduje istý čas. Medzitým nebezpečie roznieti slabosť, ktorá sa, strácajúc trpezlivosť, roztrasie. Tretím otrasom je otras srdca. Toto nás privádza k podstate všetkého, pretože ak prvé dva otrasy prichádzajú do veľkej miery zvonka, otras srdca je chvením našej najvnútornejšej hĺbky, miesta, kde splýva minulosť, prítomnosť a budúcnosť. Duchovný rozvoj začína v srdci. Ako radosť, tak smútok vníma srdce ako plnosť a jednotu alebo ako prázdnotu

a osamotenosť. Aj my môžeme zažiť túto radosť premenenú na jednotu, alebo smútok vyjadrený osamotenosťou ako otrasy. Aby sme sa stále nezmietali medzi dvoma extrémami, vyžaduje sa od nás stabilita, ktorú sme schopní rozvíjať. „Človek sa snaží žiť spravodlivo a skúmať svoje srdce, či neobsahuje niečo, čo odporuje božej vôli. V tomto kontexte je úcta základom opravdivého života.“ Toto je snáď skutočným významom „otrasuvzdorného“ bytia. V súčasnom Taiwane sa výzva „otrasuvzdornosti“ premieta do stavby Taipei 101.

V roku 2004 to bola najvyššia budova na Zemi – merala 508 metrov.

(21. júla 2007 ju prekonala budova

Burj Dubai, ktorá je o 5 metrov vyššia. Na konci roku 2009 bude v New Yorku dokončená 541-metrová budova Freedom Tower). V dokumente nám architekt rozpráva, že celú stavbu sprevádzali prakticky neprekonateľné problémy. Budova Taipei 101 vyzerá ako gigantický bambusový výhonok zo skla a ocele.

Ide o zámer, keďže cieľom bolo, aby súčasťou moderného dizajnu bola aj tradícia. Bambus symbolizuje rast, silu a nezdolnosť. Okrem toho, že prioritou pri stavbe tejto budovy bola inovácia, úmyslom bolo zároveň postaviť niečo výškovo nevídané. Oblasť Taipei je známa svojou nepokojnosťou; periodicky sa tu objavujú zemetrasenia 29

a tajfúny. Toto mesto sa nachádza na zlomovej línii dvoch tektonických dosiek zemskej kôry, čo vysvetľuje tieto pohyby. Tektonické dosky sú obrovské pohybujúce sa plošiny v zemi, ktoré okrem iného spôsobujú vznik sopiek a ostrovov. Budova Taipei 101 nielenže je a musí byť schopná odolať prírodným katastrofám; Taipei 101 ich dokonca sama spôsobuje. Táto veža váži 700 000 ton. Od ukončenia jej výstavby meteorológovia zaznamenali viac seizmickej aktivity v tejto oblasti než predtým. Ďalší výskum ukázal, že dva okraje tektonických dosiek sa prekrývajú 200 metrov od miesta výstavby. Namiesto zastavenia ďalšej výstavby (čo sa deje len sotvakedy v čase, keď sa už na projekt minulo množstvo peňazí a najmä keď dokončenie projektu do istej miery znamená výzvu a je otázkou prestíže) sa začalo hľadať riešenie, ako uskutočniť zjavne nemožné. Projektanti čelili výzve, ako na jednej strane zabezpečiť odolnosť veže voči zemetraseniu a na druhej strane voči silným vetrom, opierajúcim sa do jej stien v podobe tajfúnu.

Každá z týchto požiadaviek vyžaduje opačné riešenie. Pri zemetraseniach by sa budovala mala dokázať kývať (trstina sa nakláňa a je veľmi silná), 30

zatiaľ čo pri tajfúnoch by mala byť viac-menej pevná. Ako možno tieto dve vlastnosti skombinovať? A ako to spraviť, ak navyše treba brať do úvahy aj príťažlivý dizajn?

Preto sú na hranách budovy zárezy; účelom je rozložiť vietor tak, aby mal menší vplyv. Vrch budovy je búrkeodolný; táto kvalita vznikla tak, že do hornej časti konštrukcie sa umiestnili silné pohlcovače otrasov. Pointou je, že existujú rôzne druhy prírodných otrasov. Tým, že im veža dokáže odolávať, môže žiť svoj vlastný život tak, ako to zamýšľal jej architekt, ktorý sa nechal inšpirovať týmto evidentným dizajnom. Iná asociácia spojená s touto otázkou je predstava, že ako ľudia sa môžeme ocitnúť v oblastiach so zemetraseniami, zatiaľ čo sa usilujeme o každodennú sebaobnovu. Aj v našej práci môžeme prísť do styku s vplyvmi, ktoré nás za rôznych podmienok robia bezmocnými.

Týka sa to okolností, v ktorých sa musíme neustále hýbať, byť akoby flexibilní a pružní ako guma. Tento postoj môže byť v pracovnom kontexte našim snahám na osoh.

Rovnako často sa stáva, že pri silnej búrke či dokonca hurikáne v našej práci alebo osobnom živote vyvstane požiadavka, aby sme upevnili všetko, čo sa dá, a zachránili to

pred odfúknutím. Do istej miery sa napnúť a vo vetre sa nehýbať. Tu sa nedá byť ako guma, skôr treba umiestniť naše osobné pohlcovače otrasov do správnej polohy, aby zoslabili silu búrky. Vyžaduje si to isté vlastnosti a duševné kvality, ktoré si zvyčajne musíme nachystať a pripraviť v miernejších časoch.

Ak tak neurobíme, šanca spadnutia alebo kolapsu je oveľa väčšia.

V súčasnej ére, v ktorej sme nútení sa presúvať vo svete a zvlášť v našom každodennom živote, spolu so všetkým, čo sa deje, môže byť zaujímavé pozrieť sa na to, z čoho čerpáme inšpiráciu. Naša vlastná úprimnosť je v tomto ohľade zásadná, pretože bez pripravenosti hľadať oduševnenie na to, aby sme neskôr boli schopní slobodne si vybrať, čo s touto inšpiráciou urobiť, sa nič nezmení. V tom všetkom to spočíva.

Inšpirácia spôsobuje, že v istom smere uskutočníme opatrenia. Nemusí to byť tak doslovne. Môžeme tiež uskutočniť opatrenia vnútorne, na gauči, za stolom či na inom mieste, na ktoré môžeme ticho vstúpiť. Tam podnikáme kroky do sveta vlastného labyrintu. Kráčaním po chodníkoch starých vyšliapaných ciest, na ktorých sme často nedosiahli to, čo sme hľadali, možno nájsť vstup na iný chodník. Na cestu sa vydáva-

me v dobrej nálade bez ohľadu na spomienky na niekdajší neúspechy. Ďalej si meníme topánky a v miere, v akej sa mení farba a podoba krajiny naokolo, začíname dúfať, že tentoraz labyrint zareaguje na naše spontánne hľadanie toho, po čom tak túžime. Postupne sa mení atmosféra. Preruší sa naše dýchanie.

Na začiatku je všetko holé; naozaj nič nerastie. Jediné, čo cítime, je silný vietor vôkol nás, pod ktorým sa ohýbajú stromy. Potom cítime, že sa približujeme čistote, ktorá, ak po nej opravdivo túžime, môže všetko zmeniť. Pomaly všetko naberá farby a ukazuje sa v rozkvete. Tiež cítime, že vietor sa utíšil a opäť dokážeme voľne dýchať. Sedíme na lavičke blízko zdroja a cítime, že už viac nemusíme putovať labyrintom na to, aby sme našli cestu von. Práve sme vstúpili do slobody, ktorú sme hľadali – v našej vlastnej vnútornej krajine. Jediné, čo musíme urobiť, keď nám život spôsobuje „otras“, je ísť týmto vnútorným chodníkom.

Tam pri zdroji sa môžeme opätovne nabiť. Už viac nemusíme hľadať inšpiráciu vo vonkajšom svete. Vnútri je všetko. Musíme sa len vybrať na vnútornú cestu, aby sme prišli do styku s obnovujúcim zdrojom života a inšpirácie, v našej vlastnej záhrade ruží.

31

Velké usmíření Smrtelníci očividně mají nějaký vestavěný mechanismus, který už předem rozděluje veškeré vnímání na dva tábory: ano a ne, ty a já, oni a my, východ a západ. Vypadá to, že nemůžeme myslet, činit nebo říkat cokoli bez současného vytvoření pro a proti. Reakce jsou rozmanité, od obrovského nadšení po hluboké rozhořčení.

V

jednom táboře nacházíme nepřátelství a zápas, konflikt ano-ne, který vytváří spoustu problémů jako zábrany, pochybnosti, otálení, vztek, bratrský spor a válku.

Víme: „co člověk, to názor“, zatímco anglická mentalita proti tomu staví „víc hlav víc ví“. Nicméně svět neposlouchá naše mínění ani protesty a „co vlastně nesmí být“, to se stále děje. „Psi štěkají, ale karavana táhne dál.“ Ve druhém táboře se lidé s neustálou horlivostí snaží odstraňovat chaos, chytat gangy, omezovat vypouštění skleníkových plynů a CO2, jsou odsuzovány hlad a zneužívání.

Nekonečný sled seminářů a konferencí hledá řešení a během demonstrací je požadována obnova a změna.

Avšak nakonec vše zůstává při starém.

32

„Tady neexistuje řešení.“ Až doposud byl tento výrok usilovně popírán, ale skutečnost ho potvrzuje.

Vše zůstává při starém. Končí tímto tento úsek a vyčkáme odevzdaně na přicházející události? - Existují ještě jiné způsoby, například hledat a odhalovat kořen problému. Při tomto hledání zjišťujeme, že omezený ano-ne mechanismus spočívá v nás samých. Možná je to výchozí bod pro řešení. Problém vězí v nás.

VZTAH LÁSKA-NENÁVIST

V našem světě platí zákon zachování energie, první zákon termodynamiky. To znamená, že se energie nikdy neztrácí. Energie může být přeměněna z jedné formy na druhou, ale nikdy nemůže zmizet.

Proto se nic neztrácí ani nepřibývá, ani dobra, ani zla. Nic nemůže být zničeno ani vytvořeno, pouze přeměněno. Musíme si vystačit s tím, co je k dispozici.

Co je tedy k dispozici? Nesmírně mnoho. Od svého vzniku se princip ano-ne choval jako dělící se buňka, jako jednota, která se štěpí.

Na počátku v sobě opravdová Jednota zahrnuje nejen „ano-ne“, ale také „množte se“, tedy zmnožování.

Ale toto množení „ano“ je též oslabováno skrze „ne“, a sice pomíjivostí a smrtí. Co „ano“ přitahuje, „ne“ odpuzuje, a to jak v nejmenším organismu, tak v celém vesmíru.

V psychologii je to nazýváno „vztah láska-nenávist“.

Prvotní buňka, základ všeho, co je, se tradičně nazývá „Bůh“. To je jedno z nesčetných jmen buňky „počátku“, semínka obsahujícího vše, vně kterého nic neexistuje.

Je popisováno také jako Světlo a Láska, neznající ani počátek, ani konec. A přesto slýcháme zmínky o „počátku“. Je potom nějaký začátek, a proto také konec?

ZNOVUNALEZENÍ PRVOTNÍ PŘÍČINY

„Bůh je láska,“ říkali katáři. A tato láska se chce sdělovat, předávat, to je podstata jejího bytí. Tato myšlenka je vyjadřována různými duchovními hnutími. V súfijské tradici např. nacházíme: „Byl jsem skrytý poklad a přál jsem si být poznán.

Proto jsem stvořil svět.“ (Hadith Qudsi) Můžeme se zeptat: Když nic neexistuje vně Boha, komu nebo čemu se potom přál zjevit? Ale lidský rozum není schopen postihnout myšlenky a úvahy Božího bytí. Přesto je člověku dáno poznat tajemství nebe a země, protože spočívají ukryty také v něm samém.

To není jen pouhý výrok. „Člověče, poznej sám sebe,“ radí nám staří, „a poznáš Vesmír (nebo Boha).“ Poznáme-li prvotní příčinu duality, která panuje v našem světě, můžeme se přiblížit k jednotě, ze které dualita pochází. Toto přiblížení nejprve více otázek vyvolá než zodpoví, neboť je to pro rozum abstrakce, která v nejlepším případě přichází ve formě víry, představ a fantazií. Avšak v člověku je skryta schopnost, která umožňuje 33

našemu vědomí utvářet pomocí slov a pojmů obraz, který dalece přesahuje rozum. Můžeme to označit jako „vnímání“, jako radostné znovupoznání nebo rozpomenutí se na vědění, které tu vždy bylo k dispozici.

věrný obraz a podobenství toho původního, vzniká člověk ze Světla ve své původní podobě. Není to ta bytost, kterou dnes nazýváme „člověk“. Je to člověk jako kosmos, světlo a hmota, jako zároveň vnější a vnitřní bytí toho původního.

ÚČINNÁ SÍLA TOHO JEDINÉHO

Jako projekce původní energie vlastnil člověk všechny schopnosti k používání této tvůrčí energie.

Mohl působit těmito schopnostmi a svobodnou vůlí a také tak činil.

Tomu, co potom následovalo, bylo dáno mnoho jmen podle ducha doby a vědomí. Někdy se hovoří o „pýše“, „zneužití moci“, „svéhlavosti“ nebo všeobecně o „pádu“.

Jindy se říká „zvolil si svou vlastní cestu“ nebo „podrobil si zemi“.

Buňka je ohraničena buněčnou stěnou. Pro naše vědomí znamená tato buněčná stěna oddělení vnitřního a vnějšího. Avšak v Božském bytí není žádné uvnitř ani vně.

Původní jednota se promítá jako Světlo. Toto světlo není oheň, nýbrž vychází z Otce, který je prapříčinou. Světlo je vibrace. Vibrace vyvolává zvuk, slovo. Tato vibrace, slovo, přivádí ne-bytí k bytí a zhušťuje pralátku, oheň. Tímto eony trvajícím zpomalováním vibrace vznikla nakonec hmota. Matérie je sraženina ohně, rozdělená na světlo a hmotu. Střídavým působením této polarity, tedy protikladů, se může manifestovat účinek původní energie božského bytí.

To původní, tento bod bez rozměru nebo formy se vyvíjí z bytí statického v dynamickou, aktivní sílu, univerzum, makrokosmos.

Všechny jeho vlastnosti působí jako tvůrčí energie. Vzniká doslova 34

Kam až vedla lidská vlastní cesta, která je ve své extrémní podobě spíše mimo Boha než z Boha, vidíme kolem sebe každý den. Na jedné straně je tu nespoutaný vývoj lidských schopností a na druhé straně vzdalování se od jádra, od Světla „beze stínu“. Stín, který byl nutný k tomu, aby bylo světlo viditelné a poznatelné, se stal jedinou realitou a Světlo se stalo abstrakcí, neurčitou vzpomínkou. Vzpomínka je vyvolávána jiskrou, kterou člověk v sobě nese z původního Světla.

Jakkoli lyricky básníci píší o lásce, přece to zůstává jen „o radosti a bolu lásky“ Světlo je nedělitelné a jiskra je stále ještě ohněm. Oheň, který nespoutaně a zběsile hořel v člověku, v něm byl uvězněn. Člověk se změnil z makrokosmu na mikrokosmos, který už neznal sám sebe.

Kdysi harmonická dualita světla a hmoty, která umožňovala vývoj, ztuhla v protikladech a nepřátelství nám známé dialektiky. Tento pojem doslova znamená: dva hlasy hovoří.

Co jeden hlas říká, druhý popírá.

To nakonec vede k právu silnějšího, k základnímu zákonu dialektiky.

Z dobře známého rčení „miluj Boha nade vše a bližního svého jako sebe sama“ si obvykle zapamatujeme pouze „jako sebe sama“.

Ačkoli jsou to dva póly téhož projevení, odklonily se od sebe duch a hmota v našem vědomí tak dalece, že jakýkoli kontakt mezi nimi se stal téměř nemožný.

Duchovní Světlo stále svítí do temnoty, ale kvůli rozdílné vibraci ho temnota může už jen stěží vnímat.

NOVÝ ZÁKON

Zákon Království Světla má pouze jedno pravidlo, vyjádřené různými způsoby: „Milujte jeden druhého.“

Toto vyjádření nemá žádné mezery.

Náš svět představuje školu a všichni lidé jsou proto našimi spolužáky, ale předměty studia jsou očividně velmi rozdílné. Někteří ze spolužáků se učí ušlechtilému umění stavitelskému, zatímco jiní studují zbraně a výbušniny. Někteří studují správné využití současného zákonodárství, zatímco druzí jak se mu nejlépe vyhnout. Může pro nás být dobré prozkoumat jemné rozdíly „milujte jeden druhého“.

Stručné a výstižné „milujte jeden druhého“ jistě znamená více než jen sentiment a romantiku, které jsme kolem toho utkali. Stále vlastníme pouze stín ze schopností původního člověka. Naše láska, dokonce i ta nejvznešenější, je podmíněná, a proto obsahuje zárodek nenávisti. Možná tento zárodek nebude nikdy aktivován, nicméně tam je. Jakkoli nadšeně píší básníci o lásce, i v její nejlepší formě zůstává „radost lásky“ spojena s „bolem lásky“. „Milujte jeden druhého.“ Ukazuje se, že se to vztahuje k jiné úrovni, ke světu Světla a původní matérie, k božským pólům, mezi nimiž plane kosmická energie, 35

tvůrčí slovo. Na jedné straně je tu Syn jako světelné pole toho původního a na druhé straně rezonance v lidských srdcích, hlavách a rukou.

Tato harmonie přijala podobu řetězce duchovních škol, které svými ohnisky obepínají svět.

V průběhu časů všechny články řetězu dohromady utvářejí pole života, které je pomocnou rukou pro hledající lidstvo. Ačkoli celý řetěz pracuje jako jednota, podoba každého článku je odlišná, podle okolností v daném čase. Jednou se objevuje jako jasně svítící maják, zatímco jindy jako tichá síla.

Práce Světla nemůže být měřena počtem jeho přívrženců nebo následovníků. Proto duchovní školy vykazují při pohledu zpět zřídkakdy takový úspěch, který by odpovídal běžným měřítkům. Nezáleží na tom, jak revoluční, činorodé nebo obnovující byly, na první pohled z nich nezůstalo více než pár symbolů osobních zkušeností a řada urážek od jejich odpůrců. Označení „nadávat jako kacíř“ nebo „pít jako templář“ a slova jako „maniacký“ (podle Mani-Chavy – Mani-žijící) nebo „maniodepresivní“ jsou stále přítomna v naší slovní zásobě.

Ale zdání klame. Vnější forma přichází a odchází, ale jádro je nezničitelné. Zůstává jako semín36

ko naplněné životem, aby později v příhodném čase opět vzešlo. To se ukazuje například jako obnovený zájem o hermetickou filozofii v renesanci a v dnešní době. Původní duch se projevuje vždy v rouchu dané doby. Světlo, které přineslo dualitu, účinkuje nepřetržitě. Duch má jen jeden cíl: obnovit jednotu mezi Bohem a člověkem. Toto působení je vždy přítomné, nenápadné, ale přesto aktivní.

KDO JE SVĚTLO SVĚTA?

V křesťanské tradici je spojení mezi Bohem a člověkem nazýváno Ježíš.

Ježíš, „syn člověka“, říká o sobě: „Já jsem světlo světa.“ A svým následovníkům říká: „Vy jste světlo světa.“ Poznáváme z toho, že ten, kdo Ježíše následuje, je stejný jako on, Ježíš-člověk, „Syn Otce“ a současně „syn člověka“? Bytost takového člověka zahrnuje oba světy, nebe a zemi!

Byl ten, který je nyní nazýván Ježíš, člověkem z masa a krve, nebo to bylo slovo, které se jako jasný obraz probudilo ve vědomí „nemnohých“? Vyslovila některá ústa toto slovo? Napsala nějaká ruka toto slovo? Nebo bylo napsáno ohnivými písmeny do srdcí „nemnohých“, aby bylo dále předáváno jako zářící zkušenost?

Tato ohnivá řeč se nám však nemůže jen tak beze všeho odhalit. Je to síla, která je našemu přírodnímu bytí naprosto cizí. Je možné, že si jí nemusíme ani všimnout, nebo nás může v okamžiku zničit.

Z ohně vyzařuje světelná energie, Syn. Světlo, Syn, k nám vysílá oheň, Ducha. Kruh se uzavírá.

V Duchu se opět vše dává do pořádku. Ochromující protiklady se vracejí zpět k božské harmonii.

Láska, která nás nikdy neopustila, která nechává vyjít slunce nad dobrem a zlem, láska, která zahaluje spravedlnost světa pláštěm slitování, říká: „Kdo je bez hříchu, ať první hodí kamenem.“ Potud je to příběh světelného bytí, které se zoufale poutá ke stínu, ke klamu „já”. Může se to jevit

jako pohádka, ale je to již celé věky naše realita. Ale jednoho dne nám odhalující Světlo ukáže, že co kdysi bylo, co je a co ještě musí přijít, je jedna událost ve věčném nyní. Kdo odhalí iluzi „já“, spatří zázrak velkého usmíření: člověk Světla ho nikdy neopustil. Zázrak usmíření spočívá v tom, že ve Světle (neboli Lásce) není nic, co by skutečně mělo být usmířeno, protože v něm není žádné dobro a zlo, ani minulost a budoucnost.

Usmíření je výraz z našeho dialektického, časoprostorového myšlenkového světa, světa trestu a odměny. Pro Světlo jsme jen na procházce, z které se, když je s námi vše dobré, vydáme na cestu zpět k jednotě.

37

Christian Rosenkreuz-Heim 1958–2008 Před padesáti lety byl otevřen a předán do užívání Christian RosenkreuzHeim v Calwu v jižním Německu. J. van Rijckenborgh přitom vyzdvihl skutečnost, že v kraji, kde působil Johann Valentin Adreae a Tübingenský kruh, vzniklo nové moderní pracoviště Kříže s Růží. Citujeme z jubilejního oslovení H. Alberta, člena Mezinárodního spirituálního vedení, které pronesl v Bad Liebenzell 7. března 2008.

V

průběhu celých padesáti let je mezi městem Calw a Christian Rosenkreuz-Heim udržován dobrý vztah, podepřený vzájemnou důvěrou. Tyto dobré vztahy přetrvávají také s bankami, řemeslníky a obchodníky a jsme za to vděčni.

Johann Valentin Andreae pracoval devatenáct let, mezi lety 1620 a 1639, jako děkan v calwském chrámu Petra a Pavla. Díky jeho aktivitám v sedmnáctém století měli rosikruciáni velmi těsné spojení s městem Calw.

Když si uvědomíme, že je považován za autora klasických rosikruciánských spisů, není to jistě náhoda, že Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží mohla založit v Calwu centrum, kde se po padesát let 38

konají konference, které se hluboce zabývají učením rosikruciánů.

Myšlenky obsažené v rosikruciánských rukopisech vznikaly v takzvaném Tübingenském kruhu, jehož byl Andreae od mládí členem. K tomuto Kruhu patřili mezi jinými Tobias Hess, jemuž byly známy Paracelsovy myšlenky, a Christoph Besold, který byl profesorem práva na Tübingenské univerzitě.

Besold je považován za nejpřednějšího německého právníka první poloviny 17. století.

Andreae byl v kontaktu s mnohými významnými osobnostmi jeho doby, jako byli např. Jan Amos Komenský, Johannes Kepler, Johannes Arndt, vévoda August von Lüneburg a Tommaso Campanella z Itálie. Campanellův rukopis

Položení základního kamene chrámu v Christian Rosenkreuz-Heim, 16. září 1963

39

Sluneční stát inspiroval Andreaeho k jeho práci Christianopolis.

Během období, kdy byl dvorním kaplanem u královského dvora ve Stuttgartu, tam také mohl šířit své reformační myšlenky. Důkaz toho najdeme v existenci kabalistické učební tabule princezny Antonie von Württemberg, která ji darovala po ukončení Třicetileté války chrámu Svaté Trojice v Bad Teinachu.

Odborníci souhlasí, že tato mimořádná umělecká práce byla inspirována Andreaem, který byl dlouhou dobu princezniným učitelem. To je podporováno faktem, že prorok Izaiáš je znázorněn s Andreaeho obličejem.

Ale nyní bychom chtěli věnovat pár slov samotnému Christian Rosenkreuz-Heim. Na počátku 50. let vkročila škola Kříže s Růží rovněž do Německa, podporována pomocí z Nizozemska. Už po několika letech bylo nutné založit v Německu také pracoviště, protože se čím dál tím více lidí chtělo podílet na práci.

Během jedenácti měsíců byla na krásném kousku země ve Wimbergu vztyčena první budova a 8. března 1958 byla otevřena.

J. van Rijckenborgh, čelní představitel a velmistr školy, pojmenoval konferenční centrum Christian Rosenkreuz-Heim.

40

V hlavní budově, postavené před padesáti lety, nacházíme pokoje pro účastníky konferencí, jídelnu, kuchyni, kanceláře a byty pro stálý štáb. Na začátku sloužila polovina jídelny jako chrám. Během prvních dvaceti let byla práce v Christian Rosenkreuz-Heim podporována také návštěvníky ze Švýcarska, protože tam tehdy ještě nebylo konferenční centrum.

Avšak u toho nezůstalo. Po dalších jedenácti měsících výstavby mohl být v neděli 16. srpna 1964 zasvěcen a předán jeho určení chrám Christiana Rosenkreuze v přítomnosti 2200 žáků. Tito žáci přijeli na zasvěcení nejen z mnoha evropských zemí, ale také z Kalifornie a Brazílie.

To byla pro práci naší skupiny opravdu významná událost, že v srdci Evropy, v zemi klasických rosikruciánů, stál nyní chrám pro 600 lidí.

Také během následujících let pokračovala výstavba až do počátku 90. let, protože bylo zapotřebí stále více prostoru pro spaní a pobyt, mezi jiným pro děti a mladé lidi.

V současné době se mohou žáci a členové školy zúčastnit víkendových konferencí dvakrát měsíčně.

Na těchto konferencích se kromě o Bibli hovoří také o gnostických evangeliích, hermetických textech, svatých knihách dávné

Indie a Číny a zejména také o spisech klasických rosikruciánů.

Neznámější prací je Chymická svatba Christiana Rosenkreutze anno 1459. V uplynulých stoletích budila tato práce stále velkou pozornost a bylo napsáno mnoho rozsáhlých výkladů, protože kniha obsahuje mnoho aspektů lidského duchovního vývoje. Před pár lety jedna dlouholetá přítelkyně, která

se intenzivně zabývala klasickými rosikruciány, řekla: „Tato kniha byla a je bestseller, od okamžiku vydání až dodnes.”

Jak název naznačuje, Andreae v knize podrobně pojednává o symbolické svatbě, chymické svatbě Christiana Rosenkreuze.

Andreaeho nejvyšším cílem a ideálem je vývoj lidského páru*, který je proměněn k vyššímu životu.

* symbolizovaného Christianem Rosenkreuzem (muž – předávající se člověk, Jan; žena – nová duše, ale ještě nespojená s duchem)

41

Od věčnosti k věčnosti VĚDĚT – MOCI – CHTÍT – ODVÁŽIT SE – JEDNAT – MLČET

Toto vyobrazení z hrobky Thutmose III. (Thot znamená [znovu]zrozen) může být vykládáno různými způsoby. Doslovně tu stojí: „On je strážce života“ nebo „On patří opravdu životu“.

Obraz ukazuje, jak král ovládá hada podsvětí Apophise a jak dál kráčí k životu (znak Ankh) pod ochraňujícím dvojím Horovým okem. Aby se stal „Osirisem“, jsou nutné všechny síly ducha a přírody.

Obraz lze pojímat zároveň jako symbol pro povznesení osvobozených nad čas a pomíjivost.

42

Č

ervená nit všech zasvěcujících učení od počátku časů až do „konce dnů“ je stejná pro všechna stvoření, všechny kultury a všechna místa ve všech světech. Od jednoho dne stvoření k dalšímu – od jedné otáčky spirály ke druhé – platí slova, která se s obměnami zachovávají od dob Zarathustry: vědět – moci – chtít – odvážit se – jednat – mlčet.

V dávných dobách se vyvíjelo vědomí člověka, který se blížil zasvěcení, z tělesného pocitu, z animální, animistické části člověka. Dalo by se říci: Opona mystérií se pozvolna zvedala. Začalo to takzvanou kořenovou čakrou, potom se stoupalo přes srdeční čakru k hlavě, ke korunování „korunní čakry“. Především v buddhismu to vede ke známému zobrazování Buddhy se šperkem na hlavě v podobě smrkové šišky jako symbolu pro epifýzu (šišinku mozkovou) neboli pinealis – malou žlázu s vnitřní sekrecí zformovanou jako smrková šiška, která se nalézá ve středním mozku.

Avšak od počátku našeho letopočtu, který je také začátkem mentálního rozvoje jednotlivce, se průběh vývoje stále více obrací.

Z nejhlubších vrstev bytosti vystupuje – nejprve možná nepozorovaně – touha po pochopení a záchraně. Ačkoliv tomu člověk ještě nerozumí, hluboce jím to pohne. A na všechny takto zapříčiněné nové zkušenosti reaguje intelekt, na což pak také odpovídá srdce. Ze spojení srdce a hlavy se vyvíjí čištění, tento proces ovlivní nakonec také všechny fyzické orgány a promění je, dokonce i instinktivní síly, které působily „v hloubi“.

Evangelia symbolicky ukazují tento přechod k cestě iniciace nové doby následovně: „A opona chrámu se trhá na dvě části, od shora až dolů“ (Marek 15, 38). Řecké slovo „naós“, překládané obvykle jako „chrám“ nebo „templ“, vlastně znamená „nejsvětější svátost“. Jazykově je to příbuzné se slovem „loď“ a upomíná to jak na archu mojžíšského židovského svazu, tak Noemovu archu a samozřejmě na loď křesťanských církví. Tak je zpečetěn nový svazek – nový zákon.

Zatímco v antice znamenala nová funkce pinealis korunování iniciačního procesu, dnes platí jako vstupní podmínka.

43

Strnulá sfinga symbolizuje tajemnou cestu, která je iluzí, dokud člověk vidí jen látkovou stranu věci.

V této souvislosti může být havran chápán jako útok na předsudky a neporozumění (atributy v popředí). Lebka je od pradávna symbolem sebepoznání a náhledu, „že člověku je určeno jednou zemřít“. Ve světle endury se však člověk svůj život a své bytí ve světě učí vidět v nedotknutelné božské souvislosti.

Tomuto prvnímu kroku říkali staří rosenkruciáni 17. století „být z Boha zrozen“. Univerzální obnovující síla působí tedy až do morku kostí a ledvin.

Pinealis je jako most mezi smyslově organickým a nadsmyslovým, mezi fyzickým a duchovním, mezi lidským a božským světem.

Kdo se zabývá lidským tělem nejen akademicky, může poznat, jak čistá kosmická nebo univerzální duchovní energie v pinealis aktivuje tvorbu hormonu, který je důležitý pro 44

tvorbu a řízení všech ostatních hormonů. Toky hormonů, které souvisí s vnímáním sebe sama a okolí, jsou závislé na tomto jednom hormonu a odehrávají se – hrubě zjednodušeno – v podstatě ve středním mozku.

Identita, sebeuskutečnění a rozmnožování „visí“ na řetězu (řecky „hormon“ je „řetěz“), který vede z pinealis přes hypofýzu, štítnou žlázu a brzlík až k ledvinám. Základem biblické symboliky jsou tedy také přirozené fyziologické procesy. Most tvořený pinealis neboli spojení

(religio) člověka s božskými silami se v dřívějších dobách symbolicky vyjadřovalo pokrývkami hlavy, jako špičatými čepicemi (u trpaslíka nebo kouzelníka), královskou korunou s „korunní oblohou“ (s křížem na oblouku jako znakem duchovního ohně) nebo kapucí tibetských či jiných mnišských řádů. ČISTÉ MYŠLENÍ, ČISTÉ SRDCE, ČISTÉ ROZLIŠOVÁNÍ

Jedním z prvních kroků je očista myšlení. Tím se může hlava pozvolna transformovat ve „svatyni hlavy“. Proto se závoj nevědomosti roztrhne „od shora“. Důležitost srdce pro proces zasvěcení se dnes sotva musí vysvětlovat: Růžová vlna lidové esoteriky, uvedena hnutím „Flower Power“ – „make love not war“ 1 –, poukázala již před desítkami let na různé možnosti jít „stezku srdce“. Tím se u mnohých lidí dosáhlo otevření pro jiné vibrace vědomí. Očista srdce stojí v centru zasvěcení, stejně jako jiskra Ducha v centru mikrokosmu. Nová, čistá schopnost rozlišovat přesahuje osobní sympatie a antipatie a zaměřuje se na blaho všech.

Intelektuální vědění, ať již je jakkoliv cenné, přivolává velké protisíly,

jestliže není zvnitřněno, jestliže se nestane oduševnělým a prožitým poznáním, to znamená „mocí“.

Nemůžeme však říci: „Protože přece všechno spočívá na vnitřním poznání – Gnosi, chci se zříci všeho vědění z knih a chci usilovat jen o vnitřní poznání.“ „Vědět a moci tvoří pár.“ V citátu Zarathustry je základem iniciace, sebezasvěcení, potřebná vůle a úsilí.

Tím se stavíme před druhý pár pojmů tohoto citátu: chtít a odvážit se. Nestačí hodně vědět, znát stezku, mít široký rozhled a hluboké vědecké či jazykové znalosti, přehled o světě. Kdo cestu nejde skutečně, stojí. Ani vysněná přání, ani nadšené zapálení, ani následování duchovní nauky nebo tradice, ani vyznání nebo uložené zákony zde nedostačují. „Chtít“ znamená: rozumět ideálu, vnitřně jej pochopit, zvolit ho jako cíl a denně se rozhodovat jej dosáhnout.

OD ČISTÉHO MYŠLENÍ K ČISTÉMU JEDNÁNÍ

U každé stezky zasvěcení jde o „překonání“. To znamená odvrátit se od pána tohoto světa a plně se obrátit k pánu všech světů. Totiž: Co je pro původní říši vítězstvím, znamená pro pána tohoto světa ztrátu.

45

Podstata alchymie „Soustavným cvičením schopnosti pozorovat a myslet logicky – avšak také meditací – dosáhne neofyt stupňů, jež vedou k VĚDĚNÍ.

Naivní imitace přírodních procesů, zručnost spojená s genialitou; k tomu světlo hojných zkušeností mu umožní MOCI. V uskutečnění bude pak ještě potřebovat trpělivost, stálost, odolnost a neotřesitelnou vůli. Smělý a odhodlaný utvoří z robustní víry jistotu a důvěru ke všemu SE ODVÁŽIT.

Konečně když jsou mnohá léta snahy korunována úspěchem, začne se moudrý, pln opovržení k marnosti tohoto světa, blížit pokořeným a vyděděncům – všemu tomu, co zde na zemi trpí, bojuje, naříká a zoufá. Jako anonymní a němý učedník věčně trvající přírody, jako apoštol bezmezného milosrdenství a lásky bude věrný svému slibu mlčenlivosti.

Ve vědění a dobročinnosti musí adept navždy MLČET. „Scire – potere – udere – tacete“

A který pán se rád zřekne svého lidu, jenž zdůvodňuje jeho moc? Je tedy samozřejmé, že se na cestě zasvěcení vynoří také překážky. Jinak řečeno: Překonat přírodu vyžaduje svou cenu. Proto chceme také říci: Být připraven tuto cenu „zaplatit“.

A protože tyto požadavky nelze ocenit, ani odhadnout či předvídat, kdy a v jakých podobách přijdou, je nezbytné se napřed vnitřně a zásadně odvrátit od tohoto známého 46

světa a bez výhrady se obrátit k novému neznámému světu.

Pak platí: odvážit se udělat skok podle slov z Markova evangelia 10/21: „Prodej vše, co máš, a (…) následuj mě.“ To je skok do studené vody a současně také do planoucího ohně – skok bez výhrad. Tak se stává nejprve jen nadšené „chtít“ živým „odvážit se“.

Jde tedy o to, přislíbené skutečně činit a vytrvat v tom. Pak je

vnitřní koloběh živen každodenním aktivním obracením se, takže „odvážit se“ a „jednat“ rovněž stále znovu obnovují a posilují „moci“ a „vědět“. Tím se daří stále lépe „jednat“. A když je v tomto smyslu „nouze nejvyšší“, jak praví přísloví, pak „je také pomoc nejbližší“, totiž zvláštní pomoc Bratrstva.

Ve zmíněném citátu Zarathustry se na posledním místě jmenuje „mlčet“. To obsahuje tři aspekty.

Jeden aspekt je následování Krista v životním postoji: „Ne má, ale tvá vůle se staň.“ (Evangelium podle Lukáše, 22/42.)

Dalším aspektem je vnitřní ticho, inteligentní diskrétnost, mlčenlivost, která vyvolává a provokuje co možno nejméně protisil.

Třetím aspektem je mlčení, jenž je vlastní těm, kteří vědí a jednají, aniž by se nechali odchýlit ostatními věcmi.

ALCHYMICKÁ FORMULE: PROSÍM ČTI, JEDNEJ A NALEZNI

Devizou starých alchymistů bylo: „Ora, lege, lege, lege, relege, labora et invenies“ – „pros, čti, čti, čti, ještě jednou čti, pracuj a nalezneš.“ Fulcanelli, jeden z největších alchymistů, napsal knihu Tajemství katedrál 2. Tato kniha poukazuje

na souvislost mezi vnější alchymií, cestou zasvěcení jednotlivého člověka a vývojem celého světa a lidstva. V závěru Fulcanelli cituje Zarathustru a vysvětluje k tomu shodně s východiskem výše popsané metafyzické stezky: „Nestačí být horlivý, aktivní a vytrvalý, pokud člověk postrádá solidní princip, konkrétní základ, jestliže nezměrné nadšení zaslepuje rozum, jestliže nafoukanost si podrobuje soudnost. (...) Poznání mystérií vyžaduje přiměřenost a důkladnost; bystrost a důvtip při pozorování skutečnosti; zdravého, vyrovnaného a logického ducha; živou, ale ne exaltovanou obrazotvornost; planoucí touhu v čistém srdci.

Kromě toho požaduje tu největší jednoduchost, a absolutní netečnost vůči všem teoriím, systémům a hypotézám, které se všeobecně bez kontroly přebírají v důvěřivosti ke všem vytištěným knihám nebo z úcty k jejich autorům. Poznání chce, aby se kandidáti naučili více myslet vlastní hlavou a méně hlavami ostatních. (…)

Konečně když jsou mnohá léta snahy korunována úspěchem, začne se moudrý, pln opovržení k marnosti tohoto světa, blížit pokořeným a vyděděncům – všemu tomu, co zde na zemi trpí, bojuje, naříká 47

Čtyři důležité stupně na stezce, očista,

Rytíř se zdviženým mečem je pěknou

zasvěcení, osvícení a osvobození, se sho-

metaforou pro náš článek: Přilba předsta-

dují s rozličnými stadii alchymického

vuje vědět; lev v srdci symbolizuje odvahu

procesu. Veškerá síla nezbytná pro

a smělost; vztyčený meč vyjadřuje sílu

stezku přichází ze sedmerého Světla,

činu v Kristu; a řemen přilby přes bradu je

na které jsou nasměrováni moudří

symbolem pro mlčení. Paříž, Notre Dame,

z tohoto vyobrazení.

střední portál: Pravidelné tělo.

a zoufá. Jako anonymní a němý učedník věčně trvající přírody, jako apoštol bezmezného milosrdenství a lásky bude věrný svému slibu mlčenlivosti. – Ve vědění a dobročinnosti musí adept navždy mlčet.“ Ať již se zvolí fyzická a metafyzická stezka alchymistů, nebo metafyzická cesta sama: Obě cesty jsou založeny na pradávné tradici „pádu“ a „návratu k Otci“, která se

přes mnohé úpravy také v „ortodoxní“ židovsko-křesťanské nauce stále ještě promítá do dnešní doby. Je to univerzální tradice, která je nezávislá na dogmatech a autoritách, době a kultuře a v univerzálním učení se jmenuje hermetika – podle Herma Trismegista. Pod jménem Herma existuje velký počet dochovaných spisů. Mezi nimi se nacházejí rovněž Definice Herma Trismegista

48

pro Asklepia. Zde zaznívá na egyptské půdě ve třetím století po Kristu totéž, co řekl Zarathustra ve staré Persii o devět století dříve. Hermes pravil Asklepiovi: „Máte možnost se osvobodit; neboť vše je vám dáno. (…) Máte také svobodu nechtít pochopit nic.

A máte svobodu mít nedostatek víry a být svedeni, takže pochopíte opak pravých věcí. (…) Avšak vy sami se můžete stát Bohem, chcete-li; neboť to je možné. Proto:

chtějte, pochopte, uvěřte, milujte a stanete se jím!“ V podstatě se to shoduje s tradovaným mottem Zarathustry: „vědět a moci – chtít a odvážit se – jednat a mlčet“.

1 2

Síla květiny – Milujte se, nebojujte.

Pozn.: V ČR vydáno v roce 1992 nakladatelstvím TRIGON v Praze.

49

Povstanie alebo vzkriesenie RIADENÉ INTERKOZMICKÉ REAKCIE MENIA ČLOVEKA A PLANÉTU

George Orwell, anglický autor známej knihy z r. 1984, prišiel so slávnou vetou: „Veľký brat ťa sleduje“: obraz štátu, ktorý pozoruje každého. Ako však nedávno ukázali záznamy, sám Orwell bol pravdepodobne sledovaný Britskou tajnou službou skoro celý svoj život.

I

nternet pôvodne vyvinula americká armáda v druhej polovici 20. storočia na účely interného manažmentu, komunikácie a ďalších monitorovacích úloh. Medzičasom sa z tejto celosvetovej kolosálnej počítačovej siete stal nástroj, prostredníctvom ktorého sa prakticky každý deň všetko digitálne zaznamenáva, monitoruje, počúva či pozerá.

Rozsah virtuálnej reality narástol do obrovských rozmerov a koniec zďaleka nie je v dohľade. Aplikácia „Google Earth“, ktorú mnohí poznajú, je len vrcholom imaginárnej, digitálnej skutočnosti a príjemnou hračkou pre ľudí.

a jej obyvateľov môžu dôsledne sledovať iné a pravdepodobne vyššie inteligencie, nech už pochádzajú odkiaľkoľvek. Zo strachu a sebazáchovy sa vlády – s výnimkou Mexika a Francúzska – stále neodvažujú pripustiť túto skutočnosť. Viditeľné úkazy, poukazujúce na tieto javy, ktoré boli pozorovaním plne zaznamenané a ktoré sa prostredníctvom satelitov alebo oficiálneho televízneho vysielania dostali do celého sveta, sa natoľko zintenzívnili, že už viac nemá zmysel ich popierať. Dnes už dokonca i katolícka cirkev pripúšťa, že musia existovať iné, údajne rozvinutejšie civilizácie.

POPIERANIE – ZOSMIEŠŇOVANIE – PRIVLASTŇOVANIE

Rôzne vlády na celej zemeguli odmietajú či spochybňujú, že Zem 50

Po fáze popierania už takmer skončila i fáza zosmiešňovania týchto javov, naznačovania ich nepravdepodobnosti. Nastupuje tretia fáza,

fáza využitia týchto skutočností pre vlastný úžitok. Ak sa pozrieme okolo seba v zoologickej záhrade tohto sveta, niekedy sa čudujeme, kto pozoruje koho, resp. kto na koho dohliada a prečo. Ak je to naozaj tak, že existuje kolektívne elektromagnetické pole zaznamenávajúce všetky myšlienky a city, ktoré mentálne vyživujú a emocionálne ovplyvňujú ľudí, tak viac-menej nastal čas na to, aby si človek uvedomil, prípadne aby bol aspoň schopný pripustiť, že jeho predpokladaná jedinečnosť a autonómia nie je ničím iným než ilúziou. Staré indiánske kultúry poznali toto pole pod menom Akaša; pole, ktoré v skutočnosti neobklopuje len Zem, ale celé prejavené univerzum.

HMOTA V SKUTOČNOSTI NEEXISTUJE

Biblické „zástupy zlých duchov v nebesiach“, ktorých staroveká gnóza, ako aj moderný Ružokríž nazýva „archónmi a eónmi“, predstavujú pole, ktoré je v Škole Ružokríža známe pod spoločným názvom zrkadlová sféra. Keďže tieto jemnohmotné koncentrácie so svojou kombinovanou inteligenciou ovplyvňujú ľudstvo na všetkých úrovniach,

človek je často oveľa menej nezávislý, ako sa domnieva. Zdá sa, že je stále neschopný dovidieť ďalej ako na konček svojho nosa, a to aj keď intenzívne hľadí na nebo a pátra po jeho zmysle. Albert Einstein preto vo svojej jednotnej teórii poľa zo začiatku predchádzajúceho storočia stanovil, že hmota v skutočnosti neexistuje a že všetky viditeľné vesmíry nie sú ničím iným ako len „dočasne zhustenými, elektromagnetickými poľami“. V tomto kontexte v roku 1920 vyhlásil: „Podľa všeobecnej teórie relativity je priestor vyplnený fyzikálnymi vlastnosťami; v tomto zmysle preto jestvuje éter.“ V dobe, ktorú žijeme, sa zdá, že Zem sa búri proti mnohým neprávostiam a vrtochom jej obyvateľov.

Jestvuje hrozba narušenia rovnováhy.

Keď považujeme Zem za živú bytosť, možno povedať, že už sa viac nenecháva vykorisťovať a zotročovať. Ľudstvo chce dnes zaceliť hlboké rany obväzom. Nech sa tak deje s akokoľvek dobrým úmyslom, Zem ovládajú iné impulzy. Ide o slnečné impulzy a vplyvy z vesmíru, ktoré odhaľujú ľudstvu spôsobené dôsledky. Preto Jan van Rijckenborg v knihe Gnostické mystéria Pistis Sofie hovorí: 51

„Najmä v dnešných časoch, keď mnohé udalosti možno vysvetliť len na základe magnetických vplyvov, je naozaj absolútnou nevyhnutnosťou, aby hľadajúci pochopil spojitosti medzi udalosťami.“ Človek sa však na tom vo svojej domýšlivosti nezúčastňuje. Vlastne nič neovláda. Napriek všetkým pozitívnym iniciatívam prinajlepšom spôsobujeme zmätok a naďalej sa preceňujeme. V rámci sféry činnosti slnečného tela Slnko poháňa Zem a jej obyvateľov k obnovujúcej aktivite a pokračovaniu skutočného vývoja. Ružokrižiaci nazývajú túto činnosť aktivitou Vulkánu, duchovného Slnka pôsobiaceho za Slnkom, ktoré plné neosobnej lásky všetko zasadzuje do poľa možností. Práve slnečná vibrácia pozdvihuje človeka duše ponad hranice času a priestoru a následne ho ženie k dokonalosti, k ďalšiemu vývoju duchovného vedomia.

Toto naznačuje odpútavanie sa od obmedzení, aby mohla pokračovať večná genéza.

Avšak, aspoň nateraz, sme tento bod ešte nedosiahli. Keď sa pozrieme na stav zeme vôkol nás, s istotou môžeme vyhlásiť, že človek je chorý a znečistil svoju vlastnú životnú oblasť. Uzdravujúce sily prúdia do človeka, pretože bunky 52

a orgány reagujú fyzicky a inteligentne na zdroje infekcie v ľudskom tele bez toho, aby sme si to uvedomovali. Rovnaký proces na našej planéte prebieha v súvislosti s ľudským fenoménom. Supervedomá a riadená interkozmická reakcia zasahuje ako nápravné opatrenie pozemské podmienky a vo vzrastajúcej miere vidíme jej dôsledky v ľudskej psychike.

V rukopisoch klasických Ružokrižiakov čítame, že tieto reakcie nie sú nič nové. Hovoria o „múdrych posloch Božej rady, ktorí prichádzajú na pomoc ľudstvu v podobe súhvezdí Hadonoša a Labute“. V interpretácii Jana van Rijckenborgha sú to tri mystérijné planéty, ktorých žiarenie preniká aj zemou.

V súčasnosti si mnohí ľudia uvedomujú narastajúce žiarenie, ktoré ovplyvňuje zem z istých častí vesmíru. Vedci očakávajú, že v tejto dobe sa vzrastajúce, rádioaktívne žiarenie gama veľmi zmení vo svojej jemnej aktivite. Žiarenie gama je, stručne povedané, neviditeľné elektromagnetické žiarenie s výrazne vyššou vibráciou ako ultrafialové svetlo alebo röntgenové lúče. Počas utvárania supernovy alebo hypernovy vzniká záblesk sústredeného žiarenia gama, na základe ktorého sa

odparujú aj relatívne blízke nebeské telesá v iných sektoroch kozmu.

Radiácia gama silno ovplyvňuje molekuly vzduchu v našej atmosfére a tým aj naše dýchanie. Toto žiarenie akoby „rozbíja“ molekuly vzduchu a oddelené atómy majú rovnako fatálny vplyv na ozónovú vrstvu. Okrem toho pôsobnosť žiarenia gama sa týka aj ionosféry, a tak toto žiarenie ovplyvňuje aj naše vysokofrekvenčné komunikačné technológie, ktoré vykazujú digitálnofrekvenčné vzory pre naše telá cudzorodé. ČISTÁ ENERGIA Z VESMÍRNEHO ŽIARENIA?

Rôzne štúdie v súčasnosti prinášajú dôkazy, že elektromagnetické polia priamo vplývajú na ľudský organizmus. Spôsobujú bunkové a chemické zmeny. Výsledkom môže byť, že kontrolné impulzy pochádzajúce z mozgu a z iných orgánov sa viac nedostanú ďalej, prípadne nevykonajú správnym spôsobom. Ľudia môžu vážne ochorieť kvôli vplyvu takzvaného „elektrosmogu“, ktorý sa prejavuje vo všetkom a ktorému nedokážeme ujsť. Preto sa veda s ohromným úsilím snaží zachytiť neznečisťujúcu kozmickú energiu, obzvlášť na póloch.

Vedci sa tiež pokúšajú získať čistú energiu jadrovou fúziou (syntézou) namiesto jadrového štiepenia (rozpadu). A nezabudnime spomenúť hľadanie bezplatnej, univerzálnej energie, ktorá by mohla zmeniť celý globálny ekonomický systém.

Mimovoľne nám potom prichádza na um meno Tesla, očierňovaný vedec, ktorý na začiatku dvadsiateho storočia študoval kozmické žiarenia a tvrdil: „Dokážem ovládať kozmické žiarenie a som schopný zostrojiť prístroj, ktorý ním bude poháňaný.“ UNESCO mohlo vyhlásiť rok 2006 za Teslov rok, ale tento impulz bol ututlaný.

V polovici minulého storočia sa po prvýkrát obrátila pozornosť na hypotetickú existenciu, tiež závislú od individuálneho vedomia, stále nemerateľných, éterických častíc: tachyónov, tiež nazývaných neutrína, v ktorých údajne spočíva univerzum. Predpokladá sa, že tachyóny „usmerňujú“ vitálnu silu kozmu; do procesu tvorenia prinášajú poriadok, smer a vedomie 53

a celý ho udržujú. Tiež chránia pamäť najvyššieho potenciálu toho, s čím prichádzajú do styku.

Okrem ohňa, vody, vzduchu a zeme údajne tachyóny predstavujú „piaty hmotný element“. Usudzuje sa, že ich aktivácia a použitie mení a silno zvyšuje energiu na submolekulárnej úrovni, takže aj človek by takto mal byť schopný dosiahnuť vyššie fyzické vedomie. Čo sa skutočne deje? Ide o realitu, alebo hru? Čiastočne aj kvôli tomu všetkému je planéta Zem vystavená veľkej záťaži. A ľudia na to budú musieť reagovať, nech už akokoľvek, a najmä mladí ľudia, ktorým sa možnosti zdajú neobmedzené. V ezoterických kruhoch a aj v Duchovnej škole moderného Ružokríža môžeme v súvislosti s kozmickým žiarením hovoriť o korektívnych a regeneratívnych vplyvoch, ktoré majú obnoviť pôvodné vzťahy v slnečnom tele, ktorého sme súčasťou. Počas rôznych Vodnárskych konferencií v šesťdesiatych rokov 20. storočia sa Jan van Rijckenborgh detailne venoval klimatologickým zmenám, vplyvom žiarenia a zmene vedomia, ktorým ľudstvo čelí. Hermes hovorí, že Boh je večnosť a že večnosť stvorila svet.

Svet nesie svoj čas a čas svoje generácie. Ide o hemžiace sa množstvo 54

bezpočetných bytostí, medzi ktorými nachádzame človeka. Svet prispieva k večnej genéze mikrokozmickej ľudskej bytosti; Zem je tréningovou školou ľudstva. V tomto zmysle vykonáva Zem oveľa viac než len to, že nesie človeka a toleruje jeho egocentrické experimenty.

SEBAPOZNANIE JE ZÁKLADNOU POŽIADAVKOU

Opäť raz nastal okamih, keď je človek schopný zanechať pominuteľnosť. Transformácia Zeme a jej obyvateľov na vyššiu úroveň začala veľmi konkrétne. Nové energie živia dušu a zároveň predstavujú skúšku pre ľudstvo. Aby však človek dokázal úprimne a cieľavedome využiť tieto energie v súčasnej ére, musí sa naučiť, ako spoznať seba samého.

S týmto poznaním dokáže neutralizovať svoju karmu, tie neprekonateľné vplyvy z minulosti.

V prítomnosti už nezavdá nové karmické príčiny, lebo vedomá prítomnosť ponúka človeku budúcnosť. Taká je cesta ľudstva duše.

Pre jedného je dôležité dosiahnuť vedomý, vnútorný pohyb v absolútne inom rytme života; pre druhého zase vnútorne odolávať možnostiam obnovy súčasnej epochy. Inými slovami to pre človeka znamená

vzkriesenie do života, alebo povstanie proti životu.

Toto povstanie sa prejavuje všade vo svete a vyskytuje sa v rôznych podobách. Zdá sa, akoby dnešní ľudia s ničím nesúhlasili už len zo zásady.

Napríklad to, čo je v západnom svete považované za ideálnu situáciu, demokracia, sa dostáva na hranice svojej pružnosti. Inými slovami na horizontálnej úrovni, na vodorovnom tráme kríža prírody, sa nekoná nič nové, všetko sa len opakuje.

Univerzálna Kristova energia Ružokrižiaci rezolútne hlásajú, že univerzálna Kristova energia všetko prežaruje; so svojou duchovnou silou zostupuje do srdca tohto sveta a človeka, aby ho osvietila, rozlomila a obnovila. Avšak ten, kto sa chce priblížiť tejto energii, sa bude musieť zoznámiť s múdrosťou na základe „gnózy“, to jest živého, vnútorného poznania. Štúdium získanej knihy alebo induktívna teória tu nebude po-

Len sily z vyššej úrovne môžu preniknúť tou nižšou a v tomto zmysle naozaj napomôcť pokroku. Keď však veľké skupiny ľudstva poháňané kozmickými vplyvmi pristúpia k stredu kríža, budú môcť dosiahnuť vzkriesenie na vertikálnom tráme. Potom je možný pokrok a ukáže sa nová forma spoločnosti: „sancta democratio“. Táto jednota vznikne z ľudí, ktorí našli jeden druhého. Len v tejto jednote ustúpia všetky vplyvy a putá prírody.

Každé univerzum má svoju vlastnú vibráciu a svoje vzťahy a vzorce.

Príkladom sily prenikajúcej z vyššej úrovne do nižšej je prejavenie večnosti v prítomnosti. Táto činnosť oveľa vyššej vibrácie spôsobuje prebúdzanie princípu večnosti v ľudskej bytosti, v jej srdci.

stačovať.

Kto naozaj pozná niečo z tejto múdrosti, ktorá prevyšuje čokoľvek? Len v svetle prebudeného bude nový človek duše schopný niečo z toho spoznať. Len dotyk Ducha nám môže niečo z toho stále neprejaveného odovzdať na novej úrovni éterického vedomia. Človek, ktorý verí, že osobne vlastní toto poznanie, robí chybu. Díva sa na seba skrz lupu. S lupou azda môžeme vidieť veci väčšie a za iných podmienok, ale vôbec nevidíme veľké veci. V tom okamihu dominuje fantázia a vytvárame si skreslený obraz skutočnosti. A zúžený pohľad vedie k mnohým chýbam.

55

To je to vzkriesenie! Táto vibrácia je veľmi aktívna a veľmi reálna.

Ružokrižiaci nazývajú prechodné fázy medzi dvoma poľami, počas ktorých sa človek mení, „transmutáciou“ alebo „transformáciou“, prípadne v poetickom jazyku mostom svetla ponad priepasti univerza.

Vidíme pred sebou „sancta democratio“, demokraciu tých, ktorí sú rozhrešení vo Svetle. V našej dobe táto demokracia, ktorú zvyčajne nazývame Kristova hierarchia, pôsobí z vyššej kozmickej úrovne.

Počas rôznych vývinových období 56

v minulosti sa v ľudskej osobnosti prebudili rôzne funkcie. Aj v súčasnosti meniace sa žiarenia spôsobujú reakciu ešte latentných funkcí v našom srdci a hlavne v našej hlave, čo nám umožňuje vedome a s porozumením spolupracovať na vývoji duše. Sily vonkajšieho zdania nad nami vo stále vzrastajúcej miere strácajú vplyv. A tak sa staneme nenápadnými okoloidúcimi, akoby priehľadnými, a tak prekročíme hranice - a nový život se stane skutečnosťou.

Energia z jadrovej syntézy?

ITER je skratka označujúca Medzinárodný termonukleárny experimentálny reaktor v meste Cadarache na juhu Francúzska (iter znamená v latinčine cestu). Jadrové procesy na Slnku podmieňujú našu existenciu. Na Slnku prebieha jadrová syntéza alebo fúzia pri teplote približne 10 miliónov stupňov Celzia.Toto je fúzia atómových jadier prinášajúca energiu.Vedci z projektu ITER sa snažia nájsť účinnú metódu, ako vylepšiť jadrovú syntézu na Zemi tak, aby sa dala komerčne využiť. Experimentujú pri teplote cca 150 miliónov stupňov Celzia, teda pri pätnásťnásobne vyššej teplote ako na Slnku!

Na Slnku môže jadrová syntéza prebiehať pri nižšej teplote, pretože tlak vo vnútri Slnka je oveľa vyšší, takže vodíkové častice sú k sebe oveľa bližšie a fúzna reakcia prebieha jednoduchšie. Tieto podmienky sa dajú sotva napodobniť na Zemi, a preto sa vedci pokúšajú dosiahnuť rovnaké okolnosti alternatívnym spôsobom: navodením relatívne vysokej teploty a relatívne nízkeho tlaku. Napriek vysokej teplote nehrozí nebezpečenstvo výbuchu, pretože počet častíc je milión ráz nižší ako v atmosfére. Tlak je výsledkom teploty a počtu častíc; keďže v tomto prípade je výsledkom jedna atmosféra, nemôže dôjsť k explózii.

Okrem ohromujúcich technicko-vedeckých poznatkov je minimálne rovnako fascinujúcou skutočnosťou aj politická vôľa, ktorá podnietila vznik celého projektu. Zatiaľ čo v minulosti všetky veľké národy uskutočňovali jadrovú syntézu v absolútnom utajení, a to so všetkými tomu zodpovedajúcimi následkami, projekt ITER predstavuje výsledok otvorenej spolupráce všetkých hlavných medzinárodných hráčov: je príkladom pre budúce projekty. Vyrobená energia by navyše bola čistá a bezpečná a jadrová katastrofa podobná tej v Černobyle (1986) by nebola možná.

57

Chrám v Calwu, Německo. Položení základního kamene 1963

58

Chrám v Brně. Otevřeno 2009

59

Růžová zahrada v Noverose, Holandsko. Počátky 1924

60

Literatura Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží

Díla vydaná v českém jazyce: Elementární filosofie moderního Růžového Kříže * Přicházející nový člověk * Bratrstvo Šambaly * Prázdný prostor neexistuje * Duchovní odkaz Jana Amose Komenského * Gnose v aktuálním zjevení * Univerzální Gnose

Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.

Distribuce Kosmas s.r.o. www.kosmas.cz

Světelný most mezi vesmíry Každý vesmír má své vlastní vztahy a zákonitosti. Příkladem pro sílu z vyšší oblasti, která působí v nižší oblasti, je zjevení věčnosti v nyní.

Pomocí vysoké vibrace se probouzí princip věčnosti v lidských srdcích. To je vzkříšení!

Tato vibrace je nesmírně aktivní a skutečná. A prostor mezi oběma poli, oblast, ve které se uskutečňují jednotlivá stadia proměny, nazývají rosikruciáni polem transmutace nebo transformace. Básnicky vyjádřeno je to světelný most, který vede přes propast mezi vesmíry.

Hovoří se také o „svaté demokracii“ (sancta democratio), „vládě lidu“ světlem oprávněných. Jedná se o Kristovu hierarchii, která ze své kosmické oblasti působí s velkou účinností v naší době. Rosikruciáni potvrzují, že univerzální Kristova síla proniká vším a sestupuje až do srdce světa a člověka, aby se ho dotkla, osvítila ho, rozlomila a obnovila.

V mnohých vývojových obdobích minulosti byly v lidské osobnosti aktivovány různé funkce. A změna druhů záření v naší době rovněž přiměje k reakci funkce – nyní ještě latentní – v našem srdci, a také v hlavě. Tím se umožní, abychom se vědomě a s pochopením spolupodíleli na vývoji nesmrtelné duše. Síly vnějšího života nad námi postupně ztratí svou vládu. Tak se staneme, jak se říká, nepatrnými kolemjdoucími, téměř průsvitnými a překročíme hranice – nový život se stane skutečností.