Pentagram 2009-5

Pe n t a g r a m

Lectorium Rosicrucianum

Evanjelium pravdy Šťastný je člověk, který se probouzí v sobě samém O európskych, letných týždňoch Karma-Nemesis blahodárná síla osudu Oheň a voda v Alchymii

2009

ČÍSLO

5

Vychází 6x ročně v těchto jazycích: holandsky, německy, anglicky, francouzsky, španělsky, česko-slovensky.

Bulharsky, finsky, řecky, italsky, polsky, portugalsky, rusky, švédsky a maďarsky vychází časopis 4x ročně.

Vydavatel: Rozekruis Pers Bakenessergracht 11-15 NL-2011 JS Haarlem Redakce: Pentagramm Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven e-mail: pentagram.lr@planet.nl Administrace: • Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes Querlandweg 5 D-31848 Bad Münder I e-mail: badmuender@rosenkreuz.org • Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes Auf der Höhe 16 D-57612 Birnbach e-mail: gold@rosenkreuz.org • Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes Haarlemer Straße 19 D-75365 Calw e-mail: crhcalw@rosenkreuz.de • Lectorium Rosicrucianum CH-1824 Caux e-mail: caux@webmail.ch • Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža Lectorium Rosicrucianum P.O.Box 68 SK-04801 Rožňava e-mail: lectoriumslovakia@stonline.sk • Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-140 00 Praha 4 e-mail: rosicrucianum@volny.cz Lectorium Rosicrucianum Nové sady 4 CZ-602 00 Brno e-mail: brno.lectorium@seznam.cz www.lectoriumrosicrucianum.cz Přeloženo z AJ: Pentagram 2/2009 a z NJ: Pentagramm 6/2008

© Stichting Rozekruis Pers.

Evidenční číslo MK ČR E 18833

ČASOPIS MEZINÁRODNÍ ŠKOLY ZLATÉHO K ŘÍŽE S RŮŽÍ LECTORIUM ROSICRUCIANUM

Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, Nového Člověka.

Je však také symbolem Universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je-li uskutečněn v životě.

Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis Pentagram vyzývá čtenáře, aby tuto duchovní revoluci v sobě samých připustili a uskutečnili.

Pent ag ram

Číslo 5/2009

Obsah

V tomto čísle Pentagramu obracíme pozornost na velkou odlišnost mezi bytím a přežíváním, mezi vnitřním a vnějším, rozpadem a transmutací, stálým a nestálým, pravdou a omylem. Evangelium pravdy, láskyplný zákon Karmy-Nemesis a čistá alchymie ducha vedou k příslibu a esenci lidského bytí: k transfiguraci, vzniku duchovního člověka.

Nikdo nemůže vnímat, co je nepomíjivé bez toho, aby se sám stal nepomíjivým, jak se to říká v Evangeliu podle Filipa. „S pravdou se to nemá tak jako ve světě, kde člověk vidí slunce, aniž by sám byl sluncem, kde vidí nebe a zemi a vše ostatní, aniž by byl nebi a zemi sám podoben.

Ale v říši pravdy z ní něco uvidíš a sám se jí staneš. Uvidíš Ducha a sám se staneš Duchem.

Uvidíš Krista: staneš se Kristem. Uvidíš Otce: staneš se sám Otcem. Zde v tomto světě také vidíš všechny věci, sebe ale nevidíš.V tom jiném světě však vidíš sám sebe. Pak, co vidíš, tím také sám jsi.“

Evanjelium pravdy 2 Šťastný je člověk, který se probouzí v sobě samém 11 O európskych, letných týždňoch 2008  Uvažovanie o vonkajšej a vnútornej klíme, z prednášky, ktorá odznela vo švédskom Edshulte 21  Prednáška, ktorá odznela na večernej službe na konferenčnom mieste Noverosa, Doornspijk v Holandsku 25  Niekoľko dojmov z prednášky, ktorá odznela pre skupinu mladých žiakov počas ich pracovného týždňa na konferenčnom mieste „La Nuova Arca“, Dovadola v Taliansku 30 Oheň a voda v Alchymii 34 Několik myšlenek k pojmu alchymie 45 Karma-Nemesis blahodárná síla osudu 51 Obálka: Obálku zdobí vzácné hedvábí, tulipán ve zlatě jako symbol pro obnovený mikrokosmos.

Je zahalen zářivou nádherou ohnivého pláště, ve kterém vyzařují proměnlivou silou různá energetická centra.

Istanbul, 17. století

Evanjelium pravdy Ako racionálne ľudské bytosti vnímame svet našimi zmyslami.Veci a ľudia sa pre nás stávajú objektmi, s ktorými my ako subjekty prichádzame do styku.V gnostikovi sa však vyvíja špecifické vedomie, nový organ vnímania, prostredníctvom ktorého sa s ľuďmi a vecami zjednocuje. Potom sa oddelenosť medzi ním a svetom, medzi ním a Bohom stráca, a tak rozpoznáva podstatu alebo Boha, vnútorný nepominuteľný prvok, pretože on sám sa stal touto podstatou alebo týmto nepominuteľným prvkom.

M

ení sa na túto podstatu a stáva sa týmito prvkami. Už preňho nie sú viac objektmi, predmetmi, ale ním samým, subjektom, obklopujúcim všetko a všetkých. Mohli by sme povedať: Gnóza je priamy, duchovný zážitok.

Keď interpretujete gnózu týmto spôsobom, je jasné, že zakladatelia duchovných náboženstiev a mystérijných škôl všetkých čias boli „nositelia poznania“, gnostici, pretože všetci žili na základe zážitku jednoty s Bohom a všetkými ostatnými.

Ježiš hovorí: „Ja a Otec, boží, prapôvodný princíp, sme jedným.“1 Alebo Pavlove slová: „Teraz vidíme obraz v zrkadle matne,“ – teda len prostredníctvom našich zmyslov, takže veci sa nám zdajú ako záhadné predmety – „potom však zoči-voči“ – to jest po zjednotení stojíme priamo tvárou v tvár podstate bytia.2 2

Pentagram 5/2009

Alebo ako hovorí Buddha: „To, čo vnímam prostredníctvom pozorovania, je pravda. To, čo robím s odovzdanosťou, je pravda a predmet môjho vedomia je pravda. Pretože, hľa, ja sám som sa stal pravdou.“3 A hinduista zase vyhlasuje: „Tat twam asi“ – si tým sám. Čokoľvek, čo okolo seba vidíš ako objekty, si v skutočnosti ty sám. Len to nie si schopný vnímať svojím súčasným vedomím.

Okrem tejto všeobecnej, komplexnej interpretácie výrazu „gnóza“, má tento termín aj viac špecifické významy. Vzťahuje sa na náboženstvo alebo filozofiu, ktorá sa objavila v rovnakom čase ako kresťanstvo a ktorá dosiahla svoj vrchol počas prvých storočí kresťanskej éry. Veľkolepé mená tohto prúdu sú Valentinus, Basilides či Mani. Gnostické rukopisy, ktoré sa našli v roku 1945 v egyptskom meste Nag Hammadi,

Tento indický strom života ukazuje, ako je všetok život spojený a zakorenený v trojnásobnej sile Otca.Tento strom „plní všetky priania“, ale tiež smeruje našu pozornosť na dôsledky našich činov. Materiál: hodváb a bavlna Evanjelium pravdy

3

pramenia v tejto historickej gnóze (v užšom slova zmysle). To platí aj pre Evanjelium pravdy, ktoré vzniklo približne v polovici 2. storočia.

Raná cirkev, ktorá bola nespôsobilá pre priamu, duchovnú skúsenosť, sa stala dogmatická. Odsúdila gnostické písomnosti ako kacírstvo a nezaradila ich do Nového zákona.

Pre cirkev bola historická gnóza vždy kacírstvom. Ak však berieme do úvahy pôvodné kresťanstvo, ktoré založil Ježiš, vidíme, že ide o vskutku duchovnú skúsenosť, tak ako to bolo v rámci historickej gnózy všetkých čias. V zásade neexistuje rozdiel medzi duchovným kresťanstvom a historickou gnózou, nanajvýš v používaných symboloch. Z tohto pohľadu bol Ježiš gnostikom, podobne ako boli v rovnakom zmysle Valentinus alebo Mani duchovnými kresťanmi tak ako Pavol alebo Ján. Neustále pretrvávajúci odpor tradičného kresťan4

Pentagram 5/2009

stva ako voči historickej gnóze, tak voči gnóze vo všeobecnosti nevznikol skôr, ako kresťanstvo opustilo svoje základy, ktoré položil Ježiš, a stalo sa dogmatickým. Keď však porovnáme rukopisy pôvodného kresťanstva s gnostickými rukopismi, napríklad Evanjeliom pravdy, vždy znovu sme svedkami tejto konceptuálnej totožnosti.

Valentinus, jeden z najznámejších gnostikov a predpokladaný autor Evanjelia pravdy, sa narodil v Egypte okolo roku 110 nášho letopočtu. Od roku 150 žil v Ríme, kde ho skoro zvolili za biskupa rímskej kresťanskej komunity. To vedie k záveru, že v tom čase sa ešte nerozlišovali gnostici a kresťania. Okrem toho to tiež naznačuje, že v raných kresťanských komunitách panovala sloboda. Komunity si volili vlastných biskupov a neexistoval žiadny pápež dosadený zhora. Valentinus sa neskôr vrátil

Pravda ukrýva priestor a slobodu. Ak sa rozhodneme odbočiť, zodpovedajúce následky musíme vyriešiť sami do Egypta, kde založil vlastnú školu filozofie a náboženstva. Zomrel okolo roku 170 po Kristovi. Jeho učenie týkajúce sa pôvodu sveta a vývoja ľudstva sa zachovalo. Existuje niekoľko fragmentov z jeho rukopisov a príhovorov a, ako už bolo spomenuté, Evanjelium pravdy, ktorého autorstvo sa mu tiež pripisuje. Nasledujúci postreh, ktorý zaznamenal kresťanský učenec, nám ho o niečo viac približuje: „Valentinus raz videl veľmi malého chlapca. Spýtal sa ho, kto je. A on odpovedal: Ja som Slovo.“4 Toto je nádherný odkaz na zvláštne pochopenie, ktoré charakterizuje gnostikov: vnútorný zážitok zakúsený prostredníctvom duchovného vedomia. Akoby v rámci vízie Valentinus vnútorne vidí malého chlapca, dieťa.

Na rozdiel od svetského človeka si uvedomuje Toho Druhého, večné, božie Slovo, svetlo, život, múdrosť.

Toto Slovo je stále malé ako dieťa. To znamená, že Valentinus stále prežíva svoju vlastnú duchovnú identitu ako úplne nevyvinutú, predsa však nie je ničím podmienená a je schopná rozvíjať sa ako dieťa, bez zaujatosti, bez nedôvery, bez skostnatených názorov.

Takto Valentinus symbolicky vyjadruje prvý nádejný prelom božieho sveta do svojho vedomia. Ide

o začiatok Valentinovho osvietenia, v rámci ktorého sa boží svet, vnútorná, duchovná ľudská bytosť stále viac rozvíja. V jeho vedomí sa štruktúry a sily božieho sveta prejavujú stále výraznejšie.

Podobnú skúsenosť možno nájsť u Pavla: „Lebo Duch skúma všetko, aj Božie hlbiny. […] A práve tak ani Božie veci nepoznal nikto okrem Božieho Ducha, ktorého sme prijali…“5 A potom sa Pavol spytuje svojich druhov: „Neuvedomujete si, že Ježiš Kristus je vo vás?“6 Gnostik Pavol si je vedomý svojej vlastnej identity, ako aj identity jeho druhov: duchovného človeka.

Valentinus sa s nami delí o tieto náhľady z božieho sveta v Evanjeliu pravdy. Hovorí o radosti a pokoji, ktorý ho napĺňa odvtedy, keď si uvedomil duchovnú pravdu. Vraví, že patrí k tým, ktorí už viac nemusia zostúpiť do kráľovstva podsvetia a v ktorých už neexistuje túžba, choroba alebo smrť.

Koniec koncov, tento svet je peklo; nevstupuje do nášho života, my už žijeme vo svete konfliktov, obáv, túžob, choroby a smrti. „Ľudia vedomí si tejto pravdy,“ pokračuje Valentinus, „odpočívajú bez toho, aby sa vyčerpávali, a bez Evanjelium pravdy

5

Pravda je rovná samej sebe toho, aby sa zapájali do hľadania pravdy. Oni totiž vskutku touto pravdou sú… Sú dokonalí, neoddeliteľní od toho, ktorý je skutočne dobrý.

Po žiadnej stránke im nič nechýba, ale získali pokoj a sú občerstvovaní duchom.“7 A všetci ostatní, ktorí sa nenachádzajú v tomto stave pokoja a radosti, to jest my, terajší čitatelia tohto textu, a azda všetci: „…nech vedia, že mi nepristane potom, ako som bol uvedený v miesto pokoja, povedať čokoľvek viac.“ Autor Evanjelia pravdy nám – tým, ktorí sme týmto nedostatkom mučení –, len hodlá ukázať cestu k oslobodeniu.

Cesta oslobodenia z kráľovstva pekla, z nedostatku pravdy a z trýznivej túžby po pravde je poznanie, poznanie pravdy. Táto cesta začína pochopením, že v tomto momente sa nachádzame v nevedomosti a v omyle vo vzťahu k pravde, ako aj k nám samým. Nezabudli sme len na naše vlastné korene, ale aj na korene tohto sveta. Boží svet, Otec, ako hovorí Valentinus, je to, odkiaľ sme vo svojej podstate vzišli ako jeho obraz, to, odkiaľ (všetko) prijímame a odkiaľ sme v našom vývoji riadení.

Naše telo a s ním súvisiace myšlienky a pocity považujeme za našu 6

Pentagram 5/2009

naozajstnú podstatu. Domnievame sa, že len viditeľná (mŕtva) hmota hviezd a planét vo vesmíre je opravdivou skutočnosťou. A skrz toto pevné presvedčenie, túto zaujatosť, potláčame ducha, aby sme ho nemuseli spoznať, ducha, ktorí sa chce prejaviť v nás i vo svete. Je to akoby sme spali a naše sny považovali za ozajstnú realitu. V porovnaní so svetom ducha sú naše zmyslové vnemy skutočnosťou druhého rádu, niečím podobným, ako sú sny v porovnaní so stavom bdelosti.

A Valentinus hovorí, že kvôli tomu, že sme takí nevedomí vo vzťahu k Otcovi, pretože nevnímame ducha, či už v nás alebo mimo nás, vzniká „strach a zmätok a nedostatok dôvery a dvojmyseľnosť a rozdelenie, mnoho ilúzií, akoby rýchlo zaspali a stali sa obeťou nepokojných snov.“8 Teraz je dôležité pochopiť tento stav predpojatej viery, že hmota je jedinou a rozhodujúcou realitou, a preto „z nich sňať nevedomosť ako spánok.

Takýto ľudia nepovažujú spánok za nič podstatné. Rovnako nepovažujú jeho vlastnosti za niečo skutočné, pretože nie sú trvalé; zriekajú sa ich ako nočného sna.“9 A šťastný je človek, ktorí nadobudne vedomie a preberie sa.10

„Spása sa nachádza v pravde.“ Kaligrafie sýrskeho umelca Khaleda Al Saaia. Bez ohľadu na použitý jazyk – čínsky, arabský či sýrsky – nesie slovo „Pravda“ silný odkaz

Prvým krokom na ceste k zažitiu skutočného sebe je preto nutnosť pripustiť si, že v súčasnosti vo vzťahu k sebe i k svetu chybíme, ako aj to, že považujeme naše materialistické idey, ktoré sú v podstate snom, za ozajstnú skutočnosť. Takýto gnostický náhľad je možné dosiahnuť otvorením sa duchovnému pohľadu na svet, gnostickou vierou.

Ako však možno vidieť opravdivú skutočnosť? Ako sa možno prebudiť, ako si možno uvedomiť to naozajstné? Objasnime si teda prostredníctvom niekoľkých analógií, ako takéto vnútorné prebudenie, toto gnostické vedomie, vyzerá.

Zoberme si banálny príklad z každodenného života: každému sa už niekedy stalo, že si nevedel spomenúť na niečie meno. Vieme, že to meno poznáme, ale máme pocit, že sa ukrýva niekde v temnom rohu nášho vedomia a nechce z tejto tmy do svetla vystúpiť; čo je nepríjemný, sužujúci pocit. Aj pri vynaložení maximálnej, najrafinovanejšej snahy Evanjelium pravdy

7

EVANJELIUM PRAVDY je svedectvom gnóze. Gnóza je grécky výraz pre „poznanie“. Vzťahuje sa na poznanie v špecifickom význame; gnóza je iný druh poznania: priama, duchovná vnútorná skúsenosť. Ako človek toto poznanie získa?

Vo Filipovom evanjeliu, ďalšom z gnostických rukopisov, sa dočítame: „Takto to nie je s človekom vo svete: Vidí slnko bez toho, aby slnkom bol; a vidí nebesia a zem a všetko ostatné, ale ničím z toho nie je.

S hravou ľahkosťou stúpa Pravda na nečestnosť a zdoláva ju. Socha Alfreda Stevensa z roku 1876,Victoria and Albert Museum, Londýn

nášho myslenia sa však meno jednoducho neobjaví, dokonca sa skryje ešte hlbšie. Napriek tomu, odrazu, keď sme už na celý problém zabudli a robíme niečo úplne iné, si spomenieme. Znova nám je to jasné, zhlboka sa nadýchneme, od niečoho sme sa oslobodili.

Alebo si vezmime iný príklad: ako deti sme chceli vykonávať nejaké povolanie, ku ktorému sme sa napokon kvôli rôznym prekážkam nedostali. Vzdali sme sa tejto myšlienky, naša kariéra sa vyvinula úplne 8

Pentagram 5/2009

inak a azda sme už aj na celú situáciu zabudli. Ale predsa na nás niekedy doľahne smútok a nespokojnosť bez toho, aby sme vedeli prečo. A zrazu vieme, odkiaľ tieto pocity pramenia.

Neboli sme schopní uskutočniť časť seba a táto časť odvtedy leží ladom.

Nezrealizovaná možnosť sa vynára v našom vedomí a my ju cítime.

A neskôr sa nám hádam aj podarí tento driemajúci talent uskutočniť, napríklad vo forme koníčku.

A napokon ako posledný príklad: zoberte si takzvaný klam života. Žijeme za špecifických spoločenských a osobných okolností a tak sme si na ne zvykli, že už len sotva pociťujeme, aké urážlivé vlastne pre nás sú.

Dokonca sme z nich urobili cnosť

Toto je celkom v súlade s Pravdou. Ale ty si videl niečo z toho miesta a stal si sa tým všetkým.

Videl si Ducha, stal si sa Duchom.

Videl si Krista, stal si sa Kristom.

Videl si Otca, staneš sa Otcom.

Takže na tomto mieste vidíš všetko a nevidíš seba, ale na tom mieste práve vidíš seba, a čo vidíš, tým sa staneš.“12 „Nikto nemôže vidieť nič z vecí, ktoré skutočne existujú, bez toho, aby sa nimi stal.“13

nevyhnutnosti a veríme, že nám tieto okolnosti patria. No jednako tušíme neurčité napätie a rezignáciu, ktorá môže viesť k zúfalstvu. A odrazu si začíname uvedomovať, že vedieme život, ktorý nezodpovedá nášmu opravdivému bytiu. Stále sa musíme zohýbať a zo strachu pred dôsledkami zmeny radšej všetko nechávame tak, ako je.

Tieto tri príklady, v ktorých nás zrazu zasiahne niečo, na čo sme zabudli, v ktorých sa objaví dlho potlačený ideál alebo v ktorých si uvedomíme klam života, môžeme prirovnať ku gnostickému pochopeniu, hádam až nato, že gnostický vhľad je omnoho hlbší a úplnejší. Gnostický človek odrazu zistí, že zabudol na sku-

točný zmysel svojho života, že jeho celý pozemský život, jeho honba za šťastím, bohatstvom a vplyvom v materiálnom svete ho nakoniec neuspokojuje, že najhlbšie duchovné vrstvy jeho duše sú v stave nečinnosti a že jeho život prestupuje ilúzia. Vždy si predstavoval, že je nemožné žiť inak, ako žije teraz, a že napriek všetkému je život dobrý.

Takýto vhľad nemôže ostať bez praktických účinkov. To, čo bolo doteraz potláčané, začína fungovať a dožaduje sa svojich práv. Ak by to tak nebolo, neboli by sme schopní uvedomiť si toto potlačenie. Ide o vnútorné duchovné jadro, večný, nepominuteľný prvok, ktorý „vyzýva“, „volá“, vskutku na nás „nalieha“, aby sme sa vyvíjali a stali vedomými.

Vznikne v nás nová otvorenosť voči duchovnej realite, gnostická viera a otvorenosť voči hlbším vrstvám v nás. Táto viera a táto otvorenosť umožnia, aby sa rozvinulo pochopenie.

V súvislosti s gnostickou vierou nie je gnostické pochopenie a gnostické prebudenie nič iné ako uvedomovanie si toho, čo bolo zabudnuté, pochované, potláčané, čo v nás dodnes len driemalo. Keď sa toto potlačené, duchovné jadro objaví vo vedomí, začneme si uvedomovať dlho zabudnutý zmysel života. Bežný život je demaskovaný ako niečo relatívne, Evanjelium pravdy

9

ako chyba, ako klam života, a prinajmenšom vnímaný ako povrchný.

A tak nám mimoriadne odľahne, keď sa tie aspekty, ktoré v nás tak dlho iba latentne spočívali, stanú vedomé a majú možnosť zaktivizovať sa.

Z toho je jasné, že gnostické pochopenie je niečo viac ako len číra teória, číra duševná fantázia.

Ide o nadobúdanie vedomia opravdivej podstaty človeka. Väčšina teologických a filozofických pokusov o porozumenie gnostikov vychádza z myšlienky, že gnostické poznanie je pochabá špekulácia o stave človeka vo svete. Keď gnostici hovoria, že sú oslobodení poznaním, ktorým sú ich najhlbšie duchovné vrstvy pozdvihnuté z podvedomia do vedomia a sú takto oživené, keď teda gnostici hovoria, že sú oslobodení poznaním, teológovia to nechápu. Uvádzajú, že gnostici sa cítia byť oslobodení akýmsi zvláštnym mystériom. Gnostici údajne veria, že môžu byť oslobodení istými ideami a teóriami o podstate človeka a sveta. Pre gnostika však spása skrz poznanie znamená, že ľudská vnútorná bytosť, ktorá sa v súčasnosti nemôže stať vedomá a živá kvôli povrchnosti a ilúzii, sa napokon vedomá stane a takto sa oslobodí zo svojej nečinnosti. Ako to bolo u Valentina, takáto ľudská bytosť si začne uvedomovať Božie slovo, Boží svet, svoju vlastnú vnútornú duchovnú identitu, 10

Pentagram 5/2009

najprv ako dieťa, ako nádejný začiatok, a neskôr v stále intenzívnejšej a komplexnejšej miere.

Keď sa rozoznie volanie vnútornej bytosti, človek si uvedomuje, čo je večné v jeho vlastnej bytosti, a tak je oslobodený. Potom môžu nastať dve reakcie: reakcie viery a reakcia nedôvery. Môže sa stať, že takýto človek chce okamžite odpovedať a podriadiť sa volaniu. Evanjelium pravdy o tom píše: „Ak je volaný, počuje, odpovedá a obracia sa na Toho, kto ho volal, a vystupuje k Nemu a vie, k čomu je volaný. Keďže má poznanie, uskutočňuje vôľu Toho, kto ho volal.“11 To by bola správna reakcia na toto volanie z jeho vnútornej bytosti: človek sa tomuto volaniu otvára a reaguje naň pozitívne. Toto je gnostická viera  1 2 3

Ján 10:30 1. Kor. 13:12 Paul Carus, Das Evangelium des Buddha, str. 179 4 Klement z Alexandrie 5 1. Kor. 2:10–12 6 2. Kor. 13:5 7 Konrad Dietzfelbinger, Apokryphe Evangelien aus Nag Hammadi, str. 62 8 dto str. 50 9 dto str. 51 10 dto str. 51 11 dto str. 44 Rámček 12 Filipovo evanjelium, výrok 36, cit.

Konrad Dietzfelbinger 13 Konrad Dietzfelbinger, dto str. 107

Šťastný je člověk, který se probouzí v sobě samém EVANGELIUM PRAVDY, ČÁST II „Je volán, tak poslouchá, odpovídá, obrací se k tomu, kdo volá, vystupuje a získává v tomto volání poznání. A tu nyní ví, činí vůli toho, jenž ho zavolal.“

V

ěřit v gnostickém smyslu znamená slyšet volání, být mu otevřený a pozitivně na něj odpovědět. Přesto se zpravidla ten, kdo je volán, tak nechová. Museli bychom svůj život dokonale změnit, kdybychom měli přijmout pravdu o sobě a naší společnosti. Museli bychom opustit mnoho nám milých zvyklostí, zdánlivých libůstek a jistot, především se zříci našeho uznání a ocenění ze strany okolí. Museli bychom změnit lichotivý obraz, který o sobě máme. A to by bylo spojeno s bolestí přiznání.

Evangelium pravdy o tom říká: Omyl vyústil do strašného rozrušení a nevěděl, co by měl činit. Byl smutný, stěžoval si, soužil se, protože nic nevěděl. Když se poznání blíží omylu, je to jeho zánik a všech jeho projevení – prokáže se jako nic a prázdnota.1 Valentinus připodobňuje omyl aktuálnímu stavu člověka, který reaguje nevěřícně na volání vlastního nitra.

Jen málokdo je otevřený pro možnost spirituálního života.

Valentinus pokračuje, že nikdo by nebyl z vlastní síly schopen pozitivně odpovědět na volání věčnosti vzhledem k vlivu a moci těchto zvyklostí a potřeb. Proto posílá Boží svět svého Syna, své Světlo, bytost, která zná Otce. Pak se nevědomost (člověka) dokonale rozpouští. Tak vidí Valentinus Ježíše Krista jako Světlo, které se inkarnuje (vtěluje) do světa omylu, a jako poznání a Boží síla vstupuje do srdce všech těch, kteří touží po osvobození, avšak z vlastní síly by nebyli schopni dosáhnout poznání.

Tím jsme u centrálního tématu Evangelia Pravdy. Jedná se o Boží slovo, jenž je nazýváno spasitelem, které přichází k záchraně všech, kteří neznají Otce.2 Autor stále znovu vyjadřuje radost, že existuje možnost uniknout světu omylu a nedostatku, ano, totiž úplně ho rozpustit a nahradit ho

Šťastný je člověk, který se probouzí v sobě samém

11

Láska, Poznání a Skutek jako tři andělé.

Pohár uprostřed představuje Krista.

Andrej Rublev,Trinitas, 1405–1410

12

Pentagram 5/2009

Vznikli jsme z Božího ducha, abychom Božího ducha – a sebe samé jako projev tohoto ducha – sami poznali a přijali do vědomí světem pravdy a plnosti. Píše: „Evangelium Pravdy je nejvyšší radostí pro všechny a jméno Evangelia je: Zjevení naděje a nalezení Pravdy po dlouhém hledání.3 Jaké ulehčení pocítíme v největší bezvýchodnosti a beznaději vlastního nitra a pocítíme závan možnosti, že to takhle nemusí zůstat!

Otec osvítil skrz Ježíše, Boží slovo, ty, kteří kvůli nedostatku poznání žijí v temnotě. Osvítil je a otevřel jim cestu. Cesta je ale pravdou, kterou jim ukázal Syn.4 Gnostický myšlenkový poklad, tak jak ho vyjadřuje Evangelium Pravdy, je čisté, původní, spirituální křesťanství. Ježíš, Boží slovo, je v Gnosi, tak jako v původním křesťanství, Boží silou, která vychází z Otce, aby zapálila v srdci a hlavě člověka světlo poznání, aby byla rozpuštěna temnota omylu. Spasení člověka spočívá jak v historické gnosi, tak v původním křesťanství, v tom: být volný od omylu a jeho následků a probudit se v boží pravdě, která je vědomá a působící v nitru.

Kristus je ztělesnění této spasitelské Boží síly, která v člověku působí.

Mnoho lidí dnes vnímá nesrovnalost a nesmyslnost staré dogmatické víry a tuší: Pouze vnitřní duchovní zku-

šenost, pouze vnitřní změna, která se také promítne do celého vnějšího života, může člověka spasit.

Poznáním, gnosí, poznáním srdcem se člověk sjednotí s pravdou.

Pomocí Božího slova, jež v něm samém působí, se osvobodí a bude volný od omylu, stane se novým, duchovním člověkem. Již v tomto životě se podílí na osvobození, když daruje sluchu volání, které je k němu vysláno.

To je pravé křesťanství: To věčné v člověku chce být osvobozeno. Sám je však člověk příliš slabý, aby se osvobodil od omylů a pout k tomuto světu zdání.

Nalezne-li vnitřní Kristus, Boží slovo, v srdcích ozvěnu, posiluje tato nová, nepozemská energie to věčné v člověku. Potud se člověk neosvobozuje sám. Přesto je vykoupení aktem uvědomění člověka, uvolnění od omylu. Člověk může s Božím slovem spolupracovat a sám spolupůsobit na svém spasení. Potud se přece osvobozuje sám.

Proto hlásá Evangelium Pravdy ke všem, kteří se v síle Božího slova vydávají na cestu k pravdě: Dávejme pozor, aby byl náš dům pro jednotu čistý a tichý!

Šťastný je člověk, který se probouzí v sobě samém

13

Rozbijme starého člověka, který své štěstí očekává od pozemského světa nebo doufá na poslední den ve vykoupení na onom světě, jako nepotřebnou nádobu a z Božího slova vystavme novou nádobu, která může pojmout Boží slovo čistě a pevně.5 A to vše je možné s pomocí ztělesnění Božího slova, které působí v člověku: Stal se cestou pro zbloudilé, poznáním pro neuvědomělé, nalezením pro hledající, pevností pro kolísající a čistotou pro nečisté.

On, který je nadčasovým dokonalým člověkem, inkarnované Boží slovo, které nepřetržitě působí i v přítomnosti v lidstvu a v srdcích jedinců, volá k cestě poznání a uschopňuje. Lidé, kteří jdou touto stezkou poznávají, že jejich duchovní jádro pochází z Božího světa, že tento Boží svět v nich působí a volá je, aby si znovu uvědomili svou důstojnost jako obraz Božího a aby poznali svého Otce. Proto znamená víra v novém smyslu otevření pro nové životní možnosti. Evangelium Pravdy představuje nejenom volání z Božího světa, ale i to, co přenáší toto volání, inkarnované (vtělené) Boží slovo, a popisuje a ukazuje cestu, která je správnou odpovědí na toto volání.

Popisuje také celou cestu vývoje lidstva a cíl této cesty. Proč vytvořil Otec Pravdy6 vesmír a člověka? Protože si přeje, aby se ho člověk učil znát 14

Pentagram 5/2009

a milovat. Na počátku spočívalo jeho dokončení (jako možnost) v něm, Otci. Ještě ho vesmíru nedaroval. […] Uchovává však dokončení v sobě a uchovává pro něj připravené i dokonalé nedělitelné poznání, až se k němu navrátí.7 My a vesmír jsme tedy vyšlí z Božího ducha, jako myšlenka z Božího myšlení, abychom rozpoznali sami Božího ducha – a sebe samotné jako výron tohoto ducha. Jinými slovy: abychom si uvědomili nás samé jako božské bytosti a náš původ a zdroj v Bohu. Ano, nejenom abychom si toho byli vědomi, nýbrž také abychom vědomě s tímto božským zdrojem uměli spolupůsobit. To je naše určení jako cíl našeho bytí jako člověka, smysl našeho života, cíl celého veškerenstva, tak to zjišťuje Valentinus.

Tak si můžeme představit, že jsme spirituálními bytostmi, moderně vyjádřeno jsme vyvinutí živými siločarami Ducha, které jsou všudypřítomné v celém universu. Na počátku časů byly tyto spirituální bytosti ještě bez materiálního zahalení (ošacení). Aby si nyní uvědomily samy sebe a svět, bylo zapotřebí formy, těla, které myslí, cítí, chce a jedná.

Na počátku jsme ještě od Něj neobdrželi žádnou formu a jméno, které Otec pro každého jedince tvoří: formu (kterou jsme od něj obdrželi),

abychom Ho poznali. Neboť tak dlouho, jak jsme v Něm nevědomí, nepoznáváme Ho.8 Abychom tuto formu a toto jméno, toto vědomí obdrželi, musel člověk, museli jsme my, z něho samostatně vyjít, neboť (v nevědomém stavu) jsme nebyli s to přijmout a poznat Toho, ve kterém jsme byli, když jeho vůle z něj ještě nevyšla.9 Opět si představíme, že jsme nemateriálními silovými liniemi, myšlenkami ze seréní původní sféry.

Pak bychom mohli samostatně vyvinout formu a jméno, to znamená tělo a Boží sebe-vědomí (Boží já).

Avšak takto jsme nečinili. Vědomé spojení s Božím světem se ztratilo.

Vyvinuli jsme místo samostatného vědomí, které by bylo stále v souladu s Otcem, já-vědomí, které ztratilo jednotu s Otcem. A odpovídajíc tomuto já-vědomí vzniklo hrubohmotné tělo.

Tím žijeme v nevědomosti o Otci.

To je náš dnešní stav, stav současného lidstva. Vytlačili jsme Boží síly z našeho vědomí a naše hrubohmotné tělo spolu s volními impulsy, cítěním a myšlenkami znemožňuje přímé spojení s Božím světem.

Valentinus popisuje následky tohoto stavu. Neznalost o Otci přinesla strach a obavy. Strach zhoustnul jako mlha, takže nikdo již nic neviděl.

A tak omyl získal na vlivu. Bez rozumu působil na matérii. S velkým

Šťastný je člověk, který se probouzí v sobě samém

15

úsilím vytvořil stvoření, ve kterém vládne na místě pravdy falešná krása.10 Není to pouze předehra šeré minulosti. Opakuje se nepřetržitě také dnes. Uzavíráme se ve vlastní vůli proti Božím silám, které v nás působí a chtějí přejít práh našeho vědomí.

tě díla. Působíme na materii, ale bez rozumu, bez poznání Božích zákonů. Žádný zázrak, že tím vzniká chaos a falešná krása. Dokonce si ještě namlouváme, že tento, námi vytvořený chaotický svět, je to absolutní a věčné. Vnější, materiální projevení, která se stále proměňují v relativně

Působíme na matérii, avšak bez Božího rozumu, bez poznání Božích zákonů Tím ztrácíme samozřejmou jednotu s duchovními silami a zákony, které vše pronikají a udržují. To opět vyvolá strach těch, kteří pod sebou nemají žádný podpůrný základ a cítí se osaměle a hozeni do absurdního života.

V tomto strachu se ještě více poutáme k našemu omylu vlastní vůle a oddělujeme se tím ještě více od jednoty s Božím světem. Je to opravdový ďáblův kruh.

Avšak přeci v sobě neseme tvůrčí Boží sílu, a proto vytváříme nepřetrži16

Pentagram 5/2009

dobrá a zlá, nám slouží jako potrava. To nás upomíná na mýtus v ráji o stromu poznání dobra a zla.

Proto je zapotřebí jíst jiný plod: plod ze stromu života, který právě tak stojí v ráji, abychom se sytili ze světa Božího života a pravdy. Tímto dojdeme k vědomé jednotě s naším Božím původem. Ovoce ze stromu života: zde se ukazuje obzvláště pěkně, jak gnostici vyjadřují poznání symboly a významovými obrázky.

V jednom poznání srovnává Valentinus plod stromu života s Božím

slovem, s Ježíšem, Kristem, svobodou, se Světlem a životem.

Je to ovoce, které nevede k zániku, když se z něj jí (jako ovoce poznání ze stromu dobra a zla v ráji), nýbrž v těch, kdo ho jedí, se stane nádherným pokladem.11 Když se tedy sytíme Božími silami a náhledy, které v nás čekají na uvědomění, a nesytíme-li se již více poznáním vědy, která zná výlučně svět jevů, již ne více ze statků a hodnot pozemského světa, které živí naši pozemskou bytost, pak v sobě opět nalezneme Ducha, božského Otce.

Najdeme Krista v nás, jak říká Pavel. Živíme se ovocem, které nás neničí, Kristem v nás, spirituálními silami v nás.

Pak naplníme naše určení žít vědomě z Božích sil a působit z nich.

Pak rozpustíme naše, od Boha oddělené já-vědomí, ve vědomí spojeným s Bohem, Bohem naplněným sebe-vědomím. Pak pro nás nejsou věci

a bytosti objekty, vůči nimž jsme jako já-subjekty.

Pak jsou všechny v nás samých a my je rozpoznáme jako části nás samých. Tat twam asi – to jsi ty sám.

Pak jsme odstranili nedostatek, který vznikl tím, že jsme ve zvůli pojedli ze stromu poznání dobra a zla.

Pak budeme žít z plnosti, přičemž stále budeme pojídat ovoce stromu života: ze spirituálních substancí a sil, které jsou v nás jako naše pravá bytost (pravé já), jako Kristus.

To je tedy velká vývojová linie lidstva: vyšlí z Otce s určením Ho poznat a spolupůsobit s Ním, jsme se, omylem omámení, od Otce odloučili. Šli jsme vlastními cestami a vystavěli jsme svět, který je podřízen omylu a v němž vládne chaos, násilí a nepravá krása. Avšak Otec, který od začátku chce, abychom Ho poznali, nás nenechá v této bezvýchodnosti a osamělosti. Posílá nám své Slovo, své srdce, svého Syna, svou sílu

Šťastný je člověk, který se probouzí v sobě samém

17

do našich srdcí, abychom svůj omyl rozpoznali.

Nejdříve jeho Slovo a sílu v našich srdcích zabíjíme naší nevírou, tak jako protivníci vždy zabijí Krista.

Avšak Kristus v nás nemůže být zabit.

Sice zmizí, je z našeho vědomí vytlačen. Avšak v nevědomých hlubinách jednoho dne vystoupí jako tušení

Valentinus tedy shrnuje celou cestu lidstva a člověka skrz miliony let: Tak Slovo Otce vychází ven do universa a zpět. Nese universum, vyvolí ty své, přijímá podobu universa – viditelné projevení. On je – nás – pak očišťuje a přináší zpět k Otci, k Matce: On, Ježíš nesmírného milosrdenství.12

„Hovořte tedy z celého srdce, vy, kteří jste dokonalým dnem a v nichž přebývá nikdy nehasnoucí Světlo“ a touha po pravém, naplněném životě, volá nás k duchovní cestě. A když se tomu ve víře otevřeme, pak nás uschopní, abychom ji šli.

Na této cestě si uvědomíme náš omyl a poznání Otce, božího prazákladu, v nás bude působit. To znamená, Kristus v nás opět povstane.

Pak jsme dosáhli cíle svého vývoje.

Neboť když je Otec v nás poznán, bude v nás působit. Budeme s ním spolupůsobit a vybudujeme život a svět, který je v souladu s ním, který je opravdový. Co tedy rozpoznáme, když se v nás projeví Otec, náš božský prazáklad? Rozpoznáme strukturu a působnost Božího světa, Otce, tvůrčí princip ve vesmíru (ve všem) a v sobě. Rozpoznáme Matku, Svatého Ducha, život, Boží sílu uskutečnění. A rozpoznáme Syna, světlo, dokonalého spirituálního člověka, zrozeného z Otce a Matky.

18

Pentagram 5/2009

Ve všech dobách je něco takového možné. Neboť Slovo Otce nepřetržitě vchází do universa a vychází a bere s sebou nespočetné vykoupené opět ven z universa, aby přivedlo vykoupené zpět k Otci. Stále znovu se manifestuje Slovo v lidech, aby je naplnilo osvobozující pravdou. Z takových lidí vychází síla, síla Slova.

Proto se v Evangeliu Pravdy praví: Hovořte tedy z celého srdce, vy, kteří jste dokonalým dnem a v nichž přebývá nikdy nehasnoucí Světlo.

Hovořte o Pravdě ke všem, kteří ji hledají, a o poznání ke všem, kteří ve svém omylu zhřešili!13 Ve všech dobách se lidé, kteří slyšeli gnostické volání a pozitivně na něj odpovídali, spojovali do společenství. Také v naší době existují taková společenství: v rámci súfismu, buddhismu, kabaly v židovství a v rámci křesťanství. Kdo se

Faraon Seti I. nese sochu Neter Ma‘at, bohyně, která reprezentuje „pravdu, rovnost (rovnováhu, vyrovnanost) a harmonii“ a stará se o pořádek v kosmu Šťastný je člověk, který se probouzí v sobě samém

19

v přítomnosti otevře tomuto volání Pravdy, pozná z vlastní zkušenosti, že Evangelium Pravdy je prastará, nadčasová pravda. Může tak pro svoji vlastní cestu v současnosti použít tuto nefalšovanou spirituální sílu z minulosti.

Jak se nevědomost rozplyne poznáním, jak temnota zmizí, když svítí světlo, tak mizí nouze v dokonalosti.

A od tohoto okamžiku zmizí také vnější formy zjevení. Rozpustí se v jednotě. […] A díky jednotě obdrží každý sám sebe. V poznání se totiž každý očišťuje z mnohosti v jednotu, přičemž zanikne jako oheň,

20

Pentagram 5/2009

který v sobě stráví matérii, jako je temnota pohlcena světlem a smrt životem14  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14

Konrad Dietzfelbinger, Apokryphe Evangelien aus Nag Hammadi, str. 48 dto str. 38 dto str. 38 dto str. 40 dto str. 47 dto str. 38 dto str. 41 dto str. 47 dto str. 44 dto str. 38 dto str. 46 dto str. 46 dto str. 53 dto str. 46

O európskych, letných týždňoch 2008 Uvažovanie o vonkajšej a vnútornej klíme, z prednášky, ktorá odznela vo švédskom Edshulte

K

eď v severných zemepisných šírkach prichádza jar, v prírode prebehnú veľké zmeny. Všetko dostáva nový vzhľad a prispôsobí sa novým podmienkam. Tieto podmienky sú riadené slnkom. Všetko, čo bolo zamrznuté a odpočívalo, sa teraz roztopí a premení na výživnú pôdu, ktorá dá život. Pod vplyvom svetla i tepla sa príroda zahalí do kvetov. Tento proces prebieha podľa pomerne pevných vzorov. Ak ale skúmame dlhšie obdobia, môžeme urobiť záver, že z času na čas sa v klíme prejavia dramatické zmeny.

Ako príklad môžeme uviesť, že v dobe bronzovej mali škandinávske krajiny podnebie teplejšie o niekoľko stupňov, než je v súčasnosti.

V rozsiahlych listnatých lesoch a mokradiach sa ľudia živili lovom i rybolovom. V tom čase tam prekvitala bohatá kultúra. Po sebe zanechali mohutné pamiatky, ako napríklad rozličné kamenné formácie, hroby a nápisy. Ako vyznávači slnka mali pozoruhodné astronomické poznatky

a predpokladáme, že žili v matriarchálnom spoločenstve.

Avšak ako sa klíma začala meniť a bolo čoraz chladnejšie, po skončení ľadovej doby sa začala zväčšovať pevnina a podmienky sa radikálne zmenili. Listnaté lesy a močariská nahradili ihličnaté lesy, vyvinuli sa nové druhy rastlín a živočíchov. Bronzová kultúra zanikla, ba čo viac, zjavili sa nové typy ľudí, ktorí doniesli nové zvyky a nové náboženstvo „Ashen“.

Začala doba železná. Pomerne mierumilovné matriarchálne zriadenie sa zmenilo v stále agresívnejšie a vojny vedúce patriarchálne spoločenstvo: ako by sa vnútorná klíma menila i zdrsnela spolu s vonkajším podnebím. Či sa snáď so zmenou storočí nezmenila aj naša nálada? Ako sa mení naša nálada, buď prekypujeme energiou alebo sme viac unavený.

V lete máme iné myšlienky ako v zime a jar v nás vyvoláva iné pocity ako jeseň.

Ezoterické i náboženské systémy učia, že ľudstvo je podriadené O európskych, letných týždňoch 2008

21

Hraničný kameň v okolí Edshultu, Švédsko

mohutným cyklom rozvoja. Na západe sa hovorí o hviezdnych rokoch.

Jeden hviezdny rok trvá približne 26 000 pozemských rokov. Je to doba, za ktorú bod jarnej rovnodennosti opíše kruh a prejde cez všetky znamenia zodiaku. Hviezdny rok teda pozostáva z dvanástich kratších periód. V súčasnej dobe sa nachádzame na konci éry Rýb a na začiatku éry Vodnára. Hovorí sa, že obdobie Vod22

Pentagram 5/2009

nára uvoľní celkom iné energie, aké sa uvoľnili počas periódy Rýb. Kvôli tomu sa zmenia vonkajšie i vnútorné životné podmienky. Existenčné základy ľudstva budú otrasené a v tak vzniknutom chaose sa vyvinie niečo nové. Človek disponuje obrovskou schopnosťou vývoja a najmä v období zmeny sa ukážu možnosti k rozvoju týchto potenciálov. K tomuto procesu my sami poskytujeme živnú pôdu.

Ak spolupracujeme so svetlom i teplom božích síl, stanú sa dostupnými všetky podmienky a možnosti pre vnútornú zmenu i vývoj.

Avšak tento proces neprebieha automaticky. Podmienkou toho, aby sa mohol udiať tento proces základnej obnovy a prerodu, je zrieknutie sa starých spôsobov myslenia a konania.

V minulých dobách boli zmeny životných podmienok vytvárané najmä činiteľmi, ktoré človek nemohol vôbec alebo len v malom rozsahu ovplyvniť. Ani väčšiu časť nevyhnutných vnútorných zmien nedokázal dostať pod svoju kontrolu. V knihe Tajné učenie od H. P. Blavatskej sa môžeme dočítať, že v minulosti bolo ľudstvo vedené učiteľmi, ktorí boli vyslancami vyššej hierarchie, medzi inými to boli anjeli a archanjeli.

No za súčasné zmeny je aspoň do určitej miery zodpovedný sám človek.

Preto je zrejmé, že aj on musí prevziať za tieto zmeny zodpovednosť a tento problém viesť pozitívnym smerom. Podobne sme konfrontovaný aj s požiadavkou prevziať zodpovednosť za našu vnútornú klímu.

Môžeme tiež povedať, že ak sa neudeje táto pozitívna vnútorná zmena, tak vývoj udalostí naberie negatívne smerovanie. Môžeme žiť s prírodou v harmónii namiesto toho, aby sme ju zničili. Súčasne sa vynára aj otázka, či máme túžbu hľadať vo vnútri niečoho, čo je nevýslovne väčšie, ako sme my? Dokážeme sa pridať k spoločenstvu kde seba presadzovanie a ja-smerovanie nehrá podstatnú úlohu?

Sme schopní začať žiť v skutočnom zväzku a spolupatričnosti? 

O európskych, letných týždňoch 2008

23

Archa Boh je mojím vodcom, leť Archa!

Hoci peklo odviazalo svoje červené fúrie na živých i mŕtvych, aby zem roztavili na masu tekutého olova a z neba zmietli každé znamenia, Boh je mojím vodcom, leť moja Archa!

Láska je mojím kompasom, leť ďalej Archa!

Vznes sa na sever a juh, východ i západ, každému nadeľ z bohatstva tvojej truhlice, búrka ťa ponesie na hrebeňoch vĺn, si námorníkom svetlo, ktoré žiari v temnote.

Láska je tvojim kompasom, len leť moja Archa!

Viera je tvojou kotvou, plav sa Archa!

Ni rev hromu, ni úder blesku, by hory sa triasli a rozpadli, a ľudské srdce čo i strachom oslabnuté je, zabúdajúc na svätú iskru, viera je tvojou kotvou, vznášaj sa Archa!

Mikhail Naimy, Kniha Mirdad, II. kapitola

24

Pentagram 5/2009

Prednáška, ktorá odznela na večernej službe na konferenčnom mieste Noverosa, Doornspijk v Holandsku

N

ie som mimoriadny človek a každopádne neverím, že by som ním bol. V ničom sa neodlišujem od ostatnej šestnásťročnej mládeže. Vlastne sa môžem nazvať bežným človekom. Urobím všetko, čo sa môže očakávať v mojom veku.

Chodím do školy, športujem, zamilujem sa, polemizujem s rodičmi a počas prázdnin idem na letný pobyt a v mysli sa mi vynárajú nespočetné otázky o svete, o mojom mieste, ktoré tu zastávam.

Jediný rozdiel medzi mnou a druhými je očividne v tom, že ja chcem pochopiť veci a preto kladiem otázky.

Tak sa zdá, že to prekáža mnohým ľuďom. Ja si však prajem skutočne poznať. Že čo hodlám spoznať? Nuž, pravdu povediac, asi všetko. Prečo sme tu? Prečo je na svete toľko nerovností, trápenia, bolesti a prečože neustále hľadáme šťastie a pohodlie?

Prečo nie je na svete nik, kto by bol skutočne šťastný? Všetko to by som rád pochopil. Sú na to aj odpovede, no žiadna z nich ma nedokáže celkom uspokojiť. Niekedy mám pocit, že sa ľudia radšej uspokoja s jednou určitou odpoveďou preto, aby sa potom už nemuseli sužovať. Tak sa zdá, že skutočnú odpoveď nechcú ani

počuť. Každá odpoveď im vyhovuje, keď znie viac-menej vierohodne, len aby nemuseli viac o tom premýšľať.

Mám pocit, že okrem toho ešte jestvuje omnoho viac. Myslím to tak, že musí byť viac! Ináč to nemôže byť!

To nemôže byť zmyslom života! Neverím, že všetka táto bieda i utrpenie by boli zbytočné! Teraz musím niečo priznať. Viem, že je ešte niečo. Viem, že existuje príčina, prečo je svet taký, aký je. Že odkiaľ to viem? To nedokážem vysvetliť, jednoducho to viem.

Mohol by som to nazvať aj pocitom alebo intuíciou, ale je to oveľa viac.

Proste to viem z hĺbky svojej bytosti.

Lenže svet si žiada dôkazy, lebo je postavený na jasných argumentoch.

Pocity i intuícia sú podriadené racionálnym dôkazom. To je dôvod, prečo si svoje myšlienky podržím pre seba.

Je to tiež dôvod, prečo som zmätený, pretože moja hlava je naplnená získanými vedomosťami a moje srdce vyzerá ako by rozprávalo rozličnými jazykmi.

Veci, ktoré hovoria v škole a čítam ich v knihách, sa nezhodujú s tým, čo počúvam v chráme a počas našich stretnutí v centre. Preto je to také, ako by vo mne existovali dva svety, vonkajší a vnútorný.

O európskych, letných týždňoch 2008

25

Je pre mňa veľmi nepríjemné žiť naraz súčasne v svetoch, ktoré sa celkom nezhodujú. Pre mňa by mal byť len jeden svet. Zistil som, že je veľmi ťažké byť silným a držať sa toho, čo viem vnútorne. Nazývame to intuíciou, no ja by som to radšej pomenoval ako vnútorné poznanie.

Nemôžem dokázať hodnovernosť týchto faktov, viem iba to, že všetko je tak, lebo denne vidím tomu dôkazy v sebe i okolo seba. Objavil som, že nie vždy tomu tak bolo. Boli obdobia, keď pocit bol aspoň tak dôležitý ako racionalita i rozumnosť. V dávnych časoch veda i náboženstvo mali rovnaký cieľ, navzájom sa doplňovali a predstavovali dve cesty k tomu istému cieľu: pochopenie našej existencie a reality, v ktorej žijeme.

Po čase sa ale všetko zmenilo. Na konci obdobia renesancie sa západný svet rozdelil na dva tábory. Na oblasť vedeckú – materiálnu a náboženskú – spirituálnu. Veda sa obmedzila na skúmanie viditeľného a hmatateľného, zatiaľ čo náboženstvo sa obmedzilo na neviditeľné. Počas storočí sa vedcom podarilo rozdeliť náš svet do čoraz menších častí. Najprv na bunky, potom na molekuly a atómy, potom na subatomárne častice, ako sú elektróny, neutróny i protóny, ktoré potom rozštiepili na kvarky.

V budúcnosti možno veda objaví ešte menšie častice, ale vedci počas 26

Pentagram 5/2009

svojho výskumu boli konfrontovaný s problémom. Na kvantovej úrovni, čo je všeobecný výraz pre výskum častíc, ktoré sú menšie ako atóm, priniesli experimenty nečakané výsledky, ktoré sa už nedajú vysvetliť štandardným alebo bežným spôsobom. Vedcom začína byť zrejmé, že na svete je možno viac vecí, ako doteraz predpokladali. Stále viac vedcov uzná, že výsledky ich pokusov sa čoraz viac približujú k ideológiám ezoterických i gnostických škôl a spoločenstiev. Žijem v racionálnom svete a môj mozog požaduje odpovede i dôkazy.

Myslel som si, že fyzický dôkaz, ktorý som hľadal v živote možno nájdem medzi výsledkami týchto pokusov.

No veci, ktoré som počul, ma vôbec neuspokojili. Nechcem vedieť ako, ale prečo svet funguje práve týmto spôsobom. Jestvuje mnoho rozličných poznatkov, ktoré, ako sa zdá, poukazujú na zloženie i fungovanie sveta, ako napríklad: štruktúra atómu, nulový bod energetického poľa, časo-priestorová kontinuita, dualita častíc a vplyv pozorovateľa na ich správanie.

Všetko to sa zdá byť zaujímavé, ak sa nato pozeráme z nášho zvyčajného, každodenného pohľadu.

Ak však skutočne chceme pochopiť dosah týchto výsledkov, potom sa na tieto veci musíme pozerať z iného

Piesočná duna a „osamelý strom“ Noverosa, leto 2008

uhla pohľadu. Pred niekoľkými mesiacmi nám na hodine biológie vysvetľovali, ako funguje bunka. Ľudské telo obsahuje veľa rozličných buniek, ktoré majú svoju vlastnú činnosť i vlastnosti. Súčasne ale každá bunka môjho tela disponuje všetkými informáciami, ktoré sa týkajú celého organizmu. Obsahuje určitú matricu, ktorá v sebe obsiahne všetky potrebné informácie o stavbe i udržovaní tela.

Jedna bunka v prípade potreby dokáže zmeniť svoje fungovanie či tvar za tým účelom, aby nahradila nejakú chybu alebo nedostatok. Nik

nevie ako dokáže bunka zistiť, že čo a ako má vykonať. Všetky bunky pracujú ako jeden mohutný organizmus v dokonalej súhre a harmónii a v záujme jedného jediného cieľa sú pobádané k spolupráci neznámou silou.

V nedávnej dobe nám náš učiteľ vysvetlil stavbu atómu. Jadro atómu pozostáva z jedného alebo viacerých neutrónov a protónov, okolo ktorých obiehajú elektróny. Prečo elektróny krúžia okolo jadra? Nemám o tom ani poňatia, jednoducho to iba robia.

Pokiaľ všetky atómy tohto sveta sú skoro prázdne, potom to znamená, O európskych, letných týždňoch 2008

27

že všetko, čo zažívame ako pevnú hmotu, v skutočnosti ani nejestvuje, lebo viac ako 99 percent atómu tvorí prázdno! Predstavme si, že by sme jadro atómu zväčšili na veľkosť jednoeurovej mince, potom by elektróny obiehali okolo nej vo vzdialenosti približne 10 kilometrov. Ako je potom možné, že hmotu pociťujeme ako trvalú i pevnú, keď v skutočnosti je prázdna? Je skutočne prázdna?

Vždy som sa pokúšal predstaviť si svet, v ktorom neexistuje čas a priestor. Doposiaľ sa mi to však nepodarilo. Niekedy mám pocit, že už mám o tom nejasnú predstavu, no slovami by som to nedokázal vyjadriť. Albert Einstein už v roku 1905 popísal svoju teóriu relativity, v ktorej čas i priestor nie je statický a lineárny, ako sme to dovtedy predpokladali. Čas i priestor sa súvisia s našou vlastnou rýchlosťou, ako aj rýchlosťou predmetu, na ktorý sa pozeráme. V závislosti od rozdielu rýchlosti medzi vami a objektom sa priestor môže zmenšovať či rozpínať a čas môže plynúť rýchlejšie alebo pomalšie.

V našom svete v skutočnosti nič nie je absolútne a statické, pretože keď si zväčšíme najmenšiu hladinu, vidíme, že všetko je v nepretržitom a dynamickom pohybe a vo vzájomnom pôsobení. Na ešte nižšej úrovni už nejestvujú žiadne prvky ani časti28

Pentagram 5/2009

ce. Potom je už iba energia, energia a možnosti. Znamená to, že všetko je spojené so všetkým a všetko vplýva na všetko. Každá myšlienka, cit i čin má účinok na všetko.

Vari sa tým preukáže existencia univerzálnej sily, ktorá je základom všetkého? Azda sa tým dokáže, že jestvuje Gnóza? Veď odkiaľ vychádza impulz? Ako vzniklo všetko? Skade potom pochádza tajuplná energia, ak podľa teórie nič neexistuje?

V kvantovej fyzike je ešte jeden zaujímavý jav. Je ním vplyv pozorovateľa. Ak totiž pozorujeme časticu, začne sa správať odlišne. Ak časticu nevnímame, potom sa na kvantovej hladine správa zároveň ako vlna i častica. Predtým ako by častica bola pozorovaná, sa súčasne v atóme nachádza na rozdielnych miestach.

To nazývame superpozíciou. Častice zaujmú stabilnú pozíciu len vo chvíli, keď sa začneme na atóm pozerať.

Premýšľam nad jednou starou otázkou. Ak zaznie zvuk, ale nie je tam nik, kto by ho počul, potom skutočne zaznie? Snáď je prítomná len možnosť zvuku, alebo ako to Einstein pri jednej príležitosti poznamenal: „Ak sa pozriem v noci na oblohu, vidím Mesiac. Keď sa ale otočím, neviem či je Mesiac ešte tam.“ Znamená to, že si nie som istý, či to, čo vidím, je aj pravda. Je to iba

môj uhol pohľadu, môj obraz a moja vlastná pravda.

Môj život je plný potenciálu a príležitostí a závisí výlučne na mne, ako ich využijem. Tak sa zdá, že celý vesmír mi chce oznámiť, že niečo také ako individualita nejestvuje.

Neexistuje ani ja, ani ty a ani on, lebo všetci sme časťami toho istého stvorenia. Rozdiel robí len to, čo si myslím, cítim a konám. Je to takzvaný efekt motýlích krídel. Keď motýľ zamáva krídlami na jednej časti zemegule, potom na druhej časti sveta tým môže spôsobiť víchricu.

Predstavme si dôsledky nasledujúcej možnosti: Ak sa skupina ľudí odhodlá, že skutočne pôjde po ceste návratu k pôvodnému stavu a v svojom rozhodnutí pevne vytrvá a dokazuje ho aj činmi, potom môže vo svete vyvolať zmeny. Súčasní vedci zistili, že ľudské vedomie má vplyv na fyzickú realitu na subatomárnom priestore. Ak je tento priestor ovplyvnený, potom je pod vplyvom aj atómová, bunková hladina, ako aj ostatné vyššie hladiny. V tejto chvíli sa mi náhle vyjasní. Dôkaz, ktorý

som hľadal stojí priamo predo mnou.

Je v mojom tele i všade okolo mňa.

Keď je každá bunka kontrolovaná i riadená neznámou silou, ktorá sa prejavuje na subatomárnej úrovni ako dynamické pole energie, potom to doslovne znamená, že všetko je spojené so všetkým. Líši sa to od toho, čo počujeme v chráme?

Moje otázky nezmizli. Našiel som niekoľko odpovedí na moje predošle otázky, no vynorili sa vo mne aj nové.

Nič to. Pobádajú ma iba k tomu, aby som hľadal ďalej. Budú sa vynárať čoraz novšie, až napokon dosiahnem svoj cieľ. Niečo sa ale zmenilo. Nepochybujem už o vnútornom hlase, ktorý je vo mne, pretože sám svet so svojimi všetkými atómami i časticami potvrdzuje to, čo vnútorne cítim, že musím prejsť celú cestu.

Napĺňa ma nová dôvera i nádej.

Ak vôkol mňa všetko odzrkadľuje skutočnosť, v ktorej žijeme, keď všetko mi ukazuje jedným smerom, potom načo ešte čakám? Čo mi bráni? Nič ma nedokáže zadržať. S takouto podporou nemôžem utrpieť neúspech 

O európskych, letných týždňoch 2008

29

Niekoľko dojmov z prednášky, ktorá odznela pre skupinu mladých žiakov počas ich pracovného týždňa na konferenčnom mieste „La Nuova Arca“, Dovadola v Taliansku

Ľ

Pracovať spolu a vytvárať skupinu počas týždňa mladých žiakov na mieste „La Nuova Arca“

30

Pentagram 5/2009

udia sú zvyknutý na to, že slová prijímajú, chápu a interpretujú doslovne. Podobá sa to na formu správania, keď človeka posudzujú podľa oblečenia, či zovňajška. Takto si iba na základe vonkajška vytvárajú mienku.

Avšak slová majú rozdielnu interpretáciu, sú multidimenzionálne. Sú to formy, ktoré obsahujú silu, svetlo, teplo i znenie. Slová zapôsobia, žijú a vytvárajú systém.

Pre hľadajúceho, pre žiaka obsahujú slová univerzálneho učenia pravdu a pôsobia ako liek. Ak to spoznáme a zažijeme, potom náš postoj voči nim bude celkom iný.

Potom nám prejavia svoju silu, svetlo i žiarenie. Následne ich asimilujeme do seba ako zvláštnu potravu, sťaby spirituálnu výživu, lebo vieme, že ich podstata i obsah sa v nás a cez nás môže stať účinným. Spoznáme, že aký účinok môže byť vyvinutý z nového pochopenia a používania slov?

Ak prenikneme k novému náhľadu, pochopeniu a k novému využitiu slov, potom sa nám môže skutočne

Fotky Daniela Schmidta. Ďalšie fotky sa dajú pozrieť na: picasaweb.google.com/youngpupils2008

otvoriť nová dimenzia vnímania i pôsobnosti. A nie je to vari to, po čom každý hľadajúci túži: nové vnútorné pochopenie, ktoré je založené na sile, žiarení i svetle!

Lebo napokon je reč o tom, že silu, svetlo a múdrosť získame bezprostredne z prvej ruky zo žiarivého poľa univerzálneho učenia. Toto pochopenie jedinej pravdy a podstaty, ono pochopenie z vnútra, je časťou rozvoja, v ktorom osobnosť pripravuje seba na alchymistický proces obnovy, ktorý nazývame transfiguráciou. Neznamená pre nás práve transfigurácia ten jediný cieľ pri každom našom smerovaní i konaní?

Veď o tom je reč, aby sme sa stali podobný Kristovi. Hovoríme o jeho najväčšom poslaní, cez obetu a odovzdanie jeho krvi pozdvihnúť a uzdraviť ľudstvo! Na to sa chceme zamerať! Žiaden iný cieľ a smerovanie nesmie obmedzovať túto majestátnu úlohu, ak reálne chceme transfiguráciu uskutočniť. Preto to vyhlasujeme tak dôrazne, lebo osobnosť má sklon neustále vedome či nevedome odsúvať do pozadia tento vznešený i skutočný cieľ, aby sa mohla zaoberať takzvanými „konkrétnymi záležitosťami“. Vtedy naše činy zdôvodňujeme nasledovne: „Áno, raz to určite nastane, no momentálne je to alebo ono O európskych, letných týždňoch 2008

31

dôležitejšie. Pre mňa je absolútno ešte stále príliš ďaleké, veľmi vysoké i abstraktné.“ Nuž podrobne preskúmajme, čo sa skrýva za takýmto postojom. Čo dokáže takto zatemniť oslobodzujúcu perspektívu a konfrontuje nás s drsnou realitou tohto sveta ako so zdanlivo nepopierateľným úkazom?

Rozpoznáme, ako sa všetko týmto postojom otupí vo chvíli, keď sa do popredia tlačí takzvané „jasné, zjavné a viditeľné“? Ako sú ľudia tým prístupom zbavovaný svojho najvyššieho cieľa a ako sa život obmedzí na dokázateľné veci, ktoré sa tisnú do popredia?

Aj v priebehu nášho žiactva, počas ktorého sme neprestajne vedome konfrontovaní s Najvznešenejším sa môže niečo podobné vkradnúť do nášho úsilia a potom sa pokúšame podobným spôsobom absolútny cieľ oslobodenia niečím podmieniť, alebo tento vznešený cieľ hľadať niekde mimo seba.

Prirodzene nepredpokladáme, že sa tieto veci dejú vedome. Avšak môže sa to stať, ak sa zapletieme do problémov, keď sa dáme vtiahnuť do polemiky alebo sa ženieme za ideálmi a cieľmi, ktoré nemajú nič spoločné s oslobodením a posvätením duše.

V takýchto chvíľach hľadajúci stráca 32

Pentagram 5/2009

zreteľ z vznešeného cieľa, ktorým je oslobodenie duše. Potom už nebojujeme o víťazstvo, neprelievame svoju krv v oslobodzujúcom zmysle, ale zbytočne mrháme svojou silou i krvou.

Ba čo viac, otrávime seba, a preto aj druhých. Potom je výsledkom otrava krvi, a nie naše oslobodenie skrz preliatu krv.

Vo svete, v ktorom žijeme, nám rozdielne procesy vývoja i aspekty nášho života vždy dali príležitosť na oponovanie, a to predovšetkým o tom, ako máme niečo správne vykonať. Tak to bolo v minulosti, tak je to v súčasnosti a takto to bude aj v budúcnosti. O tom tu však nie je reč. Nerozprávame tu o nejakom názore či stanovisku a ani o spôsobe na dosiahnutie niečoho. Nie je dôležité, ako interpretujeme určité slová alebo vysvetlenia. Nie, priatelia, všetko to je nepodstatné, pretože vždy je toľko názorov, koľko je ľudí na zemi.

Pri transfigurácii, ceste, ktorá vedie k najvyššej možnej majestátnosti a uzdraveniu, je reč iba o skutočnosti a prejavení Božej cesty, Božej pravdy a Božom živote. A cesta, pravda i život Boha sú skutočnosťou, ktorá sa dá zažiť, len keď človek sám kráča touto cestou, on sám pozná i vyznáva túto pravdu a žije z Boha.

Nie sú to slová, symboly a ani znamenia. Iba Božia podstata podáva o tom svedectvo a vyznáva to.

Podstatou Boha je láska. Láska je najvyššou inteligenciou.

Táto láska je žiarivou silou človeka duch-duše. To ale vôbec nenaznačuje, že ide o to, aby sme boli milí a priateľský k sebe navzájom na základe humanistických a romantických myšlienok i pocitov.

Nie, Láska s veľkým L je najvyššou inteligenciou. Je to žiariaca sila, schopnosť nového myslenia človeka duch-duše. Toto vyžarovanie má celkom inú kvalitu i účinok a prejavuje sa na veľmi vysokej úrovni ako tá, ktorú ľudia idealizujú a nazývajú láskou.

Je potrebné, aby sme si boli čoraz väčšmi vedomí tohto náhľadu a stanoviska a ešte viac sa doň zahĺbili. Ono uznanie a postoj pramení z hlbokej túžby, že chceme slúžiť iba láske a duchu a nič viac si už neprajeme.

Podstata je v tom, že náš každodenný život musíme naladiť na požiadavky života duch-duše a následne z tohto smerovania konať veľmi rozhodne a vedome. Táto úloha stojí pred nami a všetko ostatné, čo je ešte potrebné sa potom z toho vyvinie.

To tvorí tak často spomínaný základ nového spôsobu života 

O európskych, letných týždňoch 2008

33

Oheň a voda v Alchymii V univerzálních učeních najdeme odkazy, že v dávných dobách a kulturách byla alchymie uměním a vědou o přeměně a osvobození. Úsilí a snahy arabských a evropských badatelů ve středověku najít nebo vytvořit klíč k tomuto zapomenutému vědění, se týkaly především vnitřních procesů. A některé z jejich nejkrásnějších svědectví zůstaly pro nás zachovány jako texty.

A

lchymie zažila svůj rozkvět, když lidé měli ještě docela jiný pohled na svět a člověka – přibližně od posledních století před Kristem až do pozdního středověku nebo začátku novověku. V následujících stoletích se už nedala použít jako věda o přeměně nebo transfiguraci. Také dávná vnitřní věda o čištění a přeměně nižšího na vyšší vedla nakonec k chemii. I ona destilovala přírodní látky, ale královskou cestu transfigurace nemohla pro lidstvo zpřístupnit. Původní vědy, ke kterým alchymie patří, jsou nám teprve opět k dispozici, nalezneme-li správné základy, správný postoj: úplně nové oduševnění v harmonii s univerzem. Takový životní postoj nezpůsobuje žádné škody, ani pro bližní, ani pro planety, ale má neustále na zřeteli blaho bližních.

Pokud však dosáhneme nejnižšího bodu vývoje ve hmotě a obrat do nitra se ukáže jako nutný, je docela možné, že opět porozumíme smyslu staré řeči alchymie.

34

Pentagram 5/2009

Nejdříve se musíme vzchopit, abychom se ponořili do bohatosti obrazů a popisů, které jsou s těmito texty spojeny. Ponechme pro jednou stranou naši zálibu myslet kategoricky a přímočaře. Rozpory v těchto textech nemusí stát pravdě v cestě nebo nemusí být vnímány jako nebezpečné, závadné či překážející. Zachováme-li se tak a chvíli vytrváme, může se při tom kromě rozumu stát aktivní také imaginární vnitřní chápání. Znenadání se potom odhalí hlubší významy, na které chtěli autoři alchymistických textů upozornit. Pak obdržíme nádherný dar: uzříme člověka, kosmos, univerzum a vše, co je v tom obsažené, ve vzájemné živé souvislosti – navzájem spojeno stejnými zákonitostmi a vzájemně na sobě závislé. Poznáme, že nejde jen o to porozumět vnějším pohledům, formě věcí. Naučíme se směrovat na podstatu, totiž na procesy, působení ve věcech, na vznik a proměnu všeho stvořeného, jak se uskutečňuje na všech úrovních

SPOJENI V ŽIVÉ SOUVISLOSTI

Ukřižovaný had, Merkur je přemožen (viz strana 44).

V popředí poznáváme vadnoucí květinu, zatímco z mladého stromu raší nová větev.

Abraham Eleazar (pseudonym), Uraltes chymisches Werck, 1735

Oheň a voda v alchymii

35

V alchymii symbolizuje had těkavého Merkura, lidskou žádostivost, kterou alchymista musí „fixovat“, ukřižovat.V Pompejích symbolizoval had kandidáta, nižšího člověka, který se svým obětováním na oltáři stane vznešeným, aby se účastnil na mystériu.

(79 po Kr.)

života. A tak dospějeme k velkému axiomu hermetické filosofie: „Jak nahoře tak dole“. Vývoj a existence kosmu a člověka (mikrokosmu) je vzájemně neoddělitelný.

Objevujeme sebe sama jako živou část božského díla.

Zde se potkávají náboženství a alchymie.

Monoteistická náboženství, která jsou dnes z větší části na světě rozhodující, vycházejí z toho, že Bůh, Jeden a Věčný, ze kterého vzniklo nebe a země, stvořil člověka a všechny ostatní tvory.

V biblickém příběhu stvoření (Genesis 1) se mluví o původní vodě STVOŘENÍ OHNĚM A VODOU

36

Pentagram 5/2009

(pravodstvu), nad kterou se vznášel Duch boží.

Stvořením Světla a oddělením Světla od temnoty, stejně tak rozdělením vodstva vzniká svět ve svém základním dělení na nebe a zemi. Člověk, který byl potom stvořen jako „obraz Boží“, byl muž-žena v jednom.

Tento příběh stvoření obsahuje jednu zvláště důležitou myšlenku, kterou je možno pochopit jen abstraktně. Když Bůh, Jediný, se zjeví tím, že myslí, čímž vytvoří obraz sebe sama, vznikají nutně z jednoho dva. Potom existuje Bůh skrytého a zjevení Boha. Existuje stvořitel (tvořící) a stvořený, aktivní a pasivní.

To je v alchymii zásadní symbol ohně

(Ducha) a vody (materie). Ale dvojka není oddělena od Boha, neboť z něho povstala. Proto obsahuje v sobě protiklad, je mužsko-ženská, tvořivě-přijímající, ohnivě-vodní v jednom.

Teprve ve druhém příběhu stvoření (kapitola 2 Genesis), byli muž a žena odděleni, resp. žena byla stvořena z žebra muže. Z tohoto oddělení vyplývá biblický pád, vyhnání z ráje.

to samé, jako oheň a voda, Sulfur a Merkur, síra a rtuť, Slunce a Měsíc.

Ve středověku a v antice byli ještě učenci univerzální. Ovládali mnoho disciplín a nebyli specialisté, jako jsou dnes. Velké, dalekosáhlé poznatky nalézali lidé, kteří byli zároveň přírodovědci a současně vědci duchovních nauk, používáme-li

Neexistuje strohé poznání přírody.Všechno bylo viděno a učeno ve velkých vzájemných souvislostech Gnostikové mluvili o pádu lidstva do temnoty. Had svádí Evu, aby jedla ze stromu poznání dobra a zla. Naše myšlení bylo po staletí formováno tak, že si to vykládáme jako morální selhání. Snad ale také vnímáme, že toto podobenství vyjadřuje naši neúplnost, náš stav mimo vytouženou jednotu, úplnost, dokonalost.

Takto můžeme také porozumět dění popsané ve druhé kapitole Genesis, aniž bychom je morálně hodnotili. Člověk, dvoj-jediný obraz Boha, nyní zakouší a prožívá novou vývojovou fázi, ve které vystoupil z jednoty do duality, aby získal zkušenost, a potom se vědomě a svobodně navrátil opět do jednoty. Zde začíná alchymie. Nespočetné obrazy a příběhy pojednávají o muži a ženě a o různých stádiích jejich opětného sjednocení. Znamenají potom

současné výrazy. Byli astronomy, matematiky, (al)chemiky a filosofy v jedné osobě. Neexistoval žádný přírodní poznatek bez duševního poznání. Všechno bylo viděno a učeno ve vzájemných souvislostech. Kdo pronikl do hlubin přírody, získal také náhled a pochopení ve své vlastní duši.

Poznal, že člověk je s přírodou ve vzájemném vztahu a vyvodil poznání, jak může přírodu překonat. Moderní člověk často pohrdá středověkou zaostalostí a pokládá své myšlení za svobodnější a nezávislejší. Avšak dnes většinou chybí všezahrnující výchozí bod, který tehdy učenci měli. Dnes se poznání často skládá jen ze sumy oddělených částí. V Alchymii a v ústně předávaném učení gnostiků a hermetických filozofů je však poznání něco docela jiného: je to myšlení vycházející z intuice, které se umí spojit Oheň a voda v alchymii

37

s vesmírem (univerzem) a s vědomou Boží duší. Všechny pojmy výrazy tohoto poznání obsahují vnitřní život, který rezonuje a povznáší, když je používán. Tímto způsobem se vytváří v lidech rezonance.

V současné době mnohé náboženské a filozofické pojmy ztratily svůj původní význam. Ale kdo se odváží otevřít své myšlení univerzálnímu porozumění (které také měli tehdy jen někteří), může i dnes použít bohaté dědictví tradičních spisů. V nich bylo vyjádřeno to staré nadčasové vědění v různých „jazycích“, například v jazyku náboženství, filozofie nebo alchymie.“Univerzální pochopení“ zde znamená, že alchymistické myšlenky se dají přeložit do jazyka hermetické filozofie nebo náboženství a naopak.

Převedeme-li do jazyka alchymie biblický příběh stvoření světa, dostáváme následující obraz: Pralátka, materia prima, ze které se skládají všechna univerza, je „Vše“, nebo , chaos jako nerozlišená, nediferencovaná možnost. Toto „Vše“ je také označováno jako vejce, protože v sobě obsahuje ještě v nerozlišené formě možnost každého vývoje a zrození.

Dřímá v hloubi každé bytosti a rozvíjí se v čase a prostoru v chaotickou mnohost současných věcí a forem.

Materia prima je přijímací princip, „voda“, která je zapálena 38

Pentagram 5/2009

božským duchovním ohněm, a tím přijímá formu, tedy je fixována. Symbolem je .

Tato voda bývá také nazývána „tajuplná voda“, „voda života“ nebo „věčná voda“ a odpovídá alchymickému Merkurovi. Proto se hovoří o „Merkurově vodě“, ze které všechno pochází. Proto je symbol  začátkem a koncem alchymistické transformace.

Známý alchymista a člen Bratrstva Růžového Kříže, Robert Fludd (1574–1637), to vyjádřil takto: Jako se chtělo zjevit skryté skrytého, vytvořilo ze sebe zářící bod. Před tím, než došlo k průlomu a tento zářící bod se objevil, bylo nekonečno (kabalistické En Soph) docela skryto a nešířilo žádné světlo. Tak se z  stalo božským aktem stvoření . Když Bůh v Knize Genesis v Bibli říká: Budiž Světlo, znamená to, že Duch, Oheň, „zapálil“ původní vodu. Zapálená voda je duchovní nebo světelná voda. Tak vznikají původní formy, ze kterých se nakonec vyvinulo celé univerzum.

MERKUR A SÍRA V ŘÁDU DUALITY

Jak z materie prima vznikly zapálením ohně různorodé formy, tak je v ní ukotvena dvojí příroda ohnivě-vodní, mužsko-ženská. Ještě nerozlišené , přijímající, pasivní,

„Od elementu k elementům“: Hermes držící v jedné ruce Caduceus (hadí hůl) a v druhé ruce sedm planet sestupuje do podsvětí, aby vysvobodil světelný element.

Baro Urbigerus, Besondere chymische Schrifften, 1705

Všeobecně známé označení Merkura je vystavěno zespodu nahoru křížem čtyř elementů +, na něm je nám již známý kruh  a úplně nahoře srpek měsíce.

ovládané, ženské, chaotické, se projevilo s tvořivým, aktivním, vládnoucím, mužským – bodem • – spojené v živý řád (Kosmos) .

Působením ohně, aktivního, na vodní pralátku vzniká člověk jako obraz Boží, jako Mikrokosmos, ve kterém je ještě spojeno mužsko-ženské. Teprve „pádem“ do dvojnosti se oba principy oddělují, což vyjadřuje náš svět. Aby se upozornilo na rozdíl mezi původním hořícím Merkurem a nižším Merkurem naší úrovně, jsou v alchymii používány dva různé symboly.

Existuje ale také značení Merkura, na kterém se nahoře místo měsíčního srpku nacházejí rohy berana.

Beran je prastarý symbol pro mužskou, aktivní, tvůrčí, ohnivou sílu.

Pokud je použit ve znaku Merkura, poukazují tím alchymisté na prvotní, ohnivě-vodní sílu Merkura božského původního zjevení.

Srpek měsíce však značí Merkur po oddělení, tedy tak, jak se vyskytuje v našem kosmickém řádu duality.

Měsíc, který je nyní symbolicky obsažen ve značení Merkura, přijímá světlo Slunce a zrcadlí je. Tak řídí pozemský život. Bývá také srovnáván se „stříbrnou vodou“, zatímco Slunce odpovídá ohnivému zlatu. V mystice podobenství Měsíce jako milenky Slunce upozorňuje na to, že duše člověka, aby se mohlo uskutečnit Oheň a voda v alchymii

39

Znak pro síru v řádu duality je kříž čtyř elementů +, na kterém se nahoře nachází ohnivé znamení – trojúhelník směřující nahoru .

Čistá síra (Sulfur) původního božského projevení bývá ale alchymisty znázorňována pouze rozvětveným symbolem rohů berana . Tato vyšší síra je tak zvaná nehořlavá síra nebo také duchovní síra.

ZMRZLÁ A TEKOUCÍ VODA Alchy-

sjednocení, musí být pro Ducha čistým zrcadlem. Povznesení duše k Bohu, tedy alchymistická proměna neušlechtilého kovu v ušlechtilé zlato, může nastat jen tehdy, jsou-li přijímající voda a oživující oheň čisté.

Alchymista musí vodu a oheň, Merkur a Sulfur, olovo a síru, ovládnout tak, že začnou působit ve správném poměru.Také symbolické zobrazení síry, tedy ohnivého principu je podnětné.

40

Pentagram 5/2009

mie stejně jako většina náboženství vychází ze základu, že současní lidé už nejsou původní, čistá, vznešená dvoj-jedinost . Nezabývali se otázkou, proč to tak je, ale zkoumali cestu, která by vyvedla lidi z duality ke sjednocení protikladů. Aby vyjádřili, že v životě duality je vždy jeden z obou principů převládající, rozlišovali alchymisté dva stavy, totiž zmrzlou a tekoucí vodu. Tekoucí voda symbolizuje vládu Měsíce, těkavost a vznikání, tedy nižší Merkur. Příroda, ve které žijeme, je vysvětlitelná z působení tekoucí vody. Jsou to především síly Měsíce, které určují, pod jakými vlivy se nacházíme. V alchymistické transmutaci se používá tato síla pro proces rozpouštění (Solve).

Zmrzlá voda poukazuje naproti tomu

na fixující působnost Sulfuru (síry) nebo Slunce. Způsobuje spojování (Coagula), stahování, soustřeďování, koncentrování, slovy Jakoba Böhma: stejně jako v zimě, když je třeskutý mráz, stává se z vody led.

proměnu přírody. Ostanovi je přisuzován výrok: „Příroda požívá přírodu, příroda vítězí nad přírodou, příroda ovládá přírodu.“ „Příroda požívá přírodu“ je výchozím stavem, kdy v člověku vázáném pudem a žádostivostí

„Příroda vítězí nad přírodou.“ To znamená, že to není nějaký vyšší bůh, který umožňuje transfiguraci přírodního člověka, ale že vše, co je pro to potřebné, je skryto v lidské přirozenosti Alchymisté o tom hovoří jako o studeném ohni nebo hořícím chladu.

Působí-li jen jedna z obou sil, výsledkem je tedy buď zničení např. rozpuštění, nebo tuhnutí.

PŘÍRODA PŘEKONÁ PŘÍRODU Te-

prve, když jsou obě síly sjednoceny, stává se člověk opět Božím obrazem.

Použijeme-li ještě jednou jazyk náboženství, najdeme k tomu jednoznačná slova v gnostickém Tomášově evangeliu (výrok 22 a 11): Když uděláte dva jedním a když uděláte vnitřek jako vnějšek a vnějšek jako vnitřek, a to co je nahoře, jako to co je dole, a když uděláte to co je mužské, a to co je ženské, jedním jediným, aby mužské nebylo mužským a ženské ženským […] tehdy vejdete do království. […] V den, kdy jste byli jedním, stali jste se dvěma. Když se stanete dvěma, co budete dělat?

Alchymie v tom samém významu poukazuje na ještě neuskutečněnou

působí síla Merkura slepě, a proto hmota vládne sama sebou.

Je pochopitelné, když se vezme v úvahu, že Merkur, který není fixován , který tedy nemá žádný střed, se v nižší přírodě projeví jako slepý impuls a divoký útočník, jako hořící dychtivost, chtíč, hlad, pud pro slepý požitek.

Příroda vítězí nad přírodou: to znamená, že to není nějaký vnější bůh, který umožňuje vyšší vývoj a přeměnu přírodního člověka, ale že vše, co je potřebné pro uskutečnění procesu spojení protikladů, je skryto v lidské přirozenosti. Ta musí být podle pravidel umění proměněna, tím je olovo smrtelnosti přetvořeno ve zlato Ducha.

Když je dosaženo třetího stavu, „příroda ovládá přírodu“ stal se ve hmotě z  konečně , ohnivě-vodní bytost, a Duch se sjednotí se zapálenou vodou duše.

Oheň a voda v alchymii

41

Ty samé souvislosti jsou v alchymii představovány obrazy. Z kruhu nevázaného Merkura  není daleko k Uroborovi, hadovi, který se zakusuje do konce svého ocasu. V některých alchymistických obrazech obepíná had stvořený svět, podobně jako v představách gnostických Ophitů. Řecké slovo „ophis“ znamená had. Mystik Jakob Böhme popisuje, jak ďábel svádí ubohou duši tím, že jí představuje „ohnivé kolo“ esence. Toto kolo z ohně žádostivosti je zobrazení ďábla. Říká duši: Ty jsi také takový ohnivý Merkur, který UROBOROS, HAD SVĚTA

42

Pentagram 5/2009

svou žádostivost vpravuje do tohoto umění. Ty ale musíš ochutnat ovoce, uvnitř kterého jsou čtyři elementy, z nichž každý by chtěl sám vládnout ostatním, a proto se střetávají.

Tak se probudily v duši všechny vlastnosti přírody a vedly k vlastní chuti a žádostivosti. Alchymisticky řečeno, vznikl stav „příroda požívá přírodu“.

Lidský Mikrokosmos se ocitá pod vlivem nevázaného Merkura. Spojení biblického vyhnání z ráje s alchymií lze ve slovech Jakoba Böhma jasně rozpoznat. Také v Bibli je to had, kdo svádí Evu. Když Böhme nazývá

Merkur ohnivým, ukazuje tím, jak působí na člověka. Pro člověka je Merkur „hořící voda“. Ve svém nižším zobrazení je to astrální oheň žádostivosti. Člověk se musí naučit tuto sílu ovládnout a proměnit ji ve vyšší Merkur.

Když ještě není Merkurova voda fixována, představuje pro člověka nebezpečnou, ničící sílu „pádu“, které odpovídá dolů směřující trojúhelník (alchymistické označení vody ).

Nediferencovaně a chaoticky působí tato síla na všechno fixní a rozpouští rozdílné. Proto požírá Uroboros svůj vlastní ocas. Toto rozpouštějící působení může alchymista v procesu transfigurace potřebovat, když ví, jak je ovládnout. Proces začíná přece vždy rozpouštěním a spojováním, Solve et Coagula.

Mnoho starých mýtů symbolicky vypráví o této neovládnuté síle Merkura, která musí být přemožena, aby už nemohla působit žádné škody. Had potom odpovídá draku, se kterým se musí bojovat.

Draci (a také štíři) se v hermetickém mytologickém významu stávají bytostmi, se kterými bojují sluneční hrdinové, jako Mithras, Herakles, Jason, Apollo, Horus atd. Tyto bytosti (draci) jsou alchymisty nazývány „zelený“ a „neusměrněný“, protože ještě neprošly zráním, to znamená, že

ještě nebyly ovládnuty, aby byly přeměněny v sílu vyššího řádu.

Některé obrazy představují kruh vytvořený ze dvou hadů, příp. draků, kteří jsou zakousnuti do svých ocasů.

Jeden z nich je okřídlený.

K tomu říká známý alchymista Nikolas Flamel (zemřel asi 1413): „Dobře pozorujte oba tyto draky, neboť toto jsou zachované začátky filosofie, kterou moudří lidé nesměli ukázat svým vlastním dětem. Tomu, který leží dole a nemá křídla se říká fixní (pevný) a trvalý nebo muž. Avšak ten horní je těkavý nebo černá tmavá žena. Ten první se nazývá Sulfur nebo teplo a sucho. Ten druhý je označován jako olovo nebo chlad a vlhkost […]. Když se oba sjednotí, a potom se promění v pátou bytost (Quintesenci), mohou překonat všechny pevné, tvrdé a silné kovové věci.“ UKŘIŽOVANÝ HAD Nicolas Flamel

představoval na svých tabulkách ukřižovaného hada, aby vyjádřil, že nevázaný Merkur musí být poražen a překonán.

Kříž svými čtyřmi břevny odkazuje na čtyři elementy, ze kterých se skládá svět. V průsečíku leží pátý element, Quintesence.

Oheň a voda v alchymii

43

Kdo připevní hada na kříž, fixuje Merkur.

Tato symbolika připomíná také Merkurovu hůl, na které se dva hadi vinou proti sobě směrem vzhůru.

Také zde je poukazováno na sjednocení protikladů. Zároveň Merkurova hůl představuje hadí oheň, duchovní aspekt lidské páteře. Kdo pronikne množstvím obrazů, pojmů a symbolů k pochopení základních principů ohně a vody ve stvoření, drží v ruce důležitý nástroj. Potom je jedno, zda se mluví o Merkuru, vodě, Měsíci, stříbru nebo o Sulfuru (síře), ohni, Slunci nebo zlatu. Hádanka všech těchto obrazů je vyřešena, podstatné pochopeno. A tím obživne nový způsob myšlení, že člověk nesleduje jen pouhé formy, ale působení sil ve

44

Pentagram 5/2009

formách, a takto se učí pochopit souvislosti stvoření 

Několik myšlenek k pojmu alchymie

V

e své práci Alchymie ve středověku, v přehledu od 3. století n. l., poukazuje B. D. Haage na dílo Physika kai Mystika. Spis popisuje očistné a zasvěcující procesy jak v alchymistické práci, tak také v nitru alchymistů. Stále se opakující se metafory pro utrpení, smrt a vzkříšení mají své kořeny v mystice starých mýtů a tajemných kultů, které doprovázely lidský život od prastarých časů.

Autor shledává, že lékařské umění našlo své místo v alchymii přes arabskou alchymii a poukazuje na zvláštní význam Paracelsa a jeho následovníků. Ti už neomezovali hermetické učení alchymických procesů jen na minerály, ale použili ho dokonce mnohem efektivněji také na rostlinné a živočišné látky. Takto mohli zhotovit „rostlinný kámen“ a „kámen mudrců“. A tak objevili univerzální panaceu, univerzální lék.

Pojem „alchymie“ pochází z překladů arabských textů z 12. století. Zde se nazývala „al-kimiya“ a latinským překladem se z toho stala „akimia“, „aquimia“, „alchimia“, „alchemia“.

Albertus Magus (1193–1280) ji nazval „ars nova“, nové umění neboli

„alchimia“. D. B. Haage vztahuje slovo „chemia“ podle popisu mimo jiné od Zosima na Knihu Henoch.

V době Sassanidů (224–651 př. n. l.) byla v Egyptě založena akademie Gundishapur a jiná centra vědy.

Využívali texty přeložené z řečtiny a jiných jazyků. Byla to písma o filozofii, fyzice, astronomii, geografii, lékařství a také alchymii. Některé alchymistické texty mohou vést k perským a mezopotámským překladům.

Přeloženi byli například tito autoři: Thales, Pythagoras, Empedokles, Demokritos, Sokrates, Platon a Aristoteles. Ale také hermetické texty byly přeloženy, mezi jinými Smaragdová deska.

Mnohé arabské rukopisy, které byly zase přeloženy do latiny, si našly cestu ke středověkým alchymistům přes španělský poloostrov. začíná svou historii alchymie ve starém Egyptě. Jde hluboko do pozadí a zjišťuje, že Serapeion (chrám monoteistického boha Serapise) dokazuje, že egyptské náboženství a chrámové umění velmi silně ovlivnily řecké náboženství a filozofii.

H. W. SCHÜTT

Několik myšlenek k pojmu alchymie

45

Heinrich Khunrath se na ilustracích své dílny z roku 1595 Amphitheatrum Sapientiae Aeternae (Jeviště věčné moudrosti) zobrazuje jako adept duchovní alchymie, který právě jako později rosikruciáni, vzájemně spojuje křesťanskou a hermetickou filozofii

46

Pentagram 5/2009

Během pozdního starověku vznikla syntéza náboženství, filozofie a lékařství, která určovala myšlení a poznání raných alchymistů. Prvními, kteří se zabývali farmakologií, byli lékaři. Řekové si velice cenili egyptského lékařství, obzvláště chirurgie a anatomie. Určité recepty alchymistů dávají poznat řecký vliv. Ingredience jsou uvedeny jak v alchymistických rukopisech tak také v řeckých textech o lékařství. V alchymistické medicíně se experimentovalo s kovy pro léčbu různých nemocí. Rozkladné procesy, fermentace a putrefakce (hnití) hrály v alchymii velkou roli.

Alchymisté byli předchůdci chemiků. V řeči filozofie rosikruciánů 17. století cituje Schütt Rolanda Edighofera: „Výsledek literatury rosikruciánů byl ten, že si mnozí čtenáři v 17. století z velké rozmanitosti poselství rosikruciánů ponechali jen divy a zázraky a s tím spojenou alchymii.“ Jak se v 17. století slučoval duchovní postoj rosikruciánů s alchymií a s nově přicházející chemií, s alchymisty a chemiky? Když se zpětně podíváme na alchymii a alchymisty, smíme říci, že pojetí alchymie jako tajemství či jako hluboké moudrosti v rukou pouze několika privilegovaných lidí odpovídá dobře obrazu tradičních alchymistů, ale neodpovídá

moderním vědcům. Na druhé straně, neodpovídá patos všeobecné reformace, která měla přece skoncovat s tradicí, obrazu tradičních adeptů?

Avšak, různé rosikruciánské rukopisy se vztahovaly k prisca sapientia, k tradici původního vědění, které sahalo zpět až k Adamovi a Mojžíšovi.

PETER MARSCHALL začíná své

hledání kamene mudrců v Číně a pokračuje přes alchymii Indie, Egypta, arabských zemí a Evropy až k hermetickému osvícení.

Profesor Zhao Kuang-hua odpověděl na otázku týkající se původu čínské alchymie: „Bylo to nejméně 200 let př. n. l., ale nevíme kde. Alchymie pramenila z taoismu. Každý alchymista je taoista, ale ne každý taoista je alchymista. Alchymie je jedním aspektem taoismu.“ Čínská alchymie je založena na třech základních myšlenkách o kosmu, které také nacházíme v taoismu: koncept chi, yin a yang, a teorie pěti elementů.

Chi je často překládána jako „energie“ a proudí tělem a vesmírem.

Proniká vším a může být označována jako životní síla. Hmotné věci jsou složeny z chi, která jim propůjčuje strukturu a vlastnosti.

Tao může být rozděleno na dva principy, yin a yang. Jsou to dvě doplňující se síly, které působí ve vesmíru Několik myšlenek k pojmu alchymie

47

a jsou podrobeny určitému druhu odlivu a přílivu. V Tao te ťing se mluví o tom, že živé bytosti jsou zahaleny yin a yang. Harmonie jejich života pak také závisí na harmonii obou těchto principů. Tao vytváří z prázdnoty jeden typ energie a dává z ní vzniknout yin a yang. Jejich čínské znaky jsou spojeny s tmou a světlem.

Yin je spojován se stinnou, tmavou a severní stranou kopce a yang s jasnou, slunečnou, jižní stranou.

V čínských alchymistických textech je yin zobrazován jako tygr, voda a žena a yang jako drak, oheň a muž. Alchymista usiluje o obrácení původního štěpného procesu z tao na yin a yang. Tím vytvoří opět jednotu v sobě samém a v laboratorním procesu, a dá tak znovu vzniknout zlatému elixíru nesmrtelnosti.

Třetím základním prvkem čínské alchymie je teorie, že všechny procesy a látky ve vesmíru jsou složeny z pěti „elementů” (wu hsing). Teorie pěti elementů jde zpět do 10. století př. n. l. Je nutné si uvědomit, že pět elementů se nevztahuje k pěti druhům hmoty jako u západní koncepce čtyř elementů (oheň, země, voda, vzduch). Čínské myšlení se týká procesů, ne látek. Tyto elementy nejsou pasivní, je to pět mohutných sil v neustále proudícím, cyklickém pohybu. Pět základních elementů lidské bytosti jsou esence, rozum, 48

Pentagram 5/2009

vitalita (ching), duch (shen) a energie (chi). První dva jsou původci vědomí, zatímco ostatní tři jsou známé jako tři poklady (odstíny).

Je zde také vztah s pěti planetami, viditelnými pouhým okem: Merkur – voda, Mars – oheň, Jupiter – dřevo, Venuše – kov a Saturn – země. Předpokládalo se, že každá planeta má svůj vlastní zvuk, a již od té doby se mluví o „hudbě sfér”.

Kořenem čínské alchymie je víra v komplikovanou a jemnou síť souvislostí mezi částmi vesmíru, které z tao utváří ohromný celek. Je to organický model. Vše nabíjí vše energií.

Vše spolupracuje a nic není důležitější než cokoli jiného. „Tao nebe působí tajemně a skrytě. Nemá žádnou pevnou formu; nesleduje žádná pevná pravidla; je tak velké, že člověk nikdy nedosáhne jeho konce; je tak hluboké, že ho nikdo nemůže prozkoumat.”

Jedinečností alchymie je, že slučuje filozofii a náboženství, psychologii a umění, teorii a praxi, představu a experiment. Alchymie je celostní věda, která se zabývá intelektem, tělem a duchem. Alchymisté nazývají cíl své práce „Opus Magnum“, „velké dílo“ nebo „dílo“. To se týká jak vnější práce experimentování v laboratoři, tak také dokonání vnitřní práce. Žádný experiment v laboratoři se

Alchymická činnost rosikruciánů je lék k uzdravení lidstva neděje bez mravního a duchovního rozměru. Alchymista pracuje s principy „jak nahoře, tak dole“ a „jak uvnitř, tak vně“. Proměna hmoty zrcadlí vnitřní přeměnu duše.

Objevení kamene mudrců je vnější symbol vnitřní seberealizace alchymisty. Odtud jsou dva výklady Alchymie, „exoterický“ a „esoterický“.

Podle exoterického výkladu je alchymie praktická věda přípravy látky v kámen mudrců, s kterým může být proměněn kov ve zlato a prodloužen život. Tento aspekt hraje klíčovou roli v historii a vývoji vědy.

Pro esoterickou tradici je přeměna ve zlato symbolická činnost. Ta stojí za námahu člověka, oduševnit svou podstatu a tak zhotovit zlato duchovního osvícení. Od nejstarších dob má esoterická tradice předávat pravdy o složení světa, místu lidstva ve vesmíru, povaze ducha a cíli života.

Známí alchymisté byli mezi jinými Paracelsus, otec moderní farmacie, Jan Baptist van Helmont, který dokázal existenci plynů, Johann Friedrich Böttger, objevitel porcelánu v Evropě a Robert Boyle, který položil základy moderní chemie. Pozoruhodné je, že také Isaac Newton často hloubal nad alchymistickými rukopisy.

NÁZOR DUCHOVNÍ ŠKOLY KŘÍŽE S RŮŽÍ na alchymii vyjádřil Jan

van Rijckenborgh takto: „Na alchymii jsou dva názory: v jednom jde o proměnu kovů, také o výrobu zlata z neušlechtilých kovů a v druhém o duchovní proměnu kovů, o zlato ducha. Toto zlato musí být osvobozeno z nízkosti a pozvednuto k výšinám. První pohled je nesprávný, druhý obsahuje jako velký cíl člověka pravdu. To ale ještě nic nevypovídá o alchymii rosikruciánů.

Co je alchymie? To se stává zřejmé, když odstraníme zastření. Žijeme v chemické sféře hmotného světa, v nadiru hmoty. Tento svět je sloučeninou elementů, sil, nerostů a kovů. Je pronikán duchovní esencí: silou Krista. Úkolem této duchovní energie je trvale obnovovat hmotný svět v jeho původní čistotě a pohánět ho v jeho rozvíjejícím se životě.

Kristus k tomu využívá pomoci západní školy mystérií. Za každým procesem obnovování a rozlamování stojí řád Kříže s Růží, který je horečnatě aktivní v každé oblasti ve službě Kristu. To je alchymie rosikruciánů.

Alchymistické děje rosikruciánů ovlivní všechny oblasti vědy, umění a náboženství. Jde o osvobození zlata Několik myšlenek k pojmu alchymie

49

ducha, o vývoj lidstva. Alchymistická činnost rosikruciánů působí jako lék k uzdravení lidstva.”

PŘEHLED O ALCHYMII by byl neú-

plný, kdyby nebyly zmíněny některé práce Carla Gustava Junga. Velmi se zajímal o alchymii a využil ji na psychologické úrovni. Jeho poznatky byly průkopnické a jsou stále ještě důležité pro jím inspirovanou psychologii a filozofii. Těmito pracemi jsou Psychologie a alchymie, nakladatelství Rascher, Zürich 1944 a Mysterium Coniunctionis, 2 svazky, nakladatelství Rascher, Zürich 1956.

Tyto práce pojednávají o oddělení a sjednocení protikladů na podvě-

50

Pentagram 5/2009

domé nebo duševní úrovni, jak jsou symbolicky vyjádřeny v alchymistické práci. C. G. Jung nachází shodu mezi úsilím o „kámen mudrců“ v alchymii a Kristovou ideou  Použitá literatura: Bernard Dietrich Haage, Alchimie im Mittelalter, Ideen und Bilder von Zosimos bis Paracelsus, Artemis und Winkler, Zürich, 1996 Peter Marshall, The Philosopher’s Stone, Macmillan, 2001 Jan van Rijckenborgh, Das Bekenntnis der Bruderschaft des Rosenkreuzes, Rozekruis Pers, Haarlem, 1984.Také v mnoha jiných knihách tohoto autora je pojednáváno o tomto tématu.

Hans Werner Schütt, Auf der Suche nach dem Stein der Weisen, Die Geschichte der Alchemie, C. H. Beck Verlag, Munich, 2000

KARMA-NEMESIS blahodárná síla osudu Naše kolektivní pole života a vědomí je určováno mnoha energiemi. Jak na ně reagujeme? Žijeme unášeni vlastní dědičností a osudem, nebo jsme schopni od základu a strukturálně změnit své dědičné sklony? Pojďme za tímto účelem probádat, co karma a síla Nemesis je a čím může být.

Č

lověk dvacátého prvního století si je dobře vědom, že život je prostupován a ovládán různými zářeními a energetickými poli. Známe viditelné světlo, ultrafialové záření, rádiové vlny, tepelné záření, mikrovlnné záření, rentgenové paprsky, atd. Co se týče různých polí, známe, mimo jiné, geomagnetické pole, dále pole elektromagnetická, éterická, astrální a mentální, pole morfogenetická, pole Akaša a pole nulového bodu energie. Moderní člověk tuší, že existuje bezpočet vibrujících energetických sítí, které společně utvářejí naše kolektivní pole života a vědomí.

J. van Rijckenborgh nazýval toto vše „akademickým mořem života“, zatímco Buddha hovořil o „oceánu

utrpení“ a Jacob Böhme o velkém „domu smrti“.

Nicméně vesmír, který můžeme pozorovat, je pro nás i neskonale krásný a velkolepý.

Hvězdné soustavy vzplanou a zase vyhasnou, černé díry pohlcují hvězdy.

Na sítnici našeho oka teď prostřednictvím teleskopů dopadá záře supernov, které explodovaly před milióny let. Pulsary (neutronové hvězdy) rotují obrovskou rychlostí kolem svých os, kvasary (hvězdné soustavy s aktivní černou dírou ve svém středu) mají zářivý výkon biliónů Sluncí, některé hvězdné soustavy pak sebou navzájem procházejí. Z toho všeho nás jímá závrať a můžeme se tak naučit především nezměrnému úžasu spjatému s hlubokou pokorou. Vždyť koneckonců Karma-Nemesis blahodárná síla osudu

51

Cílem duchovní školy je, aby si člověk uvědomil svůj pád a od základu a strukturálně se změnil, aby se transformoval a posléze transfiguroval žijeme na planetě, která náleží k malé hvězdě na okraji jedné z miliard hvězdných soustav, ve vesmíru, který se zdá být z velké části „prázdný“.

S VĚDOMÍM OCTOMILKY Homo

sapiens, kráčející vzpřímeně ve své pýše a nevědomosti, prohlásil sám sebe za „pána tvorstva“ a v souladu s tím se chová tak, že vládne bližním stvořením, vykořisťuje je, utiskuje a zabíjí. Kdesi jinde zatím zní ušlechtilá Bachova hudba nebo lidé spočívají v tichosti, podmaněni Rembrandtovým obrazem, uchváceni Michelangelovým sochařským uměním nebo okouzleni Shakespearovou hrou. Člověk je totiž stejně tak bezvýznamný, jako velikán, a to jak v ušlechtilosti, tak ve zkaženosti.

Rostoucí porozumění nás učí, že na naše životní pole i uvnitř něj působí nesmírné koncentrace sil a že se v něm opakovaně hromadí obrovská napětí. Dochází tak k prudkým výbuchům nepotlačitelné energie, kdy rozsáhlé katastrofy způsobují zánik kontinentů a civilizací, aby pak následně povstaly jiné.

Takto se uskutečňuje, v epochách a periodách po sobě následujících, evoluce živých forem, ke kterým ná52

Pentagram 5/2009

ležíme, což s sebou nese i postupnou změnu našeho vědomí.

A je to právě naše vědomí, které určuje, na kterém životním poli a jakým způsobem se podílíme. Tak jako octomilka nemá přístup k Spinózovým ideám, tak také my, a to v ještě větší míře, nemáme přístup k dimenzím a životním polím, která jsou za hranicemi našeho smyslového vnímání.

Vědomí a smyslové vnímání se navzájem determinují. Naše smyslové orgány jsou přitom jen velmi omezené. Úzkými štěrbinami našich smyslů proklouzne do našeho mozku jen zlomek skutečnosti, a ta jím ještě musí být interpretována. Výsledkem jsou pak jen velmi mlhavé představy. Lidé nemohou vidět některé barvy, jako například ultrafialovou, které jsou schopni rozlišit ptáci. Také naše zbylé čtyři smyslové orgány jsou extrémně zakrnělé. Motýli cítí přítomnost svého vlastního druhu na míle daleko, hadi mohou vidět teplo, velrybí zpěv je slyšet na vzdálenost 100 kilometrů.

Ptáci se dovedou orientovat podle zemského magnetického pole a netopýři se v temných jeskyních orientují zase za pomoci ultrazvukových vln.

Nejsme schopni si představit naši galaxii s jejími třemi sty miliardami hvězd, ani to, jak vypadá proton či kvark. Náš mozek není utvořen tak, aby vnímal celkovou realitu, ani aby jí rozuměl.

Visíme ve změti pavučin, které se extrémně rychle proměňují a pulzují a jejichž spojující body a zdánlivé meziprostory nemůžeme obsáhnout.

To, co chápeme, jsou zákony života sloužící k přežití v průběhu evoluce, která započala od jednobuněčných organismů, aby dospěla až k entitám čítajícím miliardy buněk, nazývaným lidskými bytostmi.

Postupně jsme si uvědomili, že existují zákony, které vše řídí a udržují pospolu, jako je například zákon Karmy-Nemesis, fatality, nazývané též „slepým osudem“. Proto je bohyně Nemesis někdy zobrazována se zavázanýma očima, neboť představuje přísně spravedlivý zákon. My však pociťujeme jen jeho důsledky.

Jen nejasně nám začíná svítat, že tvoříme část ohromného celku a že snad i existuje nějaká „smlouva“, která s námi byla uzavřena. Vždyť za tím vším přeci musí být skryta nějaká vyšší inteligence? Mezitím tápeme ve tmě a snažíme se odhalit cíl a plán těch několika desetiletí, která jsou nám vyměřena pro život.

Pokud existoval kdy nějaký duch, pak byl během minulých století ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI

uhašen v mozcích vědců a filosofů, kteří objevili materii a její přírodní zákony a obvykle zabředli do materialismu a fatalismu, tedy víry v osud, v mechanismus, který determinuje náš život. „Bůh je hypotéza, bez které se mohu zcela obejít“, řekl Laplace.

Ve stopách Descarta a Bacona pak začali lidé studovat zákony takzvané „mrtvé matérie“, oddělené od ducha, a aplikovat je na technologie, aby vládli nad stvořením. Po tři století tak fungují naše univerzity a vysoké školy jako chrámy, kde slouží velekněží ateistického materialismu.

ZMĚNA POHLEDU NA SVĚT Hodi-

nové ručičky siderického času se však otáčejí neúprosně. H. P. Blavatská ve svých pojednáních o skryté straně života otevřela modernímu západnímu světu zcela nový obzor. Teorie relativity a kvantové fyziky přinesly obrat v dosud čistě mechanickém chápání světa. Zájem o východní filosofie vytvořil v našem myšlení prostor pro jiné koncepty, než je kauzalita.

C. G. Jung odhalil fenomén synchronicity a čas dozrál pro nový duchovní impuls. Steiner, Heindel a další otevřeli lidem oči a stali se průkopníky nové éry. Rozvinulo se porozumění pro nové možnosti vědomí, stejně jako myšlenka paralelních vesmírů, a vzrostl zájem o zákony reinkarnace a karmy.

Karma-Nemesis blahodárná síla osudu

53

Bratři Leene znovu objevili myšlenky a sílu Kříže s Růží, jeho nejvýznamnější manifestace, a spojili své náhledy s náhledy Manichejců, Katárů, Gnostiků, Hermetiků a s univerzálním učením všech dob. Tito vyslanci Světla se stali hlasateli nové doby a společně se třetím vyslancem, který se k nim připojil, odhalili osvobozující učení transfigurace a vytvořili mocný iniciační organismus, 54

Pentagram 5/2009

Duchovní školu Zlatého Kříže s Růží.

Její výjimečné pole záření, živé tělo, bylo ponořeno jako živoucí vibrující rybářská síť do akademického moře života k užitku všech, kteří jsou schopni na něj reagovat. Lidská bytost má totiž jen jediný orgán, kterým může vnímat velmi jemné signály této sítě nového života: původní atom v srdci. Počáteční reakce je postačující pro vytvoření spojení s touto jemnou sítí, potom však následuje proces odloučení od tohoto světa, od Karmy-Nemesis, aby bylo možné vstoupit do „království, které není z tohoto světa“. Jak ale karma pracuje a jak se od ní máme oprostit?

Víme, že karma je souhrnem veškerého dědictví předchozích inkarnací v mikrokosmu. Individuální síť každého mikrokosmu pluje v moři života a vtiskuje se do ní osud celého lidstva. Schémata minulosti se otiskují do aurické bytosti v mikrokosmu.

Tento otisk nazýváme lipikou. Lipika je pak vtisknuta do svatyně hlavy, do mozku, a podrobný plán příštího života je tak přichystán.

GENOTYP A FENOTYP Karmický

proud aurické bytosti proudí do hadího ohně v páteři vyvíjejícího se embrya a pojí se s plánem svého vývoje ve firmamentu v hlavě, v mozkových hemisférách. Do DNA vyvíjejícího se dítěte je posléze vtištěna

kopie karmy obou rodičů, tedy dědičný materiál čítající přibližně 24 000 genů. Genetická predispozice novorozence, jeho genotyp, je pak produktem světové karmy, karmy jeho národa, jeho rodiny, zvláště pak jeho rodičů, a konečně a především individuální historie mikrokosmu, který bude novorozenci sloužit za příbytek.

Kosmos a mikrokosmos spolu úzce spolupracují. Zkoumání horoskopu zrození a genetických dispozic by tak bylo pravděpodobně pozoruhodně shodné, protože karmické vzorce jsou ukotveny přímo v genech.

Mohli bychom se ptát: pokud jsou geny produktem rodičů, jak potom může genotyp souhlasit s lipikou, aurickým firmamentem, která je karmickým produktem mikrokosmu?

Zde se totiž projevuje těsný vztah mezi vším, co je řízeno dialekticko-karmickým řádem. Osobní osud je úzce spojen nejen s osudem obou rodičů a příbuzných, ale i s osudem národa, rasy, lidstva, stejně jako s osudem mikrokosmu.

Vzhledem k všeobecné hluboké nevědomosti lidstva schází představa o tom, co se rozumí „svobodnou vůlí“. Tato svoboda je zatím jen pouhou iluzí. Proto zákony karmy, či Vládce Osudu, přesně řídí inkarnace bytostí a výběr rodičů, z kterých se mají narodit, aby si pak od sebe

navzájem vzali rozhodující životní ponaučení. Rodiče a děti, stejně jako lidé v každém jiném vztahu, se musí poučit od sebe navzájem, naučit se odpouštět a odčinit své viny. Tyto životní úkoly jsou hluboce zakořeněny a zakotveny jako vibrační potenciál v molekulách DNA a v genech.

Moudrý řád udržuje vše v rovnováze, aniž by přehlédl sebemenší detail.

Karma-Nemesis představuje přísnou spravedlnost, která nečiní mezi lidmi rozdíl.

Obecně vzato je pro buněčné biology obtížné dohlédnout dále než ke genetickým dispozicím. Vidí genetické vady, rozumí mutacím a onemocněním a snaží se pomoci lidstvu genetickou manipulací. To jsou jistě chvályhodné snahy! Avšak…, protože mají na zřeteli jen materiální hlediska a zjevné poruchy látky, neberou v úvahu její podstatu ve vlastním slova smyslu. Chybné závěry jsou pak nasnadě a hrozí tak zasahování do základních stavebních kamenů stvoření se všemi důsledky, které z toho mohou plynout. Dosud jsme si totiž neuvědomili, že zasahování do látky nemění její étericko-astrální pozadí.

Karmické dispozice se musí v každém případě nadále uplatňovat, a tak, po zásahu do materie, je tu riziko, že pole Karmy-Nemesis si bude muset násilím otevřít jinou cestu, a to přímo skrze nemoci a utrpení.

Karma-Nemesis blahodárná síla osudu

55

MISKY VAH KARMY-NEMESIS

NEKONEČNÝ POČET VARIACÍ Náš

Se zákonem Karmy-Nemesis si nelze zahrávat, a proto jej můžeme považovat za „tvrdý jako skála“. K tomu se ještě vrátíme. Můžeme takto pozorovat, že potlačené nemoci a karmické dispozice se často projevují nepřímo ve formě nových onemocnění nebo dědičných poruch. Karma-Nemesis a věda spolu vlastně stále pořádají závod, kdy se lékaři a biologové ženou za novými objevy poté, co se v důsledku těch dosavadních objevila nová fakta a nová onemocnění.

genotyp není cosi jako soubor vypínačů, které určují celý náš život. Přestože mají naše geny jen dvě možnosti fungování (tedy být buď „zapnuty“ nebo „vypnuty“), je možný nekonečný počet variací. Geny jsou navíc také schopné ovlivňovat se navzájem.

Jaký z toho vzejde výsledek, jaký vzorec bude převládat, jaká životní píseň z toho zazní a jaké kvality bude nakonec celý život, to závisí na mnoha faktorech. Genotyp je „predispozice“, která nás pohání určitým směrem.

Výsledek toho, jak se člověk nakonec projevuje, se nazývá „fenotyp“.

Tímto způsobem se lidstvo stává čím dál nemocnějším, protože nerozumí proudění Karmy-Nemesis, neslyší klepání na dveře, a tak uzavírá bránu stále těsněji. Máme proto tendenci vidět Nemesis jako nemilosrdnou bohyni spravedlivé odplaty, tak jak ji známe z řecké mytologie, která nás trestá za naše zlé skutky. Nicméně, dualita Karma-Nemesis, je podobně jako symbol Spravedlnosti, silou, která vytrvale obnovuje a uchovává rovnováhu karmických vah: vše, co člověk zaseje, to jednoho dne sklidí, to dobré stejně jako to zlé. Říká se, že osud je upevněn v našich genech, a proto náš genotyp nevyhnutelně určuje, kdo jsme a čím jsme. Ovšem nedávné vědecké objevy jasně ukazují, že tomu tak není.

56

Pentagram 5/2009

Někdy je používán následující vzorec: fenotyp = genotyp + životní prostředí. „Životní prostředí“ pak zahrnuje veškeré vnější vlivy v tom nejširším slova smyslu, jako je výchova, sociální prostředí, atmosférické znečištění a nespočetné zkušenosti.

Neméně důležité jsou vnitřní vlivy, jako je radost ze života, smutek, optimismus nebo pesimismus, odvaha nebo beznaděj, zkrátka veškeré vlivy, které nelze vysvětlit jen čistě biochemickými nebo elektrickými reakcemi.

Vystupuje zde do popředí vliv lidského ducha a, obzvlášť pro žáka školy Lectorium Rosicrucianum, působení atomu jiskry Ducha. Vyšší realita,

Kristova síla, se dotýká žákova srdce a je schopná stvořit nový fenotyp, nový stav života, který dalece překračuje genetickou predispozici.

Ještě jednou obracíme vaši pozornost k tomu, co nazýváme „životním prostředím“. Jak víte, je to ožehavé téma, které zneklidňuje milióny lidí.

Avšak globální životní prostředí je jen vnější projekcí problému, který má člověk sám v sobě, tedy jeho vlastního auricko-mentálního znečištění a jeho astrální otravy. Rosikrucián si uvědomuje, že životní prostředí zahrnuje především veškeré jeho vnitřní životní prostředí, jeho osobní revoluci v tom nejsvrchovanějším smyslu slova, cosi, co dalece překračuje problém snižování emisí CO₂. Ze všeho nejvíc totiž záleží na tom, co lidé sami vysílají, a teprve poté na tom, zda jsou jejich auta vybavena katalyzátory nebo speciálními filtry.

Je skvělé činit vnější opatření, ta ale nezaženou bytostnou temnotu.

A přesně to je cílem duchovní školy: aby temnota zmizela a aby se emise závisti, nenávisti, hněvu, žárlivosti a strachu rozptýlily a na jejich místo se rozprostřelo Světlo, láska a naděje.

Jinými slovy, aby se člověk, uvědomující si svůj pád, od základu a strukturálně změnil, aby se transformoval a posléze transfiguroval…

LIDSKÁ EXISTENCE JAKO PŘÍLEŽITOST Mozkové buňky a jejich spoje-

ní se mohou v důsledku různých vlivů radikálně měnit. Tento jev nazýváme „neuroplasticitou“. Je to ještě něco zcela odlišného od pronikání ducha do našeho systému! Proto člověk hledající Pravdu, který přijme velkou výzvu svého genotypu a který naplní svůj osud, prokáže fenotyp, který je možné vskutku nazývat novým stavem života.

Předně bude celým srdcem a plně přijímat svoji karmu a genotyp, bez ohledu na to, jak těžký jeho osud může být.

Skrze Gnosi a v ní umožňuje žákovi duchovní duše, která se v něm rozvíjí, zcela překonat jeho těžké karmické břemeno, síly lipiky (aurické bytosti) a její vazbu na veškerou jeho genetickou výbavu. Proto tedy platí: nejprve vše přijmout, a poté vše překonat!

Takto se nemoci mohou stát úžasným nástrojem, kterým se hledající člověk osvobozuje od zákonů Karmy-Nemesis, za předpokladu, že se podřídí zákonu nového životního pole.

Je dobré si uvědomovat, že bohyně Nemesis má zavázané oči, proto aby soudila zcela spravedlivě a nestranně, nezávisle na osobních přáních. Neexistuje žádná mstící se spravedlnost, ale jen prostá spravedlnost, dobrota a pravda, pramenící z božské Lásky.

Pak tedy chápeme, že nekonečná boží Láska ochraňuje a obklopuje celou přírodu smrti, akademické moře Karma-Nemesis blahodárná síla osudu

57

života, oceán utrpení i pavučinu osudu a zákon Karmy-Nemesis.

Původní Království není kdesi jinde, je tady a teď, Království Boží je v nás.

Někdo by si mohl pomyslet: „Ach, to jsem tedy v tomto Jiném Království!“ To je ale velký omyl, protože předně budeme muset my, nebo spíše původní člověk v nás, povstat z oceánu utrpení.

Musíme nejdříve skutečně poznat tu opačnou přírodu, ve které žijeme, jako „přírodu smrti“, abychom byli schopni prohlásit stejně jako marnotratný syn: „Jedl jsem pokrm vepřů, ale znovu vstanu a vrátím se ke svému Otci.“

vycházet z toho, že Boží plán předpokládá, že jakýkoli odchylující se vývoj nikdy nepostrádá podporu boží Lásky, a to i po nevýslovně dlouhou dobu, dokud se vše znovu nenavrátí do jednoty?

Právě proto nemůžeme říct jen, že zákon Karmy-Nemesis je tvrdý jako skála nebo že pro „Tao“ jsou lidé jen „slaměná obětní zvířata“. Boží láska nedovolí, aby lidé čelili tváří v tvář důsledkům svých činů způsobem tvrdým jako skála. Je to láska a spravedlnost, která se zavázanýma očima a zcela nezaujatě hlídá, aby člověk, lidstvo, dostal to, o co žádá, vědouce, že všechny stezky zkušenosti jednoho dne

Neexistuje žádná mstící se spravedlnost, ale jen prostá spravedlnost, dobrota a pravda, pramenící z božské Lásky Pokud jsme ale ještě nepoznali a nezakusili tuto přírodu jako dům smrti, tak k tomuto prohlášení nedospějeme, nýbrž setrváme ve falešné realitě ztroskotanců v oceánu utrpení. Dosud neprobuzený člověk totiž raději trpí, než aby se smířil s tím, že zanikne v něčem nekonečně vyšším.

DUŠEVNÍ ČLOVĚK Diskutuje se o tom,

zda Lectorium Rosicrucianum hlásá dualistickou nebo monistickou filosofii.

Učení o dvou přírodních řádech je dualistické. Zdá se nám těžké spojit tuto myšlenku se stejně zdůrazňovanou myšlenkou jednoty všeho, co existuje. Proč by to ale mělo být těžké, pokud budeme 58

Pentagram 5/2009

povedou k návratu do původní Boží jednoty. Proto s sebou neseme svoji karmu a proto se mikrokosmos reinkarnuje. Proto si s sebou nosíme podrobný plán našeho životního úkolu zakotvený v našich genech. Genotyp je totiž jako hudební nástroj, na který se musí hrát.

Doposud není jasné, jaká píseň či jaká disonance z něho vzejde. Nicméně pokud může nová duše zaznít skrze tento podivuhodný nástroj tak, aby z něj povstaly ty nejkrásnější melodie, pak se v nich rozplyne veškeré karmické předurčení a jeho zákony. Pak tento zánik lidské osobnosti je vzestupem živoucího duševního člověka, toho prvního, který vždy byl a bude v původní Jednotě 

Z dílny mládeže

Bulharský den v centru Praha, říjen 2009 Z dílny mládeže

59

SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK

azda = snad bunka = buňka cez = přes čokolvek = cokoliv čoraz = stále gnóza = gnose (poznání, vnitřní vědění) hodváb = hedvábí ihličnatý = jehličnatý ísť (3. os., j. č.: ide) = jít jestvovať = existovat keď = když močarisko = mokřina, močál nadobúdanie = nabývání najmä = zejména naozajstný = opravdový napokon = konečně napriek = navzdory neskôr = později odkial = odkud odľahnúť = ulevit pobádať = pobízet počas = během počuť = slyšet pochabý = pošetilý pozerať = dívat

60

Pentagram 5/2009

pozostávať = sestávat prekvitať = vzkvétat príhovor = projev robiť = dělat, činit správanie = chování spýtať = zeptat sťaby = coby, jako teraz = nyní väčšmi = více veď = vždyť vnútorný = vnitřní voči = vůči vonkajší = vnější, venkovní vplývať = ovlivnit vraviť = říkat všetok = veškerý vynárať = vynořovat, vyvstávat vyzerať = vypadat vzísť (3. os., mn. č.: vzišli) = vzejít zahĺbiť = ponořit zmätok = zmatek zoči-voči = tváří v tvář zrazu = najednou zvyčajný = obvyklý žiarenie = záření

Literatura Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží

Díla vydaná v českém jazyce: Elementární filosofie moderního Růžového Kříže * Přicházející nový člověk * Bratrstvo Šambaly * Prázdný prostor neexistuje * Duchovní odkaz Jana Amose Komenského * Gnose v aktuálním zjevení * Univerzální Gnose

Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.

Distribuce Kosmas s.r.o. www.kosmas.cz

Valentinus, autor Evangelia pravdy, má v úmyslu ukázat nám, hledajícím lidem, cestu k utišení palčivé touhy po pravdě a k odstranění falše a nevědomosti.

Lidé, kteří si začali uvědomovat pravdu, kteří „spočívají v klidu, nejsou mučeni touhou po pravdě a nejsou popleteni v hledání pravdy. Naopak: Oni sami jsou pravdou… Jsou dokonalí a neoddělitelní od skutečného dobra a netrpí žádným nedostatkem čehokoli, ale žijí v tichu a jsou trvale občerstvováni Duchem.“ A ti, kteří se v tomto stavu radosti a ticha nenacházejí, a to jsme ovšem my všichni: „…všichni tito ať poznají, že už nemohu mluvit o ničem dalším poté, co jsem se jednou našel na tomto místě ticha.“ Cesta k pravdě začíná tím, že poznáme sami sebe: V tom okamžiku se shledáváme v nevědomosti a klamu o světě a nás samých. Zapomněli jsme a vytěsnili, co je naším vlastním původem a původem světa.

Jsme jako snílci ve spánku, kteří své sny považují za skutečné.

V porovnání se světem Ducha je naše smyslové vnímání skutečnost druhého řádu, jako sny v porovnání s bdělým stavem.

Transfigurace je přeměna pomíjivého na pravé, smrtelného na nesmrtelné. To je zjevení. Božská cesta, božská pravda a božský život se sami dokazují. Jsou skutečností, kterou může člověk zažít, když kráčí po stezce k ní, pravdu samotnou poznává a vyznává a žije jako člověk z Boha. Nejsou pro to ani slova ani symboly nebo znaky. Zůstává pouze láska. Bůh je láska, která je zároveň nejvyšší inteligencí; je to zářící síla duchovně duševního člověka.